Délský potápěč

Margaret Thatcherová a Enoch Powell na sjezdu britské Konzervativní strany (1969)

Autor: Andrew Joyce

„I když antifašisté skutečně koncem 70. let organizační kapacity National Front narušili, byla to Margaret Thatcherová, kdo jim vyrval z rukou jejich ideologické trumfy. Jako premiérka umně udržela pohromadě silnou koalici svou osobitou směsicí šovinismu a rozmělněného powellismu“.

Daniel Trilling, Bloody Nasty People: The Rise of Britain’s Far Right (2012)

Bělošské etnonacionalistické hnutí, je v okamžiku, jenž měl být jeho největší příležitostí, zabrzděno v rozletu. Politický nekorektní kandidát na vrcholnou pozici, který se očividně nebojí otevřeně promluvit o imigraci a který kontroverzní rétorikou v tématech souvisejících s rasou přiláká davy příznivců, s jejichž pomocí je následně vynesen až do vlády. Koalice antifašistů a levých liberálů šílí při pohledu na údajné pronikaní „rasistických“ pozic a idejí do celospolečenského diskurzu. A to vše podmalovává masivní přiliv nebělošských imigrantů, který z nějakého důvodu nejen že neustává, ale jako by snad ještě dále zesiloval. Tak by se dalo celkem stručně a efektivně shrnout první funkční období amerického prezidenta Donalda Trumpa – k nemalému rozčarování a nepochopení všech, kdo doufali v nějaké hmatatelné výsledky. Ve světle pokračujících debat o Trumpově (ne)užitečnosti pro odpůrce imigrace či alternativních scénářích „akcelerace“ v podmínkách vlády radikálně levicových elementů Demokratické strany se v této eseji pokouším najít poučení a analogie z minulosti, a to minulosti poměrně nedávné, v níž lze velice snadno najít všechny výše vyjmenované prvky fenoménu Trump. Je to příběh Margaret Thatcherové a britské National Front, na němž bych rád demonstroval své přesvědčení, že Trump je pro věc pravicového disentu nikoliv pootevřeným oknem, ale spíš přibouchnutou ocelovou mříží.

Continue Reading

Protestující před fastfoodem v Minneapolis 29. května 2020

Autor: Mike Whitney

Americký národ, země i její demokracie jsou v obležení. Protivník momentálně vede trojitý výpad proti prezidentskému úřadu s cílem odstranit stávající vládu a místo ní nastolit svou vlastní loutku. Takový byl cíl od počátku, jakkoliv to mnohým přes chaotický vír událostí nebylo úplně jasné. Před našimi zraky tak špinavé triky z předvolební kampaně (Russiagate) dozrávají v otevřený, generální útok na prezidentský úřad, při němž se hraje o všechno.

Na první letmý pohled je terčem tohoto útoku Donald Trump, neotesaný realitní magnát z New Yorku, šokujícím způsobem katapultovaný do Bílého domu v listopadu 2016. Skutečným cílem je však samotný úřad, všeobecně uznávané „sídlo moci“, které by mělo podle nepřítele zůstat pod kontrolou lidí, kteří zemi fakticky vlastní. Mám na mysli nelítostné oligarchy, jejichž chapadla jsou omotána kolem Wall Streetu, masmédií, soudů, Kongresu, Demokratické strany nebo mocných zájmů v národně-bezpečnostním státu ve státě. To všechno jim víceméně patří a nemají náladu vystavovat to všanc respektováním výsledků nahodilých a bizarních voleb, které nedopadly podle jejich představ.

Continue Reading

Pavel J. Hejátko: Nyní je návrat ke kořenům, k tradicionalismu a k národnímu uvědomění asi tou nejpalčivější (nejen) třídní otázkou

Autor: Pavel J. Hejátko

Tento článek mám v hlavě zhruba pět šest let, kdy se u nás ve velkém objevila tzv. vlastenecká scéna. Ona tu už samozřejmě byla před listopadem 1989, a to především díky automatismu politického zřízení. Já bych se však chtěl, po nezbytném úvodu, zaměřit hlavně na vlastenectví posledních třiceti let, v jehož zejména druhé polovině se toto téma, v důsledku masového rozšíření sociálních sítí, dostává více do popředí.

A nyní k meritu věci. Počátky vlastenectví a českého obrozeneckého patriotismu musíme hledat pochopitelně v letech 1830–⁠1848. Hovořím o tzv. vrcholné fázi českého vlastenectví vypořádávajícího se hlavně kulturně a politicky s monarchistickým područím, nebál bych se používat ani výraziva okupací. A zde se dostáváme hned k prvním dilematům a problémům, které považuji pro odvěkost českého vlastenectví za zcela pregnantní a fatální. Jeho nejznámější představitelé totiž nebyli žádní lidoví trubadúři či bardi, ale sociálně velmi slušně zabezpečení měšťané, zcela vzdálení sychravosti života běžného lidu, za něhož měli údajně bojovat. Hovořím o nejvýraznějších postavách, jmenovitě to jsou Josef Dobrovský, Josef Jungmann, František Palacký a Karel Havlíček Borovský.

Continue Reading

Tálibán ve výcvikovém táboře nesoucím jméno Mohamedova společníka a velitele armády rášidského chalífátu Zubayra Ibn al-Awáma

Autor: Ted Rall

Křičel jsem text své reportáže, uložené v Palm Pilotu (první PDA – pozn. DP) do mezkovitého satelitního telefonu Iridium. Zkoušel jsem to už přinejmenším potřetí a baterie byla skoro vybitá. Zaměstnankyně týdeníku Village Voice, která na druhé straně světa dostala za úkol můj text přepisovat, mě přerušila.

„Já vás nechápu,“ řekla nakvašeně. „Proč si prostě neskočíte do Kinko’s a nepošlete nám to přes e-mail?“

Stál jsem po kotníky v černočerném blátivém rigolu na severovýchodě Afghánistánu a očima přejížděl po vepřovicových stěnách, posetých dírami od kulek. Byl jsem sice na ulici, ale psal se rok 2001, takže žádný chodník nebyl v dohledu. Stály kolem mě budovy, ale žádné osvětlení, protože po desetiletích občanské války přestala rozvodná sít v podstatě existovat. Těžko jste našli neporušený most, telefonní linku nebo kanalizaci. Netekla ani voda.

A rozhodně žádné Kinko’s v dohledu.

Continue Reading

Covid-19: zdravotní krize, hospodářská krize, politická krize – jak bude vypadat doba postkoronavirová?

Autor: Alain de Benoist

Jak všichni vědí, dějiny jsou vždy otevřené, a to je dělá nepředvídatelnými. Avšak za jistých okolností je snazší vidět střednědobý a dlouhodobý vývoj spíš než ten krátkodobý, jak tomu je i u pandemie koronaviru. Z krátkodobého hlediska si mnozí představujeme to nejhorší: přetížené zdravotní systémy, statisíce, snad i miliony mrtvých, přerušení dodavatelských řetězců, nepokoje, chaos a další věci, které mohou být důsledky jmenovaného. Ve skutečnosti nás unáší vlna a nikdo neví, kam nás zanese, nebo kdy jí dojde síla. Podíváme-li se však dále do budoucnosti, jisté věci se stanou zřetelnějšími.

Continue Reading

Haját Tahrír al-Šám v Sýrii

Autor: Tony Cartalucci

Kdy teroristická skupina není teroristickou skupinou? Podle všeho v momentě, kdy si to žádá americká zahraniční politika. Právě k tomu došlo v případě syrské odnože al-Káidy, Haját Tahrír al-Šám (HTŠ), nejnovější iterace Fronty an-Núsrá, jež v současnosti ovládá severní syrskou provincii Idlíb.

Velká americká korporátní média se v posledních týdnech pokoušejí vybudit k HTŠ sympatie současně s odporem k syrským, ruským a íránským silám, jež aktuálně usilují o osvobození údajně až milionu lidí, lapených pod vládou teroristů.

Dalším faktorem za podporou HTŠ ze strany systémových médií v USA se zdá být také potřeba vysvětlit, proč člen NATO – Turecko – poskytuje přímou vojenskou i materiální podporu organizaci vedené na americkém seznamu teroristických skupin a proč samotné Spojené státy v tomto konání dávají Turecku zelenou.

Continue Reading

Joseph Pearce: „Mantrou globalistů vždy bylo, že národy jsou zlo a ‚globální společenství‘ cosi z podstaty dobrého.“

Autor: Joseph Pearce

Napadá mě jen málo věcí horších než pýcha a předsudek – a arogance pýchy obvykle vede k neuvědomění si předsudku. A jen málokdo je zachvácen pýchou a předsudky víc než progresivci, jejichž fetišizace imaginární budoucnosti znamená, že k moudrosti věků přistupují k neskrývaným opovržením. Vzpomeňme třeba na staré pořekadlo varující před tím dávat všechna vajíčka do jediné ošatky. Selská moudrost, považovaná kdysi za odvěkou moudrost příčetnějších časů, shrnutou v jednom pořekadle, dnešním progresivcům, kteří vajíčka nás všech usilovně snášejí do jediné globální ošatky, vůbec nic neříká.

Continue Reading

Koronavirus – jak změní náš svět?

Autor: Greg Johnson

Koronavirus zcela jistě změní náš svět – doufám jen, že se toho dožijeme já i lidé, na kterých mi záleží.

Rozhodl jsem říkat koronaviru „globalvirus“, jelikož právě globalismus jako takový vytvořil podmínky pro jeho šíření.

Liberálové se škodolibě pošklebují možnému vystavení Donalda Trumpa a jeho rodiny globalviru. Nejen že se většině lidí z takovýchto oslav možného cizího neštěstí zvedá žaludek, navíc si tím hodně hlasitě říkají o odplatu z rukou karmy. Ani posměváčkům se totiž globalvirus nevyhýbá. Představte si, co budou lidé psát o nich, pokud nemoci podlehnou.

Není ovšem nic špatného na tom pokusit se z jistého odstupu zamyslet nad pravděpodobnými politickými důsledky řádění globalviru.

Doufejme, že se globalvirus podaří zastavit ještě dnes. Nikdo další se jím už nenakazí a všichni nemocní se uzdraví. Jaké politické lekce si z celé krize odneseme?

Continue Reading

Hipster, říkáte?

Autor: Douglas Haddow

Dospěli jsme do stadia civilizace, kdy se z kontrakultury stalo pouhé narcistní estetické vakuum. I když je tedy hipsterství výslednicí všech starších kontrakultur, zcela ztratilo jakoukoliv subverzitu a originalitu.

Usrkávám mizerně chutnající nefiltrované pivo v zadní části trendy pajzlu, předělaného na noční klub v srdci místní heroinové čtvrti. Přede mnou stojí skupinka hippie grunge-punkerů, kteří kolem sebe navzájem vytváří chumel a kolektivně rebelují proti zákazu kouření pokradmými potahy ze „seru na vás“ cigarety, velice uspokojení svou domnělou vzpourou, k níž životem unavení a neteční zaměstnanci přihlížejí bez stínu vzrušení.

„DJ“ na svém MacBooku přehrává několik empétrojek; výsledný mix zní jako všehochuť výběru z hitů minulých let, od DMX po Dolly Partonovou, to vše ale říznuté roztřeseným techno beatem.

Continue Reading

Clausewitz, Trump a Sulejmání aneb americká politika coby pokračování izraelských válek jinými prostředky

Autor: Gilad Atzmon

Asi nejslavnější válečný stratég a teoretik 19. století Carl von Clausewitz kdysi poznamenal, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky. Tento slavný výrok velice přesně popisuje íránskou vojenskou i geopolitickou strategii a je také v souladu se zásadami generála Kásima Sulejmáního v průběhu posledních více než dvaceti let.

Continue Reading

Studie nejprestižnějšího amerického think-tanku RAND Corporation o možnostech destabilizace a ekonomického vyčerpání Ruska (Jak destabilizovat Rusko a přetížit jeho síly: Zhodnocení dopadu různých variant překročení ekonomických nákladů)

Tento stručný výtah obsahuje závěry zprávy, jež se dopodrobna zabývá nenásilnými, ekonomicky účinnými (cost-imposing) možnostmi, jež by Spojené státy a jejich spojenci mohli využít v ekonomické, politické i vojenské oblasti, aby vyvinuli tlak, vyvedli z rovnováhy a „přetížili“ ruskou ekonomiku, ozbrojené síly i politické renomé režimu doma i za hranicemi. Některé z nastíněných scénářů očividně vykazují větší možný účinek než jiné, všechny je ovšem třeba zhodnotit ve světle celkové americké strategie vůči Rusku, což ovšem nebylo cílem zprávy ani tohoto souhrnu.

Současné Rusko je zranitelné z mnoha různých směrů – ceny ropy a zemního plynu hluboko pod svými maximy vedly ke snížení životní úrovně, hospodářské sankce, jež tento propad dále prohloubily, stárnoucí a zanedlouho i početně klesající populace, nebo rostoucí míra autoritářství pokračující vlády Vladimira Putina. Tyto reálné slabiny se dále snoubí s hluboce zakořeněnými (jakkoliv přehnanými) obavami z možné Západem podpořené změny režimu, ztráty velmocenského postavení nebo dokonce vojenského útoku.

Continue Reading

Gréta Thunbergová neměla radost – na snímku odstavená soukromá letadla, kterými se dopravili účastníci loňského Světového ekonomického fóra do Davosu, kde projednávali mj. „nutnost dekarbonizace globální ekonomiky“. (zdroj: The Guardian)

Autor: F. William Engdahl

Klima – kdo by si to býval pomyslel: Právě megakorporace a plutokratičtí miliardáři v pozadí globalizace světové ekonomiky posledních desetiletí, jejichž honba za vyššími zisky a nižšími náklady napáchala takové škody na životním prostředí jak ve vyspělém průmyslovém světě, tak rozvojových zemích Afriky, Asie nebo Jižní Ameriky, se nyní stali hlavními podporovateli „lidového“ hnutí za snížení uhlíkové stopy ve Švédsku, Německu, Americe i jinde.

Sledujeme projevy provinilého svědomí, nebo za snahou o zpoplatnění snad i samotného vzduchu, který dýcháme, stojí něco jiného, hlubšího?

Continue Reading

Supí kapitalismus aneb Paula Singera mají v Argentině rádi

Autor: Andrew Joyce

„Chce-li člověk zasáhnout, musí udeřit skrz masku!“
Achab, Bílá velryba

Se značným uspokojením jsem sledoval nedávný výpad moderátora Tuckera Carlsona proti aktivitám agresivně kapitalistického hedgeového fondu Paula Singera Elliot Associates, o kterém jsem na těchto stránkách psal už před čtyřmi lety. V mnoha ohledech mi přijde velice pozoruhodné, že aktivitě kořistníků jako Singer se před Carlsonem žádná z velkých mediálních osobností podobněji nevěnovala, zvlášť když vezmeme v potaz nebývalou škodlivost a parazitický charakter jejich podnikání.

Continue Reading

Velká výměna v Belgii

Autor: Guillaume Durocher/Paul Tormenen

Následuje překlad článku „Velká výměna v Belgii“ právníka Paula Tormenena pro identitární think-tank Polémia. Jedná se o dobrý přehled ohromné demografické proměny, jíž Belgie podstupuje i nápadných rozdílů mezi evropskými a islámskými migranty, kteří typicky zastávají velice konzervativní sociální pozice a často jsou nezaměstnaní. Celé čtvrti jako Molenbeek se změnily k nepoznání a cikánští žebráci na nárožích se stali běžným pohledem.

Continue Reading

Z každodennosti k světovému věku

Autor: Karel Veliký

Předvánoční zamyšlení…

Snad nikdy není ráz věku, v němž žijeme, nám tak zřejmý jako před Vánoci. „Nám“, neboť pro masu, davového člověka, je vše příliš zřejmé zároveň i samozřejmé a tudíž neviditelné. Nám naopak dnešní Vánoce temně zářivými barvami ilustrují, jak tento věk ovládá zvětšené výrobně-spotřebitelské napětí a od něj se odvíjející hodnoty někdejšího třetího stavu. Což nás záhy přivádí k Evolovým zjištěním: „Je třeba neplést si, čím je kasta nebo vrstva, je-li podřízenou částí v hierarchii směřující k jiným hodnotám, s tím, čím se stává, přisvojuje-li si moc a vše podřizuje sobě samé. (Více k tomu, nutně: J. Evola, Árijská nauka, str. 60n.) Trvalo však ještě celé jedno století, než zaoceánský bastard vítězství Francouzské revoluce dospěl natolik, že dle sebe počal utvářet světadíl, jenž ho zplodil. Tuto fázi z fin de siècle jasnozřivě (vizionářsky) líčí Vasilij Rozanov (Svět ve světle „ruské ideje“, str. 139):

Continue Reading

17. listopad (čtyři roky po Sputniku)

Autor: Václav Jan

První listopadový víkend odvysílala Česká televize satirickou sci-fi komedii režiséra a scénáristy Oldřicha Lipského z roku 1961 s názvem Muž z prvního století.

Film představuje ideální společnost budoucnosti. Děj je jednoduchý, ale velmi výchovný. Někdy ke konci dvacátého století (podle našeho letopočtu) dojde při startu kosmické lodi ze strakonického kosmodromu k osudovému nedopatření. Čalouník jménem Josef se ocitne sám na palubě a omylem uvede stroj do chodu, a tak se tento tvor přízemní povahy nechtěně vznese do vesmíru. Když posléze přistane na podivné planetě obývané laskavými tvory, chvíli mu trvá, než pochopí, že se ocitl zpátky na Zemi, ale v daleké budoucnosti – pět set let po svém startu. Sjednocené lidstvo už žije v ideální společnosti, a nikdo nechápe Josefovo prospěchářství, intriky, chlípnost či hrabivost, neboť takové vlastnosti už lidé zkrátka neznají. Mají ovšem k dispozici přístroje pro kontrolu myšlení a díky nim rychle zjistí, že Josef trpí řadou exotických, dávno vymýcených chorob, jako jsou: „spalničky“, „egocitida“, „zarděnky“, „sobecitida“, „lokální patriotismus se sklonem k šovinismu“, „příušnice“ a „rasismus“, přičemž zejména poslední diagnózu pronáší výzkumnice udiveným tónem člověka, který sice četl v historických knihách, že něco takového kdysi existovalo, ale doposud nevěřil, že by to bylo opravdu možné. Josef je tak beznadějný případ, že nestačí medikamenty jako „antisobecin“, ale je promptně odeslán do „sanatoria“ na „radikální léčbu“, při níž mu mají být v jeho zájmu provedeny jisté žádoucí úpravy mozku.

Continue Reading

Negerští (pardon, nigerijští) dealeři u Václavského náměstí podstupující perzekuci bílého rasistického policisty

Autor: Václav Jan

Postupující estetická depravace veřejného prostoru je zejména ve velkých městech ilustrována fenoménem ignorovaného bezdomovectví, který stále agresivněji uzurpuje veřejný prostor, spolu s dalšími plody demokratizace: povrchností komercializace, přidrzlým sebevědomím multikulturalismu, diktátem relativistické indiferentnosti, liberalizací drogové špíny, prostitucí všeho typu, ubohostí globalizovaného vkusu, vlezlostí pseudocharity, hnusem divošských módních kreací, etnicky a pohlavně sterilním světoobčanstvím, rozkladem obecné mravnosti a odstraněním vysoké kultury.

Continue Reading

Moderní Západ se nikdy nesetkal s tak mladistvou společností, jakou je dnešní Afrika.

První část eseje najdete zde.

Imigrace a specifický případ Afriky

Možná by však bylo omylem hovořit o masové imigraci jako o volbě. Žádná západoevropská země se jí poslední půlstoletí nevyhnula, vytrvalé a zdrcující nechuti většiny veřejnosti navzdory. Půlstoletí evropské porodnosti pod úrovní reprodukce bylo také půlstoletím masové imigrace, ať už plánované (jako v případě německého náboru tureckých dělníků pro své průmyslové závody a doly), nebo živelné (třeba náhlá vlna arabských loajalistických „harkiů“ do metropolitní Francie po pádu francouzského Alžírska v roce 1962).

Vyčíslit tempo proměny nemusí vždy být zrovna jednoduché: za čtvrtstoletí snah evropských zemí o vybudování soudržnější bruselské unie ztratila mezievropská migrace velkou část někdejšího odéru cizoty a někteří nadšení eurofederalisté ji proto dokonce dnes odmítají označovat za cizí. Některé země nabízejí snazší cestu k získání občanství než jiné, takže se potomci příchozích rychle přesouvají do kategorie „původního“ obyvatelstva, přinejmenším tedy na papíře. A protože demografickému poklesu čelí všechny země a migrace uvnitř EU tak není řešením pro nikoho, zaměřím se hlavně na imigraci neevropskou.

Continue Reading

Christopher Caldwell

Autor: Christopher Caldwell

V prosinci (2018) skupinky francouzských protestujících, označovaných jako Žluté vesty, zastavovaly motoristy na kruhovém objezdu v místě, kde se v zalesněných burgundských kopcích setkávají silnice N151 a D951A. Protestující, jejichž přízvisko odkazuje na ve výbavě motoristů povinné reflexní vesty, se do ulic a na křižovatky vydali už o měsíc dříve, na protest proti plánované nové dani na naftu. V následujících týdnech ovšem jejich důvody ke stížnostem získávaly stále méně politický (proti nebo pro konkrétní opatření) a výrazněji existenční charakter (proti nemožnosti vyjít na francouzské periferii s penězi).

Do žluté oděný řidič sanitky Jerome se návštěvníka zeptal, jestli byl kousek dál v městečku Clamecy. Je úžasné, zazněla odpověď. Hrázděné domy… rodiště slavného romanopisce Romaina Rollanda… proslulý gotický kostel z 13. století, sevřený meandry řeky Yonne a jejího menšího přítoku Beuvronu.

Jerome to všechno dobře věděl. V Clamecy vyrostl. „A podíval ses pořádně?“ ptal se – „město umírá.“

Continue Reading

Bělošský nacionalismus má za cíl přesvědčit bělochy, že se nám bude žít lépe odděleně od nebělochů. Terorismus mu škodí a naopak pomáhá našim nepřátelům.

Autor: Greg Johnson

Teroristické akty bělošských nacionalistů – jako bylo vražedné řádění Brentona Tarranta na Novém Zélandu nebo podobné zločiny Roberta Bowerse a Dylanna Roofa — bělošskému nacionalismu škodí a naopak pomáhají našim nepřátelům, a to dokonce přinejmenším čtvero způsoby.

Continue Reading