Délský potápěč

Životní prostředí, většiny a farmaření

Autor: Pentti Linkola

Následuje úryvek z první kapitoly knihy Can Life Prevail? (Může život přežít?) Pentti Linkoly, který přesně před rokem zemřel ve věku šestaosmdesáti let. Předkládáme čtenářům jeho řádky jako hold Linkolovu nehynoucímu úsilí bojovat proti ničení přírodního světa ve jménu moderního „pokroku“.

Continue Reading

Hic sunt lupi

Autorka: Cal Flynová

Dlouhá léta se zdálo, že přelidnění Země bude nejzávažnější krizí naší doby. Už v roce 1968 Paul a Anne Ehrlichovi, biologové ze Stanfordovy univerzity, vyslovili ve své masově prodávané, katastrofické knize The Population Bomb nechvalně proslulé proroctví, že velmi záhy začnou umírat hladem miliony lidí. Od té doby zaznívají neomalthusiánská varování před blížící se pohromou v jistých částech environmentálního hnut poměrně pravidelně – obavy tohoto střihu vyjádřil ve svém nedávném dokumentu Život na naší planetě i David Attenborough.

Když Ehrlichovi své neblahé předpovědi formulovali, zažíval svět vrcholné tempo růstu lidské populace, která bobtnala rychlostí 2,1% za rok. Od té doby vyletěl počet lidí na planetě z 3,5 na 7,67 miliard.

Růst ale zpomaluje, a to nezanedbatelně. S postupující emancipací žen a lepší dostupnosti antikoncepce porodnost ve světě zadrhává a stagnuje – v řadě zemí se už dnes rodí méně než 2,1 dítěte na ženu, což je míra nutná pro zachování stabilní populace.

Continue Reading

Rasový ekologismus: Vymezení environmentálních pozic pravicového disentu

Autor: Nelson Rosit

První část zde.

Ekologické myšlení: hybridizace, biodiverzita a přesuny bioty

Jakkoliv apriorně nepřejeme žádné skupině nic zlého, jde nám v prvé řadě o naše vlastní lidi – Evropany a skupiny s kořeny na Starém kontinentu. Domníváme se, že uplatnění ekologické perspektivy na rasové problémy pomůže vyjasnit naše vnímání společenských témat.

Výše jsme mluvili o důležitosti rovnováhy populace a jejího stanoviště (habitatu). Nyní se pozastavme nad paradoxem, kdy americké státy i federální vláda nutí ke vzájemné integraci rasově odlišné lidské skupiny a propaguje jejich míšení, zatímco na druhé straně vynakládá značné prostředky na záchranu jedinečných genotypů savců nebo ryb.

Continue Reading

Rasový ekologismus

Autor: Nelson Rosit

Vymezení environmentálních pozic pravicového disentu

Vymezení pojmů: Obsah pojmů ochrana přírody a environmentalismus se do značné míry překrývá. Hnutí na ochranu přírody se snaží o moudré využívání a/nebo ochranu přírodních zdrojů. Environmentalismem budeme pro účely této eseje mít na mysli ideologii ochrany a zkvalitňovaní životního prostředí, přirozeného i vytvořeného člověkem. Ekologie, podobor biologie, je vědeckým základem ochrany přírody i environmentalismu. Zabývá se vzájemnými vztahy mezi organismy i vztahy mezi organismy a jejich prostředím. Jako ekologismus označujeme ideologii blízkou environmentalismu, ovšem s širším a celistvějším záběrem. 1] Rasový realismus (někdy také označovaný jako racialismus – pozn. DP) je přesvědčení o skutečnosti lidské biodiverzity, jež bere v potaz vrozené odlišnosti rasových skupin a jejich zásadní dopad na sociokulturní vývoj. „Ethnie“ je etnická skupina. Tato esej se bude soustředit na evropské a euro-americké etnické skupiny

Continue Reading

Přelidnění Země

Autor: Pentti Linkola

Úvod Michaela Moynihana:

Zastává Pentti Linkola ty nejhorší myšlenky, které kdy lidstvo zvažovalo? Nebo jde o poslední zdravý hlas na planetě?

Continue Reading

Pentti Linkola (7. prosince 1932 – 5. dubna 2020)

Autor: John Chapman

„Člověk může být milovníkem a obráncem divočiny, aniž by byť jen jedinkrát v životě opustil svět asfaltu, elektrického vedení a pravoúhlých ploch. Divočinu potřebujeme, ať už do ní někdy vkročíme, či nikoliv. Potřebujeme útočiště, byť je možná nikdy nebudeme muset skutečně využít.“ – Edward Abbey, Desert Solitaire

Pravicový disent miluje osamělé a zatracené – čím beznadějnější věc, tím snáz se s ní ztotožní. Příznivcům skutečné pravice se v dnešní době nedostává opravdových hrdinů a bojovníků do té míry, že se při hledání nějakého symbolu ochotně v zaprášených koutech dějin poohlíží po různých podivínech a obtížně zařaditelných postavách. Jde o neustálé hledání opravdového, ryzího ducha, každého, kdo svá slova skutečně žije a stojí na straně dobra. Většina z nás, kdo se k této nesourodé skupině nemající stání hlásí, nejspíš vyrůstala ve městech a na předměstích, o tom vůbec nepochybuji. Tyto rozpory ostatně vytanou na povrchu skoro automaticky při každé zmínce o Penttim Linkolovi nebo lásce, již k němu rodící se ekologická pravice chová.

Continue Reading

Hermann Göring (1893-1946)

Rozhlasový projev Hermanna Göringa ze dne 28. srpna 1933

„Stavět zvíře na roveň neživé věci a jeho vlastníku přiznat právo s ním neomezeně nakládat neodpovídá německému cítění, neodpovídá to především základům nacionálně socialistického pojetí německého člověka jakožto stavu mysli.“

Soukmenovci! Ode dne, kdy jsem vydal výnos proti týrání zvířat vivisekcí, obdržel jsem záplavu telegramů a dopisů, vyjadřujících živý souhlas a potěšení, že byl v potírání tohoto týrání konečně učiněn rozhodný krok.

Snad bylo překvapující, že můj výnos uhodil tak najednou jako blesk z čistého nebe. Boj proti vivisekci se vede roky. Hodně se o tom namluvilo, spory se vedly odborně i laicky, avšak k ničemu to nevedlo. Nacionálně socialistická vláda měla od prvního dne jasno v tom, že se tu bude muset zasáhnout ráznými prostředky, a přesto trvalo měsíce, než tento zákon mohl být se vší jeho přípravou schválen.

Continue Reading

Sávitrí Déví (jaro 1971)

Autorka: Juliana R.

„Ukrutnost ke zvířatům je jednou z nejvýznačnějších neřestí a známkou nešlechetného národa,“ napsal Alexander von Humboldt (1769-1859). Jeho výrok o dvě staletí předstihl mnohem proslulejší vyjádření Mahátmy Gándhího (1869-1948), že velikost morálního pokroku národa lze posuzovat podle jeho zacházení se zvířaty. Von Humboldt vyjádřil duchové tíhnutí germánského romantismu k přírodě, kdežto Gándhí – i přes svoje ekumenické směřování – tehdy promluvil jako představitel jednoho z „východních náboženství milosrdnosti“. Kamsi mezi německou romantiku a indickou etiku života, jež obě dospěly ke stejnému závěru, by bylo možné umístit náhled Sávitrí Déví.

Pojmy „antropocentrismus“ a „biocentrismus“, rozpracované v Obžalobě člověka, patří ke klíčovým pojmům její filosofie. Sávitrí konstatuje, že Západ (jímž rozumí bělošské země a semitský svět) se až na několik výrazných výjimek, jako bylo vegetariánské učení pýthagorejců či zooetika nacionálního socialismu, vyznačuje postoji soustředěnými kolem člověka. Patří k nim odnože židokřesťanství a islámu, ale právě tak i volnomyšlenkářský humanismus či komunismus. O posledně jmenovaném podotýká: „Je to [jen] křesťanská doktrína o radosti z práce pro bližního, osvobozená od těžkého břemene křesťanské theologie.“ Antropocentrismus, domnívá se Sávitrí, byl zazděn do základu evropské civilisace, když křesťanský bůh postoupil od vyvoleného „národa“ k vyvolenému „druhu“, ale nikoli dál, aby objal veškerý život. Occident tak vyhloubil „nepřekonatelnou průrvu“ oddělující člověka od zbytku tvorstva. Zvířata a rostliny zbavil duše a stal se – alespoň obecně a teoreticky – hluchým k jejich blahu či bolesti. Sávitríinu myšlenku bychom mohli ilustrovat výrokem Pia XII., jenž ve 20. století vybídl své ovečky, aby nelitovaly zvířata naříkající na jatkách „o nic víc než kov zvučící pod kovadlinou“. Jako variace na totéž téma pak znějí výroky karteziánských vivisekcionistů ze 17. století, že týrané zvíře křičí bez bolesti stejně, jako bez citu řinčí rozbité hodinky.

Continue Reading

Stanové městečko Campo Hobbit. Keltský kříž, zde užitý jako nacistickou vlajkou inspirovaný prapor, se stal symbolem hnutí, jež z Tábora Hobit vzešla.

Autor: John Last

Bilbo Pytlík není zrovna typickým hrdinou árijské rasové fantazie Jen sotva si dokážeme představit, jak Tolkienův chlupatý, poživačný hobit po vojensku pochoduje chodbami Dna Pytle nebo v pastorální scenérii Kraje pořádá masová shromáždění.

Pro tisíce italských fanoušků fantasy se však hobité stali symbolem radikálního hnutí, jež usilovalo o vytvoření nové image fašismu a obrodu krajní pravice.

Tolkienovi k lidem nedůvěřiví půlčíci rozhodně nepřipomínají klasické fašistické hrdiny a jejich cesta k ikonickému postavení na italské krajně pravicové scéně je natolik pitoreskní, že bezmála působí dojmem, jako by vzešla z Tolkiena pera.

Krátce před prvním vydáním Tolkienova Hobita v roce 1937 fungovala Itálie jako ohromná laboratoř experimentálního myšlení. Futuristé skládali hudbu sestávající výhradně ze zvuků motorů, marxisté z vězeňských cel brojili proti „kulturní hegemonii“ a teosofisté usilovně pátrali po důkazech o existenci primordiální „kořenové rasy“.

Tímto intelektuálním kvasem prošel i jeden z nevlivnějších fašistických filozofů vůbec: Julius Evola. Ten si volně vypůjčoval z východních i západních tradic a ve svém opus magnum, knize Vzpoura proti modernímu světu, popisuje dějiny evropské civilizace jako nezvratně sestupnou trajektorii. Příčinu tohoto úpadku paradoxně shledával v pokroku – který podle něj znamenal vzdalování se mytickým tradicím a věčné moudrosti, směrem k industrializaci, kulturnímu míšení a zmatku.

Continue Reading

Američtí průkopníci a počátky hnutí ochrany přírody byli v Americe neodmyslitelně spjati s podporou vědeckého rasismu, eugeniky a odporu proti imigraci

Autor: Alex Graham

Počátky hnutí za ochranu přírody byly v Americe neodmyslitelně spjaty s podporou vědeckého rasismu, eugeniky a snahami o omezení imigrace. Ochrana prostředí i eugenika tehdy byly nedílnou součástí myšlení progresivního proudu. V tomto článku bych rád stručně představil pětici předních ochránců přírody, kteří zároveň vyznávali rasový realismus a eugeniku. Většině čtenářů se nejspíš okamžitě vybaví jméno Theodora Roosevelta, zdaleka ale nebyl jediným – v tomto krátkém představení bych rád za všechny zmínil alespoň jména Madisona Granta, Henryho Fairfielda Osborna, Charlese M. Goetheho, Josepha Le Conteho a Davida Starra Jordana.

Continue Reading

Pentti Linkola

Autor: Timo Hännikäinen

Podobně jako v dalších severských zemích vládne i ve Finsku silná atmosféra konformismu. Zákony Jante efektivně drží na uzdě příliš konfliktní a svéhlavé jedince. Proto se zdá paradoxní, že se jednou z kulturních ikon moderního Finska stal charakter tak výsostně barvitý jako Pentti Linkola. Linkola, který zemřel v noci na neděli 5. dubna ve věku 87 let, během své „kariéry“ veřejně známého intelektuála učinil četná prohlášení, jež by kohokoliv jiného dostala daleko za hranice slušné společnosti nebo i za mříže. Neváhal nazvat německý národní socialismus „nádhernou filozofií“, byl nadšen z 11. září, pochvalně se vyjadřoval o skupině Baader-Meinhofová a věřil, že lidskou populaci na Zemi je záhodno snížit bakteriologickými zbraněmi.

Přesto ale i nemálo z těch, kdo Linkolu považovali za šílence a brutálního fašistu, oceňovalo jeho asketický způsob života i literární mistrovství a považovali ho za vpravdě výjimečnou osobnost. Každoročně se tak v některém z větších listů objevuje rozsáhlý rozhovor s Linkolou a v roce 2017 získala Riitta Kylänpääová za jeho biografii nejprestižnější finské ocenění v oblasti literatury faktu. Respekt k němu velmi často překračuje i jinak hluboké politické příkopy.

Continue Reading

Thomas Robert Malthus (1766 – 1834)

Autorka: Juliana R.

Když roku 1798 vyšel Esej o principu populace (česky nakl. Zvláštní vydání, Brno 2002), vzbudil rozruch. Po krátkém zamyšlení však bystřejší čtenáři uznávali, že není až tak překvapivý; Thomas Malthus v něm vyjádřil změnu, která se dala dobře pozorovat z perspektivy jednoho lidského života. Vždyť před několika lety se Francie stala republikou, v Anglii se rozbíhala průmyslová revoluce a nad mezinárodní „obcí vzdělanců“ právě zářilo osvícenství v zenitu. Svět stál na přelomu epoch.

Zatímco ostatní osvícenci tehdy rozvíjeli představy o pokroku lidstva, všímal si Thomas Malthus znepokojivých skutečností: průmyslová revoluce s sebou sice přinášela růst zdrojů, zároveň se však rychle násobila populace. Až dosud byl přírůstek obyvatelstva vždycky vítán. Merkantilistická ekonomie sedmnáctého a osmnáctého století v poddaných spatřovala zdroj státního bohatství, proto jejich rozplozování podporovala. Ale tento melancholický kněz, sužovaný při psaní bolestí zubů, vypočítal, že zatímco počet lidí roste geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, …), zdroje potravy vzrůstají pouze řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, …). Z toho pak – jak známo – vyvodil, že nad lidstvem neustále visí Damoklův meč bídy. Populaci sice průběžně snižují různé faktory jako homosexualita nebo bezženství, přesto však průmyslová Anglie spěje do pasti. Jakmile země už obyvatele neuživí, musí se jejich počet snížit epidemiemi, katastrofami a bratrovražednou válkou o zdroje. Lidstvo, jak se zdá, nemíří ke štěstí, nýbrž ke zkáze.

Continue Reading

Greta Thunbergová

Autor: Richard Houck

Greta Thunbergová, mladá klimaaktivistka, působila na jedné fotce, kterou jsem nedávno viděl, ohromně strhaně. Zničeně. Bylo mi jí z duše líto. Má totiž pravdu: ukradli jí dětství a lidé skutečně trpí. Snad se jí to povede nějak překonat.

Greta bývá terčem posměšků a urážek, často nelítostných, zejména z pravicových kruhů, což je ale podle mě dost nešťastné, protože na fenomén Greta je třeba nahlížet trochu obšírněji. „Hloupé holce“ Gretě se vysmívají pro její vzhled a její kritici se často nezastaví ani před poukazováním na její vývojovou vadu. Rád bych zde krátce načrtnul pozici z druhé strany této debaty, z pohledu někoho, kdo je pevně přesvědčen o důležitosti přirozených hierarchií i duchovní aristokracie.

Greta se mi líbí. Má dobré srdce. Jenom potřebuje pochopit, co se vlastně děje – mohla by nám totiž být mocným spojencem. Je mi smutno z pohledu na temné globalistické síly, jak zneužívají mladou, nevinnou dívku, děvče mé rasy, aby jim pomáhalo prosadit politiku, která jí doma vynese jen zášť a nenávist.

Continue Reading

Farmářské trhy mají nové nezvané návštěvníky – fašisty. Denacifikace farmářských trhů začala!

Autorka: Kelly Weillová

Následující řádky lze brát mj. jako názorný příklad a potvrzení závěrů E. Lenihana z námi dříve publikovaného článku o novinářích kolaborujích s hnutím Antifa.

Continue Reading

Krev a půda (Richard Walther Darré na schůzi zemědělců v Goslaru 13. prosince 1937)

Autor: Troy Southgate

„Jednoho dne přestanou splašky plnit koryta řek a vrátí se do země, aby tam pomohly vypěstovat dobré jídlo pro lidi. Jednoho dne budou znovu skákat v průzračných vodách Temže Londýně lososi a lidská práce bude tvůrčí a radostná. Jednoho dne lidská duše, nekonečná staletí svíraná bojem o obživu, povstane a vznese se ke světlu slunečních paprsků pravdy.“ – Henry Williamson

Zatímco se moderní svět podle všeho propadá stále hlouběji do chaosu, neutuchající význam přírody coby rádce i zdroje inspirace v nás nepřestává vyvolávat nejvyšší úctu a obdiv. Většina lidí se bohužel svým kořenům značně odcizila a odstřihla se od svého kulturního a rasového dědictví.

Continue Reading

Zelená alternativa

Autor: Richard Hunt

Sociální stát nefunguje. Ocitli jsme se na pokraji zhroucení společnosti. Mladí lidé se vymykají kontrole, ti staří pak dožívají svá poslední léta na tomto světě naprosto bezbranní a osamocení. Sirotčince jsou dnes smutně proslulé jako cíle pedofilů a domovy důchodců – a tady mluvím z osobní zkušenosti – umějí být právě tak kruté. Nezpůsobilí, nedostateční a často přímo šílení se ocitají na ulicích jen s občasnou pomocí vyhořelých pečovatelů. Už dávno víme, že za peníze si člověk lásku nekoupí, ale teď se ukazuje, že nezajistí ani péči.

Je tedy stále zjevnější, že stát nikdy nedokáže zajistit takovou péči, jakou slibuje. Následkem vysokého zdanění jsou náklady na pracovní sílu příliš vysoké. Sociální stát musí za péči platit – nikdy si však nebude moci dovolit zaplatit péči, jakou dřív zadarmo poskytovala širší rodina.

Continue Reading

„Chór vděčných ptáků volá ‚Ave Imperator!‘ Signor Mussolini vyhlásil celý ostrov Capri za ptačí rezervaci, včetně tvrdých postihů za zabití jakéholi druhu ptáka po celý rok.“ Punch, 21. prosince 1932.

Autor: Organon tou Ontos

Fašistické státy byly průkopníky na poli legislativy na ochranu přírody. Mussoliniho Itálie i Hitlerovo Německo ve své době v této oblasti udávaly tón. Na obrázku z časopisu Punch z roku 1939 je Mussoliniho vyhlášení ptačí rezervace na ostrově Capri z roku 1932. Italský vůdce je zde vyobrazen jako ochránce přírody a italského ptactva, kterému zajistil bezpečné útočiště před chtivostí pytláků. Jeden pták se na něj vděčně dívá.

Přinášíme překlad několika dobových článků vztahujících se k této události.

*

Capri: Nový ptačí ráj ve Středozemí

Mussoliniho výnos zřizující na Capri ptačí rezervaci přináší letos na jaře poprvé bezpečí tisícovkám ptáků. „Každé jaro na svazích hor na Capri odpočívá mnoho unavených ptáků, než pokračují ve své cestě dál na sever,“ stojí v bulletinu ze sídla National Geographic Society ve Washingtonu, D. C.

Odpočivadlo pro stěhovavé ptáky na půli cesty

„Na podzim nastává další invaze mnoha druhů ptáků, které se na Capri zastavují před další cestou do svých zimovišť v jižním Středomoří. Po šest týdnů na jaře i na podzim si tak místní obyvatelé zvykli nastražovat na svazích sítě zavěšené na vysokých tyčích. Bezmocní ptáci do nich vletěli, byli polapeni a zabaleni do krabic, které putovaly do Paříže na stoly gurmánů. Byl to velice lukrativní byznys, který dlouhá staletí sloužil k financování zdejšího biskupství. Biskupovi z Capri se v Římě říkalo ‚Křepelčí biskup‘.“

Continue Reading

Paul Waggener

Autor: Eric Wallace

Kousek od virginského Lynchburgu se odehrává zvláštní a dost možná jedinečný experiment. Už skoro deset let se tam partička mladých divochů pod vedením svalnatého Paula Waggenera s antracitově černým koňským ohonem dlouhých vlasů pokouší položit základy způsobu života, který by byl ekologicky udržitelný, v souladu s přírodou, soběstačný, fyzicky i duchovně aktivní a hlavně žitý jako součást společenství.

Jasně, podobně formulovaným popisem nevyhnutelně lákají propagační materiály, brožurky a webové stránky všemožných ekologických, o návrat k půdě a vytvoření společenství usilujících organizací z celého světa. Waggenerova parta – Vinlandští vlci – se od nich však v mnohém liší: Jsou městští, rozhodně to nejsou pacifisté, praktikují germánský šamanismus a volný zápas ve stylu MMA. Vlastně v mnohém připomínají spíš motorkářský gang.

Continue Reading

Jorian Jenks – Půda a národ

Autor: Gordon Blackwell

Když se roku 1936 stal Jorian Jenks kandidátem do britského parlamentu za Horsham a Worthing, byl už čtenářům Action dobře známý. Autor řady vynikajících článků na zemědělská témata, někdy vydávaných i pod pseudonymem „Vergilius“, pracoval jako rolník v Sussexu a velmi dobře tak chápal hanebnost vládní politiky, v jejímž rámci se do Anglie dovážely laciné potraviny ze zámoří, zatímco britští pěstitelé museli čelit existenčním problémům.

Absolvent Oxfordské univerzity a veterán 1. světové války později vykonával významné funkce v zemědělské správě v Anglii i na Novém Zélandu. Tyto zkušenosti tedy přinášel Britské unii (British Union), když se stal jejím hlavním poradcem pro zemědělství a aktivním zastáncem britských rolníků i zemědělských dělníků.

V pronikavém článku pro Action, napsaném už za války, ale ještě před Mosleyho zatčením, se pustil mimo své obvyklé téma, když prokázal skutečnou hloubku svého přesvědčení veterána v článku “The British Socialism of British Union” (Britský socialismus Britské unie). Napsal zde: „Unie je pro mír, protože považuje válku za hanebné plýtvání životy i prostředky a protože si uvědomuje, že válka hází klacky pod nohy postupu socialismu. Britská unie je ale také revoluční, jelikož si vytkla za cíl zlomit moc mezinárodního finančnictví nad Británií. Britská unie tak může Británii dovést ke skutečné demokracii a svobodě.“ Tyto řádky z roku 1940 zajistily bývalému vojákovi místo v koncentračním táboře a návdavkem ještě nařčení z vlastizrady. Jenks tedy následoval asi osm stovek dalších patriotů z Britské unie za ostnaté dráty.

Continue Reading

Dne 13. srpna 1977 – přesně před 40 lety – zemřel anglický romanopisec, farmář a příznivec fašistických idejí Henry Williamson. V našem prostředí je znám svými dětskými knihami jako Vodní poutník Tarka, v této eseji K. Boltona představujeme i další aspekty jeho díla a myšlení. – Red.

Autor: Kerry Bolton

Henry Williamson náležel ke generaci 1. světové války, která z této zkušenosti vyšla s novým, ale svými zdroji věčným světonázorem. Podobně jako Nor Knut Hamsun chápal Williamson místo člověka v přírodě jako nejhlubší zdrojnici jeho bytí a idealizovanou přírodu viděl  coby reakci proti stroji a bance. V této generaci byla rozšířená naděje na nové Jaro (spenglerovksou terminologií) pro Západ, kdy převáží venkovský princip nad městským a zakořeněnost v půdě a její obdělávání nad beztvarými velkoměstskými masami. Byla to, řečeno se Spenglerem, poslední bitva „Civilizace-krve proti penězům.“

A přestože je zásadní vliv Williamsona na literaturu 20. století, stejně jako u Ezry Pounda nebo Hamsuna, všeobecně uznáván, byli tito muži odsouzeni k postupnému zapomnění – nejen kvůli své identifikaci s novými politickými formami, ale (na rozdíl od některých svých současníků) také a hlavně proto, že se jich nikdy nezřekli. To jim liberální a židovské kliky, které drží pevně v rukou vydavatelství i klíčové posty ve světě literární a umělecké kritiky, nikdy nemohou odpustit. Williamsonův světonázor utvářely jak zážitky ze zákopů, tak jeho blízký vztah k přírodě, což ho nakonec pochopitelně dovedlo k uznání pro národní socialismus s jeho konceptem Blut und Boden a fašismus sira Oswalda Mosleyho.

Continue Reading