Délský potápěč

Autor: Radim Lhoták

Uplynulo bezmála čtyřicet let od sametové revoluce. Kam jsme se to dopracovali, nebo lépe, čemu jsme se naučili? Pro trefné vyjádření si vypůjčím slova Carla Schmitta: Prohráli jsme vlastní porážku a užíváme si ji jako porážku někoho jiného, tudíž jako vítězství. Do našeho podvědomí se vemlouvají komičtí filosofové mýtu o svobodě a demokracii a společenský diskurz prefabrikují všeovládající symptomatické falsifikace. Není požitku pro ucho ani pro oko, nic nepomůže analýza ani pojem. Ze všeho čiší faleš a morální prázdnota.

Nepatříme na Západ, nepatříme ani na Východ, vlastně nepatříme vůbec nikam. Jsme jako zevlouni bez vlasti a bez domova. Není namístě se ptát, čemu jsme se naučili, ale čemu jsme se odnaučili: Číst, psát, naslouchat, vzdělávat se, kriticky myslet, být solidární, řídit se vlastním svědomím. Materiální zabezpečení od sametové revoluce zdánlivě vzrostlo, ovšem zdaleka ne pro každého. Obchody nabízejí vše, co hrdlo ráčí, ale dostupné bydlení, dokonce ani vlastní střechu nad hlavou si nemůže dovolit zdaleka každý. Mnozí z nás jsou na tom hůř, než kdykoli dříve: bezdomovci, matky samoživitelky, otcové vyobcovaní z rodin, zkrachovalé existence, zadlužení otroci lichvářů, lidé bez práce a bez zastání.

Continue Reading

Autor: Radim Lhoták

„Zajímavý život je vrcholný pojem tupců,“ napsal Saul Bellow – americký židovský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu. Ponechme stranou, že nebýt Žid, patrně by se tak prestižní a dobře honorované ceny nedočkal. Nicméně jakožto beletristický autor působil v druhé polovině minulého století, kdy ještě mělo tvůrčí psaní nějakou myšlenkovou a poznávací hodnotu. Dnes je snůškou bizarností, předstírání a přihlouplého fantasy. Bellow se k citovanému výroku dopracoval na sklonku života, kdy začínal plně chápat podstatu západního života i marnivost veškerého snažení naplno si ho užívat, jak vykřikují rozjařené konzumentky zážitků. A vskutku, honba za zážitky se stala krédem všech vyznavačů opojení smyslů bez konce, všech dychtivých cestovatelek a bujarých návštěvníků společenských večírků užívajících si radost až do rána.

Heslo dne: Raduj se z přítomného okamžiku. Rčení úspěšné ženy: V den, kdy ses alespoň jednou nezasmála, jsi nežila. Je až neuvěřitelné, kolik úsilí, snahy a energie vynaloží nebozí současníci k tomu, aby měli pocit, že žijí, aby se neustále někam posouvali, aby nezůstávali stát na místě a poznávali nové zajímavé věci, aby nezakusili prázdnotu ničím nerušeného ticha a samoty, aby neupadli do existenciální úzkosti a nemuseli začít vážně přemýšlet o tom, jakou má jejich snaha „žít naplno“ smysl a jakým zbytečným balastem se jejich čas strávený na tomto světě zaplňuje. Vrcholem zajímavosti je pro ně ukazovat světu křivky nahého těla u nekonečného bazénu z hotelu nějaké atraktivní turistické destinace.

Continue Reading

Sjezd Demokratické strany práv států (přezdívané „Dixiecrats“) v roce 1948

Autor: Chris Brand

Shrnutí

Jen stěží si lze představit výraznější kontrast než ten mezi multikulturalismem a multirasovou společností, prosazovaných vládnoucími politickými a kulturními elitami na straně jedné a kulturními a rasovými hodnotami Západu z před pouhého století. I když zastoupení nebělošských menšin na Západě ve statistikách negramotnosti, zločinnosti nebo AIDS stále značně převyšuje jejich procentní podíl v populaci, zůstává pro jakoukoliv veřejně činnou osobu sebemenší zpochybnění smysluplnosti multikulturalismu společenskou sebevraždou – jak si musel uvědomit i někdejší předseda Senátu Trent Lott (R-MS), když při vzpomínkách na protiestablishmentovou prezidentskou kandidaturu dixiekrata (kandidáta Demokratické strany práv států /States‘ Rights Democratic Party/) Stroma Thurmonda v roce 1948 pozitivně hovořil o časech starého segregovaného Jihu. Podle dnes platných kulturních a politických pravidel však musíme rasové menšiny nadšeně přijmout – nebo přinejmenším zdvořile ignorovat, v každém případě jsou však vyjmuty z jakýchkoliv kritických hodnocení. (Vyhýbat se rasové identifikaci se stalo zavedenou praxí BBC vždy, když se příslušník menšiny dopustí nějakého skutečně nebývale ohavného zločinu – např. v případě vraždy v Londýně, kdy byla desetiletá černošská dívka jménem Victoria Climbiéová zavražděna vlastní tetou a jejím přítelem.)

Tato ohromná proměna se z nemalé části udála také zásluhou vlivu Franze Boase (1858-1942), jehož učení, šířené z vlivných pozic oboru antropologie elitní skupinkou jeho někdejších studentů, změnilo intelektuální směřování celé sociální antropologie.

Continue Reading