George Pitt-Rivers a jeho fotografie z norimberského sjezdu NSDAP v roce 1937

Cambridgeský doktorand našel v archivech George Henryho Lane-Foxe Pitt-Riverse dosud neznámé fotografie Adolfa Hitlera z norimberského stranického sjezdu v roce 1937

Kdysi uznávaný antropolog George Pitt-Rivers (1890-1966) byl za války internován Churchillovou vládou, jelikož byl otevřeným příznivcem fašismu a národního socialismu. Ve 30. letech patřil také k zastáncům eugeniky.

Student Churchill College Cambridgeské univerzity Bradley Hart dnes vynesl ze zapomnění archivů na světlo tisíce dopisů, fotografií a dokumentů včetně Pitt-Riversovy oficiální pozvánky na norimberský sjezd.

Kaliforňan Hart zkontaktoval Pitt-Riversovu rodinu při studiu materiálů pro svou doktorskou práci o eugenickém hnutí 30. let minulého století.

Po setkání s Pitt-Riversovým synem Anthonym Hart zjistil, že archiv strádá na půdě jejich rodinného domu, a tak se postaral o jeho přesun do Churchill Archive Centre, kde došlo k jeho důsledné katalogizaci a obnově.

Celkem se jednalo o 50 krabic archivních materiálů včetně deseti krabic s fotografiemi a diapozitivy.

„Tyto dokumenty přinášejí důležité nové poznatky ohledně pro-appeasementových a krajně pravicových skupin v meziválečných letech,“ komentuje to Hart. „Jejich význam je skutečně nedozírný. Nacházejí se tam mj. dopis Hitlerovi i korespondence s akademiky, eugeniky a představiteli krajní pravice z celé Evropy.“

„Krajně pravicové názory Pitt-Riverse nakonec dostaly až do podivného smíru (détente) s Hitlerovou vládou, i po válce však nepříliš věrohodně nepřestával tvrdit, že jeho styky s Německem vyplynuly čistě z jeho vědecké činnosti, nikoliv politického přesvědčení.“

Pitt-Rivers (*1890) zdědil rozsáhlé panství v Dorsetu a stal se proslulým a uznávaným antropologem.

Trochu paradoxně sloužil Pitt-Rivers ještě před navázáním pevných styků s nacistickým režimem ve 30. letech jako kapitán anglické armády za 1. světové války a hned v jejím úvodu byl vážně zraněn.

Po válce se začal naplno věnovat vědě: zkraje 20. let podnikl několik cest po jižním Tichomoří. Své poznatky později sepsal ve své knize Střet kultur (celým názvem The clash of culture and the contact of races: an anthropological and psychological study of the laws of racial adaptability, with special reference to the depopulation of the Pacific and the government of subject races. Routledge, 1927 – pozn. DP).

K tomu se Pitt-Rivers velice živě zajímal o eugeniku a byl i dlouholetým členem a funkcionářem londýnské Eugenické společnosti (v roce 1989 přejmenované na Galton Institute – pozn. DP).

V průběhu 30. let se stále intenzivněji začal zajímat i o politiku a v roce 1935 dokonce kandidoval jako nezávislý ve volbách. Skončil však druhý od konce a přišel tak i o složenou peněžní zálohu. Během kampaně v severním Dorsetu se sblížil s krajně pravicovými kruhy a navázal styky s Oswaldem Mosleym a Britskou unií fašistů, které přesvědčil, aby proti němu nekandidovali.

S blížícím se koncem dekády se Pitt-Rivers stále více přibližoval pozicím německého národního socialismu a na německých univerzitách přednášel o britském fašismu i eugenice.

Roku 1937 se setkal s Adolfem Hitlerem a téhož roku se na pozvánku nacistické vlády zúčastnil i norimberského stranického sjezdu. O rok později Hitlerovi osobním dopisem poblahopřál k připojení Rakouska k Říši.

Jeho styky s krajní pravicí ho však přivedly do záhuby. V roce 1940 byl zatčen a internován na základě Obranného nařízení 18B coby možné riziko pro národní bezpečnost. Nějaký čas pobyl v brixtonském vězení a ascotském internačním středisku, než byl po více než roce kvůli svým válečným zraněním propuštěn na svobodu. Zbytek války prožil pod bedlivým dohledem bezpečnostních složek.

Hart dodává: „George Pitt-Rivers na mě z nalezených materiálů působí jako nesmírně hrdý muž; domníval se, že ideje fašismu zformuloval ještě před Mussolinim. Z korespondence jasně vysvítá také zájem o ideologii národního socialismu; věřil, že předpověděl jeho vzestup. Soudil, že Británie nemůže ve 2. světové válce zvítězit, byl tak zastáncem politiky appeasementu.“

„Fascinující je i vliv eugeniky na celou řadu jeho postojů. Velice se zajímal o sexuální reformu, antikoncepci a osobní emancipaci žen, věřil však také v povinnou sterilizaci některých lidí.“

„Nesmíme zapomínat, že ve 30. letech se vedla živá diskuse; a zákon o sterilizaci (‚mentálně vadných‘) předložený poslancem za Westminster odmítl parlament v roce 1931 jen v poměru 89 ku 167.“

„Mezi nejzajímavější materiály z archivu nepochybně patří ty související s jeho válečnou internací. Pitt-Rivers jí byl pobouřen a proti rozhodnutí o internaci se opakovaně odvolával.“

Obranné nařízení 18B bylo nejslavnějším, které za války využila britská vláda. Pozastavení platnosti práva habeas corpus jí umožňovalo nařídit internaci lidí podezřelých ze sympatií k nacismu.

Jak známo, první dvě jména předložená Churchillovi ze seznamu 18B patřila jeho vzdálenějším příbuzným.

Událost ve svém deníku zachytil jeho osobní pobočník Jock Colville: „Ministr vnitra poslal seznam 150 ‚prominentních lidí‘, které nařídil zadržet. Z prvních tří jmen na seznamu patřila dvě – lady Mosleyová a George Pitt-Rivers – Churchillově sestřenici a bratranci; což Winstona rozhněvalo a jeho děti nesmírně pobavilo.“

Nedávno odtajněné spisy z Národního archivu dokonce odhalují, že Pitt-Rivers byl už od konce 20. let objektem sledování MI5.

Hart: „Z mého bádaní Pitt-Rivers vystupuje jako zarážející, rozporuplná a znepokojivá osobnost. Nikdy se za žádný ze svých názorů neomluvil – věřil, že koná v souladu s vědeckými poznatky. Po válce však byl s jeho kariérou v podstatě konec.“

„Archívy jsou poučné nejen jako varovný příběh, leccos dříve neznámého odhalují také o anglo-německých vztazích a odporu proti nařízení 18B.“

„Kromě obrazu muže plného hněvu, který považoval Židy za vnitřního nepřítele, obsahují také sbírku antropologických fotografií, z větší části dosud nevydaných, z jeho tichomořských studií z 20. let – včetně vyobrazení maorských kmenových zvyků, a také jeho korespondenci s významnými osobnostmi Eugenické společnosti.“

„Jsem nesmírně vděčný rodině Pitt-Riversových, která tyto důležité prameny zpřístupnila nejenom mně, ale také budoucím generacím.“

Ředitel Churchill Archives Centre Allen Packwood uzavírá: „Síla tohoto archívu spočívá v tom, že oživuje spletitou a vzájemně provázanou síť společenské, kulturní a politické debaty bouřlivých 30. let. Pitt-Rivers se na jejich konci ocitl na špatné straně dějin. Sbírka rekapituluje jeho intelektuální cestu do – slovy Pierse Brendona – ‚temného údolí‘: cestu zdokumentovanou jeho vlastními úžasnými fotografiemi.“

Zpráva Forgotten archive shines new light on turbulent 1930s vyšla na stránkách University of Cambridge 19. května 2011.

Poznámka DP

Bradley W. Hart později vydal knižní verzi své disertační práce pod názvem George Pitt Rivers and the Nazis. Bloomsbury Academic, 2015.