Categorized | Filosofie, Stručně

Tradice a Anti-tradice: dva neslučitelné a nesmiřitelné náhledy na svět

Autor: Cologero

Setkáváme se zde se dvěma neslučitelnými a nesmiřitelnými náhledy na svět.

Anti-tradice

Staví na názoru, že lidé se vyvinuli ze zvířat, a proto v rámci lidské společnosti probíhá kontinuální proces evoluce a pokroku směrem k vyšším intelektuálním a morálním stádiím.

Tradice

Ta naopak pracuje s tezí, že veškeré lidstvo se kdysi nacházelo ve své ideální podobě, či chcete-li “zlatém věku”, ovšem z důvodu špatných rozhodnutí se dostalo do spirály úpadku, a pouze nějaká událost kataklyzmatického rázu může zapříčinit obnovení stavu někdejší dokonalosti.


Syntéza

Neexistuje žádný vědecký důkaz evoluce nebo pokroku. Jestliže se nám zdá, že jsme svědky určitých změn, pokroku nebo evoluce, jejich etiologie spočívá v něčem jiném. Každou ideu nebo hnutí dává do pohybu jakási prvotní hnací síla, jež přivodí její zhmotnění. V průběhu času se nicméně tento prvotní impuls má tendence deformovat a každá organizace nebo hnutí tím pádem upadá, a to mnohdy až do bodu, kdy se změní ve svůj absolutní opak. Děje se tak z důvodu všeobecně nevědomého stavu lidstva. Přesto je však v některých klíčových momentech tohoto procesu možné (přičemž čas je veličina kvalitativní, nikoli kvantitativní), že nějaký další vědomý impuls může tento vývoj posunout zpět. Může se však tak stát jedině prostřednictvím jednání uvědomělé elity.

Článek Two Incompatible and Irreconcilable Worldviews vyšel dne 12. září 2010 na stránkách Gornahoor.net.

Diskuse ke článku zde.

3 Responses to “Tradice a Anti-tradice: dva neslučitelné a nesmiřitelné náhledy na svět”

  1. Vodník napsal:

    Aha. Tak doufám, že se ozve nějaký (inteligentní) odpůrce. V diskusi na tom odkazovaném webu polemisuje někdo s tou možností posunout vývoj zpět. To je správná poznámka. Ty klíčové momenty v dějinách (Zjevení) neposouvají vývoj zpět, ale dávají věčné Tradici novou, čerstvou tvář, proti které ta stará forma (zpravidla v nějaké úpadkové fasi) nezřídka ostře vystupuje. Problém je, že některá heretická (a v podstatě antitradiční) hnutí přicházejí v tomto hávu “obnovení Tradice” a není vždy snadné rozeznat vlka v rouše beránčím.

  2. Redakce napsal:

    Jak jste si jistě všiml, je to i v rubrice Stručně. Těch “pět řádků” má vyvolat hlubší diskusi. Dalších “pětiřádkovek” na nejrůznější témata chystáme více.

  3. Vodník napsal:

    Škoda! Začalo to tak slibně a je toho jen pět a půl řádku! Guénonovský perennialism v nejčistší podobě.

Trackbacks/Pingbacks


Ernst Jünger – Dělník

Ernst Jünger - Dělník***
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
***
Předobjednávky na Kosmasu ZDE
.

Ernst Jünger – Aladinův problém

Ernst Jünger - Aladinův problém***
Aladinův problém je výpravou do duchovní krajiny současného světa, kterou titanismus proměnil v poušť. Objevují se oázy, tak malé, že si jich čtenář sotva všimne – ostrůvky zeleně v podobě starých knihoven plných zaprášených knih, malých kostelíků v krajině s opuštěnými hřbitůvky, nečekaných dionýských slavností nezřetelně vystupujících z mlhy vzpomínek. Snaha hlavního hrdiny o návrat k dobám předtitánským, o návrat do náruče bohů, končí neslavně v duchovním suchopáru obchodních plánů a účetních uzávěrek. Zbývá jen teskné zření na nevratně mizející bytí. Nevratně?
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

22. února 1943 se v Dzeržinsku v Nižněnovgorodské oblasti narodil Eduard Limonov, vlastním jménem Eduard Veniaminovič Savenko, ruský spisovatel, básník, rebel a politik Národně bolševické strany Ruska. V současnosti je předsedou této strany a jedním z vůdců protiputinovské formace Jiné Rusko. Česky vyšla jeho kniha To jsem já, Edáček a románová biografie Limonov - Deník ztroskotance od francouzského spisovatele Emmanuela Carrèreho.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív