Autor: Julius Evola
Kruh se uzavírá a prastarý mýtus – původně íránský, než jej převzali Židé – popisující v apokalyptických barvách „poslední soud,“ nám nyní přikazuje následující: separaci „vyvoleného lidu“ od těch, kdo na „konci světa“ – nutno dodat našeho světa, naší civilizace – nadobro zmizí.
Voláme po rozhodném, bezpodmínečném a uceleném návratu k nordické pohanské tradici. Skoncovali jsme se všemi kompromisy, každou slabostí a shovívavostí vůči všemu, co kdy v návaznosti na své semitsko-křesťanské kořeny nakazilo naši krev a myšlení. Bez návratu k této tradici neexistuje žádné osvobození, žádná opravdová obroda, ani přechod k pravým hodnotám ducha, moci, hierarchie a Impéria. Taková je pravda nepřipouštějící žádné pochybnosti. Anti-Evropa, anti-semitismus a anti-křesťanství, to je náš slogan. Podle nejsměšnějších a nejabsurdnějších bajek je pohanství synonymem pro materialismus a korupci, a zároveň exotické a anti-árijské náboženství vytvořené za účelem našeho úpadku je vykreslováno coby nejvýjimečnější syntéza všeho duchovního, jakoby celá věčná historie civilizací již byla dávno předurčena. Nemluvě o tom, jak je tato pověra stále pevně zakořeněna v současné „učených“ názorech!
Nikoli! Živoucí a imanentní duch, jenž se projevuje moudrostí a silou nadčlověka, a slávou Králů a Vítězů nepodlehl semitské nákaze. Naše pohanství, naše tradice uprostřed rozlehlého moře národů, které jej roznesly ze Severu na Jih a ze Západu na Východ, jej poznaly. A kdokoli, kdo se dnes postaví proti evropské chorobě a evropskému náboženství, není jeho popíračem, nýbrž naopak upevňovatelem – jediným, kdo skutečně chápe pravý smysl upevňování.
Proto jsme dnes svědky obnovy nordické pohanské tradice a voláním po restauraci jejích hodnot v rámci pohanského imperialismu. Osoba mluvčího a ostatních, kteří se k němu přidají ve stejném duchovním rozpoložení – stranou stojící, citově apatičtí a nekompromisně aristokratičtí v tomto světě obchodníků, porobených a deviantů – zmizí tváří v tvář této jedinečné realitě, která jejich prostřednictvím promlouvá k nezlomené a neporažené Evropě, k těm, kteří stále nesložili zbraně, k těm, kterým bude patřit zítřek.
Podaří se nám pochopit, že se nejedná o záležitost slov, utopií nebo romantického blouznění, nýbrž o nejpozitivnější a nejmocnější realitu, jež čeká, kdy bude exhumována všehoschopnými jedinci pomocí aktivity, v porovnání s níž vše, co dnes pro široké masy znamená „reakce“, nebude naprosto ničím? Rozpoznáme, že mnohatisícové šiky se tísní v temnotě v očekávání těch, kteří se postarají o jejich osvobození?
Vyměnit naši tradici za kteroukoli z nových pseudotradic nebo jinou ze západních myšlenkových koncepcí, z nichž všechny jsou nevyléčitelně nakaženy semitským duchem, by bylo jednou z nejabsurdnějších chyb. Prastaré síly naší rasy nás dnes v této rozhodující fázi v historii Západu naposledy staví před dilema: věrnost nebo zrada. Naše obnova je pouhou nicneříkající frází, pokud nebude v prvé řadě postavena na „solární“ obnově, obnově pohanské duchovnosti. Bylo by zcela zřetelným paradoxem se dovolávat obrany severské nebo římské tradice, aniž bychom nevedli v patrnosti ty síly, jež kdysi nemalou měrou přispěly k úpadku našich tradic – křísit ideál Impéria a nepovšimnout si, že semitsko-křesťanská vize světa, zbavena své masky, značí popření duchovních předpokladů pro Impérium. Bez ohledu na dílčí cíle, nahodilé zájmy, vášně a osobní či stranická pouta – kdo z těch, kteří jsou připraveni povstat na germánské a románské půdě, znovu pozvedne pochodeň nordické pohanské tradice?
Naléhavě voláme, musíme tak učinit. Nechceme ani pouze doufat, nebo rezignovat, ani podstoupit změny pod rouškou něčeho, co se za ně pouze samo považuje.
Takové jsou hodnoty, jež vyznáváme. Správné okolnosti a lidé se mohou objevit, jejich prostřednictvím pak budou nebo nebudou schopny vtisknout formu a obsah danému období i ve smyslu dočasných a pomíjivých věcí – to je však něčím, co nás vskutku nemusí až tak zajímat jako ty, jejichž pravda se zastaví před branami těchto možností.
Překlad kapitoly We Pagan Imperialists z knihy Julia Evoly Pagan Imperialism, který byl publikován na stránkách Gornahoor.
***
***
21. listopadu 1941 se v newyorském Brooklynu v rodině
Pouze tři věty: Nemohu za to, že tu někdo vystupuje, doufám náhodou, pod mým jménem, které jsem dokonce kdysi obdržel a ne že bych si ho přisvojil. K HF: Být dnes šiřitelem tak jako tak dávno mrtvého náboženství mi připadá tragikomické.
Chtěl bych vidět Abarisi II. ty „šiky odinistů“ a mimochodem ani Abaris nebyl žádný „odinista“.
Vodník je houby vodník, je to za vodníka převlečený křes´tanský mesianista, posedlý ďáblem, kterého vidí všude, jen ne ve svém nitru ! Ať si přečte Junga ! Zatímco dávno sterilní křesťanství nás vydává islámu, bude tu blábolit něco o vyčpělosti pohanství, když šiky odinistů budou pochodovat i k záchraně jeho vysychajícího rybníčku !
M: onlouvám se, nemám teď vůbec čas. Snad později. Ale je to tak jako tak na (velmi) dlouhé lokte…
Vodník: Stále nechápu. Mohl byste to ještě vysvětlit s tím pravoslavím? Řím (Vatikán) podle mě už od pravěku vykazuje všechny rysy střediska skutečné Tradice. Svou strukturou, („heraldickými“) symboly i ritem.
HF: mučení a vraždění nacházíme v historii křesťanství teprve poté, co se k moci dostalo; předtím mi nic o mučení a vraždění křesťany není nic známo, leda o mučení a vraždění křesťanů. Jako každá platná metafysická doktrína křesťanství „nevyrostlo zdola“, nýbrž bylo zjeveno shora; ten „růst zdola“ je sociologicko-historická stratifikace, která skutečný stav věcí spíš zatemňuje. Pokud moderní pohanství není „Nové slovo“, nové zjevení – a to není zcela jistě! – nemůže opakovat proces růstu a formování křesťanství.
Nejsem si jist, zda se vyvíjí duchovní svět. Já bych spíš řekl, že duchovní svět representuje uchopitelnou stránku věčnosti a nemění se. Mění se tento materiální svět a v důsledku toho se musí měnit/obnovovat ten průnik neměnného světa duchovního do proměnlivého světa materiálního, tedy jednotlivé náboženské formy. Ve všech najdeme prvek neměnný a prvek proměnlivý, kdy ten první je vždy podstatnější. Duchovní tragedie Západu by se dala popsat i tak, že prvek proměnlivý zaujal přední místo, náležející prvku neměnnému.
Extrémně pojatý dualism má mnoho forem (např. Pársové). Ta, o které se zmiňujete Vy, má kořen spíš v židovství. Každopádně křesťanství – ba ani římský katholicism, který za pravé křesťanství nepovažuji, ač k němu má na Západě asi nejblíž – nelze na rozdíl od pohanství (byť v romantickém dekadentním přebalu) s nacismem spojovat:
Nabízí se otázka proč se křesťanství někde a někdy (ne vždy)dralo k moci takovým strašným mučením a vražděním, když pohanství bylo prakticky mrtvé.
Křesťanství vyrostlo ze zdola, z nejchudších vrstev. Uchytilo se v Římské říši, tedy mimo území svého vzniku a v době když už nebylo možné ověřit jeho vlastní příběh,vlastně se uchytilo až potom co bylo upraveno na evropské poměry. Naopak se masově neuchytilo mezi lidmi, kteří byli tak říkajíc „u zdroje“ a jeho skutečný příběh viděli – pročpak asi?
Duchovní svět se neustále vyvíjí, náboženství doby kamenné bylo jiné než náboženství doby bronzové, železné. Křesťanství přišlo a zrovna odchází. Je to jenom dobře. Tak jako kdysi křesťanství vyrostlo zezdola, může vyrůst zezdola i moderní pohanství. Píšu záměrně moderní pohanství, abych odlišil tehdejší praktikování pohanské víry od moderního uvědomění si bohů.
K Třetí říši: Pokud se nemýlím, tak Áda byl pokřtěný. Takže pokřtěný Áda zneužil pohanské symboliky, přičemž sám se kriticky stavěl k oživování Wotanismu. Tedy byl proti pohanství. Někteří němečtí pohané skončili v koncentračních táborech. Ideologicky má nacismus blíže ke křesťanství než k pohanství: Bůh-ďábel, dobro-zlo, my-oni, kdo nejde s námi-jde proti nám atd. Extrémně pojatý dualismus dobra (my) a zla (ostatní co s námi nesouhlasí) nemá kořeny v pohanství, ale v křesťanství. Pohanský mýtus, pokud vím, nestál na takto extrémně pojatém dualismu: Bohové symbolizují řád zatímco obři chaos a nepřátelské síly, jenže někteří obři bohům občas pomohu, dobře poradí….
Osobně necítím nepřátelství vůči dnešním křesťanům, spíše je mi jich trochu líto (kromě fanatiků). Být dnes šiřitelem tohoto náboženství – v době jeho konce – to mi přijde docela tragické.
Ad toilbert/Neřeknu: myslím si také, že Evola blábolista v podstatě NENÍ; to, že je to práce z raného mládí, mnohé vysvětluje.
Ad M: vliv řádových států byl škodlivý i pro pravoslaví, ne nadarmo se proti nim spojil sv.Alexandr Něvský s Tatary. Pokud se to pohanství v těch oblastech skutečně uchovalo (přiznám se, že o tom nic nevím), tak je to okrajový jev, výjimka, která potvrzuje pravidlo. Křesťanští tradicionalisté se z principu věnují křesťanské tradici, to je v pořádku, Já osobně samotný výzkum jako „dílo ďáblovo“ nevidím (pokud nebudeme považovat za dílo ďáblovo celou moderní vědu, která je v podstatě investicí obrovského množství energie do sekundárních záležitostí). Nicméně vracet se k tomu seriosně je tragický omyl. Co se postavení sv. Petra týče, ujišťuju Vás, že se mýlíte: to je propaganda ultramontánů, z mnoha dalších míst v evangeliích vyplývá, že prvenství Petrovo nebylo nějaké přednostní nebo vůdčí postavení (už vůbec ne iniciačně!), ale to je na dlouhé lokte. Všeříkající jsou moudrost pouštních otců a athonských starců, a celá spiritualita pravoslaví, včetně chrámových bohoslužeb…
Souhlasím s Vodníkem, ale s třemi výhradami:
1) Ne všude bylo původní náboženství „pohanstvím“, na severu (Prusko, Žemaitie, Kuronsko, Karélie…) si zachovalo svou ortodoxní tradici a iniciační charakter hluboko do středověku, ne-li do novověku. Proto vliv řádových států považuji z hlediska uchování tradice za škodlivý.
2) Že je nemožné vytvořit (znovustvořit) iniciační náboženský systém, jako např. pohanství, „od spodu“, s tím se nakonec smířil i Evola. Takové věci se nedějí bez božího zásahu. Přesto je výzkum prehistorie a protohistorie – zrovna tak i pohanství – nesmírně důležitý. Křesťanští tradicionalisté mají tendenci jej podceňovat a redukovat jeho výzkum na „dílo ďáblovo“.
3) Pochybuji o tom, že pravoslaví obsahuje pravověrnou tradici. Má to sice ve svém názvu, ale Kristus svěřil zasvěcovací klíče (od „nebeské brány“) sv. Petru. Ten symbolismus je, myslím, všeříkající.
ad Vodníkův spor: Evola hlavně v pozdějších etapách svého života varoval, že toto dílo bylo ovlivněno jeho mladistvou nevyzrálostí. Říkal, že není možné ho brát příliš vážně.
toilbert: Evola je na půl cesty mezi teorií a praxí. Pro osobní rozvoj má čtení jeho textů určitě značný význam. Osobně bych to napsal přesně naopak: celkově je naprosto pravdivý, jen občas do toho udeří nějaký blábol.
Evole je takový blábolista, který občas řekne něco inspirativního, ale celkově je mimo
Tu sú ale hrozné bludy:)…Nemyslím však Evolov článok (aj ked nie so vsetkým co píše súhlasím), ale hlavne komentáre a argumenty pána Vodníka:) Argumentačný boj však nehodlám viesť, jednak na to nemám čas a po druhé považujem za kontraproduktívne diskutovať s človekom, ktorý je na opačnom póle.
To je jednoduché: v historii neexistuje „cesta zpět“. Pohanství bylo poraženo a odrovnáno křesťanstvím, když už předtím s nejvyšší pravděpodobností ztratilo schopnost vysvětlit okolní svět a většina tehdejších pohanů ztratila porozumění té skutečné esoterice a mystice toho systému. Jestliže je křesťanství (aspoň na Západě) ve stejném nebo podobném stavu, jako bylo pohanství v prvních stoletích po Kristu, tak to nevyřešíte nějakým návratem „před“ křesťanství! Tam žádná platná metafysická doktrína už neexistovala! To byste museli někam možná do neolitu, ale o tom nikdo z nás nic neví, o tom neexistují záznamy, nepotřebovali je tehdy. Jediným řešením je buď oživení KŘESŤANSKÉHO metafysického obsahu s patřičnou vnější šlupkou – a tím míním, netajím se, návrat Západu k pravoslaví, od kterého v r. 1054 odpadl – nebo přijetí jiné doktríny s platnou esoterikou a metafysikou, kde je asi nejvíc nasnadě islám.
Protože je návrat k pohanství nefunkční a byl by duchovně zhoubný, lze mít s naprostou jistotou za to, že tato myšlenka pochází od ďábla. Pokud čtete Guénona, víte, že v posledních desetiletích dochází k puklinám v té rigidní materialistické slupce, kterou si „moderní“ člověk předcházejících století kolem svého světa usilovně vytvářel. Těmi puklinami neproniká dovnitř duchovno, ale nanejvýš škodlivé a destruktivní psychické pseudospirituální elementy! Ty vytvářejí falešnou spiritualitu, falešnou iniciaci, všelijaké okultní pseudovědy a nebo romantické mystifikace (keltská mythologie, jóga, vytržená z kontextu, „tantrický“ sex apod.), jejichž plodem je zánik jedince. Na společenské úrovni pak jsme viděli důsledky u Třetí říše: démonskou tvář hitlerismu přičítám v první řadě tomu, že byl duchovně živen právě těmito škodlivými pseudospirituálními entitami.
Vodniku, propadate skatulkovani jako Peters. Ta Tradice muze byt stejne „nase“, jako nase potapeni az do krajnosti (to mame ze vseho nejradsi). I to reductio ad hitlerum vam odpustime.
Vazime si vasich nazoru co sem pisete, a jsme radi i za vyse uvedenou porci argumentu emocionalnich. Je vsak mozne napsat i neco konkretnejsiho, nez jen „balzamovani,“ „vykopavani mrtvol,“ „hruzne bludy“ atd.?
To jsou hrůzné bludy! Vaše pohanská tradice byla de facto mrtvá už v době příchodu křesťanství a po právu mu vyklidila pole. Chtít tuhle mrtvolu vykopat z hrobu, nabalsamovat a pak nějak uměle pohybovat, to je zcela zcestné a definitivně to nemůže oživit onu prastarou Tradici, kterou dostala Evropa v křesťanském balení. Takové blouznění může mít za následek jen dílo toho, který vám tyto nápady suggeruje: dílo venkoncem ďábelské. Ale komu nestačila zkušenost Třetí říše, bude si ji muset zopakovat.:-((