Léon Degrelle

Autor: Léon Degrelle

Pokud byl na světě muž, pro něhož milovaná žena pramálo znamenala, potom to byl Hitler.

O ženách nikdy nemluvil. Děsil se vtipů stráže, ve které bylo tolik žádostivých mužů. Dokonce si myslím, že byl prudérní. Prudérní ve svém postoji i svých citech.

Obdivoval ženskou krásu. Jednoho dne se rozhněval na svého důstojníka kvůli tomu, že si nevyžádal adresu neskonale krásné dívky, která přiskočila k Vůdcovu vozu, aby ho mohla přivítat. Nechtěl si s ní smluvit dostaveníčko, jak by to udělali jiní, chtěl jí prostě poslat květiny.

Ve společnosti žen se cítil dobře. Osobně jsem poznal nejkrásnější mladou ženu Říše Siegried von Weldseck. Byla vysoká, měla zářivé oči, úžasně jemnou pleť a drobné poprsí. Každý by se do ní zamiloval. Strávil jsem s ní poslední krásné chvíle války, když si do mého frontového úseku na Odře přišla pro svazek dopisů, které jí adresoval její přítel Hitler. Při té příležitosti mi vyprávěla o jejich vztahu, o pravidelných úterních schůzkách, na kterých ale nikdy nebyli sami, a kde na sebe nechávali působit hudbu.

Hitler se s úspěchy u dam příliš nesvěřoval. Miliony nejen německých žen do něho byly zamilované. V jedné skříni schovával dopisy, v nichž ho ženy prosily, aby je přivedl do jiného stavu! Nikterak se neucházel o jejich přízeň. Řekl bych, že láska k ženě pro něho neměla valnou hodnotu. Jeho city totiž poznamenalo nešťastné řízení osudu.

Začalo to jednou nevinnou láskou. Dotyčná se jmenovala Stephanie. Tehdy šestnáctiletý Hitler večer co večer čekával na jednom z lineckých mostů, aby ji spatřil procházet. Po celé měsíce se jí neodvážil říci jediné slovo. I když se to jeví jako nesmysl, Hitler byl plachý člověk. Plachý jako dítě, které jde poprvé ke svatému přijímání. Láskou k této dívce se trápil dva roky. Nakreslil si fiktivní palác, pochopitelně ve wagnerovském stylu, v jakém by rád se Stephanií prožil své štěstí. Z Vídně jí posílal něžné dopisy, ovšem záměrně neuvedl svou adresu a rovněž jeho podpis byl zcela nečitelný. Muž, jenž ji miloval, se nikdy neodvážil odhalit svou totožnost. Později se vdala. Dnes tato starší dáma, vdova po podplukovníkovi, žije ve Vídni. „Opravdu, vzpomínám si. I když už to bylo tak dávno, vždyť je to padesát let! Ano, chodily mi dopisy, o jakých mluvíte. Skutečně to tehdy byly dopisy od Hitlera?“ reagovala nevěřícně po zjištění, že právě ona byla Vůdcovou první láskou.

Ve svých dvaceti letech byl Hitler, pohlcený nikdy nevyřčenou láskou, stále panic. Takto to prostě bylo. Nepochybně kolovaly stovky hloupých historek o Hitlerových románcích s vídeňskými prostitutkami a Židovkami a také o tom, jak se od nich nakazil syfilidou. Jedná se o bláboly. Hitler v mládí miloval jedinou ženu: Stephanii. A nikdy s ní nepromluvil ani slovo.

Zatímco láska ke Stephanii nikam nevedla, ostatní Hitlerovy lásky skončily katastrofou. Všechny ženy, které nepochybně nejmilovanější muž Evropy svíral v náručí, skončily svůj život tragicky. První se oběsila ve svém hotelovém pokoji. Další Hitlerovou láskou byla jeho neteř Geli, která se zastřelila; v Hitlerově mnichovském bytě, a jeho vlastním revolverem. Hitler z toho šílel. Tři dny chodil po bavorském bytě sem a tam v myšlenkách sebevraždu. Na Geli nikdy nezapomněl. Byla stále s ním. U její busty nikdy nechyběly květiny.

Třetí ženou konečně byla Eva Braunová, kolem níž vznikla síť nesmyslných, občas směšných legend.

Nahlédl jsem i do tohoto vztahu. O Evě jsem věděl vše. Pracovala u Hitlerova nejlepšího přítele, mnichovského fotografa Hoffmanna, kterého pojilo blízké přátelství i se mnou. Byla blázen do Adolfa, muže, který v ošklivém, vždy zmačkaném plášti ze světlého gabardénu, s pramenem vlasů spadlým do čela a mohutným nosem nad štětinovým knírem působil jako hastroš. Krásná Eva, ztepilá a růžolící, ho však vášnivě milovala. Pokusila se ho svést polibkem. Na Štědrý den svého nadřízeného přiměla, aby Hitlerovi zavolal a pozval ho na oslavu. Hitler moc rád mezi lidi nechodil. Dokonce i Vánoce trávil sám ve svých dvou pokojích. Nechal se však přemluvit a přišel. Půvabná Eva si počkala na správnou chvíli, aby ho podle staré germánské tradice políbila pod jmelím. Když se mu vrhla kolem krku, Hitler se zarazil, zrudl studem, beze slova se otočil na podpatku, sebral z věšáku kabát a odešel. V přítomnosti žen byl neuvěřitelně plachý. Jediný polibek přiměl k úprku muže, jenž o deset let později donutil k útěku celou Evropu!

Aféra ovšem pokračovala. Ubohá Eva nikdy nebyla tolik zamilovaná. Když si uvědomila, že je pro ni zbožňovaný Adolf beznadějně nedosažitelný, vzala revolver a střelila se do srdce. Mnoho lidí netuší, že už deset let před jejich společnou sebevraždou v berlínském bunkru se Eva z lásky k Hitlerovi pokusila zabít. Hitler už zažil sebevraždy dvou žen, měl se tedy čeho obávat. Ale Eva přežila. Hitler chtěl vědět zda skutečně chtěla skoncovat se životem, nebo na něho touto komedií pouze chtěla zapůsobit. Zpráva profesora Mnichovské univerzity, který ji na jeho žádost vyšetřil, však zněla jasně: Eva unikla smrti se štěstím, jen o pár milimetrů. Byla to skutečná ctitelka: nemohla-li milovanému muži poskytnout svou životní sílu, zvolila si smrt. Takto tedy Eva Braunová vstoupila do Hitlerova života.

Ty dva nikdy nebylo možné spatřit o samotě. Eva byla pozvána do Berchtesgadenu, ale vždy se pohybovala ve společnosti jiných mladých žen Vůdcových spolupracovníků. Sedávali na sluncem zalité terase s výhledem na šedé, modré a bílé Alpy. Svět snad nikdy neviděl tak zdrženlivé přátelství mezi mužem a ženou (neboť šlo v prvé řadě o přátelství), jako bylo toto. Veškeré řeči o dětech, jež spolu zplodili, jsou naprosté výmysly. Hitler miloval děti, rád je hostil na terase a hrál si s nimi, ale s Evou ani s žádnou jinou ženou potomky neměl. Ženy pro něho znamenaly jakýsi záblesk krásy v politickém díle, které mu bylo vším. Stín smrti navíc vždy překryl temnotou prchavou záři ženských tváří, na nichž spočinul pohledem.

Ozvěny výstřelů z nešťastných lásek totiž ještě neutichly. První den války stiskla pod Hitlerovým balkonem spoušť další žena. Tentokrát se o sebevraždu pokusila Angličanka, okouzlující dívka, kterou jsem též znal. Měla můj obdiv stejně jako její sestry, z nichž se jedna provdala za předáka anglických fašistů Oswalda Mosleyho. Všechny byly krásné, ale Unity ‒ Unity Mitfordová ‒ se podobala řecké bohyni. Byla štíhlá, světlovlasá, dokonalý prototyp Germánky. Snažila se být Hitlerovi stále nablízku, a ten hladíval pohledem její zlatou kštici a dokonalé tělo. Potkávali se hlavně ve Wagnerově domě v Bayreuthu. Blížila se ale válka, a zájem o ženy, Unity nevyjímaje, musel jít stranou.

Pro Unity však byl Hitler vším. Když 3. září 1939 vypukla válka Německa s Anglií, uvědomila si definitivně, že jejich láska nikdy nebude naplněna. Přelezla hradbu růží, jež kvetly pod Vůdcovými okny, a vytáhla z kabelky revolver. Prostřelila si hlavu, ale nezabila se. Poté došlo k něčemu mimořádnému: Hitler Unity svěřil do péče nejlepších německých chirurgů, kteří jí zachránili život. Denně jí pak, ač hořela válka s Polskem, Vůdce posílal růže a následně zařídil její převoz do Británie. V zimě 1939‒1940 už obě evropské velmoci stály proti sobě ve válečném konfliktu. Hitler přesto zařídil, aby speciální vlak převezl raněnou přes Švýcarsko a francouzské území až do přístavu Dunkerque, odkud ji do vlasti dopravila loď pod ochranou německého letectva. Unity během nepřátelských vojenských akcí živořila zdeptaná svou bolestí a zemřela brzy po válce.

Od roku 1939 už tedy v Hitlerovi životě byla jen jedna žena – Eva Braunová. Její úloha byla ale až do konce jejich dní naprosto podružná. Sám jsem s Vůdcem strávil na hlavním velitelství celý týden. Eva se tam ani jednou neobjevila; v průběhu čtyř let, která trávil zavřený v bunkrech v týlu fronty, ostatně v Hitlerově blízkosti nepobývala žádná žena. Eva posílala dopisy. Kolem desáté hodiny večer telefonovala. Takto probíhala jejich tajná a romantická láska. Závěr války ji dramaticky ukončil. Jakmile si Eva uvědomila, že se vše hroutí a muž, jehož nade vše miluje, klesá ke dnu, odletěla do berlínské vřavy, aby po jeho boku zemřela.

Hitler se s ní oženil poslední den svého života, aby jí vzdal poctu za statečnost německé ženy a oběť milenky, která raději zemřela, než aby přežila toho, koho milovala. Dříve se nikdy neoženil, jelikož jeho jedinou ženou byla Německá říše. Onoho dne ji definitivně opustil a pojal za manželku Evu. Byla to skutečná čest. S Evou nestrávil ani poslední noc. Byl moudrým hrdinou a zůstal jím až do smrti. Vše bylo tragické až do samotného konce. V momentě, kdy vedle Hitlerova těla politého benzinem začalo hořet i Evino tělo, její hruď se vzedmula. Byl to hrůzostrašný okamžik. Poté ji pohltily plameny. Takto skončila poslední láska Adolfa Hitlera.

Pasáž z knihy Hitler démocrate, redakčně kráceno.