Autor: Charles Lyons
Nakladatelství Arktos se od svého založení v roce 2009 stalo největším producentem tradicionalistické, konzervativní, nacionalistické, identitářské a „alternativně pravicové“ literatury vůbec.
Jak k tomu došlo? Na to se Charles Lyons v krátkém rozhovoru ptá Daniela Friberga, Tora Westmana a Jasona Rezy Jorjaniho.
Na začátek nám řekněte něco o tom, jak vydavatelství Arktos vlastně začalo?
Daniel Friberg: Vše začalo ve čtyřech lidech z mého skandinávského think-tanku Motpol. Setkali jsme se v listopadu roku 2009 v dánském Aarhusu, abychom probrali založení nového nakladatelství. Sedm let jsem provozoval úspěšné švédské nakladatelství zvané Nordic Publishing, ale všichni jsme cítili, že je na čase přijít s něčím větším, co by necílilo jen na švédské čtenáře. Proto toto setkání mezi mnou, Jacobem, Patrickem a Tordem – jeden byl Švéd, dva byli Dáni a jeden byl Nor (všichni autoři z Motpol a všichni dychtiví po vytvoření něčeho většího).
Jacob a Patrick už předtím rozjeli poměrně malou tradicionalistickou vydavatelskou společnost – Integral Tradition Publishing, jejíž malou publikační kancelář vedli ze sídla hnutí Hare Krišna v indické Bombaji, kde pracoval také John B. Morgan.
Během tohoto víkendu vzniklo vydavatelství Arktos. Přišli jsme s novým názvem, logotypem i obecným směřováním společnosti. v nasledujících týdnech se nám podařilo přivést i významného švédského investora, také z think-tanku Motpol. Poté jsme začali s agresivní investiční strategií, když jsme už na samotném začátku získali autorská práva na nejdůležitější knihy Guillauma Fayeho i Alaina de Benoista a de facto si tak monopolizovali autorská práva na nejdůležitější díla Nové pravice.
Je tedy pravda, že jste založili firmu v Indii? Proč?
DF: Není to pravda. Firmu jsme založili v Dánsku v roce 2009 a celý první rok jsem pro ni pracoval ze Švédska, souběžně s mým pravidelným zaměstnáním konzultanta. Také náš první internetový obchod jsem založil přímo ze svého švédského bytu. Stalo se tak během dlouhých volných večerů po práci v prvních čtyřech měsících roku 2010.
Hlavním důvodem, proč byla naše hlavní kancelář umístěna v Indii, bylo to, že několik měsíců po založení společnosti Arktos jsme zakoupili a převzali společnost Integral Tradition Publishing, která již v Indii byla, a na plný úvazek tam pro ni pracovali dva zaměstnanci. Jeden z nich po našem převzetí ze společnosti odešel. Ale i tak jsme měli nějakou základnu a získali šéfredaktora ITP Johna B. Morgana. Z těchto důvodů jsme se s mým švédským kolegou přemístili do Bombaje a proměnili jsme bývalou kancelář ITP na profesionální vydavatelství společnosti Arktos. Přestěhovali jsme se v lednu 2011 a tehdy jsem také prvně potkal Johna B. Morgana, který byl od té doby šéfredaktorem Arktosu a zůstal jím až do léta roku 2016, kdy jej nahradil Jason Reza Jorjani. Bylo to dosti dobrodružné, fungovat v zemi Třetího světa, ale i přes to se nám dařilo velmi dobře, ačkoliv jsme tehdy pracovali za velmi nízkou mzdu (asi půldruhého dolaru za hodinu). Během tří let se nám podařilo přetvořit malou společnost v regulérní vydavatelství. Poté už jsem Třetího světa měl dost, a tak jsem se na počátku roku 2014 rozhodl přesunout vydavatelskou kancelář zpátky do naší civilizace, do Evropy.
Jaká byla vaše počáteční podnikatelská strategie a čím jste se odlišovali od ostatních vydavatelství?
DF: Agresivními investicemi, financovanými z našich vlastních peněz. Měli jsme také jasnou představu, jaké myšlenky chceme do anglosaského světa a na Západ obecně přinést. Rovněž jsme měli slušné povědomí o tom, kteří autoři jsou opravdu významní. V kombinaci se striktně podnikatelským duchem společnosti jsme se nikdy nespoléhali a ani neprosili o žádné dary. Místo toho jsme si co nejdříve vytvořili stabilní peněžní tok.
Co považujete za nejdůležitější průlom? Povězte o tom prosím něco našim čtenářům.
DF: Řekl bych, že se tak stalo v roce 2014, kdy jsem přijal Tora Westmana a zaučil jsem ho vykonávat mnoho z mých předchozích povinností. Do té doby jsem dělal veškeré návrhy všech našich knih (což bylo v té době asi 70 titulů) sám, řídil jsem naši webovou stránku, staral se o většinu našeho marketingu a tak dále. V Torovi jsem konečně našel někoho, kdo mne mohl ve většině těchto funkcí nahradit – a v některých případech mě dokonce předčí. (Smích) To mi ušetřilo spoustu času, který jsem tak mohl trávit překlady knih, redigováním a psaním. To mi umožnilo nejen dokončit švédský překlad knihy Michaela O’Meary New Culture, New Right, ale také se dostat k několika novým klíčovým knižním projektům, které jsem pomáhal napsat nebo editovat. V té době jsem také sepsal svou vlastní první politickou knihu The Real Right Returns. Nic z toho by nebylo možné bez Tora. Kromě toho se Tor velice rychle učí a má výsledky. Jeho příchod a začlenění do úzkého jádra bylo faktorem posunu Arktosu na další úroveň.
Tore, jak došlo k tomu, že jste začal pracovat pro Arktos? A litoval jste toho někdy?
Tor: Rozhodně ne. Pracovat pro naši věc na plný úvazek jsem toužil už jako teenager.
Daniela jsem poznal někdy kolem roku 2007 a poté, co jsem sledoval několik jeho projektů – což bylo dle mého skromného názoru to nejlepší, co se tehdy ve Švédsku odehrávalo – jsem mu začal pomáhat s různými věcmi. Něco ohledně Motpolu a Nordiska förlaget (Nordic Publishing), ale také jinde. Tam jsem nabyl pocit, že tihle lidé míří správným směrem, což se později prokázalo.
Na jaře roku 2014 mi prostřednictvím jednoho z akcionářů nabídli, abych pro firmu Arktos začal pracovat na plný úvazek. Bylo to snadné rozhodování.
Co považujete za hlavní faktory úspěchu?
DF: Tvrdou práci, idealismus a smysl pro podnikání.
Jason Jorjani: A taky přišel náš čas.
Kolik knih jste zatím vydali a jak jsou na tom vaše finance a prodeje?
Tor: Dosud jsme vydali 137 knih ve 14 různých jazycích. Naše produktivita v uplynulém roce nesmírně vzrostla, takže je pravděpodobné, že do konce roku 2017 dosáhneme čísla 180 jednotlivých titulů.
Kolik lidí momentálně pracuje pro Arktos?
DF: Máme tři zaměstnance na plný úvazek – já, šéf marketingu Tor Westman a šéfredaktor Jason Reza Jorjani. Kromě toho máme asi 26 překladatelů, redaktorů, korektorů, grafiků a umělců, kteří pro nás pracují na projektové bázi, mnozí také na plný úvazek. Takže bych řekl, že okolo 30 lidí celkem po celém světě.
Co plánujete do budoucna a jaké jsou v současné době vaše nejdůležitější projekty?
DF: Pokud jde o naše nejdůležitější projekty, v současné době překládáme a připravujeme k vydání opus magnum Alaina de Benoista, Vu de droite (Pohled zprava) ve třech svazcích, přičemž první z nich vyjde už velmi brzy. Kromě toho rychleji než kdy předtím vydáváme knihy Guillauma Fayeho, dva nové tituly se objeví ještě v roce 2017. A pak tu samozřejmě máme Alexandra Dugina, jednoho z u našich čtenářů nejoblíbenějších autorů. S ním máme v plánu pět nových zajímavých projektů, z nichž by alespoň tři měly být zveřejněny už letos. Právě pracujeme na dvou nových knihách od Julia Evoly a celé řadě dalších kvalitních rukopisů různých nových i starých talentů. A to ani nemluvím o nepřetržitém překladu našich klíčových anglických titulů do jiných evropských jazyků, jako jsou polština, srbština, chorvatština, maďarština, němčina a francouzština.
JRJ: Kromě upevnění našeho postavení jako čelního vydavatele hnutí AltRight, které do budoucna na Západě jen poroste, předpokládáme také expanzi na východ do širšího indoevropského světa. V příštích několika letech plánujeme začít vydávat překlady textů předních intelektuálů z hnutí Iranian Renaissance (Íránské obrození). Jedná se o metapolitické indoevropské identitární hnutí, jehož cílem je zapříčinit se o kulturní revoluci ve Velkém Íránu na základech předislámského árijského dědictví Peršanů a dalších íránských národů.
Nakonec předpokládáme, že se Arktos stane něčím podobným jako Respublica literaria 18. století – ale v celosvětovém měřítku. Intelektuálové, jejichž spisy dnes zveřejňujeme, budou zpětně považováni za kulturní předvoj nejen v politice, ale také ve vědách a v umění. Arktos je tedy více než vydavatelství. Je to nervové centrum celosvětové sítě antisystémového myšlení.
Jaké jsou vaše redakční zásady? Jak je možné vydat knihu u Arktosu?
JRJ: Samozřejmě, že hledáme ty nejkvalitnější texty, co se týká hloubky jejich reflexe, elegance a sofistikovanosti. Měly by také mít nějakou spojitost s identitárním metapolitickým bojem, nemusí to však nutně být striktně politologické nebo sociologické knihy. Máme stejně hluboký zájem o revoluční vědecké spisy, které zpochybňují reduktivní materialismus moderního světa, jakožto i o fikci, jež nastiňuje nebo inspiruje budoucnost znovu zakotvenou v naší živé indoevropské tradici.
Jaká je vaše hlavní marketingové strategie? Očividně prodáváte více knih než jakýkoli jiný vydavatel v našich kruzích, prozraďte nám proto prosím své tajemství!
TW: Naše primární marketingové kanály jsou 1) recenze ve spřátelených novinách a časopisech, 2) náš vlastní docela populární zpravodaj, 3) vlastní webové stránky a konečně 4) projevy a rozhovory našich autorů v různých podcastech. Pouze velmi malá část marketingového rozpočtu je díky předchozím zkušenostem věnována placené reklamě.
Nějaký vzkaz na závěr?
Daniel: Od samotného počátku zažíváme stálý růst, ten se navíc každým rokem zrychluje, zvláště za posledních dvanáct měsíců. Proto vidím naši budoucnost v tom nejlepším světle.
JSJ: Věřím, že vydavatelství Arktos je předurčeno k tomu, aby sehrálo klíčovou roli při vykoupení a revitalizaci indoevropské tradice.
TW: Pokud jste tak ještě neučinili, rozhodně zajděte na naši webovou stránku Arktos.com a přečtěte si tam více o nás, naší společnosti, našich autorech a našich knihách. Určitě najdete něco, co vás zaujme.
Rozhovor Charlese Lyonse s vedením Arktosu The Birth Of Arktos And Its Role In The Alt-Right vyšel na stránkách AltRight.com 31. května 2017.
Asi až keď nacionalizmus prekoná svoju kontra-kultúrnu, klubovú fázu osobných väzieb. Myšlienka disciplinovaných 300 vojakov je esteticky lákavá, ale skúsenosť so skupinovou psychológiou preukazuje, že dynamika napr. veľkej politickej strany eliminuje takéto spory. Sekanie do chrbtov a la britskí konzervatívci, ako súčasť všetkými uznávanej súťaže, kde nie je publikum pre osobné spory, ak by aj pretrvávali. Takže asi až ten očakávaný celospoločenský prelom. Paradox čitateľov Nietzscheho/Kladiva na dvojnohý hmyz/Le Bona…
Zaujímavé, že Budapešť je taká populárna. Aj Matt Forney tam docúval.
A tak dále https://altright.com/2017/06/28/in-defense-of-a-masculine-movement/ a tak dále https://uploads.disquscdn.com/images/449a4d3339e6ba77e8a54a642394e009caaa2f374abfc8e7ae912a3d2604f7a0.jpg … Jisté je, že výpady ze strany CC jsou lépe (navzdory naddimenzované délce) napsané – a jinak už nic moc dalšího. Docela by mě zajímalo, jestli se těmhle lidským, příliš lidským škarpám nějak vyhnout. Protože se objevují napříč spektry.
https://www.counter-currents.com/2017/06/the-truth-about-daniel-friberg/
Nuž, celá ta prestrelka s CC sa mi zdala emblematická pre okrajové hnutie, tvorené skupinami a skupinkami. Ale ak je pravda len polovica z tejto spovede ich editora, ktorý pracoval za nižšiu mzdu ako ja pre černocha v Štátoch, tak je Friberg obyčajný krivák. Klasická zápletka – manipulátor, idealisti, ohrdnutá ženská. O to tragikomickejšie to vyznieva, ak Arktos bojuje proti „dekadencii“ dnešného sveta.
S prekladom Benoista im držím palce, ale je trochu trápne financovať nákupom antisystémových kníh „CEO lifestyle“ tohto človeka. Zdá sa, že fyziognómia ani teraz neklame…