Simone Weilová, mystička práce

Simone Weilová

Simone Weilová

Autorka: Juliana R.

Čítárna Délského potápěče pokračuje třetím titulem!

Simone Weilová (1909-1943) patří k filosofům, jež levice cituje s největším zalíbením. Stěží však lze říci, že by do ideového arzenálu (neo)marxismu bezvadně pasovala. Anotace divadelní hry o jejím životě, která měla premiéru v roce 2014, myslitelku charakterizovala jako „židovku bez tóry, marxistku bez partaje, Ježíšovu učednici bez církve“. Tato epiteta svědčí především o bezradnosti, s níž se nad „nekorektním“ a neortodoxním zjevem Weilové přešlapuje, a snaze stlačit ji zpátky do kategorií, jimž se svým životem vymkla.

Problém, který s ní levice má, příhodně shrnuje recenze Susan Sontagové na jeden svazek filosofčiných esejů. Podle židovské kritičky většinu čtenářů Weilové fascinuje síla její osobnosti, mučednictví a extravagance její svatosti, aniž by se však ztotožnili s jejím myšlením. „Není ani nutné sdílet bolestnou a nenaplněnou milostnou aférku Simone Weilové s katolickou církví; nebo přijmout její gnostickou theologii boží nepřítomnosti; nebo si osvojit její ideály odmítnutí těla; nebo přistoupit na její prudce nespravedlivou nenávist k římské civilisaci a k Židům. Podobně je tomu u Kierkegaarda a Nietzscheho: většina jejich moderních obdivovatelů nemůže přijmout a nepřijímá jejich ideje.“ Sontagová sama nezastírá, jak ji Weilová odpuzuje; patrně proto je její recenze plná omylů pramenících z povrchního čtení i z bytostného neporozumění. V závěru autorce spílá kvůli tvrzení, že „Hitler není horší než Napoleon, než Richelieu, než Caesar“, a kvůli odmítnutí hebrejských výdobytků včetně lineárního času.

Odraz myslitelky v křivém zrcadle neomarxismu tak možná představuje východisko pro jiné čtení Weilové. Přirovnává-li Sontagová nepřijatelnost jejích myšlenek k těm Nietzscheovým, neznamená to, že se do nich můžeme se zájmem ponořit?

Dále vyšlo

01/19 Ernst Jünger – Skleněné včely
02/19 Václav Jan – Úloha masové zábavy při formování nového člověka

Chystané tituly

02/20 Džunjú Kitajama – Duch japonského rytířství

***

Tituly Čítárny Délského potápěče lze

vytisknout

Čítárna DP - tisk

Čítárna DP – tisk

uložit ve formátu PDF

Čítárna DP - uložení PDF

Čítárna DP – uložení PDF

Paul Burnley – Deník skinheada 1980-1986

Paul Burnley - Deník skinheada***
PAUL BURNLEY – DENÍK SKINHEADA 1980-1986
Deník skinheada je záznamem sociálních dějin dvacátého století, kdy se mladí lidé přidávali k různým subkulturám. Byli tu punkeři, rockabilly, rockeři, tedové, novoromantici, mods, scooter boys, heavymetalisté, hippies a gotická subkultura. Ve dvanácti letech se Paul Burnley vydal ve stopách svého staršího bratra a přidal se k londýnským skinheadům. Byla to cesta, která vedla k násilí, pití alkoholu „natajno“, policejním celám, rozpadu rodiny, radikální oi hudbě a krajně pravicovému fanatismu.
Napsané z pohledu tehdejší doby a s typickou bezohlednou drzostí — autor si nebere servítky. Nic není přikrášlené, žádné omluvy, jen strhující a místy děsivý popis života uprostřed chaosu těch opojných let.
***
Knihu lze objednat na stránkách knihkupectví Alembiq, knihkupectví Skleněná louka nebo v eshopu Náš směr.

DÉLSKÝ POTÁPĚČ NA TELEGRAMU

Délský potápěč na Telegramu***
Sledujte ZDE
.

DÉLSKÝ POTÁPĚČ NA INSTAGRAMU

Délský potápěč na Instagramu!***
Délský potápěč na Instagramu.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív