Categorized | Filosofie, Kultura, Rozhovory

Clotilde Vennerová: Žena a surhumanismus

Nadčlověk

„Nadčlověk je především tvůrce, budovatel, vynálezce, někdo, kdo se povznáší nad obyčejné lidství…“ Clotilde Vennerová

Clotilde Vennerová, vdova po Dominiquovi Vennerovi (nietzscheovské osobnosti par excellence), odpovídá na dotazy francouzské Nietzscheho akademie.

Nietzsche Académie: Jak důležitý pro vás Nietzsche je?

Clotilde Venner: I když jsem studovala filosofii, nemyslím, že bych ho před čtyřicítkou niterně chápala. K tomu je zapotřebí určité zralosti. Na Nietzschem si cením jeho úžasně obrodného a vyvažujícího čtení řeckého světa. Po celý středověk a raný novověk jsme totiž u Řeků viděli hlavně logos ve smyslu racionálního uvažování, ačkoli oni pod vlivem předsokratiků a tragiků stavěli rozumové schopnosti na roveň životní síle. Nietzsche nás nutí Řeky milovat a chápat. Další stránkou jeho myšlení, které si cením, je důležitost, jakou přikládá tělu, ne v současném hédonickém a narcistickém smyslu, ale v tom, že tělo nelze oddělovat od duše. Pečujeme-li o svou duši, ani v nejmenším to není činnost povrchní a marnivá: „Jak se právě ty, máš živit, abys došel svého maxima síly, virtù v renesančním stylu, od moralinu osvobozené ctnosti?“ Ecce homo. Pro mě je myslitelem životní síly [vitalismu], to se mi na něm líbí nejvíc. V Genealogii morálky rovněž napsal: „Naše myšlenky nekoření v našem rozumu, ale v nás, v našem těle, v naší tělesnosti, v našem nejhlubším bytí.“

NA: Co znamená být nietzscheán?

CV: Znamená to chtít se pořád překonávat, povznést se nad sebe, nespokojit se s tím, čím jste, nebo s tím, čím by vás chtěli mít druzí. Znamená to být podněcován vnitřním napětím, které nás nutí tvořit. Nádherně tenhle duchovní podnět, přicházející k nám od Řeků, tlumočí homérská triáda Dominiqua [Vennera]: p ř í r o d a  jako  z á k l a d,  v ý b o r n o s t  jako  c í l,  k r á s a  jako  o b z o r.

NA: Jakou Nietzscheho knížku byste doporučila?

CV: Dvě moje oblíbené jsou Zrození tragédie a Soumrak model.

NA: Je nietzscheánství pravicové nebo levicové?

CV: Ani jedno ani druhé. Neboť Nietzscheho aristokratická etika je levicovým myšlenkám, ať už socialistickým nebo marxistickým, na hony vzdálená. A od pravice taky, obzvlášť když je liberální.

NA: Které autory pokládáte za nietzscheovské?

CA: Napadají mě tři autoři. Mám je moc ráda. Prvním je doktor Alexis Carrel, který v roce 1912 obdržel Nobelovu cenu za medicínu. V knize Člověk, bytost neznámá se jeho úvahy o těle, zdraví a o tom, co je příčinou lidského fyzického a mentálního úpadku shodují s názory Nietzscheho. Druhým je René Quinton (rovněž biolog), autor knížky Maximy o válce, psaných během války 1914-18, to je takový francouzský Jünger, jen mnohem neúprosnější. Jeho myšlení je v některých ohledech velice nietzscheovské, ale i darwinovské. Třetím autorem je Mircea Eliade, historik náboženství, přítel Ionesca a Ciorana. V mládí napsal silně autobiografický román Gaudeamus, líčící vnitřní boj mladého intelektuála, co si přeje žít podle nietzscheánských zásad. Ráda bych ale zmínila i román Muriel Barberyové L’élégance du Hérisson (česky S elegancí ježka, Host 2013 – pozn. DP), pro mě je nietzscheovský v mnoha ohledech. Hlavní postavou je dospívající dívka pociťující hlubokou vzpouru vůči průměrnosti svého sociálního prostředí. Řekla bych, že je nejvíc nietzscheovskou postavou příběhu. Najít v literatuře nietzscheovské ženské postavy je vzácné, ale ještě vzácnější je, aby to byly adolescentky…

NA: Mohla byste definovat nadčlověka?

DV: Mám-li dát vlastní definici, řekla bych, že nadčlověk je především tvůrce, budovatel, vynálezce, někdo, kdo se povznáší nad obyčejné lidství. Do téhle kategorie jistým způsobem patří všichni velcí renesanční umělci. Mám na mysli Leonarda da Vinciho, Michelangela…

NA: A Váš oblíbený Nietzscheho citát?

CV: „Krása není náhodou. – Krása nějakého plémě či rodiny, jejich půvab, dokonalost každého gesta, se nabývá úsilím: je jako genij výsledkem nahromaděné práce pokolení. Dobrému vkusu bylo třeba přinést velké oběti, muselo se kvůli němu mnohé učinit a mnohé opustit. (…) Nejvyšší pravidlo: „Nepočínejme si volně ani sami před sebou. (…) Vše dobré je dědictvím: co není zděděno, je nedokonalé, je začátkem.“ Soumrak model, 47 §

Rozhovor s Clotilde Vennerovou Réponses de Clotilde Venner au Questionnaire de la Nietzsche Académie vyšel na stránkách Euro-Synergies 7. října 2023.

Oswald Spengler – Myšlenky PRÁVĚ VYŠLO!

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Radim Lhoták – Zpěvy nemilosti

Radim Lhoták - Zpěvy nemilosti***
„Zpěvy nemilosti“ jsou literární miniatury odrážející společenské fenomény doby. Jak už se ale dá očekávat, píše-li je Radim Lhoták, budou kontroverzní, provokativní, břitké, přitom však podnětné, otevřené a k zamyšlení vedoucí. Dvacet šest krátkých úvah z pera filosofujícího esejisty a literáta, který publikoval výhradně na alternativních webech…
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

27. dubna 1937 zemřel v římské vězeňské nemocnici italský marxistický filozof a komunistický filozof Antonio Francesco Gramsci. Ve svém díle se zabýval politickou teorií, sociologií nebo lingvistikou. Jeho nejvlivnějším příspěvkem byla teorie tzv. kulturní hegemonie, v níž přenesl důraz z ekonomického determinismu klasického marxismu na úlohu kulturních institucí při zachovávání moci vládnoucí třídy a která výrazně ovlivnila moderní levici.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív