Mechanická zelená košile – představujeme alternativní levici

Autor: Rabbit

Schizma na levici?

Schizma na levici?

Před několika měsíci jsem si všimnul uživatele, který mě sledoval na Twitteru a vystupoval pod přezdívkou „A Clockwork Green“ (odkaz na Clockwork  Orange /Mechanický pomeranč/, pozn. překl.) V sekci „O sobě“ se popsal jako alternativně levicový, rasově uvědomělý běloch. Svůj účet později zrušil a já neměl sebemenší potuchy, co se s ním stalo. Chvíli před svým zmizením ale dal najevo znechucení a jistou deziluzi z rétoriky alternativní pravice. Napadlo mě, kolik takových lidí asi je? Kolika bílým progresivcům se pomalu zajídá politicky korektní narativ a potajmu brousí do zakázaných ideozločineckých webových zákoutí? Vsadím se, že mnohem víc, než si myslíte. Z těch, co skousnou hořkou pilulku a pustí se na cestu – kolik z nich asi uvidí standardní, postlibertariánský korporátní konzervatismus, radikálně tradicionalistické křesťanství, LARP ve stylu 15. století, pseudovědecké výpady proti očkování a přiblblé spiklenecké teorie a řekne si: „Nasrat. Jsou to magoři. Možná že ‚bojovníci za sociální spravedlnost‘ nakonec nejsou úplně nejhorší.“

A pak jsou tu ti, kteří se rozhodnou zůstat. Ale vážně, kdo vlastně tvoří alt-levici? Kdo jsme? Většinou jde dle mého soudu o bělochy, kteří se zpravidla kloní k typicky levicovým náhledům na ekonomiku, životní prostředí a některé sociální otázky, ale přesto si v určitém momentě uvědomili nepřátelství nové levice k jakémukoliv bělochovi, který by projevil byť sebemenší náznak neochoty stát se obětním beránkem za problémy všech ostatních. Žádný běloch s kapkou sebeúcty nechce být spojován s hnutím, které hází špínu na jeho hrdiny, kulturu, dějiny a popírá jeho počiny… hnutím, které usiluje o zničení jeho civilizace i identity. Vždyť velká část kulturního marxismu už dospěla do takové krajnosti, že to musí znepokojovat i většinu bělošských feministek a gayů.

Já sám jsem kráčel trochu jinou cestou. Po většinu své mladší dospělosti jsem byl více méně nixonovským republikánem. Coby nevěřící člověk, který žil nejčastěji v uměleckých velkoměstských oblastech, jsem se ztotožňoval s levicovou kulturou a v soukromí si udržoval rasové povědomí (které při nejvyšším stupni vytočení občas vyšlo na povrch) a nízkou toleranci k hippie nesmyslům. Díky zkušenostem ze skutečného světa při sledování chování korporací – které necítí loajalitu k nikomu a ničemu a nadřazují zisk naprosto všemu, včetně kvality, estetiky a dokonce lidských životů – jsem ztratil víru v neomezený kapitalismus. Viděl jsem, jak korporace pomocí chování, jaké si člověk spojuje s kulty, motivují a manipulují lidmi. V jistém bodě jsem se tedy začal považovat spíš za alt-levičáka než alt-pravičáka.

V dnešním světě se může dělení na levici a pravici zdát zastaralé. Skutečná dělicí linie leží mezi nacionalisty a internacionalisty, mezi probělošským a protibělošským, identitáři a multikulturalisty atd. V každodenní realitě jsou ale tyto pojmy hluboce zakořeněny. Kdokoliv stráví nějaký čas v politickém hnutí s „pravicí“ na štítu, rychle si uvědomí, jak obtížně se tento termín odděluje od organizovaného náboženství, tradicionalismu a sexuálního puritanismu. Jak účinněji totiž odradit určitý druh lidí a zabránit jejich infiltraci, než se částečně ztotožnit s nálepkou, kterou už předem nesnášejí? Z takovýchto skupin může postupně vzniknout něco na způsob koalice. Alt-levice existuje v onom úzkém průsečíku myšlenek Ralpha Nadera a Pata Buchanana. V momentě, kdy Mussolini zavrhl marxismus a vydal se směrem k fašismu. Otázkou zůstává, dovede se alt-levice oprostit od politické korektnosti a bělošského etnomasochismu? Hádám, že ano – pomocí dostatečně „problematické“ terminologie, která odežene zbabělce a vytvoří bezpečnou zónu, kde si budou levicoví „shitlords“ nasadit své zelené košile a v plné parádě vyrazit.

Následuje stručný průvodce po různých politických pozicích pro ty, kdo by se mohli ztotožnit s alt-levicí. Ne všechno se bude samozřejmě vztahovat na všechny, a některé body mohou platit jen do určité míry.

Náboženství – Převládá ateismus či agnosticismus, občas proložený nominální identifikací s některým původním evropským náboženstvím/mytologií. Extrémní racionalismus, skeptický k nadpřirozenu nebo „new age“ postojům, homeopatii a spikleneckým teoriím.

Ekonomika – Odpor k laissez-faire kapitalismu, nadměrnému konzumerismu a volnému trhu. Kde se zájmy korporací na zisku střetávají se zájmy národa a lidí, vyvstává nutnost regulace. Alt-levice uznává výhody kapitalismu při tvorbě bohatství, ale zůstává skeptická ohledně „neviditelné ruky trhu,“ která zdá se vede k estetice jako z filmu Absurdistán s podobnou pravděpodobností jako těžební kolonie na trpasličí planetě. Navíc posiluje podmínky pro vznik dvojí loajality. Nadnárodní laissez-faire kapitalismus koreluje s epidemií obezity: chodícími reklamami závislými na laciných šmejdech z Wal-Martu, zábavě mizerné úrovně a fast foodu. Kloní se k merkantilismu a měkkému socialismu (Norsko bez imigrace z Třetího světa).

Upřednostňuje spravedlivý obchod (nebo volný obchod se zeměmi s podobnou úrovní kvality života a ochrany životního prostředí) včetně cel, DPH atd. Někteří věří v měkký socialismus a státní kapitalismus (ovšem rasové uvědomělý.)

Demokracie/Vláda – staví se proti pojetí demokracie jako dokonalé rovnosti hlasů bez ohledu na vlastnosti člověka a dává přednost určité formě konfederace. Účast na procesu výběru vlády je třeba si něčím zasloužit – testem mentálních schopností, veřejnou službou a obětmi, kterými občané prokáží starost o obecné blaho skupiny (viz Heinleinova Hvězdná pěchota.) Někteří pak tíhnou k fašistické ideologii či nacionálnímu bolševismu s občasným projevem sympatie k sovětskému komunismu.

Technologie – Podporuje nové medicínské technologie, výzkumné projekty, klonování a vesmírný program. Odmítá reflexivní odpor k bělochům, fetiš „vznešených divochů“ i nostalgii po světě „Malého domu na prérii,“ tak typickou pro nezanedbatelné segmenty tradiční levice i pravice.

Rasa – Postmoderní levici z větší části definuje neutuchající podpora kolektivního masochismu etnických Evropanů. Sice se označuje za obhájce rovnostářských hodnot, ale rétoricky i fakticky se stala implicitně protibělošskou. Alt-levice tak nabízí platformu pro rasově uvědomělé bělochy, kteří necítí potřebu se za cokoliv omlouvat. Kultura je biologickým vyjádřením rasy. Mezi rasami existují genetické rozdíly v inteligenci a chování, které lze snadno pozorovat. Mnohé z tzv. levicových hodnot jako feminismus, tolerance k alternativním životním stylům a sexuální svoboda nejsou (přinejmenším dnes) slučitelné s obyvateli Třetího světa – momentálními miláčky levice.  Podpora pro (z největší části) nebělošskou imigraci je tedy kontraproduktivní, povede-li v dlouhodobém horizontu k menšinovému postavení bělochů. Uznáváno je nadměrné zastoupení Židů se sklony vystupovat proti bělochům i skutečnost, že jde o jednání v jejich (skutečném či domnělém) kolektivním zájmu.

UměníAlt-levice je otevřená odlišným uměleckým stylům. Konzervativci zpravidla brojí proti „modernímu umění,“ přestože nejsou schopni rozlišit mezi modernou a postmodernou (i když by v tom případě beztak dost možná nenáviděli oboje.) Nejjednodušší – jakkoliv nedokonalou – analogií pro srovnání moderny a postmoderny by mohl být Doktor Zloun a Austin Powers.

Společenské otázky – V určité míře tolerance (nebo lhostejnost) k potratům, antikoncepci, homosexualitě a prostituci. Podpora eugeniky a transhumanismu.

Feminismus – Obecně podporuje feminismus 2. vlny, TERF atd. Odmítá koncept intersekcionality kvůli jeho protibělošské podstatě a jeho stoupencům velebící Neevropany, kteří znásilňují a dopouštějí se násilí na ženách v mnohem vyšší míře. Intersekcionální feminismus tak nepřímo podporuje „kulturu znásilnění“ jejím naivním importem pod pláštíkem ochrany utlačovaných.

Lidé na alt-levici zpravidla uznávají biologické odlišnosti pohlaví, které ovlivňují jejich vzájemné interakce (mimo sociálních faktorů a dalších determinantů.) Nezřídka lze jejich postoj vyjádřit jako „fialovou pilulku“ (na půl cesty mezi modrou a červenou), kdy souhlasí s některými koncepty manosféry, ale odmítají intersekcionálního hnutí za práva mužů, jehož příslušníci viní západní ženy za větší část problémů společnosti.

Zahraniční politika – z většiny izolacionismus nebo odmítání intervencí i neokolonialismu – ovšem s výjimkou vesmíru.

Článek A Clockwork Greenshirt – Introducing the Alt Left se poprvé objevil 14. listopadu 2015 na webu AltLeft.com.

Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu

Ernst Jünger - Návštěva na Godenholmu***
Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
***
Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.

Oswald Spengler – Myšlenky

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil  jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.

Pat Buchanan2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativní spisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
Paul Anton de Lagarde 2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív