Významný francouzský nacionalista a historik Dominique Venner hovoří o osobních imperativech bílého osvobození

Kdo je rebel? Rodí se jím člověk nebo se jím stává v průběhu života? Existují rozdílné typy rebelů?

Je možné mít rebelské postoje v intelektuální rovině a provokovat masy, aniž by člověk byl rebelem. Paul Morand (diplomat a romanopisec známý svým antisemitismem a kolaborací za vichistického režimu) je toho dobrým příkladem. Ve svém mládí byl nezkrotným duchem provázeným štěstěnou. Jeho romány se setkávaly s úspěchem. Nicméně v tom nebylo nic rebelského či alespoň vzdorného. Jen proto, že si mezi léty 1940-44 vybral cestu “národní revoluce”, následně vytrval ve svém odporu vůči poválečnému režimu a nesl si cejch outsidera, jej dnes známe jako rebelskou figuru, do níž se stylizoval ve svých Denících (Journals).

Read the full story

Autor: Dominique Venner

“Paměť je velmi zneužívaným slovem. Ve stejné pozici se ovšem nachází i slovo “láska,” což ovšem neznamená, že by nemohlo být používáno ve svém nejniternějším smyslu. Je to totiž právě síla “paměti,” přenášená v rámci rodinných struktur, jež pomáhá komunitě přežít i přes všechny pokusy o její destabilizaci. Právě dlouhodobá “paměť” Číňanů, Japonců, Židů a dalších národů jim umožnila překonat veškeré nesnáze,rizika a persekuce, které zdědili po svých předcích. Evropané však ke své vlastní nevýhodě byli z důvodu přetržení svých vazeb s historií této paměti zbaveni.

Toto přetržení mi vždy vstoupí do mysli pokaždé, když mě studenti žádají, abych hovořil o budoucnosti Evropy. Zejména proto, že vyslovení pojmu “Evropa” evokuje množství nejednoznačností. Některým se vybaví Evropská unie, ať již v pozitivním nebo negativním slova smyslu (třeba z toho důvodu, že není “mocností”). Abych se vyhnul zmatkům, vždy upřesním, že Evropa, o níž hovořím, není Evropou v jejím politickém slova smyslu.

Read the full story

Autor: Michael O’Meara

Loňského roku následovala jedna krize za druhou. Nejprve došlo ke krizi hypotéční, jejímž důsledkem byla krize platební, která vedla ke krizi bankovní, následně ke krizi zapříčiňující pád dolaru, poté ke kreditní krizi, geopolitické krizi, energetické krizi, krizi spotřební sebedůvěry, což vše rezultovalo v politickou krizi na nejvyšší státní úrovni, jejíž součástí je i krize smyslová, jež přivedla černocha k moci- černocha symbolizujícího absolutní popření původních hodnot, na jejichž základě byla kdysi budována americká identita, jinými slovy redefinování fundamentálních základů původního amerického bytí.

Žhavou otázkou je: jsou tyto kaskádovité krize “nahodilé” (tzn. vzniknuvší shodou okolností) nebo “strukturální” (vyplynuvší ze samotné podstaty systému)? Pokud platí druhá varianta, pak “americký systém,” jenž vládl světu od roku 1945 a vytýčil si za cíl konec evropského člověka, potenciálně čelí systémovému rozpadu, jehož důsledky jsou katastrofické. V případě, že se jedná o krizi víceméně náhodnou, je to dobrá zpráva, neboť není ničím jiným než zvýrazněním protibělošské podstaty tohoto systému, o níž většina bílých Američanů nemá ještě doposud ani ponětí.

Read the full story

Recenze Michaela O’Meary na knihu Dominique Vennera Histoire et tradition des européennes: 30 000 ans d’identité (Historie a tradice Evropanů: 30 000 let identity).

I. Rasa krve a rasa ducha

My, nacionalisté ve Spojených státech si zakládáme na otázce rasy, argumentujíce tím, že rasa poukazuje na významné rozdíly mezi lidskými druhy, že tyto druhy mají různé způsoby chování a sociálního rozvrstvení a že současné nebezpečí pro přežití bílé rasy je osudovým problémem, kterému náš lid čelí. Naproti tomu v Evropě usilují naše protějšky o poněkud jinou strategii. Evropští nacionalisté ve svém boji proti multikulturním proti-bílým silám, přistěhovalectví z Třetího světa, feminismu a globalizaci nedávají důraz na rasu per se, ale spíše na obranu jejich kulturního a historického dědictví.

Read the full story