Categorized | Geopolitika, Historie

Gennadij Zjuganov: Rusko a súčasný svet, část 5

Evolúcia súčasnej moci

Politická konštelácia, ktorá vznikla v dôsledku štátneho prevratu v septembrí-októbri, a volieb 12. decembra 1993, sa vyznačuje výnimočnou nestabilitou. Predovšetkým treba konštatovať, že je to vláda menšiny nad obrovskou pracujúcou väčšinou. Tento fakt sa nezakrýva, ale sa otvorene zdôrazňuje.

Mnohí vládni predstavitelia otvorene vyhlasujú, že ich cieľom je vytvorenie novej vrstvy vlastníkov, novej buržoázie, záujmy ktorej mienia predovšetkým uplatňovať a obhajovať.

V Rusku sa čoraz viac upevňuje panstvo hŕstky ľudí, ktorí sa obohatili rozkrádaním spoločenského vlastníctva. Keďže pustošenie, hromadné rozkrádanie umožnila a povzbudzovala štátna moc, sama sa stala kriminálnou. Úzko spája úradníctvo so zločineckým svetom a korupciu pokladá za obyčajný, každodenný jav. Podnecovanie politiky a činnosti súčasných ruských vedúcich činiteľov zo strany medzinárodného kapitálu mení štátnu moc, ktorá im patrí, na kompradorskú, protinárodnú silu.

 

Septembrovo-októbrový štátny prevrat (1993) práve bol zameraný na to, aby sa forma moci uviedla do súladu s jej novou triednou podstatou. Zničenie systému Sovietov premenilo zastupiteľské orgány v ústredí a na nižších stupňoch na bezmocné prívesky výkonných štruktúr. Výrazné obmedzenie právomoci parlamentu bolo sprevádzané tým, že sa z neho prakticky celkom vytratili predstavitelia základnej časti obyvateľstva – robotníkov a roľníkov. Parlament a miestne orgány sa zaplňujú úradníkmi.

Redukuje sa kontrola volených predstaviteľov systému riadenia. Narúša sa spojenie medzi vyššími a miestnymi zastupiteľskými orgánmi. Formuje sa režim autokracie, ktorý sa opiera o mohutnú armádu úradníkov, ktorá je dvojnásobne väčšia ako pred niekoľkými rokmi.

Neprimerané posilnenie prezidentskej administrácie fakticky úplne anulovalo princíp rozdelenia moci deklarovaný v novej Ústave Ruska.

Dohoda o spoločenskej zhode, podpísaná v apríli 1994 niektorými štátnymi a politickými štruktúrami, máločo zmenila v zásadných kontúrach režimu. Ide o to, že dnes v štáte neexistuje ani jedna vetva moci, ktorej oprávnenosť sa nedá spochybniť.

Prezident, ktorý prisahal vernosť Ústave, ju hrubo pošliapal. Federálne zhromaždenie vzniklo na základe volieb 12. 12. 1993, stanovených obídením Ústavy a uskutočnených nedemokraticky. Nezávislosť Ústavného súdu sa stala výsmechom po hrubom vydieraní, ktoré ho umlčalo.

Dnes v politickom systéme vznikol „trojuholník“ dobre známy z dejín predrevolučného ruského parlamentarizmu: samovládca (cár, prezident), nepodliehajúci kontrole a zodpovednosti vláde ľudu; vláda, vymenovaná samovládcom a tiež nepodliehajúca kontrole ľudového zastupiteľstva; a napokon dvojkomorový parlament (za cára Duma a Štátna rada, dnes Duma a Rada federácie), dolná komora ktorého disponuje veľmi obmedzenými zákonodarnými (v podstate zákonoporadnými) a rozpočtovými právami a nemá žiadne kontrolno-výkonné funkcie. Samovládca môže rozpustiť parlament, ktorý nijako nemôže vplývať na samovládcu a na vládu.

V čase ekonomickej a politickej krízy pred Februárovou revolúciou (1917) tento systém dokázal svoju neschopnosť kontrolovať situáciu. Pokusy dumskej väčšiny (takzvaného „Progresívneho bloku“, nedávnou analógiou ktorého bola „Ruská jednota“) presvedčiť cára, aby sa zriekol služieb dvornej kliky na čele s G. Rasputinom a uložiť Dume, aby sformovala vládu, boli neúspešné.

Dejiny, ako je známe, nikoho ničomu neučia. Taký istý archaický systém bol v podstate v Rusku oživený po zavedení prezidentského postu a hneď splodil tie isté nevyváženosti a protirečeniu, ktoré v rozhodujúcej miere napomohli tragické rozuzlenie.

Tento systém sa teraz znovu reprodukuje v ešte tvrdšej, skostnatenej podobe, ktorá v sebe skrýva hrozbu ničivejšieho zvratu. Koreň všetkých protirečení naďalej spočíva v otázke reálnej moci parlamentu, v práve parlamentnej väčšiny formovať a kontrolovať vládu, reálne vplývať na politický a ekonomický kurz.

Netreba podceňovať komplikácie, ktoré očakávajú Rusko v budúcnosti. Ale nádej existuje. Žiadne antidemokraticke opatrenia nemôžu zabrániť posunu v spoločenskom vedomí. Tieto opatrenia môžu viesť iba k rýchlemu zmenšeniu sociálnej bázy režimu. Ale nijako nemôžu odvrátiť blížiace sa premeny.

Z ruského originálu “Rossija i sovremennyj mir”, vydaného v roce 1995 nakladatelstvím Obozrevateľ v Moskvě, přeložil Ing. Josef Čorný, CSc. Publikace vyšla v roce 1996 pod názvem “Rusko a súčasný svet” v nakladatelství NVK International, Bratislava, ISBN 80-85727-45-5.

Příště: Občiansky mier

Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu

Ernst Jünger - Návštěva na Godenholmu***
Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
***
Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.

Oswald Spengler – Myšlenky

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil  jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.

Pat Buchanan2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativní spisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
Paul Anton de Lagarde 2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív