Tag Archive | "Michael O’Meara"

O relativismu

Autor: François-Xavier Rochette

“Filosofický” relativismus bezpochyby představuje jednu z nejhorších chorob zachvacujících naši společnost. Mezi jeho charakteristické rysy patří jeho neurčitý charakter, pseudovědecká logika a nádech tolerance (představující největší hodnotu našeho postmoderního světa), všechny dohromady mu pak vtiskují rysy, jež jej zvýhodnují oproti konkurenčním filosofickým proudům.

Již od dob Montaigneho relativismus přitahuje mnohé myslitele odmítající myšlenku, že určitá civilizace či náboženství mohou být nadřazené ostatním. Během posledních šedesáti let toto relativistické paradigma prostoupilo všechny západní národy až do té míry, že jejich obyvatelé jsou jím tak zaslepeni, že již nejsou schopni bránit ani ty nejzákladnější pilíře vlastního myšlení a kultury.

Relativismus rozhodně není zárukou kulturní diverzity, naopak vybízí k sebenenávisti, xenofilii a radikálnímu individualismu, který bezprecedentně rozvrací naše starobylé národy. Dnešní relativismus operuje pomocí učených rozprav, jejichž účelem je legitimizovat slabost druhdy slavných a skvělých národů kráčejících po cestě svého absolutního zániku.

Článek François-Xavier Rochettea “Vaincre le relativisme?” vyšel v týdeníku Rivarol dne 6. března 2009. Přeloženo z anglického překladu Michaela O’Meary Relativism, který byl uveřejněn na stránkách Counter-Currents Publishing dne 29. července 2010.

Posted in Filosofie, StručněComments (1)

Proti armádám noci: antiglobalizační hnutí pro 21. století

Proti armádám noci: antiglobalizační hnutí pro 21. století

Recenze Michaela O’Meary na knihu Charlese Lindholma a José Pedro Zúquetea The Struggle for the World: Liberation Movements for the 21st Century.

Globalizace, založena na celosvětové transnacionalizaci amerického kapitálu a celosvětovém vnucení amerických tržních vztahů, v kombinaci s novými technologiemi a otevřenými hranicemi, nejen změnila národní ekonomiky po celém světě, ale i podnítila vznik závratného množství levicových i pravicových opozičních hnutí. Ty, navzdory jejich odlišným ideologiím a cílům, usilují o obranu domorodých nebo tradičních identit před etnocidálními následky “tržní ekonomiky”.

Mezi velkým množstvím literatury o globalizaci a různých antiglobalistických hnutích je kniha Charlese Lindholma a José Pedro Zúquetea – The Struggle for the World (Zápas o svět) první, která pohlíží dále za konkrétní politické zatřídění. Zdůrazňuje to, co mají tyto [protichůdná] hnutí společného – spasitelský, identitární a populistický charakter.

Levicová a pravicová politika antiglobalistů, včetně “třetí pozice”, není v žádném případě opominuta. Je pouze podřízena tomu, co Lindholm a Zúquete chápou jako významnější – spasitelský – rozměr. V tomto duchu na ně odkazují jako na “hnutí úsvitu” (aurora movements). Hnutí, která přislibují osvobozující úsvit od nihilistické temnoty, která má původ v univerzalismu a neoliberálním tržním hospodářství.

Read the full story

Posted in Aktuálně, Dějiny ideologií, Ekonomie, Politika, RecenzeComments (3)

Proč bychom se dnes nemohli stát rebely?

Dominique VennerVýznamný francouzský nacionalista a historik Dominique Venner hovoří o osobních imperativech bílého osvobození

Kdo je rebel? Rodí se jím člověk nebo se jím stává v průběhu života? Existují rozdílné typy rebelů?

Je možné mít rebelské postoje v intelektuální rovině a provokovat masy, aniž by člověk byl rebelem. Paul Morand (diplomat a romanopisec známý svým antisemitismem a kolaborací za vichistického režimu) je toho dobrým příkladem. Ve svém mládí byl nezkrotným duchem provázeným štěstěnou. Jeho romány se setkávaly s úspěchem. Nicméně v tom nebylo nic rebelského či alespoň vzdorného. Jen proto, že si mezi léty 1940-44 vybral cestu “národní revoluce”, následně vytrval ve svém odporu vůči poválečnému režimu a nesl si cejch outsidera, jej dnes známe jako rebelskou figuru, do níž se stylizoval ve svých Denících (Journals).

Read the full story

Posted in RozhovoryComments (3)

Dominique Venner: Metafyzika paměti

Dominique VennerAutor: Dominique Venner

“Paměť je velmi zneužívaným slovem. Ve stejné pozici se ovšem nachází i slovo “láska,” což ovšem neznamená, že by nemohlo být používáno ve svém nejniternějším smyslu. Je to totiž právě síla “paměti,” přenášená v rámci rodinných struktur, jež pomáhá komunitě přežít i přes všechny pokusy o její destabilizaci. Právě dlouhodobá “paměť” Číňanů, Japonců, Židů a dalších národů jim umožnila překonat veškeré nesnáze,rizika a persekuce, které zdědili po svých předcích. Evropané však ke své vlastní nevýhodě byli z důvodu přetržení svých vazeb s historií této paměti zbaveni.

Toto přetržení mi vždy vstoupí do mysli pokaždé, když mě studenti žádají, abych hovořil o budoucnosti Evropy. Zejména proto, že vyslovení pojmu “Evropa” evokuje množství nejednoznačností. Některým se vybaví Evropská unie, ať již v pozitivním nebo negativním slova smyslu (třeba z toho důvodu, že není “mocností”). Abych se vyhnul zmatkům, vždy upřesním, že Evropa, o níž hovořím, není Evropou v jejím politickém slova smyslu.

Read the full story

Posted in HistorieComments (3)

Krizový rok 2009: Připravte se bojovat až do konce, nebo náš druh vymizí

Krizový rok 2009: Připravte se bojovat až do konce, nebo náš druh vymizí

Připravte se bojovat až do konce, nebo náš druh vymizí

Autor: Michael O’Meara

Loňského roku následovala jedna krize za druhou. Nejprve došlo ke krizi hypotéční, jejímž důsledkem byla krize platební, která vedla ke krizi bankovní, následně ke krizi zapříčiňující pád dolaru, poté ke kreditní krizi, geopolitické krizi, energetické krizi, krizi spotřební sebedůvěry, což vše rezultovalo v politickou krizi na nejvyšší státní úrovni, jejíž součástí je i krize smyslová, jež přivedla černocha k moci- černocha symbolizujícího absolutní popření původních hodnot, na jejichž základě byla kdysi budována americká identita, jinými slovy redefinování fundamentálních základů původního amerického bytí.

Žhavou otázkou je: jsou tyto kaskádovité krize “nahodilé” (tzn. vzniknuvší shodou okolností) nebo “strukturální” (vyplynuvší ze samotné podstaty systému)? Pokud platí druhá varianta, pak “americký systém,” jenž vládl světu od roku 1945 a vytýčil si za cíl konec evropského člověka, potenciálně čelí systémovému rozpadu, jehož důsledky jsou katastrofické. V případě, že se jedná o krizi víceméně náhodnou, je to dobrá zpráva, neboť není ničím jiným než zvýrazněním protibělošské podstaty tohoto systému, o níž většina bílých Američanů nemá ještě doposud ani ponětí.

Read the full story

Posted in AnalýzyComments (0)

Michael O’Meara: Od nihilismu k tradici

Michael O’Meara: Od nihilismu k tradici

Recenze Michaela O’Meary na knihu Dominique Vennera Histoire et tradition des européennes: 30 000 ans d’identité (Historie a tradice Evropanů: 30 000 let identity).

I. Rasa krve a rasa ducha

My, nacionalisté ve Spojených státech si zakládáme na otázce rasy, argumentujíce tím, že rasa poukazuje na významné rozdíly mezi lidskými druhy, že tyto druhy mají různé způsoby chování a sociálního rozvrstvení a že současné nebezpečí pro přežití bílé rasy je osudovým problémem, kterému náš lid čelí. Naproti tomu v Evropě usilují naše protějšky o poněkud jinou strategii. Evropští nacionalisté ve svém boji proti multikulturním proti-bílým silám, přistěhovalectví z Třetího světa, feminismu a globalizaci nedávají důraz na rasu per se, ale spíše na obranu jejich kulturního a historického dědictví.

Read the full story

Posted in Kultura, RecenzeComments (2)


Giorgio Locchi: Podstata fašismu

Myšlenka dne

„O fanatismu řeknu tři věci; zaprvé: pokud je pravda, že fanatik má sílu deseti mužů, je to nezbytné, neboť ostatních devět se nehodlá obtěžovat; zadruhé: není pokaždé pravdou, že by fanatik nepředvídal dopady svých činů; stal jsem se fanatikem, jelikož jsem se nebyl schopen smířit s důsledky neaktivity. Zatřetí: k tomu, aby Wales přežil a jeho kultura vzkvétala, je nutné mu být zuřivě a neochvějně oddán a dát mu přednost před čímkoli jiným včetně rodiny, osobních vyhlídek, kariéry, zdraví nebo svobody. Věřím, respektive vím, že ve Walesu existuje živná půda pro zrod tohoto fanatismu, jenž se stane katalyzátorem nezbytným k vyburcování většiny.“


John Barnard Jenkins.

Delian Diver on Twitter