Sídlo Dědictví předků v Berlíně

Na závěr roku Délský potápěč vydá knížku z katalogu Ahnenerbe-Stiftung Verlag. Připomeňme si proto stručně historii Ahnenerbe. Ručně číslované svazky naší knihy budou obsahovat vloženou přílohu: dvanáctistránkový sešit o působení Ahnenerbe v Čechách, na Moravě a na Slovensku.

Vzniká 1. července 1935. U zrodu stojí Heinrich Himmler, duchovním otcem a vlastním zakladatelem je ale Herman Wirth – přímo navazuje na jeho Forschungsinstitut für Geistesurgeschichte a sbírku Deutsches Ahnenerbe. Dobu působení lze rozdělit do čtyř etap.

1. 1935–1937. V prvních dvou letech jde v podstatě o Reichsführerův soukromý spolek. Ahnenerbe (dále AE) začíná se sedmi stálými členy, včetně H. Himmlera a H. Wirtha (dále to jsou: Hermann Reischle, Adolf Babel, George Ebrecht, Erwin Metzner, Richard Hintmann, všichni z Hlavního úřadu pro rasu a osídlení, RuSHA, vedeného R.W. Darrém); mezi lidmi okolo nechybí podivíni (Wiligut, „potomek jasnozřivých Wiligotů“) či amatérští nadšenci (Kirchhoff). Těžiště činnosti leží v bádání ve starých rukopisech a knihách, výzkumu skalních rytin a folkloru. Cílem je rekonstruovat obraz světa starých Germánů, Pragermánů, a zprostředkovat jej německé, potažmo světové veřejnosti. Financování je nejisté (příspěvky, dary), přesto jsou uskutečněny první expedice (Skandinávie) a přednášky. Pro porcelánku v Allachu poskytuje AE starogermánské vzory a symboly (viz Německé insignie (Praha: Cesty, 2003), s. 38; lépe: Porzellan-Manufaktur Allach- München, Verzeichnis der Erzeugnisse: Liste 1938/39, reprint 1980 nebo Michael J. Passmore, SS – Porcelain Allach.).
2. 1937–1939. V sedmatřicátém střídá svérázného, organizačně a finančně prý přespříliš rozevlátého Wirtha v odborném vedení AE děkan mnichovské univerzity s prvotřídní vědeckou reputací: Walther Wüst. Se záměrem zlepšit její vědecký a pedagogický kredit buduje organizaci pevný akademický základ – omezuje vliv lidí, jako jsou Wiligut či Kirchhoff a přijímá zdatné a respektované profesionály (Altheim, Jankuhn atd.). Počet zaměstnanců stoupá z osmatřiceti na podzim 1937 (z toho jedenáct vedoucích vědeckých pracovníků) na více než sto na jaře 1939! Badatelské aktivity se významně rozšiřují, na prvním místě o archeologii a Východ. K výzkumu i popularizaci vzniká vlastní vydavatelství: Ahnenerbe-StiftungVerlag; k financování zprvu samostatná „nadace Ahnenerbe“ (Stiftung Ahnenerbe). Vrcholem tohoto období je bezesporu Schäferova expedice do Tibetu (viz Detlev Rose (ed.), Die Deutsche Tibetexpedition 1938/39: Für Himmler auf dem Dach der Welt? Eine wissenschaftliche Quellenedition… Christopher Hale, Himmlerova křížová výprava (Praha: Columbus, 2005), práce přece jen v soudech střízlivější než Pringleové Velký plán).
3. 1939–1943. Po začátku války je několik zahraničních výprav odloženo na neurčito (bolivijské Andy, Írán, Kanárské ostrovy, Island), AE se však dále rozvíjí. Roku 1942 překračuje počet stálých zaměstnanců 120: archeologové, antropologové, etnologové, klasičtí filologové, heraldici, orientalisté, runologové, biologové, muzikologové, filologové, geologové, zoologové, botanikové, lingvisté, folkloristé, genetikové, astronomové, lékaři i historici (+ technický a obslužný personál) pracují v šestačtyřiceti vědeckých odděleních a patnácti výzkumných komisích! AE pořádá konference (např. Salzburger Wissenschaftswochen, Kieler Wissenschaftswochen), vydává tři knižní řady a nejméně tři časopisecké tituly v čele s měsíčníkem Germanien. Ve specializovaných odděleních vyrábí dokumentární filmy, sádrové odlitky, reprodukce a modely, buduje sbírky, knihovny, navazuje kontakty, včetně zahraničních… „Relikty“ z počátečního civilního období definitivně zanikají, AE je organickou součástí SS.
4. 1943–1945. Úpadkový přelom přichází s rokem 1943, angloamerickými kobercovými nálety na německá města a – se změnou válečné situace vůbec. Organizace se kvůli bezpečí materiálu stěhuje na venkov, tisku ubývá a počet zaměstnanců se opět snižuje na třicet (odcházejí většinou do vojenské služby, popř. rovnou na frontu). Těžiště činnosti přechází na „praktičtější“, přírodovědecký výzkum.

Struktura

AE je řízena podle vůdcovského principu. V čele stojí předseda (H. Wirth, poté W. Wüst) odpovědný přímo kurátorovi Heinrichu Himmlerovi. Později si funkci předsedy vyhrazuje sám Reichsführer a kurátorem je Walther Wüst. Administrativní záležitosti spravuje po celý čas Wolfram Sievers, nejprve jako generální sekretář, od r. 1939 jako Reichsgeschäftsführer („manažer“). Vedle řádných zaměstnanců má AE i dopisující členy; tzv. podpůrným členem může být každý, kdo platí příspěvky.

Interiér s Irminsulem

Význam

Mimo SS nevelký. AE je založena jako poloprivátní badatelské pracoviště s cílem co nejcelistvěji zkoumat nejstarší dějiny Germánů. Jak ale Reichsführerova moc roste, stoupá význam popularizační, výchovné práce: vzdělává vyšší kádry SS a snaží se pronikat do akademické sféry. Snad se má stát základem vysokého školství poválečného „vzorného Státu SS“? Spolupracuje s vícero organizacemi (např. Deutschrechtliche Institut prof. Karla-Augusta Eckhardta), postupně má pobočky ve všech částech Německé říše a svoji působnost rozšiřuje i dále, včetně Protektorátu Čechy a Morava. Její kulturně-politický vliv však nelze přeceňovat. Což je patrné z dobového tisku: národně-socialistické příručky (Nationalsozialistisches Jahrbuch) ji nezmiňují; „regál“ na germánskou prehistorii a pohanství má v NSDAP Alfred Rosenberg a jeho lidé („Amt Rosenberg“); modernisticky zaměřenému Josephu Goebbelsovi je obé spíše vzdálené…Vůdce oceňuje výpravu do Tibetu, rozhodně však nesdílí kritický pohled na Karla Velikého. Císař má být jedním ze symbolů budoucí národně-socialistické sjednocené Nové Evropy (v pařížském La Défense a ve Štrasburku se po válce plánují jeho památníky), Reichsführer přitom již v roce 1935 začíná budovat památník jeho obětem: 4 500 pohanským Sasům „pokřtěným“ meči vojska franckého panovníka, viz Patrick Agte [Europa-Erbe], Der Sachsenhain bei Verden – Ahnenerbe (Pluwig: Munin Verlag, 2001). AE však kupodivu necitují ani poslední ročníky Das Schwarze Korps, oficiálního tiskového orgánu SS.

Knihovna Ahnenerbe

Sbírky a knihovny jsou „rozprášeny“ ještě za války. Nejzajímavější předměty, o jejichž existenci víme jen z literatury či z dobových ilustrací, zůstávají dodnes skryty v depozitářích nebo nenávratně zmizely spolu s filmy, fotografiemi, reprodukcemi atd. Relativně nejdostupnější jsou knihy a některé časopisy. V letech 1937–1945 vydala AE kolem 80 knižních titulů! Některé z nich si podle dizertace Michaela H. Katera z roku 1966 „i dnes udržují vědeckou hodnotu“. Jedná se o práce hlavně z oblasti prehistorie jako např. Die Ausgrabungen in Haithabu 1937–1939. Vorläufiger Grabungsbericht (1943) od Herberta Jankuhna. Jiné vycházejí z dnes nepřijatelných východisek. Neboť současná bádání podléhají tlakům a závislostem egalitářské ideologie a tržního monoteismu, jejichž axiomy jsou diametrálně odlišné.

Po válce se na AE rychle zapomnělo. Až roku 1960 ji ze zapomnění vyzvedli  autoři „fantastického realismu“ Jitra kouzelníků, a to hlavně v části „Několik let v absolutním jinde“. Cesta ke Spielbergovu trháku Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy (1981) vede právě od ní.

Jedinou standardní monografií k historii AE zůstává Das „Ahnenerbe“, Die Forschungs- und Lehrgemeinschaft in der SS: Organisationsgechichte von 1935 bis 1945 od Michaela H. Katera. V Národní knihovně v Praze je k dispozici hned její první vydání z roku 1966, nicméně v průběhu let se dočkala nově upravovaných reedicí.