Hamás se etabloval jako zdatná konkurence zkorumpované vlády Jásira Arafata.

Autor: John Robb

V rámci obecně rozšířeného omylu bývají teroristické sítě považovány výhradně za struktury násilné povahy. Mnoho z nich ale vytvořilo komplexní a propracované systémy k zajištění důležitých sociálních služeb pro své stoupence.

Těmto teroristickým sociálním strukturám se velice daří ve vakuu vytvořeném selháním státu. Dobrým příkladem je Hamás (který si možná vzaly za vzor irácké Mahdího milice) Od svého vzniku v roce 1987 se Hamás etabloval jako zdatná konkurence zkorumpované vlády Jásira Arafata (která v mnoha ohledech představuje palestinský stát). Hamás provozuje následující služby (podrobnější popis organizační struktury hnutí naleznete zde):

1) Rozsáhlá struktura vzdělávání
2) Rozdělování potravin chudým
3) Tábory a sportovní aktivity pro mládež
4) Péče o seniory
5) Financování vzdělání a podnikatelské činnosti
6) Náboženské služby
7) Veřejná bezpečnost
8) Zdravotní péče

Tato sít sociálních služeb nabízí Hamásu četné výhody, mezi nimi:

1) Lidová podpora, z níž hnutí žije.
2) Přebytek zájemců o teroristické mise.
3) Vnější zdroje financování skrze charitativní organizace, které podporují sociální úsilí Hamasu (z něhož lze velkou část využít k terorismu) a financování skrze omezený počet ziskových podniků.

Nárůst teroristy poskytovaných společenských služeb také naznačuje, že volně spojená síť pohánějící teroristické vojenské organizace často dokáže převzít společenskou zodpovědnost národních států. Tato schopnost zpochybnit legitimitu národních států mluví sama za sebe.

Proto se domnívám, že existuje obecnější („obchodní“) model, který lze odvodit z plně rozvinutých teroristických organizací, působících v rozvrácených zemích. Jakýkoliv takový model ale nezbytně musí využívat decentralizovaný rozhodovací proces, díky němu může Hamás přežívat. Tímto tématem se budu dále zabývat.

Úvaha Johna Robba The Terrorist Social Network vyšla na blogu Global Guerillas 7. dubna 2004.