Kořeny nového sociálního hnutí nepřestávají být zdrojem kontroverze. V lednu 2016 údajně jistá krajně pravicová francouzská seskupení, která udržují podivné kontakty s hnutím Occupy ve městě Annecy, vyzvala k „obecné mobilizaci“ proti současnému systému:
„Hnutí se rozjelo po únorovém uvedení filmu Merci Patron! novináře Françoise Ruffina, kritika francouzské plutokracie. Hnutí Occupy se znovu obrodilo v dalším evropském městě – Paříži.
[…]
Vládnoucí francouzská třída nejen že likviduje staletí sociálních výdobytků francouzských dělníků, ale také se podílí na genocidě a zločinech proti lidskosti. Proč o tom tedy Ruffin mlčí?
[…]
Právě naopak, jde o výsledek desetiletí pečlivé analytické práce ideologů amerického impéria. Od nedemokratického rozkladu SSSR v roce 1991 zdokonalily USA mechanismus změny režimů, obvykle označovaný jako „barevné revoluce.“ Využívá kooptace levicových hesel a symbolů ve službách pravicové agendy. Lenin a bolševická strana před i po Říjnové revoluci opakovaně kritizovali Lva Trockého za využívání těchto kontrarevolučních technik, dnes se však stal běžným nástrojem americké zahraniční politiky.
Manipulace mladistvou naivitou a rebelií buď za účelem svržení zahraniční vlády nepřátelské americkým zájmům, nebo vytvoření „levicového“ opozičního hnutí v zemi náležící k Impériu za účelem likvidace opozice skutečné – tuto strategii by si měl nastudovat každý aktivista, který se chce zapojit do hnutí schopného dosáhnout skutečné společenské, politické a ekonomické změny.“
Možná právě tato slova vyjasňují nejednoznačnost tvrzení Nuit Debout. Na této fotce pořízené během demonstrace vidíme absurdní slogany jako „Ani kapitalismus, ani antikapitalismus! Občané!“
„Ni capitaliste, ni anti-capitaliste; Citoyens!“
Mimoto existují indicie, že několik novinářů vědělo o přípravě nové „Occupy revoluce“ ve Francii hodně dopředu. Jak ve svém článku Nuit Debout: Kořeny ne-tak-úplně spontánního hnutí (Nuit debout : genèse d’un mouvement pas si spontané) pro Le Figaro napsala Eugénie Bastiéová:
„Když si blíže podíváme na tento twitterový profil, vidíme, že mezi prvními účty, které ho začaly sledovat, byly účty Edwyho Plenela, šéfa Mediapart, a někdejšího poradce Myriam El Khomri Petera Jacquemaina, který se po schválení zákoníku práce dostal na ministerstvo. Do služeb hnutí se daly i další krajně levicové aktivistické skupiny, na podobné události zvyklé. A tak požadavky na okupaci Náměstí republiky předložila alterglobalistická organizace ATTAC a některé zvukové systémy financovala asociace Právo na bydlení (Droit au logement), další pak odborový svaz SUD- Solidaires.“
Edwy Plenel a Mediapart
Že zakladatel alternativního zpravodajského portálu Mediapart Edwy Plenel předem věděl, co se na ulicích bude dít, ukazuje jeho aktivita na sociálních médiích:
Jeho zapojení je patrné i z účasti ve veřejné debatě během tzv. „debatní noci“:
Nesmíme zapomínat ani na Plenelův vztah s Pila (Plateforme internationale des lanceurs d’alerte) – „mezinárodní sítí schránek pro úniky citlivých informací“ – s níž kromě ředitele Médiapart spolupracuje mj. Gerard Ryle, ředitel the International Consortium of Investigative Journalists (ICIJ) – „nezávislé“ novinářské skupiny, která se proslavila tzv. „Panama Papers,“ a kterou, jak už víte, financuje Open Society Institute George Sorose a Fordova nadace.
Jako obvykle vynikající Marat na svém blogu odhaluje ještě tesnější spojení Médiapart s ICIJ:
„No teda! Pro Sorosovo konsorcium pracují čtyři francouzští novináři, a jak se ukázalo, přinejmenším dva z nich jsou napojení na Mediapart, jeden na France 2 a poslední je na volné noze.
Když si ze seznamu novinářů na stránkách ICIJ vyberete písmeno ‚A‘, naleznete jistého Fabrice Arfiho, který pracuje pro Mediapart. Pod písmenem ‚L‘ se pak skrývá Karl Laske, také z Mediapart.“
>
Chcete-li se celou záležitostí zabývat podrobněji, doporučuji se vám zamyslet se, do jaké míry není Médiapart jen dalším Nuit Debout propagujícím médiem, ale jeho hlavní složkou. Náhoda? Odpověď už nechám na vás.“
Tím to ale nekončí. Prvním člověkem, který použil hashtag #NuitDebout, byl fotograf a filmař Raymond Mecherel:
„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“
***
***
Nejnovější komentáře