K pochopení současné pozice České republiky by možná stačilo sundat krytku.
Je načase si otevřeně přiznat, že ČR je naprosto bezvýznamná banánová republika. Nepatrná figurka na geopolitické šachovnici, na níž všichni naprosto programově kašlou.
Pro „staré“ státy Evropské unie, Británii, Německo nebo Francii (o velmocích USA, Rusku nebo Číně ani nemluvě), jsme lidsky, politicky, vojensky i ekonomicky tak hluboko pod úrovní jejich vnímání, že si dokonce můžeme dovolit mít v poslanecké sněmovně lidi jako Němcová, Bartoš, Fiala, Kalousek, Feri nebo „věčného poslance“ Marka Bendu, a v Senátu esa jako Štětinu nebo Gabala.
Jsme tak bezvýznamní, že je úplně jedno, že našimi premiéry jsou takové politické a lidské nuly, jako byli svého času Gross, Paroubek, Nečas nebo Sobotka, a kandidáty na prezidenta bývalý vekslák, herečka nebo absolutní nula s falešnými brýlemi i úsměvem Drahoš.
Na postu ministra obrany pak logicky nikoho neuráží a ničemu nepřekáží slizký šíbr, zpívající ministryně nebo špatný herec a ještě horší manager. Plynulý a bezproblémový přechod posledně zmíněného na post ministra zahraničí jasně svědčí o míře významu, jakou naši „mentoři“ přisuzují zahraniční politice ČR.
Nejhorší na tom všem je, že tuto „bezvýznamnost“ programově a plánovitě vytvářeli lidé, kterým jsme zpočátku bezvýhradně věřili a volili je do čela naší země. Demokraticky, jak jinak. Jenže pak se to nějak zadrhlo a dnes jsme skutečně už jen trapná marioneta a hadr na podlahu.
Česká republika jako stát nemá skutečnou armádu (viz jakákoliv definice armády jako součásti státu a realita AČR). Nemá tudíž v rámci EU nebo Evropy ani marginální politickou váhu, o širším formátu ani nemluvě (viz návštěva Ryana a patolízalská reakce českých politiků včetně premiéra), protiprávní vydání Nikulina do USA (srovnej s kauzou katarského prince), „solidární“ vyhoštění ruských diplomatů, nebo připravovaný nákup amerických vrtulníků atd., atd.
ČR nemá ani samostatnou zahraniční politiku, vyjádřenou konzistentní vizí mezinárodního postavení ČR a srozumitelnými národními zájmy. Za nás totiž „mezinárodně politikuje“ USA a EU. Říkají nám, co si myslíme o mezinárodním dění, koho nenávidíme, a koho naopak milujeme, jaké že to jsou naše národní zájmy a proč za ně bojujeme v Afghánistánu nebo v Iráku. Určují také, kam pošleme umírat české vojáky, vybavené zbraněmi a technikou, nakoupenou, jak jinak, od mentory přesně stanovených firem.
Otázka zní, co s tím? Náprava bude trvat roky, možná desítky let. Neobejde se bez plánování a získávání spojenců na české demokratické scéně i v zahraničí. A také bez peněz a mezinárodní koordinace kroků. Zatím třeba jen ve formátu V4 a Rakousko. Ale potřeba je začít hned. Čas se nám krátí, a je otázka, jestli se to vůbec dá ještě stihnout. Do války, jak říkám jako správný optimista se zkušenostmi.
Převzato se souhlasem autora.
***
***
22. prosince 1876 se v egyptské Alexandrii narodil
Pozorovatel: Vítejte v realitě. Trochu později, ale přece ;-)
ČR, ČSSR, ani ČSR nikdy nebyly významnými nebanánovými republikami. Stačí trocha dějepisu. O jisté rádobysamostatnosti se dá mluvit v souvislosti s naší českou kotlinou jen v souvislosti s Karlem IV., kdy jako český král byl zároveň i císařem Sv. říše římské.
Pokud dnes nejedná samostatně ani Německo, Francie, GB nebo EU celkově, jen těžko může jednat samostatně ČR.
Je třeba pochopit, že svět se už od dob čínských civilizací, posléze těch antických, středověkých atd. choval vždy stejně, podle stejných pravidel. Někdo chce vládnout, druhý mu v tom chce zabránit. Třetí chce těžit z jejich souboje, a tak se přidá na stranu jednoho nebo druhého, zatímco čtvrtý hraje neutrálního a potají jedná se všemi stranami. Atd. Vysoká politika nejsou šachy, je to mnooooohem složitější, strategický souboj na život a na smrt.
Až si člověk dokáže vypsat na papír současné velmoci, jejich zájmy (prezentované i předpokládané) a sledovat zda se těch zásad tito světoví hráči drží (pro potvrzení našich předpokladů i veřejně prezentovaných cílů), začne chápat i celkovou světovou politiku a vše, co z ní vychází a dostává se k nám skrze tak úžasná média jako je kupříkladu ČT….. nebo vlastně ne. Budeme si muset ty informace sami dohledávat na internetu, protože ČT není (a nikdy nebylo) nezávislé, neutrální médium.
Potom začneme například chápat, pročpak tu máme přistěhovalce, pročpak to evropské politiky moc netrápilo (dokud konkurenční velmoc nezačala platit demonstrace, aby se začalo o multi-kulti mluvit trochu hlasitěji a politici museli začít chtě nechtě alespoň na oko řešit tyto problémy). Nakonec pozorovatelé zjistí, že světová politika (včetně té provinční, evropské), je vlastně celkem jednoduchá a že se dá docela snadno dešifrovat. Včetně toho, jaký politik kope za jakou stranu (rozuměj velmoc). Tím pádem lze i očekávat jaké kroky bude nebo nebude politik/stát provádět.
Správný český národovec přispěje národu nejvíce tím, že si dokáže dle selského rozumu určit, s jakou velmocí bude budoucnost jeho země a lidí zajištěna nejlépe (nejmenší zlo, jen blbec je optimistou s růžovými brýlemi). A podle toho pak šířit osvětu.
Líbí se mi, že například americká nacionalistická „pravice“ opustila vody psychicky labilního fetišismu a, namísto víkendových přehlídek vypasených dvoumetrákových čuníků v nazi-uniformách, se dnes normálně oblíkaní a celkem i vzdělaní mladí lidé otevřeně hlásí k informačnímu boji proti americkému režimu (tzv. Deep State) a nebojí se otevřeně hlásit k podpoře Assada a Sýrie. Což ukazuje na pravděpodobnou nepropojenost s tajnými službami, jako to bývalo kdysi.
Někdo to nazývá Putinovou propagandou a kremlobotstvím. Někdo to nazývá získáváním informací v reálném čase z více dostupných zdrojů, a jejich ověření a vyhodnocení vlastním rozumem. Slovy Pepy Nováka z hospody – v 21. století už nemusí občan čekat pouze na to, až mu režimní médium předžvýká a předhodí jen režimem schválené informace a závěry (čti – propagandu), které už nemá občan dál zkoumat, prověřovat.
Nebude to dlouho trvat a za chvíli zjistíme, že ČR je vlastně naprosto bezvýznamná, banánová republika :)
Naprosto vystiženo vše.