Délský potápěč

Margaret Thatcherová a Enoch Powell na sjezdu britské Konzervativní strany (1969)

Autor: Andrew Joyce

„I když antifašisté skutečně koncem 70. let organizační kapacity National Front narušili, byla to Margaret Thatcherová, kdo jim vyrval z rukou jejich ideologické trumfy. Jako premiérka umně udržela pohromadě silnou koalici svou osobitou směsicí šovinismu a rozmělněného powellismu“.

Daniel Trilling, Bloody Nasty People: The Rise of Britain’s Far Right (2012)

Bělošské etnonacionalistické hnutí, je v okamžiku, jenž měl být jeho největší příležitostí, zabrzděno v rozletu. Politický nekorektní kandidát na vrcholnou pozici, který se očividně nebojí otevřeně promluvit o imigraci a který kontroverzní rétorikou v tématech souvisejících s rasou přiláká davy příznivců, s jejichž pomocí je následně vynesen až do vlády. Koalice antifašistů a levých liberálů šílí při pohledu na údajné pronikaní „rasistických“ pozic a idejí do celospolečenského diskurzu. A to vše podmalovává masivní přiliv nebělošských imigrantů, který z nějakého důvodu nejen že neustává, ale jako by snad ještě dále zesiloval. Tak by se dalo celkem stručně a efektivně shrnout první funkční období amerického prezidenta Donalda Trumpa – k nemalému rozčarování a nepochopení všech, kdo doufali v nějaké hmatatelné výsledky. Ve světle pokračujících debat o Trumpově (ne)užitečnosti pro odpůrce imigrace či alternativních scénářích „akcelerace“ v podmínkách vlády radikálně levicových elementů Demokratické strany se v této eseji pokouším najít poučení a analogie z minulosti, a to minulosti poměrně nedávné, v níž lze velice snadno najít všechny výše vyjmenované prvky fenoménu Trump. Je to příběh Margaret Thatcherové a britské National Front, na němž bych rád demonstroval své přesvědčení, že Trump je pro věc pravicového disentu nikoliv pootevřeným oknem, ale spíš přibouchnutou ocelovou mříží.

Continue Reading

Protestující před fastfoodem v Minneapolis 29. května 2020

Autor: Mike Whitney

Americký národ, země i její demokracie jsou v obležení. Protivník momentálně vede trojitý výpad proti prezidentskému úřadu s cílem odstranit stávající vládu a místo ní nastolit svou vlastní loutku. Takový byl cíl od počátku, jakkoliv to mnohým přes chaotický vír událostí nebylo úplně jasné. Před našimi zraky tak špinavé triky z předvolební kampaně (Russiagate) dozrávají v otevřený, generální útok na prezidentský úřad, při němž se hraje o všechno.

Na první letmý pohled je terčem tohoto útoku Donald Trump, neotesaný realitní magnát z New Yorku, šokujícím způsobem katapultovaný do Bílého domu v listopadu 2016. Skutečným cílem je však samotný úřad, všeobecně uznávané „sídlo moci“, které by mělo podle nepřítele zůstat pod kontrolou lidí, kteří zemi fakticky vlastní. Mám na mysli nelítostné oligarchy, jejichž chapadla jsou omotána kolem Wall Streetu, masmédií, soudů, Kongresu, Demokratické strany nebo mocných zájmů v národně-bezpečnostním státu ve státě. To všechno jim víceméně patří a nemají náladu vystavovat to všanc respektováním výsledků nahodilých a bizarních voleb, které nedopadly podle jejich představ.

Continue Reading

B-b-biden. J-j-joe B-b-biden.

Autor: Greg Johnson

Bělošští nacionalisté se americkým republikánům dlouhá léta pokoušejí říct, že pokud se nepovede zastavit demografický úpadek bílé Ameriky, bude jejich strana odsouzena k zániku a trpnému přihlížení přeměny země na demokraty ovládaný stát jedné strany,

Nastane doba, kdy všechny obecně zažité republikánské pravdy a přijímané názory – založené ostatně na poznatcích z voleb v převážně bělošské Americe – jednoduše přestanou platit. Nastane doba, kdy už „ale hospodářství přece šlape dobře“ republikány nespasí.

Vždyť už v minulých volbách v listopadu 2016 nemohl být konvenční republikán nejspíš zvolen prezidentem. Tehdy se ale objevil republikán nanejvýš nekonvenční, Donald Trump.

Trumpova zahraniční i obchodní politika v duchu „Amerika na prvním místě“ spolu s příslibem výrazného omezení imigrace, která je z velké většiny nebělošská, jako by vyslyšela demografickou úzkost bílých Američanů. Trump svou kampaň vedl jako populista, ne jako republikán. Získal na svou stranu i tradičně demokratické „modré límečky“, které globalizace ekonomicky ohrožuje nejviditelněji. Jak ale v následujících měsících a letech podotknul nejeden analytik a politolog, samotný ekonomický populismus by Trumpa do Bílého domu nedotlačil. Rozhodující výhodu mu tak přinesla až gesta náznaky bělošské politiky identity.

Continue Reading

Turecké expanzivní záměry

Autor: Mike Whitney

Nečekané spojenectví Turecka a Libye zapůsobilo na mocenskou rovnováhu ve východním Středomoří a na Blízkém východě jako mohutné geopolitické zemětřesení. Smělý tah turecké vlády pobouřil její regionální rivaly a uvolnil prostor pro dramatickou eskalaci přes devět let trvající občanské války v Libyi. Přiměl také evropské i americké vedení k rychlé reakci na turecký plán postavit se svou mocí za libyjskou Vládu národní jednoty (Government of National Accord, GNA), uznanou OSN a posunout své námořní hranice od evropských břehů směrem k Africe, čímž by fakticky vytvořilo „ve východním Středozemí námořní koridor spojující turecké pobřeží s libyjským“.

Continue Reading

Clausewitz, Trump a Sulejmání aneb americká politika coby pokračování izraelských válek jinými prostředky

Autor: Gilad Atzmon

Asi nejslavnější válečný stratég a teoretik 19. století Carl von Clausewitz kdysi poznamenal, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky. Tento slavný výrok velice přesně popisuje íránskou vojenskou i geopolitickou strategii a je také v souladu se zásadami generála Kásima Sulejmáního v průběhu posledních více než dvaceti let.

Continue Reading

Genpor. Kásim Sulejmání (11. března 1957 – 3. ledna 2020)

Autor: Eric Striker

Většina Američanů jméno generála Kásim Sulejmání neznala, dokud Izraelci nenašli dokonalou příležitost zařídit jeho zavraždění. Poslali pokyny do Pentagonu a velkoryse ponechali veškeré zásluhy za akci Donaldu Trumpovi, který se při sledování útoku na obrazovce ládoval zmrzlinou.

Continue Reading

Supí kapitalismus aneb Paula Singera mají v Argentině rádi

Autor: Andrew Joyce

„Chce-li člověk zasáhnout, musí udeřit skrz masku!“
Achab, Bílá velryba

Se značným uspokojením jsem sledoval nedávný výpad moderátora Tuckera Carlsona proti aktivitám agresivně kapitalistického hedgeového fondu Paula Singera Elliot Associates, o kterém jsem na těchto stránkách psal už před čtyřmi lety. V mnoha ohledech mi přijde velice pozoruhodné, že aktivitě kořistníků jako Singer se před Carlsonem žádná z velkých mediálních osobností podobněji nevěnovala, zvlášť když vezmeme v potaz nebývalou škodlivost a parazitický charakter jejich podnikání.

Continue Reading

Trump a Antifa: „Mají štěstí, že jsme mírumilovní.“ (zdroj: CNN)

Autor: Patrick J. Buchanan

V neděli dopoledne prezident Trump ohlásil, že nejhorší terorista světa, samozvaná hlava kalifátu Islámského státu, který krom jiných zločinů také znásilnil Američanku, konečně došel spravedlnosti.

Aby se vyhnul zajetí a převozu vrtulníkem amerických speciálních sil, odpálil na svém těle Abú Bakr al-Bagdádí vestu s výbušninami v tunelu svého úkrytu na severozápadě Sýrie. Dlouhé pátrání po sadistickém fanatikovi tak skončilo. Nedošlo k žádným americkým ztrátám.

Téhož večera si Trump vyšel na páté utkání Světové série mezi baseballisty týmů Washington Nationals a Houston Astros. Když se jeho tvář objevila na velké obrazovce, začali diváci bučet a provolávat „Obviňte Trumpa“ a „Za katr s ním!“

Že Trumpa na zápase baseballu v hlavním městě nadšeně nevítají, asi překvapí málokoho, obecenstvo se totiž rekrutuje z úplně jiných vrstev než dělnické Trumpovo voličstvo. Navíc se hrálo ve městě, které v roce 2016 odevzdalo Trumpovi pouhá 4 % svých hlasů.

Continue Reading

Autor: James Kirkpatrick

Nová knížka Michaela Malice The New Right (Nová pravice) je sice zajímavé čtení, autor se však zásadně mýlí ve svém hodnocení vlivu Trumpova zvolení prezidentem na americkou politiku. „Nejvýraznějším rysem Trumpova úřadování je podle mě uvedení některých dříve okrajových proudů pravicového myšlení a chování do hlavního proudu,“ píše. Trump byl však z velké části bezpečně kooptován republikánským establishmentem. A „gorily“ systémové ortodoxie, tedy novináři velkých médií, finanční instituce, představitelé státní správy i vyšetřovací orgány, dnes proti disidentům na pravici vystupují mnohem agresivněji než před Trumpovým zvolením. Moc „Katedrály“, jak blogger  Mencius Moldbug kdysi nazval vzájemně propojenou strukturu médií a univerzit, které káží a šíří rovnostářskou víru, čímž formují veřejné mínění, tak rozhodně nedoznala žádné újmy, ba naopak je náročnější než kdy předtím. Snad za tím alespoň zčásti může být panika v jejich řadách, na celé skutečnosti to však mnoho nemění.

Svou novou pravici Malice definuje jako:

…Volné sdruženou skupinu, spojenou svým odporem k progresivismu, jenž považuje za chatrně skryté fundamentalistické náboženství s rovnostářskými zásadami, které usiluje o totalitární podmanění si celého světa prostřednictvím hegemonie globalismu.

Continue Reading

Naréndra Módí

Autor: Eric Margolis

Jak prchavá je světská sláva! V dávném roce 1998 mě Jihoasijský svaz novinářů (South Asian Journalists Association) vyhlásil „Novinářem roku“ za článek, který jsem napsal o Indii.

Nedlouho nato mi však ocenění rozhořčeně odebrali poté, co jsem napsal, že Indie by v jejich dlouholetém sporu s Pákistánem o Kašmír měla usilovat o kompromis. Nedůtkliví Indové kritiku neradi, dokonce ani od starého přítele…

Tento týden premiér Naréndra Módí a koalice jeho pravicové strany Bháratíja džantá (BJP) drtivě zvítězili ve volbách, když si zajistili 302 z 542 parlamentních křesel. Ctihodná opoziční Strana Kongresu, jež dlouhá léta stála v čele země, utrpěla zdrcující porážku.

Neměli bychom nad tím jen tak mávnout rukou. Indie je plus minus největší demokracií na světě a v roce 2020 se má stát třetí největší ekonomikou na světě. Je to ale také vlivná jaderná velmoc s mezikontinentálními hlavicemi odpalovanými ze země i z moře, které mají kapacitu zasáhnout Severní Ameriku, Evropu i tradičního indického rivala, Čínu.

Dlouhá léta píši o nebezpečí neúmyslné nebo i záměrné nukleární války s Pákistánem o kašmírské jablko sváru. Má literární prvotina „Válka na střeše světa“ se věnuje jak možnosti budoucí války Indie s Čínou o himalájské velikány nebo Barmu, tak indicko-pákistánského konfliktu o Kašmír.

Continue Reading

Sci-fi inspirace krajní pravice: od Jerryho „Luciferova kladiva“ přes Newtovu základnu na Měsíci až k Donaldově zdi

Autor: David Auerbach

Mnozí komentátoři prezidenta Trumpa vnímají jako radikální rozkol s minulostí. Podle konzervativního techno-futuristy Newta Gingriche ale Trump zvěstuje revoluci, po níž má nastat utopický vesmírný věk. Gingrich o tomto průlomu sní už celá desetiletí a do Trumpa vkládá naděje na jeho uskutečnění. Jeho vize je však jen jedním z bodů dlouhé linie, jež vychází z knihy Gingrichova přítele a legendárního autora sci-fi Jerry Pournelleho Luciferovo kladivo a přes Reaganovy „Hvězdné války“ či impeachment Billa Clintona pokračuje až k Trumpovi.

Continue Reading

Andrew #Yanggang, zatím nejnovější „projekt“ anime-pravice

Autor: Robert Hampton

Nemálo internetových nacionalistů si našlo nového oblíbeného prezidentského kandidáta: demokrata Andrewa Yanga.

Yang, podnikatel čínského původu, se dostal do hledáčku medií svými plány na zavedení všeobecného základního příjmu (Universal basic income – UBI), podle něhož by každý dospělý Američan mladší pětašedesáti let dostal tisíc dolarů měsíčně, svou zapálenou obhajobou Medicare (státem garantovaná zdravotní péče pro všechny) a varováním před automatizací, která podle něj vymaže značnou část pracovních míst. Znepokojen je také problémy bílé dělnické třídy, například epidemií závislosti na opiátech, a o špatné situaci bělošského obyvatelstva se dokonce neváhal zmínit na Twitteru: „Ve více než polovině států Unie dnes počty zemřelých bělochů převyšují množství narozených dětí. Z velké části za to může nízká porodnost a úmrtnost bělochů-mužů následkem závislostí a sebevražd. Naše očekáváná délka života už se dva roky snižuje. Musíme se mnohem víc snažit.“

Yang podporuje posílení ostrahy hranic i uplatňovaní imigračních zákonů. Chce se také postavit nesmírné moci technologických gigantů a bojovat s cenzurou na internetu. Pomocí státní regulace by z velkých sociálních sítí na ochranu svobody slova udělal veřejné služby.

Continue Reading

Russiagate obrazem

Autor: Patrick J. Buchanan

„Zvláštní vyšetřovatel nezjistil, že by kdokoliv z Trumpovy kampaně nebo z lidí s ní spojených tajně spolupracoval s Ruskem… na ovlivnění prezidentské předvolební kampaně v roce 2016.“

Tak pravil ministr spravedlnosti William Barr ve svém dopise Kongresu, kde shrnul hlavní zjištění Mullerova šetření.

V bodě obžaloby koluze s Ruskem nevinen ve všech bodech.

Po dvou letech neustálého opakování hysterických nepřátel prezidenta v politice i médiích, že Donald Trump je „Putinova děvka“, kremelský agent, vlastizrádce a nelegitimní prezident, který z Bílého domu odejde v poutech a zbytek života stráví za mřížemi, se tak konečně dozvídáme pravdu.

Celé to byla jedna velká, bezostyšná lež.

Continue Reading

Patrick J. Buchanan: „Lidé se při pohledu na opakovaná zamítnutí opatření, pro něž hlasovali, navíc právě těmi elitami, které porazili, začnou nevyhnutelně poohlížet po jiných prostředcích na ochranu svých zájmů.“

Autor: Patrick J. Buchanan

„Ti, kdo stojí v cestě poklidné revoluci, činí násilnou revoluci nevyhnutelnou,“ nechal se kdysi slyšet John F. Kennedy.

Spojené státy i Británie v roce 2016 poklidné revoluce zažily.

Continue Reading

Americká útočná kybernetická strategie: Rusko bylo označeno za nepřítele USA

Autor: Leonid Savin

20. září 2018 Bílý dům zveřejnil americkou Národní kybernetickou strategii, obratem podepsanou prezidentem Donaldem Trumpem.

Nadšení z dokumentu zřejmě byli jestřábi i Demokratická strana. Prvně jmenovaní proto, že strategie obsahuje nové prvky jasně naznačující expanzivní choutky. Demokraté pak mohou být potěšení obnoveným zájmem Trumpovy vlády o kyberprostor, jelikož prezident Trump bezprostředně po svém zvolení post koordinátora kyberbezpečnosti Bílého domu zrušil a zásadním způsobem omezil i výdaje určené na tuto oblast. Nyní však Trump zdá se obrátil, jak silně naznačují mnohé shody čtyřicetistránkového dokumentu se staršími podobnými dokumenty z Obamovy éry.

Continue Reading

Dr. Elie Hatem a Manuel Ochsenreiter

Autor: Manuel Ochsenreiter

Dr. Elie Hatem, libanonsko-francouzský právník a politický poradce v rozhovoru s Manuelem Ochsenreiterem hovoří o proměnách geopolitické šachovnice po rozpadu Sovětského svazu i dalších aspektech současného vývoje ve světě.

Manuel Ochsenreiter: Dr. Hateme, jak byste stručně shrnul současnou mezinárodní politickou situaci?

Dr. Elie Hatem: Jako chaos vyvolaný politickými projekty a nebezpečnými hrami. Některé mocnosti tento stav samozřejmě využívají, zejména pak ty, které se na jeho vzniku nejvíc podílely. Do celého projektu proudí ohromné sumy peněz. Zažili jsme hospodářskou a finanční krizi, následovanou krizí intelektuální a kulturní. Veřejným míněním lze snáz manipulovat, protože lidé obecně mají horší povědomí i méně času na analýzu politické situace. Tak lze snadno dosahovat vytyčených politických cílů, zvlášť když si ještě vypomůžete náboženstvím nebo zaséváním strachu mezi obyvatelstvem.

MO: Kdo této situace podle vás využívá a jak?

EH: V prvé řadě Spojené státy, jež se po rozpadu Sovětského svazu staly jedinou supervelmocí a „globálním policistou“. USA skrze své zpravodajské agentury a pod kontrolou různých lobby uskutečňují své plány za pomoci „měkkých“ i nepokrytě tvrdých mocenských nástrojů. Washington stojí v čele anglosaského světa, domova finančních center. Jak ostatně už dávno prohlásil Amschel Rothschild: „Dejte mi kontrolu nad penězi národa a nezáleží mi na tom, kdo dělá jeho zákony.“

Continue Reading

V oblastech jako Oaxaca emigrace zcela zdecimovala místní společenství i hospodářství: muži odešli pracovat na americké farmy a jatka, takže doma zůstali jen staří, ženy a děti.

Autorka: Angela Nagleová

Zájmy korporací a morální vydírání

Otevřené hranice se příliš široké podpoře veřejnosti netěší, ale taková imigrační politika, která by odpovědnost za uplatňování zákonů kladla na bedra zaměstnavatelů namísto imigrantů, naopak ano. Podle průzkumu veřejného mínění provedeného listem Washington Post a televizí ABC News podporuje zavedení povinného využití federálního ověřovacího systému (E-Verify), který by zaměstnavatelům znemožnil využívat práci ilegálních imigrantů, téměř 80% dotázaných, více než dvojnásobek příznivců vybudování zdi podél mexické hranice. 11]

Proč se tedy prezidentská předvolební kampaň točila kolem stavby obrovské zdi? Proč se současné imigrační debaty soustředí na kontroverzní taktiku ICE mířit na migranty – tím spíše, když podstatně humánnější a populárnější metoda, tj. přinutit zaměstnavatele najímat jen legální zaměstnance, je současně i ta nejúčinnější? 12] Stručná odpověď zní, že podnikatelské lobby dlouhodobě úspěšně blokují a sabotují iniciativy jako E-Verify a levice dávno upustila od jakékoliv vážně vedené diskuse o těchto otázkách.

Continue Reading

„Radikální levice“ v 21. století

Autorka: Angela Nagleová

Dlouho předtím, než poprvé zaznělo „Postavme zeď!, obletěla celý svět výzva „Strhněte tu zeď!“. Prezident Reagan ve svém slavném projevu z roku 1987 vyzýval k odstranění „jizvy“ v podobě Berlínské zdi s tím, že jí ztělesněné omezování volnosti pohybu není ničím menším než „otázkou svobody celého lidstva“. Reagan zapáleně pokračoval: ti, kdo „se odmítnou připojit ke svobodnému společenství“ se následkem působení ohromné síly globálních trhů rychle stanou „překonanými“. A tak se také stalo. Leonard Bernstein na oslavu dirigoval „Ódu na radost“, Roger Waters zahrál svou „The Wall”. Hradby překážející pohybu pracovní síly a kapitálu se ale hroutily napříč celým světem, nejen v Berlíně. Byl vyhlášen konec dějin a otevřela se Amerikou vedená epocha globalizace.

Za těch 29 let, co Berlínská zeď stála, zemřelo při pokusech o její překonání asi 140 lidí. V zaslíbeném světě globální ekonomické svobody a prosperity zahynulo na americko-mexických hranicích jen za rok 2017 412 lidí a o rok předtím se jich víc než tři tisícovky utopily ve Středozemním moři. Popové hity i hollywoodské filmy o svobodě bychom však v těchto případech hledali marně. Kde je tedy problém?

Continue Reading

Kerčský most

Autor: Pat Buchanan

Před odletem na setkání G-20 v Buenos Aires zrušil prezident Trump své plánované setkání s Vladimirem Putinem. Jako důvod uvedl zadržení tří ukrajinských lodí a 24 námořníků ruskými ozbrojenými silami.

Byl ale Putin při nedělním námořním střetu poblíž Kerčského průlivu, černomořské brány do Azovského moře, skutečným provokatérem?

Nebo jím byl ukrajinský prezident Petro Porošenko?

Nejprve trocha historie.

V roce 2014, po svržení Rusku nakloněného kyjevského režimu a nastolení Amerikou podporované vlády, nařídil Putin obsazení Krymu, tradiční základny ruské Černomořské flotily.

Po získání Krymu tak Rusové mají pod svou kontrolou oba břehy Kerčského průlivu. Letos Rusko dokončilo stavbu devatenáctikilometrového mostu přes průliv na Krym a Putin osobně seděl za volantem prvního nákladního auta, který přes most přejel.

Z Azovského moře se stalo ruské „mare nostrum“, do nějž ovládá přístup výhradně Rusko, podobně jako je tomu v případě Turecka a moře Černého.

Continue Reading

Autor: Gregory Hood

Podle Machiavelliho i jeho moderního vykladače Jamese Burnhama nelze v politice nikdy doporučit umírněnost. Je-li protivník poražen, měli byste z něj svou velkorysostí buď udělat spojence, nebo ho nadobro rozdrtit. Pokud jej totiž nezničíte, můžete si být jisti, že proti vám někdy v budoucnu znovu vystoupí.

Prezident Trump mluví jako zastánce tvrdé linie, vládne však jako umírněný, což je ta nejhorší možná kombinace. Nemuselo tomu tak být – všichni si ještě vzpomínáme na ducha kampaně před volbami 2016. Při zpětném hodnocení jako by toto období bezmála vystoupilo z homérské epochy, kdy nadpřirozené síly zasahovaly do lidských záležitostí: všechno muselo zahrát Donaldu Trumpovi do karet a Hillary Clintonová se musela dopustit každé myslitelné chyby. Přesto se vše událo právě tak, jak muselo a výsledkem bylo jedno z nejpozoruhodnějších překvapení amerických politických dějin.

Continue Reading