Autor: Mark Hackard
Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. Marek 8,34-35
V den svých devatenáctých narozenin, 23. května 1996 visel vojín Jevgenij Rodionov za ruce v tmavé a špinavé kobce poblíž vesnice Bamut. Když mladík předcházejícího roku vstupoval do ruské armády, jen stěží si mohl představit takto temný osud. Rodák z moskevské oblasti narukoval k pohraničním silám vyslaným hlídat na severním Kavkaze malou základnu nedaleko hranice se vzpurným Čečenskem. Když 13. února s třemi druhy stáli na kontrolním stanovišti na zapadlé pašerácké cestě, jako by se stali ztělesněním zanedbanosti armády v Jelcinově Rusku: nedostali pušky a dokonce ani rádio. A tak během několika málo hodin tyto sotva dospělé brance, nezralé mladíčky daleko od do domova, zajal tucet dobře vyzbrojených čečenských bojovníků jedoucích po cestě v ukradené sanitce. Přestože nedaleko se nacházející důstojníci slyšeli volání o pomoc, odepsali své vojáky jako obyčejné dezertéry.
Rodionov a jeho druhové strávili v zajetí 100 dní plných mučení, bití a hladu. Únosy s cílem získat výkupné tehdy byly v severokavkazských republikách jako Dagestán, Ingušsko a Čečensko současně starobylou tradicí i nově se vzmáhajícím domácím průmyslem. 1] V devadesátých letech minulého století čečenští gangsteři a rebelové dostávali za zajaté podnikatele, novináře a vládní představitele i miliony v dolarech, o čemž se všeobecně vědělo. Obyčejní ruští vojáci-váleční zajatci však hnili v žalářích nebo museli otročit za takřka naprostého nezájmu obou stran. Osmnáctiletý vojín měl podobnou šanci skončit s kulkou v hlavě v nějakém mělkém hrobě, namísto vykoupení.
Kromě trpících matek se o jejich osud nikdo nezajímal a nestaral; sloužili jako potrava pro děla zločinně neschopné a zkorumpované vládnoucí třídy v Moskvě. Podobně jako řada dalších matek se i Ljubov Rodionovová uprostřed chaosu čečenské války vydala na daleký Kavkaz, aby se pokusila své dítě zachránit. Setkala se synovými nadřízenými, kteří o celou věc nejevili větší zájem, „lidskoprávní“ aktivisté ji pak řekli, že coby ruský voják je její syn vrah nevinných civilistů. Přesto se jí povedlo dostat k Jevgenijovi v den jeho smrti 23. května na vzdálenost pouhých pár kilometrů.
Ten den se totiž zpečetil osud mladého vojáka. Po neúspěšném pokusu o útěk dostal dvojí možnost. Jeho věznitel, čečenský polní velitel Ruslan Chajchorojev, byl ochoten ušetřit jeho život. 2] Podmínku měl jedinou: aby se Jevgenij vzdal své rodné víry a přidal se k muslimským bojovníkům. Pokud se zřekne Krista a přislíbí věrnost Alláhovi, bude svobodný. Mezi horaly by se otevírala šance přežít, najít přístřeší a jednoho dne třeba i ženu a možnost zplodit potomstvo. Někteří zajatci už dříve tuto nabídku přijali, aby se následně objevili v propagandistických videích rebelů: světlovlasí Slované mezi tmavými Kavkazany, se zbraněmi v rukou a islámskými hesly na rtech. Stačí, aby Žeňa odhodil malý křížek na krku a poddal se – a otevřou se mu nové možnosti: bratrské přijetí, ženy a dokonce i možnost vyznamenat se v boji proti svým rodným. Pokud ovšem odmítne, porazí ho Čečenci jak berana na jedné ze svých hostin.
Žádný návrat do známého prostředí domova, k rodině a přátelům ho nečeká: Buď Žeňa zemře strašnou mučednickou smrtí, nebo bude žít, ale jako zrádce a odpadlík. Celá jeho existence jako by se zhustila do tohoto rozhodujícího okamžiku. Boj zuřící v jeho srdci rozhodne o směřování jeho duše. Takto kruté zkoušky však dokáží očistit a uklidnit vytrvalé, od skromných vojínů po mocné vládce. Šest století před bojem mladého Rodionova proti propasti podstupoval podobně zásadní volbu mezi světským a věčným jiný muž. V předvečer bitvy s tureckými agresory roku 1389 se prý srbskému caru Lazarovi dostalo poselství od proroka Eliáše. Tento boží posel prozradil vladaři, že v nastávajícím střetnutí s osmanským sultánem může získat buď světskou moc, nebo nebeskou slávu – ne ovšem obojí. V epické básni Kosovo sledujeme Lazarovo krátké a energické rozhodování.:
Všemohoucí Bože, co mám učinit a jak?
Které království si mám zvolit?
Mám si vybrat království pozemské?
Nebo království nebeské?
Pokud se rozhodnu pro království pozemské,
bude trvat jen krátký čas.
Avšak království nebeské bude trvat vždy a napořád.
A tak car namísto království tohoto světa,
zvolil království nebeské.
Srbský vladař zvolil spásu namísto světa nejen pro sebe, ale i za své krajany. Toto rozhodnutí muselo být doprovázeno takřka nesnesitelnou bolestí, protože srbský národ byl Turky poražen a následně skoro dalších pět století zotročen. Proč by Bůh dovolil spáchání takového zla na své lidu a jak mu po takovéto temnotě a zkáze mohl znovu přinést obrodu? Na Kosovském poli vyjel car i se svými chrabrými rytíři vstříc své smrti a Srbové upadli pod jho osmanské tyranie. V této zkoušce však díky pevnosti své víry nabyli vnitřní svobody, duchovní kvality povyšující rasu. A tak následně znovu povstali, jelikož „osud národa, jeho zachování či zánik, se odvíjí od jeho vnitřního ducha.“
I Rodionov se postavil svým vrahům a smrt přijal důstojně a s železnou vůlí, až do samého konce s křížem v rukou. Syn Rusi odmítl cestu zbabělosti a nikdy se nesklonil před machometánským bohem. Onoho 23. května vrah Chajchorojev rezavou pilou Jevgenije hodinu stínal a následně zavraždil i jeho tři druhy Andreje, Igora a Alexandra. 3]
Dokonce i v našem věku nadvlády lichvy, globální automatizované války a elektronického svádění bojují a hynou hrdinové v krvavém svědectví za obrodu svého lidu. Skrze svůj boj docházejí posvěcení.
Žeňa Rodionov trpěl a zemřel pro lásku Krista, krále Nebes; pro věrnost své božské vlasti byl odměněn rudou mučednickou korunou. 4] Kéž se nám dostane milosti síly podílet na tomto nesmrtelném vítězství. Blahoslavení budiž vojáci-světci známí i neznámí; blahoslavení budiž mučedníci a jejich neumírající víra a pravda.
***
Poznámky:
1] Únosy jsou národním koníčkem, provádí se však výhradně mimo hranice svého klanu (teip), jinak by mohly zažehnout nekonečný cyklus krevní msty uvnitř klanů.
2] Zástupce prokurátora z ingušského města Malghobek Magomed Jevloev se s Chajchorojevem setkal a mluvil v půli 90. let. Chajchorojevova skupina už v roce 1995 unesla a zabila tři geology. Jevloev označil oblast pod vládou toho náčelníka banditů za „naprosté peklo.“
3] Andrej Trusov byl rovněž sťat, Igor Jakovlev s Alexandrem Železňovem pak zastřeleni.
4] Chajchorojev nejprve od Rodionovy matky požadoval výkupné za informace o tom, kde je tělo jejího syna. Následně si nechal připlatit i za jeho hlavu, pohřbenou zvlášť. Mimo příkazu Koránu (Súra 8:12 – Já vrhnu do srdcí těch, kdož nevěří, hrůzu a vy bijte je po šíjích“) v Čečensku existuje pověra, že když člověk svého nepřítele setne, nemůže ho oběť strašit ze záhrobí.
Vzpomínka Marka Hackarda na Jevgenije Rodionova Martyrium vyšla na stránkách Soul of the East 27. prosince 2013.
Nejnovější komentáře