Autor: Nigel Farage

„Nemůžu dýchat.“ Právě tohle řekl Henry Nowak devětkrát policistům, kteří ho v poutech drželi ležícího na zemi, zatímco umíral. Když podobná slova řekl před časem jeden černoch 4000 mil daleko, svět jim naslouchal. Milióny liber byly promrhány na příspěvcích na diverzitu, společnosti vydávaly jedno prohlášení za druhým, sochy byly shazovány z podstavců, ministerský předseda poklekl na koleno.

Když však tutéž větu vyřkl umírající běloch poté, co byl spoután policií, slyšíme jen ony omšelé apely, ať se neohlížíme zpět plni vzteku a nenávisti. Odpověď systému je jednoznačná: „Na životech bělochů nezáleží!“ Bělošské utrpení není hodno pozornosti.

Já osobně si však něco takového nemyslím. Stejně tak si to ani nemyslí naše politická strana Reform. Na životech bělochů záleží stejně jako na životech černochů. Nastal čas čelit důsledkům rasových předsudků v současné Británii, nakolik systémové lži mají na svědomí již příliš nevinných životů. Je totiž pravdou, že již nežijeme v zemi, v níž má každý rovná práva před zákonem. Jedna skupina je totiž v Británii systematicky diskriminována a jí jsou právě běloši.

Není to zbrusu nový fenomén. Jedná se předvídatelný důsledek Macphersonovy zprávy a hysterických reakcí na smrt George Floyda. Neustále je nám kázáno o důležitosti rovnosti, je však nad slunce jasnější, že někteří jsou si v současné Británii rovnější než jiní.

Policejní vyšetřovatelé jsou toho názoru, že jejich primární povinností je vyšetřovat obvinění z rasismu. Během dlouhých let jsme byli svědky nesčetných případů, kdy se policisté nezabývali přepadeními a loupežemi a namísto toho své síly vrhli na obtěžování lidí za jejich domněle urážlivé příspěvky na sociálních sítích. Tento odsouzeníhodný postoj se v podobné míře promítal i do vyšetřování nejzávažnějších trestních činů, jimiž jsou bezesporu vraždy. Když policie dorazila na místo činu a zahlédla Harryho s pusou plnou krve, jenž sípavě pronesl „Nemůžu dýchat!“ a „Byl jsem pobodán!“, odpovědí jednoho ze zasahujících příslušníků bylo „To si nemyslím, kámo!“, načež jej dotyčný znehybnil a Harry následně vykrvácel. Až byl Harryho vrah konečně sebrán, nebyla mu ani nasazena pouta. Taková je moc politické indoktrinace, jejímž následkem se zformovala doktrína strachu, očividně kladoucí zájmy menšin nad zájem většíny.

Je to právě ono rasové privilegium, jež přimělo nechutnou rodinu rodinu vraha Henryho Nowaka si myslet, že je má plné právo křičet na celou soudní síň urážky směrem k lidem, jimž jejich syn způsobil nezměrnou tragédii. Opravdu nedokážu pochopit rasistické uvažování rodiny Digwů, jíž dle jejich veřejného prohlášení leží mnohem více na srdci dopad tohoto činu na komunitu Sikhů, než na milované Nowakovy blízké, kterým jeho čin zlomil srdce. Tohle je moje zpráva miliónům bílých Britů: „Na vašich životech rovněž záleží!“ Barva vaší kůže není chorobou nebo něčím, za co byste se měli stydět. Nikomu se nemusíte omlouvat, ba naopak: za dlouhá léta špatného zacházení si zasloužíte omluvu právě vy. Tohle by mělo být přímé a důrazné stanovisko. Je to bez jakýchkoli vytáček jediný správný postoj. Politická nomenklatura si však zjevně myslí něco jiného.

Kemi Badenoch se po smrti George Floyda nahlas nechala slyšet, že na životech černochů záleží. Poté, co však byl zavražděn Henry Nowak po falešném obvinění z rasismu, nechala se dotyčná slyšet, že „nechce slyšet o tom, že na bílých životech záleží.“ Pokud Konzervativní strana odmítá akceptovat můj názor o dvojkolejnosti britské společnosti, měla by oznámit důvod, proč je tedy k vraždě Henryho Nowaka přistupováno odlišně. Všichni víme, co by následovalo, kdyby byla v tomto případě rasová příslušnost zrcadlově obrácena. Policejní velitelé by si podávali kliky u tzv. „komunitních vůdců“ a donekonečna se omlouvali. Ve veřejném sektoru by si všichni museli projít školením proti předsudečnému chování a jednání a politici by jednohlasně vyslali do světa odsudek jednání policie, coby rasově předsudečný.

Nechci proto být zastrašován pokrytci a zbabělci. Nehodlám ani rozdmýchávat politické tenze. Pravdou však je, že Nowakova vražda se stala politickým tématem okamžitě poté, co policie považovala za adekvátní jej spoutat za falešná obvinění z hate speech. Henry Nowak byl běžný osmnáctiletý mladík. Mohl být právě vaším kamarádem, bratrem nebo synem.

Vyslovme jeho jméno: Henry Nowak. A vyslovme i další jména všech bílých obětí zločinů z nenávisti, jejichž památku se systém naprosto nenamáhá byť jen jediným slovem zmínit. Richard Everitt, Kriss Donald, Christopher Yates. Vzpomeňme na všechny zrazené bílé dívky, jež byly ponechány za oběti vykořisťovatelským znásilňujícím gangům. Vzpomeňme na zavražděné ze Southportu. Vzpomeňme i na oběti atentátu v manchesterské aréně.

Nedopusťme další prolévání krve z důvodu systémového přehlížení toxického růstu protibělošského rasismu. Máme toho již dost.

Úvaha Nigela Farage vyšla na jeho FB stránce 2. června 2006.