Délský potápěč

Syndrom Amy Biehlové, kdy altruistické bělochy zavraždí lidé, kterým se snažili pomoci, a jejich rodiče následně vrahům okamžitě odpustí a projevují s nimi účast. Bělošská patologie par excellence.

Autor: Colin Lidell

Přestože neznám přesnou příčinu smrti dcery vysokého úředníka EU Marie Ladenburgerové, kterou před několika týdny ve Freiburgu znásilnil a utopil afgánských imigrant, vpuštěný do Německa politikou Angely Merkelové, troufnu si říci, že skutečná příčina úmrtí měla spíš než s přebytkem vody v plicích co dočinění s nedostatkem vitamínu „R.“

Kdyby vám to snad nedošlo, vitamín „R“ znamená „vitamín ‚rasismus‘,“ – ano, opět ono slovo, užívané k označení všeho od nacistických vyhlazovacích táborů až po tzv. „mikroagrese.“ 1] Jelikož ale už delší dobu žádné nacistické lágry – a dokonce ani lynčovací výpravy Ku-Klux-Klanu – nemáme, zpravidla se jím nálepkují lidé projevující byť jen lehké znepokojení či dokonce stín nedůvěry k lidem jiných ras a kultur, jejichž zvykům příliš nerozumí nebo se jim nelíbí.

Většině z nás to může za obvyklých okolností připadat jako vcelku banální postřeh, ale pro mladou dívku, která se pozdě v noci sama na kole vrací domů, to může být velice užitečné. Podle dostupných informací jela Maria domů z večírku po půl třetí v noci.

Podobně jako slavný Tygr Williama Blakea i tento zločin bezmála budí úžas svou děsivou symetrií, jakkoliv poněkud temného a nelítostného manichejského typu – zlu, nevděku a brutalitě Afghánce takřka zrcadlově odpovídá nevinnost, štědrost a zranitelnost „privilegovaného“ německého děvčete.

Continue Reading

9. listopadu 2016: Nezvolitelný říkáte?

Autor: Greg Johnson

9. listopadu 2016 se Amerika ocitla na rozcestí: cesta doleva směřovala k většinově barevné zemi se vším, co to obnáší, cesta doprava nabízela alespoň šanci zastavit demografické nahrazování bělochů a tak Ameriku zachránit. Stačilo málo: republikán, který by byl ochoten a schopen problém vidět, měl odvahu s ním něco udělat a politické umění dostat se do Bílého domu. Stručně řečeno jsme potřebovali zázrak. Mohl nás zachránit jedině nějaký bůh. Nebo božský císař.

Prozíravější konzervativci – od Petera Brimelowa, Patricka Buchanana či Wilmota Robertsona a mnoho dalších před nimi až k Lothropu Stoddardovi a Madisonu Grantovi – tento rozhodující okamžik už dlouho předvídali.

Demokraté po více než půlstoletí prostřednictvím nebělošské imigrace z Třetího světa usilovně pracovali na vytvoření trvalé voličské většiny pro svou stranu. S přihlédnutím na voličské chování barevných jde o spolehlivou strategii. Pro demokraty v Americe totiž pravidelně hlasuje přes 90% černochů a více než 60% Hispánců.

Tím pádem s rostoucím podílem barevného obyvatelstva oslabuje i pozice republikánů. Už dnes se v některých většinově barevných volebních okrscích v Kalifornii a na jiných místech v zemi ani nenamáhají stavět vlastní kandidáty. Bude-li tato demografická proměna pokračovat, časem přijdou republikáni i o teoretickou šanci na zisk prezidentského úřadu.

Continue Reading

Nedokáží-li se [Američané] zburcovat a jednoduše hlasovat pro prvního kandidáta za celou generaci, který se zavazuje hájit jejich zájmy, a hlasovat proti kandidátce, která se otevřeně chlubí tím, že udělá pravý opak (je libo milion dalších Syřanů?), jsou ztraceni.

Autor: Publius Decius Mus 

Letošní volby snesou srovnání s letem číslo 93: buď vtrhnete do kabiny, nebo umřete. Možná umřete tak jako tak. Vy – nebo předák vaší strany – proniknete do kabiny, aniž byste uměl vzít za knipl nebo dokonce s letadlem přistát. Jistého není nic.

Kromě jediného: když se o nic nepokusíte, zemřete na beton. Když metaforu dotáhneme ještě dál: vláda Hillary Clintonové je jako ruská ruleta se samonabíjecí pistolí. S Trumpem přinejmenším dostanete šanci roztočit bubínek revolveru a zkusit své štěstí.

Obyčejnému konzervativci to jistě bude znít jako nemístné přehánění. Nemůže jít o tolik, protože nikdy nejde o tolik – snad jedině na stránkách Gibbonových knih. Konzervativní intelektuálové budou přesvědčeně tvrdit, že žádný „konec dějin“ nenastal a všechny možné scénáře vývoje lidstva zůstávají ve hře. Třeba i – podobně jako Charles Kesler – uznají, že Amerika prochází „krizí.“ Jaký ale je její rozsah? Skutečně může být tak zle, když po osmi letech Obamy hrozí osm dalších Hillary – a konstitucionalističtí konzervativci přesto spřádají plány na obrodu našich milovaných ideálů? Cruz v roce 2024!

Nechci (víc než je zdrávo) kritizovat Keslera, který neprojevuje tolik neopodstatněného optimismu jako většina konzervativců, a který se alespoň správně ptá: Trump nebo Hillary? I když se jeho odpověď – „i kdyby (Trump) sestavoval svůj program zcela náhodně, byl by lepší než politika Clintonové“ – jeví jako bezdůvodně drsná. Ve skutečnosti Trump dospěl, i když ne úplně a ne vytrvale, ke správným odpovědím ve správných oblastech – imigrace, obchod a válka – hned na začátku.

Continue Reading

Autor: Dr. Lasha Darkmoonová

QUOS DEUS VULT PERDERE PRIUS DEMENTAT — „Koho chce Bůh zničit, nejdřív ho zbaví rozumu“

Angela Merkelová, náležitě oděna

„Merkelové hrozí akutní nervové zhroucení. Stala se nebezpečím pro Německo.“ — Hans-Joachim Maaz, přední německý psychiatr a autor bestsellerů

Ohromující množství sexuálních zločinů, spáchaných v Německu za jediný měsíc (červenec 2016) migranty, nám odhalí rozsah tohoto problému v rámci celého roku. Ještě nikdy předtím nezažíval žádný národ v čase míru sexuální útoky a znásilnění v takto masovém měřítku. Ženy každého věku, od batolat po stařenky, se staly součástí této hrůzné statistiky.  Většina obětí je však spíše mladá; a pachateli, kteří se rekrutují ze všech věkových skupin, jsou takřka výhradně svobodní muži, v oficiálních zprávách vyhýbavě popisovaní jako „Jižané,“ nebo poněkud odvážněji „cizinci se snědou pletí.“

Dovolte mi předložit první ze tří seznamů sexuálních zločinů spáchaných imigranty v Německu za jediný měsíc, červenec 2016. Zvolila jsem tři data v pravidelných desetidenních intervalech: 1., 10., a 20. červenec. Tak získáte vcelku dobrou představu o tom, co se děje v současném Německu.

Continue Reading

Nesmíme se obracet zády k lidem prchajícím před brutální občanskou válkou v Alžírsku. Tím bychom jen hráli do karet extrémistům z obou táborů…

Autor: Virginia Haleová

Ilegální imigrant z Alžírska, obviněný z pokusu o znásilnění, při němž zbil ženu do bezvědomí, vypověděl před soudem, že do Rakouska přišel „šou**at ženské.“

Alžířan – několikrát trestaný v Rakousku i Francii – před soudem v Linci obvinění z dubnového útoku popřel. Podle obžaloby se měl nejprve pokusit oběť znásilnit a následně ji brutálně zbil.

Vážně zraněnou ženu nechal ležet v bezvědomí v křoví poblíž autobusové zastávky, kde k útoku došlo. Oběť zločinu si z útoku také nese psychologické následky.

Na otázku, proč přišel do Rakouska, obviněný odpověděl: „Přišel jsem do Rakouska šou**t ženské.“ Kromě několika pravomocných trestů byla Alžířanovi také zamítnuta žádost o azyl a zakázáno cestování. Pětatřicetiletý muž čelí také obvinění z pokusu o znásilnění loni v listopadu a napadení.

Protože Rakousko nemá uzavřenou dohodu s Alžírskem, nebylo ho dosud možné deportovat.

Continue Reading

Hned se na to vydělávání na vaše důchody vrhneme…

Snahy snížit výši vyplácených dávek odhalily, že rakouská vláda platí rodinám neevropských vetřelců více peněz, než kolik si po zdanění vydělá mnoho Rakušanů dělnické třídy.

„Konzervativní“ vláda spolkové země Horní Rakousy oznámila „snížení“ výše měsíčních dávek barevným migrantům z 914 na „pouhých“ 520 euro.

Reportáž novin Frankfurter Allgemeine Zeitung o tomto opatření však ukázala, že tato změna neovlivní platby rodinám migrantů ve výši 1257€ na pár plus dalších 150 euro na každé z dětí. S dvěma nebo třemi dětmi to snadno dělá víc, než kolik si domů přinese mnohý obyčejný Rakušan.

Continue Reading

Zapomenutí hrdinové: Doreen Warinnerová a Trevor Chadwick.

Autor: Francis Carr Begbie

Návštěvníci pražského hlavního nádraží se často zastavují u skupiny bronzových soch na prvním nástupišti. Je to srdceryvný výjev – obrýlený muž držící plačící dítě, smutně vyhlížející děvčátko a otlučený kufr.

Tyto neobyčejné postavy tvoří pamětní sousoší Sira Nicholase Wintona připomínající příběh českých dětských transportů a především „britského Schindlera“, který přímo pod nosem německých okupantů v roce 1939 tajně odvezl z Československa do Londýna 669 židovských dětí.

Víc než kterýkoliv žijící Žid představuje Sir Nicholas Winton, který právě oslavil 105. narozeniny, nejslavnější živoucí spojení Británie s holocaustem. Co jeho příběh znovuobjevila BBC, hrnou se na Wintona pocty, královna jej pasovala na rytíře a nyní byl navržen na Nobelovu cenu za mír. Záplava jemu věnovaných knih, filmů a dokumentů jako by nebrala konce. (Článek byl napsán v listopadu 2014, Nicholas Winton zemřel 1. července 2015, pozn. DP).

Tento týden byl znovu vyznamenán při nádherné slavnosti na Pražském hradě, kde se vysloužilému bankéři na vozíku dostalo nejvyššího vyznamenání – Řádu Bílého lva – uděleného samotným českým prezidentem.

Continue Reading

George Soros

Autor: Chris Tomlinson

Zveřejněný dokument, vytvořený zaměstnankyněmi Sorosovy Open Society Foundations Anne Crowleyovou a Kate Rosinovou nazvaný „Migration Governance and Enforcement Portfolio Review“ ukazuje, že Nadace pro otevřenou společnost vnímá evropskou migrační krizi jako vynikající příležitost získat více peněz a prosadit svůj proimigrační program.

Ze všech uniklých dokumentů jde o nejnovější, vnikl totiž letos v květnu a poodhaluje, jak organizace – spojovaná s propagací somálských migrantů a financováním protipolicejních organizací jako Black Lives Matter – nahlíží na migrační krizi.

Studie vymezuje tři hlavní témata související s migrací. První je úspěšné spoluutváření evropské migrační politiky Sorosovou Open Society Foundations.

Autorky se chlubí financováním organizace Migration Policy Institute (MPI), které prý Sorosovy peníze umožnily fungovat s vyšší mírou nezávislosti na vládách, jimž poskytuje konzultace. MPI v otázkách migraci radí přímo Evropské unii a OSF mu v roce 2015 poskytla 2,2 miliony dolarů.

Continue Reading

Vítejte v Detroitu!

Autor: Radim Lhoták

Popírání tradičních hodnot, ničení organické sociální struktury, dekadence kultury, inkvizice hlasu krve a ducha, vláda lži, rasové míšení a genocida. Nejde o pouhé symptomy stárnoucí a nemocné civilizace. Vše, co se tu vydává za výdobytek demokracie, svobody a pokroku, zví společenskou a morální mršinu sloužící za potravu zbohatlickým a finančně korporátním hyenám.

Vzorem západního společenského rozkladu jsou Spojené státy americké. Svědectví těch, kdo navštívili v poslední době USA a spatřili víc, než jen letiště, výstavná byznys centra, rezidentní čtvrtě či turistické parky, jsou otřesná: Sociální rozklad, bída, všude hory odpadků a spousta bezdomovců, chátrající infrastruktura, zanedbané chatrče nižších vrstev, strach před pádem ke dnu, vzájemná nenávist, osamělost a nihilismus. Takový je obraz života většiny Američanů.

Příčiny společenského, sociálního i ekonomického úpadku jsou v zásadě dvě: Bezohledný parazitismus přecházející v sociální teror vládnoucích elit a etnicko-rasová involuce v multikulturním mlýnku na maso. V prvním ohledu dochází k vylučování velké masy lidí z tvůrčího a hodnototvorného procesu. Většina americké společnosti se stává nepotřebnou a je určena k živoření, otroctví, sociální segregaci a následnému odpisu bez soucitu a bez pocty.

Continue Reading

Němečtí politici: Noví Němci se musejí mít jako v bavlnce. Proč? – Proto.

Autorka: Virginia Haleová

Politici přiznali, že nedávný příliv migrantů do Německa bude daňové poplatníky stát přinejmenším 30 miliard euro ročně. Kromě pokrytí každodenních životních nákladů a nových migrantů hodlá německá vláda po bezprecedentní migrační vlně prudce zvýšit také výdaje na policejní a bezpečnostní složky.

Německé noviny položily různým resortům a subjektům otázku, kolik veřejných peněz podle svých odhadů vynaloží na více než milion migrantů, kteří do země loni přišli.

Největším vládním výdajem má být integrace, na niž případnou dvě třetiny z celkové sumy 30 miliard euro. Spadají sem učitelé, školky, školy, jazykové kurzy a bydlení.

Svaz německých měst a obcí odhaduje, že náklady na tyto služby pro migranty budou stát daňové poplatníky 20 miliard eur ročně. Varuje, že do roku 2018 pak vzniknou další výdaje na ubytování ve výši 2,6 miliard.

Continue Reading

Hrobaři Evropy

Autorka: Virginia Haleová

Jean-Claude Juncker slíbil, že ať už se migrační krize nebo terorismus zhorší jakkoliv, Evropská unie (EU) se otevřených hranic nikdy nevzdá. Šéf Evropské komise dodal, že terorismu lze čelit těsnější spoluprací zpravodajských služeb členských zemí Unie.

V pořadu stanice France 2 Čtyři pravdy dnes ráno (25. července – pozn. DP) Juncker řekl, že k posílení bezpečnosti zemí EU bude třeba „podniknout zásadní kroky.“ Po krvavém měsíci, během něhož Evropa zažila četné islámské teroristické útoky – jen v samotném Německu čtyři za poslední týden – se Juncker nechal slyšet, že klíč k řešení problému spočívá ve vylepšení komunikace mezi členskými zeměmi.

Moderátorovi Gillesi Bornsteinovi Juncker odpověděl, že „ohledně sdílení informací mezi policií a zpravodajskými službami očekává od členských států lepší reakci.“

Dále řekl, že si podle něj členské země „dosud nezvykly na zjevnou nutnost lepšího sdílení informací.“

Dodal, že ať už se „migrační krize“ a terorismus v Evropě zhorší jakkoliv, EU nikdy nedovolí zpochybnit zásadu volného pohybu osob uvnitř svých hranic.

Continue Reading

#Merkelsommer

Autor: Atlantic Centurion

Události nabírají skoro neuvěřitelný spád: jako by nestačila nedávná vlna teroristických útoků v Evropě Paříž (zasažená opakovaně), Brusel a Nice. K těm však došlo ve frankofonní Evropě s jejím jedinečným problémem s maghrebskými Araby. Během minulého týdne ale došlo k zásadnímu obratu v násilí páchaném cizinci. Jak píše BBC:

• 18. července nezletilý uprchlík z Afghánistánu (z Třetího světa) sekerou a nožem napadl pasažéry vlaku ve Würzburgu a pět jich zranil. Policisté ho zastřelili.
• 22. července německý mladík iránského původu (z Třetího světa) nejprve v Mnichově zastřelil devět lidí a pak obrátil zbraň proti sobě.
• 24. července jednadvacetiletý syrský uprchlík (z Třetího světa) zabil mačetou jednu ženu a pět lidí zranil, následně se pokusil utéct a byl zatčen.
• Téhož dne se sedmadvacetiletý Syřan (z Třetího světa), jehož žádost o azyl byla zamítnuta, odpálil před barem v Ansbachu. Zraněno bylo patnáct lidí.

Continue Reading

Guillaume Faye – La nouvelle question juive

Autor: Michael O’Meara

Guillaume Faye
La nouvelle question juive 
Chevaigné: Les éditions du Lore, 2007

„Nevím, zda Bůh Angličany miluje či nenávidí; vím jedině to, že musejí být z Francie vyhnáni.“ – sv. Jana z Arku

Ve své kritice tohoto kontroverzního díla švýcarský „revizionistický“ historik Jürgen Graf ze svého ruského exilu napsal, že se Guillaume Faye v „rasově nacionalistických a nacionalistických kruzích hodných tohoto označení“ [1] trvale zdiskreditoval. A důvod? Jeho „nepoctivé“ a urážlivé napadání lidí, kteří pochybují o oficiální verzi holokaustu a kteří zachovávají tradiční „judeofobní“ orientaci nacionalistické pravice.

„Nová židovská otázka“ (NŽO) skutečně může znamenat konec Fayeho postavení coby předního identitářského a nacionalistického myslitele, alespoň u určitého segmentu nacionalistické komunity – i když rozhodně ne komunity celé, a možná dokonce ani její většiny. Ostrá srážka holokaust vyvracejícího exulanta a militantně protiislámského Francouze totiž ilustruje zásadní neshodu mezi evropskými nacionalisty, v jejichž řadách se střetávají dlouhodobé historicko-teoretické identity těsně spjaté s antiliberálním křídlem nacionalistické pravice s nezbytnými požadavky, kladenými volebním procesem na nacionalisticko-populistické strany, které se snaží zastavit proimigrační politiku ve svých zemích. [2] Na řešení těchto neshod dost možná závisí samotná budoucnost evropského člověka.

Continue Reading

Jak na Brexit zareagují silné, inteligentní a emancipované mladé ženy, už víme.

Autor: Hannibal Bateman

Ve včerejším historickém hlasování se  Británie rozhodla rozloučit s Evropskou unií. Jde o vyvrcholení po generace narůstajícího skepticismu ohledně EU na britské pravici.

Co dál; nebo – jak to trefně vyjádřil Lenin – co je třeba udělat?

Od vstupu Británie do evropského společenství v roce 1975 až do včerejška sloužila EU pravici jako užitečný symbol, v odporu vůči kterému sama sebe definovala. EU – byrokratickou strukturu sloužící v prvé řadě zájmů nadnárodních elit – není kdovíjak obtížné nenávidět. Tím spíš, když její diktát vychází z úst – slovy jednoho europoslance – od mocipánů připomínajících bankovní úředníčky.

Continue Reading

Sorosovská příručka pro migranty

Autor: Ioannis Mantzikos

Kdyby byly motivací skutečně humanitární ohledy, bylo by skutečně nesrovnatelně účinnější – jak ostatně poukázali mnozí experti – pomáhat uprchlíkům a obětem válek globalistů blíže jejich domovům.

Sorosova činnost je tak těsně spjata s fungováním mnoha národních vlád, mezinárodních organizací, NGO, politických stran, univerzit, mediálních subjektů a sociálních hnutí, že sledovat tyto entity a jejich aktivity se stává takřka prací na plný úvazek. Sorosovi lidé dokonce infiltrovali anglickou i jinojazyčné verze Wikipedie, aby zde šířili dezinformace a svou jednostrannou propagandu.

Svá chapadla se mu povedlo dostat i do některých levicových politických stran po celém světě a zejména v Evropě, které zpochybňují celý koncept a budoucnost EU. Sorosův plán neusiluje o nic menšího než o naprostou likvidaci národních států na jihovýchodě Evropy, které dnes umožňují v podstatě neomezený přístup uprchlíků před občanskou válkou a ekonomickým migrantům ze Sýrie, Iráku a severní i subsaharské Afriky do Evropy. Následkem jeho programů na změnu režimů dnes sedm samostatných republik kdysi tvořících Jugoslávii slouží jako přepravní trasy pro odhadem desetitisíce a možné budoucí statisíce neevropských migrantů.

Continue Reading

EU stojí na pokraji sociálního a kulturního kolapsu.

Autor: The Saker

Evropa se nachází ve stavu volného pádu, o tom už nemůže pochyb. EU ve skutečnosti sužuje několik zásadních bolestí zároveň – a každá z nich má dostatečný potenciál na to stát se katastrofou. Pojďme se na ně postupně podívat.

EU o 28 členech nedává ekonomický smysl

Do očí nejvíce bijícím problémem EU je skutečnost, že naprosto postrádá ekonomický smysl. Zprvu, zkraje 50. let, šlo o malou skupinku nepříliš odlišných států, odhodlaných integrovat své ekonomiky: tzv. Vnitřní šestku, která založila Evropská společenství (ES): Belgii, Francii, Západní Německo, Itálii, Lucembursko a Nizozemsko. V 60. letech se k tomuto jádru připojilo dalších sedm zemí (Vnější sedmička), která nestála o členství v Evropských společenstvích, ale chtěla se přičlenit k Evropskému sdružení volného obchodu (EFTA). Jednalo se o Rakousko, Dánsko, Norsko, Portugalsko, Švédsko, Švýcarsko a Spojené království. Společně lze tyto země označit za blok víceméně pokrývají „většinu západní Evropy.“ Přes své nedostatky reflektovaly smlouvy skutečnost, že účastnické země mají mnoho společného a jejich národy chtějí spojit své síly. Po roce 1960 se stal kurz evropské integrace velice složitým, a přestože nepostupoval přímou linií, ve výsledku dospěl i přes četné dílčí nezdary k nekontrolovatelnému růstu, ne nepodobnému zhoubnému nádoru. Dnes se EU pyšní 28 (!) členskými zeměmi, které pokrývají i oblasti tradičně označovanou za „střední“ a „východní“ Evropu – a dokonce i bývalé sovětské pobaltské republiky. Přestože však byla tato expanze pro evropské elity lákavá z ideologických důvodů, postrádá bohužel toto masivní rozšiřování ekonomický smysl. Co mají společného Švédsko, Německo, Lotyšsko, Řecko a Bulharsko? Pochopitelně dosti málo.

Continue Reading

Fronte Nazionale

Autor: Karel Veliký

V polovině 80. let minulého století se také Itálie stala cílem přistěhovalců, přičemž téměř polovina z nich přicházela z Afriky a Asie. Z Balkánu pak hned na počátku 90. let dorazily první houfy cikánů s rumunskými doklady i bez nich. Pokud v roce 1987 uvádělo v průzkumu o přistěhovalecké otázce 49,7 % italských respondentů, že cizinců je v Itálii už „příliš mnoho“, v roce 1991 je to již 74,5 %! Poprvé se tu hovořilo o „imigrační krizi“, „přílivové vlně“ nebo „invazi“. V té době také vešel v platnost zákon 39/1990 známý pod názvem Legge Martelli (Martelliho zákon) podle vicepremiéra Claudia Martelliho. Nese podnázev „Urgentní úprava politického azylu, vstupu a pobytu občanů třetích zemí a regularizace občanů třetích zemí“. Itálie totiž do té doby uprchlíky ze zemí mimo Evropu vůbec nepřijímala a pro nakládání s nimi neexistovala jasná pravidla. Zato Martelliho zákon je pojímá, stejně jako imigraci vůbec, již jako stálý a samozřejmý jev. Vedle toho, že komplikuje možné vyhoštění, získalo jeho uplatněním legální statut rázem více než čtvrt milionu přistěhovalců, což se pro další masy nelegálních příchozích z „třetích zemí“ stalo jen pobídkou, aby se vydaly na cestu, neboť vyhlídka na jejich brzkou legalizaci se silně zvětšila. 1]

Za této situace se Franco Giorgio Freda, teprve před pár lety definitivně soudně zproštěný z podílu na atentátu v milánské zemědělské bance (Piazza Fontana, 1969), rozhodl jednat. O zimním slunovratu devadesátého roku zakládá společně s Aldem Gaibou, Enzem Campagnou, Antoniem Sistim a Ferdinandem Albertim politické sdružení Fronte Nazionale (Národní fronta). V lednu organizace vzniká oficiálně. Cíl: ochránit podobu italského národa a bílé rasy, znetvořenou již plutokracií, konzumismem a parlamentarismem, před beztvarou (tj. zrůdnou) libertářskou „komunou“ – multietnickou společností. Vedle necelé sedmdesátky řádných členů společenství má Národní fronta, jakožto hnutí, během prvního roku bezmála 3 tisíce čekatelů-kandidátů, militantů a sympatizantů, po celé Itálii, ústředí v Miláně (via Bergamo 12), pobočku ve Veroně a zastoupení v Římě, Turíně, Brescii, ve Ferraře a osmi dalších městech. Činnost je výhradně pedagogická a osvětová: spočívá jednak ve výkladu soudobých jevů a jejich příčin (souvislosti mezi globalizací a imigrací na prvním místě!) prostřednictvím přednášek a tiskovin (časopis Antibancor, brožury příslušníků společenství), jednak v kontrapropagandě pomocí letáků, plakátů a nálepek. 2]

Continue Reading

Huma… co? To je něco k jídlu?

Autor: Radim Lhoták

Typickým znakem pokleslého myšlení západní civilizace je devalvace a převrácení všech přirozených hodnot lidskosti. Dnes je již zcela běžným jevem, že termíny, jimiž se má vyjádřit pokročilý duch Západu, mají opačný obsah, než by odpovídalo jejich významu. Demokracie nemá nic společného s vládou lidu, svoboda jedince ve své individualistické koncepci vede k jeho podrobenosti globálním silám a pádu do otroctví, stejně tak humanismus mající ve svém slovním základu člověka jako předmět nejvyšší péče a zájmu má při svém uplatňování coby ideologický směrník života evropských národů ryze ponižující dopad na lidskou důstojnost.

V prvním ohledu, jímž se určuje vnitřní sounáležitost Evropanů, má současné pojetí humanismu za následek stav, při němž libovolný evropský národ již nelze vnímat jako organickou pospolitost. Každé společenství hodné toho jména musí být totiž vnitřně homogenní, soudržné a schopné se sjednotit na základních ideách a podmínkách suverénní existence. Jestliže evropský humanismus deklaruje člověka jako světoobčana, jehož vnímání ostatních lidí a vztahu k nim nerozlišuje kulturní a morální založení toho kterého člověka, nýbrž odkazuje se na jakési univerzální principy lidskosti bez ohledu na původ, rasu, pokrevní vazby, duchovní orientaci, náboženství, světonázor a vposled i celkovou fyzickou a duševní dotvořenost, nuže takový myšlenkový směr nemá nic společného s člověkem v jeho bytostné a přirozené podstatě. V důsledku vede k naprosté ztrátě morálního jednání a ke ztrátě identity, která je nutná pro základní hodnotovou orientaci každého lidského jedince.

Continue Reading

Matthew Tait

Projev Matta Taita na třinácté konferenci American Renaissance 18. dubna 2015.

Úvodní slovo Jareda Taylora

Naším prvním řečníkem je Matthew Tait. Pochází z Buckinghamshiru blízko Londýna a svou oddanost našim lidem projevil velmi časně, když v roce 2004 vstoupil jako 18letý do Britské národní strany (BNP), sám vytvořil její místní pobočku a účastnil za ni několika volebních kláních. Několika jeho předvolebním kampaním se dostalo pozornosti národních médií, v prvé řadě když kandidoval v domovském městě samotné Královny, Windsoru, a získal 15% hlasů. Pan Tait odešel ze strany v roce 2010, když neochotně dospěl k závěru, že její vnitřní problémy jí znemožňují dosáhnout dalšího pokroku. Od té doby zřídil web jménem Western Spring, který se stal jednou z nejpopulárnějších stránek mezi rasově smýšlejícími Brity. Také se mu podařilo rozzuřit liberály založením skupiny nazvané The Legion Martial Arts Club, která si klade za cíl cvičit lidi umění sebeobrany. Dnes se s námi s využitím svých bohatých zkušeností  s nacionalistickou politikou v Británii podělí o možná poučení z katastrof britského nacionalismu. Přivítejte prosím Matthewa Taita!

Matt Tait

Skutečně rád jsem tady, a když jsem se některými z vás včera večer měl možnost setkat, hned mi bylo jasné, že jde o velice silnou, rozmanitou skupinu slušných, většinou bílých, heterosexuálních, normálních lidí – což už samo o sobě stačí, aby nás SPLC označilo za shromáždění k šíření nenávisti. Rád bych poděkoval Jaredu Taylorovi za možnost zde dnes před vámi promluvit. Zvlášť poctěn se cítím proto, že svou řečí zahajuji a pomáhám nastavit tón konference, jíž jsem v minulosti několikrát zúčastnil a odnesl si odtud velice příjemné zážitky. Dny konání konference byly vždy očekávaným datem v mém diáři: příležitost setkat se s přáteli, dobít baterky a probrat všechno, o čem se s lidmi v „běžném“ životě – i s rodinou, kolegy nebo přáteli –  nedá často úplně snadno bavit. Proto pro mě byla tato setkání vždy úžasným zážitkem a doufám, že si jej užijete stejně jako já dvakrát v minulosti i prozatím letos. Na minulých konferencích jsem se spřátelil se skvělými lidmi a tato přátelství přestála vzdálenost tisíců mil napříč oceánem, přivedla ke mně do Anglie několik návštěvníků a upřímně doufám, že na této cestě obnovím stará přátelství – jak už se stalo – a navážu i nová.

Continue Reading

Viktor Orbán

Maďarský premiér Viktor Orbán bránil svůj odmítavý postoj proti uprchlíkům, z nichž tvoří drtivou většinu muslimové, kdy řekl v rozhovoru, že islám „nikdy nebyl součástí Evropy.“

V rozhovoru na téma rekordního přílivu uprchlíků pro německý týdeník Focus prohlásil, že „jazyk evropské elity je ideologický a dogmatický.“

„Islám nebyl součástí Evropy, přišel k nám,“ řekl dále Orbán týdeníku Focus.

Uznal, že desítky tisíc tureckých migrantů v Německu, kteří do země dorazili v 60. letech za prací, nyní „tvoří součást německé, a tím pádem i evropské historie.“

„Duchovně ale islám nikdy do Evropy nepatřil. Jsou to pravidla jiného světa.“

Continue Reading