Categorized | Filosofie, Stručně

Tradice a Anti-tradice: dva neslučitelné a nesmiřitelné náhledy na svět

Autor: Cologero

Setkáváme se zde se dvěma neslučitelnými a nesmiřitelnými náhledy na svět.

Anti-tradice

Staví na názoru, že lidé se vyvinuli ze zvířat, a proto v rámci lidské společnosti probíhá kontinuální proces evoluce a pokroku směrem k vyšším intelektuálním a morálním stádiím.

Tradice

Ta naopak pracuje s tezí, že veškeré lidstvo se kdysi nacházelo ve své ideální podobě, či chcete-li “zlatém věku”, ovšem z důvodu špatných rozhodnutí se dostalo do spirály úpadku, a pouze nějaká událost kataklyzmatického rázu může zapříčinit obnovení stavu někdejší dokonalosti.


Syntéza

Neexistuje žádný vědecký důkaz evoluce nebo pokroku. Jestliže se nám zdá, že jsme svědky určitých změn, pokroku nebo evoluce, jejich etiologie spočívá v něčem jiném. Každou ideu nebo hnutí dává do pohybu jakási prvotní hnací síla, jež přivodí její zhmotnění. V průběhu času se nicméně tento prvotní impuls má tendence deformovat a každá organizace nebo hnutí tím pádem upadá, a to mnohdy až do bodu, kdy se změní ve svůj absolutní opak. Děje se tak z důvodu všeobecně nevědomého stavu lidstva. Přesto je však v některých klíčových momentech tohoto procesu možné (přičemž čas je veličina kvalitativní, nikoli kvantitativní), že nějaký další vědomý impuls může tento vývoj posunout zpět. Může se však tak stát jedině prostřednictvím jednání uvědomělé elity.

Článek Two Incompatible and Irreconcilable Worldviews vyšel dne 12. září 2010 na stránkách Gornahoor.net.

Diskuse ke článku zde.

3 Responses to “Tradice a Anti-tradice: dva neslučitelné a nesmiřitelné náhledy na svět”

  1. Vodník napsal:

    Aha. Tak doufám, že se ozve nějaký (inteligentní) odpůrce. V diskusi na tom odkazovaném webu polemisuje někdo s tou možností posunout vývoj zpět. To je správná poznámka. Ty klíčové momenty v dějinách (Zjevení) neposouvají vývoj zpět, ale dávají věčné Tradici novou, čerstvou tvář, proti které ta stará forma (zpravidla v nějaké úpadkové fasi) nezřídka ostře vystupuje. Problém je, že některá heretická (a v podstatě antitradiční) hnutí přicházejí v tomto hávu “obnovení Tradice” a není vždy snadné rozeznat vlka v rouše beránčím.

  2. Redakce napsal:

    Jak jste si jistě všiml, je to i v rubrice Stručně. Těch “pět řádků” má vyvolat hlubší diskusi. Dalších “pětiřádkovek” na nejrůznější témata chystáme více.

  3. Vodník napsal:

    Škoda! Začalo to tak slibně a je toho jen pět a půl řádku! Guénonovský perennialism v nejčistší podobě.

Trackbacks/Pingbacks


DÉLSKÝ POTÁPĚČ NA TELEGRAMU

Délský potápěč na Telegramu***
Sledujte ZDE
.

DÉLSKÝ POTÁPĚČ NA INSTAGRAMU

Délský potápěč na Instagramu!***
Délský potápěč na Instagramu.

Víte, že…

16. června  ukončil svůj tajemstvími opředený život ampulkou cyankáli v cele sanfranciského vězení jeden z nejoriginálnějších mužů poválečné americké pravice, právník a politický teoretik Francis Parker Yockey (známý také pod pseudonymem Ulick Varange). Tento národní socialista se v pravicových kruzích proslavil svým spenglerovským dílem Impérium, které však silně čerpá mj. i z myšlenek Carla Schmitta. Yockey hned po válce velice prozíravě vnímal liberalismus jako větší nebezpečí pro Evropu než sovětský komunismus.
16. června 1892 se v britském Birminghamu narodil konzervativní politik Enoch Powell. Ten celou svou kariéru vystupoval proti masové neevropské imigraci  i evropské integraci, což kulminovalo v jeho projevu z roku 1968, později nazvaném podle odkazu na antického klasika „Řeky krve“ podle odkazu na antického klasika. Powell byl v té době nesmírně populární, nechal se však stranickým vedením odsunout na druhou kolej a později dokonce ze strany odešel do ulsterské UUP.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív