Categorized | Historie

Hans Freyer: Sociolog národní revoluce, část 1

Hans FreyerAutor: Dr. Armin Hanke

Kdo vůbec ještě zná Hanse Freyera (1887–1969)? [1] Zvláštní otázka, víme-li, že patří k nejvýznamnějším sociologům 20. století. Doba byla jeho osudem. Zatímco Simmel a Weberse ještě zabývali teorií společenského bytí, náboženství, vědy atd. v jinak fungujícím státě, po roce 1918 měla sociologie úplně jiné pozadí: zhroucený řád, podlomený Národ (Volk), umírající stát. Freyer jako sociolog nemohl už teoretizovat, interpretovat společnost analytickým popisováním. Musel jednat, najít východisko ze slepé uličky, v níž se německý státní národ (Nation) ocitl. Sám se chápal jako lékař kultury, a tato kultura – celý Národ (Volk) byl nemocný, tak nemocný, že Freyer věřil, že je třeba ho zachránit před jistou smrtí. Takto se jeho publikace nestávaly jen společensko-teoretickými pojednáními, nýbrž polemikami (Kampfschriften), které směřovaly pouze k jedinému cíli: národní revoluci (die völkische Revolution).

Hans Freyer se narodil 31. července 1887 v Lipsku (Leipzig) jako syn saského poštovního ředitele. Po maturitě na elitním královském gymnáziu v drážďanském Novém městě (Dresden-Neustadt) studoval mezi lety 1907 až 1911 v Lipsku filosofii, psychologii, národní hospodářství a historii. V první světové válce byl Freyer nasazen na západní frontě, čtrnáctkrát zraněn a vyznamenán nejvyššími řády, včetně Pour le mérite. [2] V roce 1918 zpracoval své válečné zážitky a porážku Německé říše v mysticko-filosofickém textu Antäus, Grundlegung einer Ethik des bewußten Lebens (Antaios, pokládání základů etiky uvědomělého života) tak, že v jakémsi kněžsko-militantním stylu zapřísahá mystické moci Země a Krve: „V každé říši přírody existuje šlechta krve, v níž se vyvinula vůle formy dokonalého těla. (…) Neboť šlechta a rytířství, to je prostě nejprve vybraná poslušnost vůči prastarým axiomům krve a země.“


Tyto metafory pro Rasu a Domovinu (Heimat) se staly opěrnými pilíři jeho teorie. Freyer se pokouší zachovat ohrožené hodnoty a vyzbrojit se na to, co teď Německo čeká. Ve svém boji za Říši pokračuje zbraněmi vědy. V roce 1920 se habilituje a o dvě léta později se stává profesorem v Kielu. V roce 1923 vycházejí jeho kulturně politické práce Theorie des objektiven Geistes (Teorie objektivního ducha) a Prometheus: Ideen zur Philosophie der Kultur (Prométheus: ideje k filosofii kultury), avšak „Prometheus“ je víc, je zúčtováním s Výmarskou republikou, ba s veškerou takzvanou civilizací. Zde volá Freyer do boje proti tomuto modernímu světu a požaduje novou Říši: „Neexistuje žádný stav podobnější božskému než ten, který propůjčuje okamžik zrození nového ducha, a žádná dokonalejší svrchovanost než právo těch, kteří jsou prvními strážci klíčícího světa. (…) A pozemské dílo politické vůle není, že jsme u moci a vykonáváme moc, nýbrž budování říše z utvářející síly nového lidství.“

Hans Freyer: Revolution von rechtsV roce 1925 rozvíjí tyto požadavky ve spise Der Staat (Stát). Definuje tu Národní pospolitost (Volksgemeinschaft) a Vůdce. Navrhuje radikální antitezi k demokracii a třídní společnosti. A jako už v předchozích textech zdůrazňuje principiální důležitost krve (tedy genetických dispozic) a jednoty rasy pro vytvoření nového Státu: „Příroda stvořila zemi a země stvořila rasu. Obé ale pouze jako surovinu a sestavit z nich říši přenechala politickému činu. Jako domovina, na níž lpíme, a jako krev, která v nás tepe, jsou obě přirozenosti přítomné až doteď a bez jejich přirozené spojující síly se neudržel žádný stát. (…) Krev, to je to, co zakládá naši existenci a od čeho se nemůžeme oddělit, aniž bychom nedegenerovali.“ A jasně žádá: „Kde se rozprostírají do neurčitých rovin a smíšených národů, musí je politika uzavřít do správné kontury.“ Ještě tentýž rok obdržel – přes své trvalé útoky proti systému – první samostatnou katedru sociologie v Lipsku.

V roce 1930 vyzývá Freyer prací Soziologie als Wirklichkeitswissenschaft (Sociologie jako věda skutečnosti) k přeorientování sociologie na teoretický základ pro praktickou politiku. Má-li tato věda přispět ke zlepšení společenského bytí, musí v sobě mít vůli k přeměně: „Pouze pravé chtění zakládá pravé poznání.“ Své poznání dobových okolností shrnuje o rok později v Revolution von rechts (Revoluce zprava), v jedné z nejslavnějších a nejpověstnějších bojových výzev vůči republice – za říši beztřídní národní pospolitosti. [3] V této kritické společenské analýze Freyer z perspektivy politické sociologie konstruuje národní obnovu (völkischen Neuaufbau). Avšak za slovo „zprava“ v názvu vděčí knížka nejspíš nakladatelství, které tak chtělo zvýšit prodej v konzervativních kruzích, neboť pojem „zprava“ byl pro Freyera právě tak nesprávný jako pojem „zleva“. On požaduje státní převrat s pomocí celého Národa (Volk), neboť „ani s touto levicí ani s touto pravicí nemá národ cokoliv do činění.“                     

 Pokračování příště

Poznámky DP:

1. Otázka platí Němcům. U nás je situace pochopitelně ještě horší, neboť dosud nebyla do češtiny přeložena žádná z Freyerových knih. Četně na něj ale odvolávají např. Arnold Gehlen v práci Duch ve světě techniky (Praha 1972) nebo Konrad Lorenz v Odumírání lidskosti (Praha 1997).

2. Stejným řádem byl vyznamenán také Ernst Jünger, rovněž čtrnáctkrát zraněný, který se pro svůj vysoký věk stal koncem 20. století navíc i jeho posledním žijícím nositelem.

3. „Četní myslitelé, kteří vyšli z východisek velmi různých, neváhají se zabývati tímto ´zajímavým´ manželstvím mezi reakčním obsahem a revolučním gestem: Lagarde, Nietzsche, Sorel, Ortega y Gasset a mnozí jiní. A když již fašismus je přede dveřmi, Freyer spustí válečný pokřik o nástupu ´revoluce zprava´“, zlobí se stalinista György Lukács ve své knize Existencialismus či marxismus? (Praha 1949, s. 31)

Zdroj: Krebs, Pierre (Hrsg.): Tafelrunde der freien Geister: Hans Freyer, Burgtafel 1/2/3/4, Thingprotokolle von 1994-1999, Ahnenrad der Moderne 2008.

Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu

Ernst Jünger - Návštěva na Godenholmu***
Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
***
Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.

Oswald Spengler – Myšlenky

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil  jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.

Pat Buchanan2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativní spisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
Paul Anton de Lagarde 2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív