Alexandr Dugin odpovídá na otázky čtenářů
Poté co magazín Knižní přehled (Книжное обозрение) uveřejnil v čísle 41 (10. října 1995) rozhovor s Alexandrem Duginem, známým filosofem, politologem a publicistou, obdržela redakce i Duginovo vydavatelství Arctogaia množství dopisů vyjadřujících podporu, totální opovržení nebo jen prosté dotazy na témata, které byly zmíněny v rozhovoru.
1) Proč nemáte rád Západ?
„Alexandře Geljeviči, jestli to dobře chápu tak máte negativní přístup k Západu, obzvláště Americe. Ale jejich kultura je vyspělejší než naše. Tím nemyslím jen jídlo nebo průmyslové výrobky, ale i služby a životní styl. Neusilujete o návrat zpět do doby, kdy jsme byli v izolaci?“ (Anna Vasiljevna Varenikova, Moskva)
Dugin: Hodně jsem cestoval po Evropě a mluvím několika evropskými jazyky. Tudíž jsem měl možnost poznat různé evropské země nejen povrchně, ale i uvnitř. Pod naleštěnou fasádou a pozlátkem se ukrývá zcela jiná realita – odcizení, ekonomický diktát, individualismus, úpadek kolektivní soudržnosti, deformace a ztráta duchovních hodnot. Západ je nám zcela cizí, kulturně i ideologicky, bez ohledu na to, jaká momentálně panuje politická situace v Rusku. Přečtěte si díla Dostojevského nebo Leskova. Oba nenáviděli Západ a západní systém, ačkoliv téměř jistě nebyli komunisty. Podívejte se například na díla Limonova, Medveděva, Maximova, Zinověva, Mamlejeva. Vedli pohodlný život uvnitř západního systému, avšak jen do doby, než si uvědomili, že emigrace byla fatální chybou a že Západ představuje pro Rusa smrt. Je hrozné a ponižující vidět hrůzu v očích lidí Západu, když otevřou schránku. Ty nekonečné účty, dluhy, jak vše musí platit – telefon, vodu, vytápění, klimatizaci, vzduch… Pro ruskou duši, stejně jako pro celou eurasijskou povahu, je západní styl života stísněný, utlačovatelský a zbytečný. Není náhodou, že jsme se obrátili k Západu zády po dobu tisíc let, kdy jsme si drželi vlastní způsob života, vlastního ducha. Přál bych si, aby Rusové poznali Západ na vlastní kůži – na celém světě není lepší vlastenecká, nebo dokonce nacionalistická „protiléčba“ proti Západu, než vlastní, prožitá zkušenost.
Lidé mají právo vědět, kolik kolik členů vlády a poslanců maďarského parlamentu drží dvojí, izraelsko-maďarské občanství. Národně radikální strana Jobbik zastává názor, že tento fakt představuje hrozbu národní bezpečnosti.
„Předseda vlády Petr Nečas prohlásil na nedávném výročním setkání, že problém ilegálního přistěhovalectví do České republiky byl vyřešen. V letošním roce se podařilo překročit hranice České republiky jen několika tuctům ilegálních přistěhovalců a v této souvislosti premiér Nečas poukázal na fakt, že se jeho vládě podařilo zastavit nejen ilegální přistěhovalectví do země, ale i obchod s lidmi.
David Duke v textu své české přednášky zmínil některé projevy izraelského rasismu. Dnes pro srovnání přinášíme pohled z druhé strany. Izrael Šahak (Shahak), dnes již zemřelý chemik, profesor jeruzalémské Hebrejské univerzity, vězeň v Bergen-Belsenu a posléze předseda Ligy na ochranu lidských a občanských práv v Izraeli, vydal na stejné téma kdysi celou knihu – Rasismus izraelského státu (1975). Doba, která uplynula mezi jejím vydáním a zcela nedávnou izraelskou agresí jen ukazuje, že sionističtí extrémisté své metody nezměnili. Ani vůči těm, kteří se odváží prolamovat tabu. Dukeovi bylo znemožněno svobodně hovořit na univerzitní půdě, byl démonizován ke všemu ochotnými žurnalisty a servilními politikáři; Šahak byl svými soukmenovci napadán v tisku, urážen z Knessetu, pronásledován v ulicích, na veřejnosti, ba i v soukromí. Ne dny, ale roky žil v neustálé obavě, že se může stát obětí „nehody“.
***
***
***
Nejnovější komentáře