Popis

Gottfried Benn – Dórský svět

TITUL JE ROZEBRÁN – NELZE OBJEDNAT!

Dórský svět
Gottfried Benn

Esej, žádná procházka pro potěšení, namáhavé cvičení!

Projev obratu od pojmu k obrazu ¹

1. Emblematičnost – znázornění představ obrazy (Urbilder, Leitbilder; archetypy).

2. Exemplarita – vzor k následování (liberál bude mluvit o „zneužívání antického historického a mytologického aparátu“).

Prvotní obraz (Urbild) je založen na antropologických principech: Příroda (primát matek) = překypování. Kultura (muž) = kontura („z přírody > kultura“). „Dórský svět“ = přísná, tvrdá, jasná kontura. Celek: výraz nehumanistického „nordizovaného helénismu“ a nekřesťanského „estetického fundamentalismu“ (Leitbilder).

Ilustruje „idealistické tyranství“ totálního státu: sport, hudba, poezie, stadiony, zápasy, války, sochy vítězů. Pěstění těla, rasy. ² Okamžiky, v nichž je prožívána plnost života: „výbuchy života“; opojení v kráse, moci a vítězství, z nichž pramení formující síla lidského ducha. A z té se rodí styl určující epochu. Umění zde člověka připodobnilo k bohu a vytvořilo tak vzor dokonalosti. ³

Bennova výzva: tento vzor by opět mohl ožít životem. Německo se stane novou říší, kde dórské („válečný tábor apollinského živlu“) bude přežívat v germánském („dórsko-fašistické“ Německo) a mládí dozraje pod sluncem národního nebezpečí jak niva zalévaná krví. Skok z prehistorie do budoucnosti. Obnovení kolektivní vazby, heroické a militantní, pramenící z ducha oběti jednotlivců pro společenství. Boj a rituál, pospolitost.

Hlavní teze: dórská moc, to je násilí, zotročování, zabíjení, ale také stát, řád a prostor, který vybrané jedince nakonec uschopnil k umění. A Řecko 5. stol. př. n. l. je dodnes leskem bílé rasy. ⁴ Z hrůz zrozená krása, ideál přes tisíciletí, jednou provždy vymezení epochy, která zaniká v hrůzách první světové války.

Nově zrozená německá moc je pro exponenty tlející epochy vítězstvím barbarství a nízkosti. ⁵ Benn však naznačuje: chce to aspoň pár století a uvidí se, co z toho v Evropě vzejde.

Etymologie: *dóru (id.) – „dřevo“ (= tvrdá látka, ř. doru, č. drvo); doro- „trhlina, roztržka“ (srov. č. vzdor, r. razdor); dōro- „dar“ (ř. dōron); dōro- „úder, rána“ (od kořene der/H/- trhat, drát), srov. „drtit“; durová tónina; druid; zdravý = odolný, tvrdý; starogerm. tyri (treue?).

„Velké kultury jsou něco zcela původního, co vyrůstá z nejhlubších základů duše. Národy v poutu jedné kultury naproti tomu ve své vnitřní formě, celým svým jevem nejsou původci, nýbrž díla této kultury. Tyto útvary, v nichž se lidstvo pojímá a utváří jako látka, mají styl a stylové dějiny zcela jako druhy umění a způsoby myšlení. Athénský národ není méně symbolem než dórský chrám (…) Světové dějiny jsou dějinami velkých kultur. A národy jsou jen smyslově obrazné formy, v nichž člověk těchto kultur naplňuje svůj osud.“ Oswald Spengler, Zánik Západu: obrysy morfologie světových dějin, Praha 2011, s. 448.

„Der Dorismus war die zarteste Blüthe des reinsten Hellenismus“ (Dórismus byl nejjemnějším květem nejčistšího helénismu), Friedrich Schlegel, Von den Zeitaltern, Schulen und Stylen der griechischen Poesie, 1795. In: E. Behler (ed.), kritické vydání Schlegelových spisů sv. XI, 1958, s. 227.

Už v Bennově básni „Anglická kavárna v Berlíně“ z roku 1913 se objevuje tento obraz: Tyrrhenské moře. Násilnická modř. / Dórské chrámy (…) zmírají smrtí asfodelů. (přel. Ludvík Kundera)

V roce 1951, v předmluvě k novému vydaní předválečných esejů (Essays), Benn zdůrazňuje, že se v „Dórském světě“ „nacházejí formulace a teze, které jako princip procházejí skoro všemi mými texty“. Ve stejné předmluvě také připomíná, že námětem i strukturou byl bezprostředně inspirován orchestrální skladbou Heinricha von Kaminského Dorische Musik (1933).

Poznámky

¹ Konstrukce nesená pojmy novověkého logu se zhroutila, v jejích troskách se jimi lze libovolně přehrabovat. S obrazy je to jinak. Byly sice také vtaženy do konstrukce, ale ne úplně. Pád konstrukce vázané na pojmy obrazy osvobodil (Armin Mohler, Die konservative Revolution in Deutschland 1918-1932, 2. vyd.).

² Rasa není stabilní veličina, je třeba ji pěstit.

³ K tomuto pojetí lidskosti se vztahuje homérské adjektivum isotheos (rovný bohu).

⁴ Otázku „Atény nebo Jeruzalém?“ znal už středověk, vždyť tehdejší elity opakovaně pociťovaly potřebu skutečného návratu ke starověkým zdrojům, to jsou ony „renesance“ počínaje karolínskou.

⁵ Sám svět liberální „politické ekonomie“ představuje civilizační transformaci, pro niž v našem kulturním okruhu nemáme precedens, po většinu svého trvání byl prodchnut válečnickým duchem, i přes křesťanský nátěr.