Categorized | Geopolitika, Analýzy

Mám strach o naši civilizaci

Autor: Oskar Krejčí

Velkým problémem debat o radaru a Rusku je falešná historičnost. V ní jsou fakta nahrazena analogiemi a místo hledání zákonitostí nastupují emotivní stereotypy. Projevilo se to také v diskusi nad článkem Karla Pacnera „Mám strach o naši zemi“ (Reflex č. 39/2009), kde lze zachytit dvě takovéto pasti. Není to ovšem případ jen této diskuse, zejména v poslední době, po americkém odstoupení od radarových“ plánů v Česku se to projevilo ve slovech pravicových politiků a žurnalistů.

Strach z Ruska vyrůstá dílem z jednostranně zobecněné generační zkušenosti, dílem z vize věčné imperiální ambice Ruska. To vše pak je propojováno s představou, že Rusko stále sleduje linii bolševické zahraniční politiky.Bývaly doby, kdy se celá Evropa třásla před francouzskými vojsky. Dnes tento pocit nesdílí nikdo. Též obavy z Německa mizí jak díky dlouhodobě rozvážné politice této země, tak i v důsledku odchodu generací, které měly s německým imperialismem ty nejhorší zkušenosti. Obdobně to bude s Ruskem.

RUSOFOBIE

Tvrzení, že Rusko po příchodu Vladimira Putina do Kremlu provádí politiku směřující ke světovládě, je prostě nesmysl. To v diskusi ukazuje i Rudolf Kučera. Nejde pouze o fakt, že světovládné ambice Ruska nelze zachytit v žádném oficiálním dokumentu. Rusko bude mít ještě řadu let starosti samo se sebou – s demografickým propadem, modernizací ekonomiky a sociální struktury, hodnotovou krizí společnosti. O stavu armády nemluvě. To, že se snaží mít výhodné postavení v tzv. blízkém zahraničí – což je výraz, jenž se používá pro země bývalého Sovětského svazu, nikoliv pro střední Evropu – , souvisí jak s bezpečnostní tematikou, tak i s přítomností ruských menšin v těchto nových státech, ale i propojeností ekonomiky v bývalém SSSR.

Problémem Evropy 21. století pravděpodobně nebude dovoz velkého množství ropy a plynu z Ruska, ale to, že tyto dodávky nebudou stačit. Skutečnost, že díky příjmům z vývozu bude Rusko posilovat své postavení na Západě, není důsledek imperiální politiky, ale logiky chování kapitálu. Budou se tak chovat i jiní – ze vzdálenějšího západu a východu, ale i jihu. Konkurenti ruských firem ovšem budou ještě dlouho démonizovat Rusko a motat obchod s geopolitikou.

GEOPOLITICKÉ STEREOTYPY

Ty se projevují především ve fikci, že po Obamově rozhodnutí vzniká ve střední Evropě mocenské vakuum, že existuje věčný nepřítel v podobě Ruska (případně Německa), že Írán nemá jiné starosti než připravovat muslimskou invazi do Evropy či USA.

V Česku žádné mocenské vakuum nevzniká. I bez radaru bude Bezpečnostní informační služba nadále spolupracovat se západními zpravodajskými službami a pěstovat protiruské nálady. Čeští generálové budou upevňovat družbu s Bruselem a Washingtonem. A čeští diplomaté budou nadále hlasovat spolu se svými západními velkými bratry. Na tom nic nezmění ani případné vítězství Jiřího Paroubka ve volbách.

Představa o tom, že Rusko má utkvělé nutkání ovládnout Česko, je právě tak častá jako směšná. Hodnota našeho území je z geopolitického hlediska velmi malá. Na několik měsíců vzrostla, protože zde měla být rozmístěna část systému strategické obrany USA – kterou lze ovšem umístit i jinde a jinak. Ten, kdo se diví, že velmoci mění vztah k dohodám, když se změní situace, nepochopil nic z dějin a zákonitostí mezinárodní politiky.

ZMĚNĚNÁ SITUACE

Po vítězství ve studené válce převládal v USA názor, že po celé 21. století lze udržet americkou hegemonii. Ukázalo se ale, že moc USA nestačí na takové pojetí hegemonie, jež prosazovala vláda George Bushe ml. I zpravodajské služby USA dospěly k závěru, že budoucí svět bude multipolární.

Bude to svět, kde naše západní, liberální či křesťanská civilizace – k níž patří i Rusko – ztratí postavení, které měla po 15. století. V diskusi to naznačil Hynek Fajmon. Má-li nějaká civilizace přežít, musí na jednu ženu připadnout 2,1 dítěte – a v Evropské unii to loni bylo 1,5 dítěte. Úspěšný si musí udržet ekonomickou dynamiku – a meziroční pokles ekonomiky Česka byl v druhém čtvrtletí – 5,5 % HDP, zatímco Čína zaznamenala růst + 7,1. Ti, kdo s takovou bohorovností pohrdají vstřícnými gesty Moskvy, by si měli přečíst knihu Patricka Buchanana Smrt Západu, v níž tento bojovný americký konzervativec volá po spojenectví s Ruskem.

Pokles specifické váhy Západu včetně Ruska je tak prudký, že prostý pud sebezáchovy by nás měl odnaučit pěstovat nenávist a házet bomby. Měl by nás vést k jednání i s Íránem. Na dlouhé cestě budoucností budeme mnohem úspěšnější, když pochopíme, že kooperace je nadějnější způsob zajištění našich zájmů než hysterické vize věčných a nepřekonatelných konfliktů.

4 Responses to “Mám strach o naši civilizaci”

  1. Bubenik napsal:

    Stručně z Global research
    Bývalé sovětské státy: bojiště pro globální nadvládu Navzdory Reaganovu slibu Gorbačovi, že USA neobklíčí Rusko, se bývalé sovětské státy staly novým bojištěm pro západní vliv. Evropa spojená pod EU a zvláště NATO má být dost silná, aby potlačila, oddělila a stále více konfrontovala Rusko jako střední součást plánů USA pro kontrolu nad Eurasií a světem, ale nemůže dovolit vést nezávislou zahraniční politiku, zvláště pokud jde o Rusko a Blízký východ. Čtyři roky po publikaci the Grand Chessboard, byl Brzezinskiho doporučený šachový tah udělán: USA a NATO napadly Afghánistán a expandovaly do Střední Asie, kde se sbíhají ruské, čínské a íránské zájmy a kde pro jejich regionální spolupráci existoval základ, a byly zřízeny západní vojenské základny v bývalých sovětských republikách Kyrgyzstanu, Tádžistánu a Uzbekistánu, kde zůstanou na neurčitou budoucnost.Osmnáct let starý projekt Paula Wolfowitze, Zbigniewa Brzezinskiho a dalších na zničení post-sovětského Commonwealthu nezávislých států a vytvoření cordon sanitaire kolem Ruska, obklopení členskými státy a partnery NATO, pokračoval v jednom tahu od roku 1991. Washington nebude snášet rivaly a nemilosrdně se pokusí odstranit i potenciálně jakoukoliv zemi, ať ji vyzve globalně či regionálně. V každé oblasti světa. Rusko, kvůli tomu, co bylo, co je, kde je a jaké má – masivní rezervy ropy a zemního plynu, vyvinulo jaderný průmysl – je a zůstane hlavním ohniskem úsilí Spojených států a NATO. Kartágo musí být zničeno je západní politika směrem k bývalému Sovětskému svazu.
    USA mají ve světě téměř 800 základen s 2,5 miliony vojáků.

  2. VS napsal:

    blueboardeu.blog.cz/0703/kdo-je-oskar-krejci

  3. VS napsal:

    S autorem ve většině souhlasím, ale myslím si, že naše země jako střed Evropy význam, např. z vojenského hlediska, nepochybně má a velký…

  4. Kris napsal:

    Spomínať Karla Pacnera je záslužné. Tento publicistický vrtichvost v roku
    1976 vo mne vyvolával záchvaty smiechu, keď v článku v L+K písal o Hviezdnom
    mestečku, sídle sovietskych kozmonautov, o 10 poschodovom „Mrakodrape“ :-).
    A tento pán, publicistický zm…d po 1989 silne otočil kormidlo svojej povahy.
    Je to úbohý chudák, ktorému platia za jeho žvásty. Sponzori si asi myslia, že budú
    takto ovplyvňovať masy niekdajších čitateľov. Hrubý omyl! Nakoniec viem o tomto
    „lžipublicistovi“ zopár „pikošiek“.Asi by nebol rád, keby sa „prali ako špinavé prádlo na verejnosti.“ Súdruh-premenený, Pacner je odporný plaz, ktorý mení kožu
    s daným politickým režimom. Preto je dnes vydávaný vo veľkých nákladoch. Treba
    ho „oceniť“!

Trackbacks/Pingbacks


Jean Mabire – Zemřít v Berlíně

Jean Mabire - Zemřít v Berlíně***
Zemřít v Berlíně: Francouzští esesmani posledními obránci bunkru Adolfa Hitlera.
***
Objednávejte na stránkách vydavatelství Nightingale Press nebo na Kosmasu.
.

Ladislav Malý – Vzpomínky jednoho disidenta

Ladislav Malý - Vzpomínky jednoho disidenta***
Z memoárů národního konzervativce…
***
Objednávejte ZDE.
.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív