Ve své poslední knize La Nouvelle question juive (z července 2007) odsuzuje G. Faye jak „revizionismus“, tak „odmítání“. Vysloužil si za to kritiku nejen Roberta Faurissona, slavného veterána mezi revizionisty, „nostalgiků“ Třetí říše, ale i vůdců některých francouzských, tradičně (monarchisticky či katolicky) orientovaných nacionalistických skupin. Faye, který má u „staré pravice“ vroubky už pro svůj evropský nacionalismus a vstřícný postoj k Rusku, svůj další „prohřešek“ proti „pravicovému kánonu“ vysvětluje: „Antisemitské a revizionistické postoje jsou dnes naprosto kontraproduktivní a nekonsekventní. Svoboda projevu v otázce holocaustu Evropu nezachrání.“ Faye také připomíná, že mnoho mladých rebelů vehnaly přímo do náruče islámu, momentálně největšího nepřítele Evropy. Ze stejného důvodu odmítá i ortodoxní francouzský antiamerikanismus.
Někteří odpůrci hélotizace národů a symbolického násilí, jehož se dennodenně (a beztrestně) dopouštějí masmédia, se rovněž pokoušejí „holocaust-tabu“ využívat jako nástroje k prosazování svobody slova. Bohužel, okamžitá asociace s rasovou politikou Třetí říše, která s ní má sotva co společného, jejich snahy automaticky diskvalifikuje. Námitka, proč není trestné bagatelizování nebo „odmítání“ komunistických zločinů (i ve fr. univerzitním prostředí běžné), je samozřejmě namístě.
Antisemitismus není nemoc, jeho příčiny jsou – tam, kde není uplatňována filtrace poznání – až příliš čitelné, ale může se jí stát. Spojitost nenávisti, obdivu a lásky byla právě ve francouzské literatuře popsána mnohokrát. „Připisovat nyní židovské otázce význam gordického uzlu, jehož rozetnutím budou vyřešeny všechny problémy, před nimiž bílé národy stojí, je opravdu „nekorektní“ a vzhledem ke stavu věcí i anachronické“, tvrdí Faye.
***
***
21. listopadu 1941 se v newyorském Brooklynu v rodině
nene: Máte konstruktivní, nehysterický přístup k Fayeho „Nové židovské otázce“. Jistě je jeho postoj diskutabilní, ovšem deklasující označení „agent sionismu“ jakoukoli seriozní debatu o tématu předem vylučuje. Stejně tak limituje debatu i neexistence českého překladu knihy „La Nouvelle question juive“ a tak si většina zkratovitě myslících a jednající lidí (Gezicht například) vytváří názor z emocionálně zabarvených negativistických vytržených citátů z kontextu. I když v případě Gezichta pochybuji i tom, že by si dal tu práci a našel si i Faurissonovu reakci v plném znění. Holt, někomu stačí obrázky.
K vašemu příspěvku bych měl jeden dotaz – jaká jsou sionistická „křídla“, která nepodporují zahraniční politiku Spojených států? Nebo jinak – existují nějaké proudy v sionismu, které by jako s alternativou počítaly, namísto s USA, s Ruskem? Tato myšlenka se může v současné době jevit jako kacířská, avšak jak je z historie známo, Židé vždy hleděli především na svoje bezpečí, možnost etablovat se a na svůj prospěch v každém režimu a tak tato hra na obě strany nemusí být nerálná.
Faye je agent sionismu. Nic vic, nic min. Neuvedomuje si, ze to je prave Izrael, kdo podporuje muslimy, tam je problem a jestli nekdo rika opak, bud je koupen, nebo pristoupil zpusob mysleni, na ktery sionsti mudrci chteji aby se pristupovalo. jako Faye
Jen pripominam, ze pan Faye si za tento svuj postoj vyslouzil od francouzskych nacionalistu nalepky ve stylu „agent sionismu“.
Existuje take karikatura:
http://fr.altermedia.info/images/faye_sion.jpeg
Nicmene, aby nedoslo k mylce, Fayeho proizraelsky postoj neni zalozen na nekritickem a mesianistickem vnimani Izraele coby „svate zeme“, obyvane „bozim lidem“, ktery je charakteristicky pro liberalni pravici a neokonzervatismus.
Jde spise o pragmaticky postoj, ktery vnima, ze Izrael stoji do jiste miry tvari v tvar stejne civilizacni hrozbe jako Evropa, avsak soucasne si uvedomuje, ze cesta tech kridel sionistickeho hnuti, podporujicich americke snahy o „sireni demokracie“ neni to prave orechove.