René Guénon: Centrální strom

René Guénon - Centrální strom

Autor: René Guénon

Další aspekt symboliky kříže rozeznáváme v tom, co rozličné Tradice označují slovem „centrální strom“ nebo ekvivalentním názvem. Ukázali jsme jinde, že tento strom je jedním z četných symbolů „světové osy“. 1] Vzhledem k tomu představuje tuto osu vertikála kříže, a proto především tu musíme mít na zřeteli: Vertikální čára tvoří kmen stromu, zatímco horizontální čára (nebo dvě horizontální čáry v případě trojdimenzionálního kříže) tvoří větve. Tento strom stojí ve středu světa nebo lépe řečeno ve středu toho světa, ve kterém se projevují stavy existence, jakou je ta lidská. V biblické symbolice například strom života rostoucí ve středu pozemského ráje představuje střed našeho světa, jak jsme vysvětlili při jiných příležitostech. 2] Přesto není naším úmyslem rozvádět symboliku stromu ve všech jejích aspektech, nicméně je zde množství relevantních otázek, které jsou s tímto tématem spojené.

V pozemském ráji nebyl jen strom života; stál zde ještě jiný strom, který nehraje o nic menší roli a je dokonce známější, takzvaný strom poznání dobrého a zlého. 3] O něm je navíc řečeno, že stál „ve středu zahrady“. A konečně, předtím, než Adam pojedl ovoce stromu poznání, stačilo mu pouze natáhnout ruku, aby mohl pojíst ze stromu života. Podle druhého z těchto tří úryvků se zákaz stvrzený Hospodinem týká výhradně „stromu ve středu zahrady“, který není blíže určen; ale když odkážeme na další pasáž, kde je již zákaz Hospodinem uložen, vidíme jasně, že v obou případech je míněn strom poznání dobrého a zlého. Je to nepochybně spojení založené na této podobnosti, která způsobuje těsnou spřízněnost obou stromů v tomto symbolismu; jisté symbolické stromy mají v zásadě prvky náležející oběma stromům současně; ale zbývá vysvětlit na čem se toto spojení zakládá.

Povaha stromu poznání dobrého a zlého, jak naznačuje jeho název, je určena dualitou, neboť v názvu jsou obsaženy dva termíny, které jsou nejen komplementární, ale dokonce vpravdě protikladné; můžeme opravdu říci, že celý raison d’etre spočívá v této protikladnosti, kterou jestliže jednou přesáhneme, nadále přestanou existovat pojmy dobra a zla. Totéž nemůžeme říci o stromu života, který je naopak podle své funkce osy světa výrazem jednoty. V souladu s tím platí, že jakmile je nalezen ve stromu obraz duality, je zmiňován strom poznání, třebaže v jiných ohledech se může nepopiratelně jednat o figuru stromu života. Tak je tomu například se „sefirotickým stromem“ v hebrejské kabbale, který je výslovně nazýván stromem života, a kde „sloupec pravé ruky“ a „sloupec levé ruky“ poskytují obraz duality; ale mezi oběma stojí „středový sloupec“, v němž jsou dvě protikladné tendence vyrovnány a je dosaženo jednoty stromu života. 4]

A dále, podvojná povaha stromu poznání se Adamovi vyjeví až ve vlastním okamžiku pádu, neboť to je okamžik, kdy dosáhne „poznání dobrého a zlého“. 5] V ten okamžik si také uvědomí, že se odchyluje z místa středu, což je místo prvotní jednoty, kterému odpovídá strom života; a přesně řečeno „proto, aby střežili cestu ke stromu života“ usadil Hospodin ke vchodům do ráje čtyři cheruby („tetramorf“ složený z čtvernosti elementárních sil). Toto středisko se stalo nepřístupné padlým lidem, kteří ztratili „vědomou nesmrtelnost“, které je zároveň „vědomou jediností“; 6] návratem do střediska obnovením primordiálního stavu je dosaženo stromu života a znovunabytí vědomé nesmrtelnosti.

Dále víme, že vlastní Kristův kříž je symbolicky ztotožňován se stromem života (lignum vitæ) z důvodů, které jsou snadno srozumitelné; ale podle středověké legendy o Svatém Kříži byl Kříž zhotoven ze dřeva stromu poznání, takže zatímco byl v prvním případě prostředníkem pádu člověka, v druhém případě se stává prostředníkem jeho spásy. Zde je vyjádřena souvislost mezi ideami „pádu“ a „spásy“, které jsou z určitého hlediska vzájemně protikladné a je zde také obsažena narážka na obnovu primordiálního stavu; 7] z tohoto nového hlediska může být strom poznání v jistém smyslu ztotožněn se stromem života, jako se dvojnost zpětně integruje v jedinost. 8]

Lze se také zmínit o „hadu Ohnivci“, kterého stvořil Mojžíš v poušti 9] a který je také znám jako symbol spásy; bidlo, na kterém byl had umístěn, je v tomto případě ekvivalentní kříži a připomíná i strom života 10]. Navzdory tomu je had nejčastěji spojován se stromem poznání, přičemž je v tomto případě nahlížen ve svém negativním apsektu; jak jsme vysvětlili jinde, 11] symboly opravdu mívají často dva protikladné významy. Had představující život by neměl být zaměňován s hadem, který představuje smrt, podobně had, který je symbolem Krista s hadem, který je symbolem Satana (dokonce ani tehdy, jsou-li oba těsně spojeny, například ve zvláštní figuře amphisboena či dvouhlavého hada). Můžeme dodat, že vztah mezi těmito protikladnými aspekty se do jisté míry podobá vztahu mezi stromem života a stromem poznání. 12]

Právě jsme viděli, že trojitý strom, jako například „sefirotický strom“, může v sobě určitým způsobem slučovat strom života a strom poznání a kombinovat je v jednotný celek, přičemž potrojná forma může být rozčleněna v podvojnost a jedinost, jimž je sama součtem. 13] Namísto jednoho stromu je možné najít tři stromy spojené kořeny, kde strom ve středu představuje strom života a druhé dva odpovídají dualitě stromu poznání. Něco podobného zachycuje Kristův kříž stojící mezi dvěma kříži dobrého a zlého zloděje: ty jsou umístěny v tomto pořadí po pravé a levé straně ukřižovaného Krista, tak jako vyvolení a zatracení při posledním soudu. Očividně představují dobro a zlo, ve vztahu ke Kristu „milosrdenství“ a „spravedlnost“, atributy příznačné pro vedlejší sloupce „sefirotického stromu“. Kristův kříž spočívá vždy v místě středu, které náleží stromu života; a jestliže je umístěn mezi sluncem a měsícem, jako ve svých nejranějších vypodobněních, platí totéž stejně dobře: jedná se o skutečnou osu světa. 14]

V čínské symbolice je strom s větvemi spojenými po dvojicích na nejzašších koncích, který zaznamenává sloučení protikladů či vyústění duality v jednotu. Někdy nacházíme jeden strom s větvemi, které se rozdělují a spojují nebo dva stromy s jedním kořenem a podobně spojenými větvemi. 15] Znázorňují proces manifestace v univerzu: vše vychází z jedinosti a navrací se do jedinosti; v mezidobí je dualita, rozdělení nebo rozlišení, z něhož vychází projevená existence; ideje jedinosti a podvojnosti jsou zde sloučeny podobně jako v předchozích obrazech. 16]

Existuje také obraz dvou různých stromů spojených jedinou větví (je známý jako „spojený strom“). V tomto případě ze společné větve vychází jedna větvička, což jasně ukazuje, že zde máme co dočinění s dvěma komplementárními principy a produktem jejich sjednocení. Tento produkt může být považován za reprezentaci univerzální manifestace – důsledku spojení „nebes“ a „země“ (ekvivalenty z Dálného východu jsou Purušá a Prákrtí) – nebo za vzájemnou akci a reakci jang a jin, mužských a ženských prvků, z nichž všechny bytosti vycházejí a jichž se účastní, a jejichž součinností v dokonalé rovnováze je ustanoven (nebo znovu-ustanoven) primordiální „Androgyn“. 17]

Vrátíme se k obrazu pozemského ráje: z jeho středu, to jest z úpatí stromu života, pramení čtyři řeky plynoucí ke čtyřem kardinálním bodům a vytvářejí tak kříž na povrchu pozemského světa, tedy v rovině, která je doménou lidské existence. Tyto čtyři řeky, které se vztahují ke čtvernosti elementů 18] vycházejících z jednotného zdroje odpovídajícímu primordiálnímu éteru, 19] rozdělují na čtyři části (ty odpovídají čtyřem fázím cyklického vývoje 20]) kruhový prostor pozemského ráje. Tento kruh lze považovat za horizontální řez sférou, která, jak jsme již naznačili, představuje Univerzum. 21]

Strom života stojí ve středu Nebeského Jeruzaléma, který ve vztahu k předchozímu výkladu pozemského ráje 22] nepotřebuje žádné vysvětlení: poukazuje na reintegraci veškerenstva do primordiálního stavu na základě skutečnosti, že bod konce cyklu se shoduje s bodem počátku, což bude podrobně objasněno později. Stojí za zmínku, že podle symboliky Apokalypsy ponese tento strom dvanáct plodů, které lze připodobnit k dvanácti Áditjům indické tradice. 23] Tyto jsou dvanácti formami slunce, které se současně zjeví na konci cyklu, čímž znovu vstoupí do esenciální jedinosti své obecné povahy, neboť jsou mnohými manifestacemi jediného nedělitelného základu – Aditi, což znamená esenci jedinosti stromu života, zatímco Diti odpovídá dualitě stromu poznání dobrého a zlého. 24] Nadto je podle různých tradic obraz slunce spojený s obrazem stromu, jako by slunce bylo plodem stromu světa; zanechává strom na počátku cyklu a vrací se jej znovu osvítit na jeho konci. 25] V čínských ideogramech znak pro soumrak představuje slunce spočívající na stromě na konci dne (analogický konci cyklu); temnotu znázorňuje znak slunce na úpatí stromu. V Indii nacházíme trojitý strom nesoucí tři slunce, obraz Trimurtí, rovněž strom nesoucí dvanáct sluncí, která jsou jak bylo řečeno, podobně jako Áditjové, spřízněna s dvanácti znameními zvěrokruhu či dvanácti měsíci v roce; někdy je zde jen deset sluncí, přičemž desítka je znamení cyklické dokonalosti v pythagorejské doktríně. 26] Různá slunce v zásadě odpovídají různým fázím cyklu; vycházejí z jedinosti na počátku cyklu a vracejí se zpět na jeho konci, který je zároveň začátkem nového cyklu vzhledem k zákonu kontinuity všech úrovní bytí jedné univerzální Existence. 27]

(1931)

 

Guénon, R. 1996: Symbolism of the Cross. New York: Sophia Perennis et Universalis, s. 46 n. (slovenské vydání Symbolika kríža, Bratislava: Hronka, 2016, kap. 9 „Strom stredu“)

Poznámky:

1] Král světa, kap. 2 (česky u nakl. Malvern, 2009). Ohledně „stromu světa“ a jeho různých podob viz. L’homme et son devenir selon le Vêdânta. I v muslimské esoterice je jedno pojednání s názvem „Strom světa“ (Šarajatul Kaun) od Ibn Arabího.

2] Král světa, kap. 5 a 9; Authorité Spirituelle et Pouvoir Temporel, kap. 5 a 8.

3] K tématu symboliky ovoce ve vztahu k pozemskému ráji L’ésotérisme de Dante, kap. 9 a Le règne de la quantité et les signes des temps, kap. 20 (slovenské vydání obsahuje studii překladatele Andreje Záthureckého „René Guénon o Danteho ezoterisme“).

4] K tématu „sefirotického stromu“ viz. Král světa, kap. 3. Podobně je ve středověké symbolice strom živých a mrtvých, jehož dvě strany nesou ovoce představující příslušné dobré a zlé skutky; jasně připomíná strom poznání dobrého a zlého, přičemž jeho kmen, který reprezentuje samotného Krista, jej ztotožňuje se stromem života.

5] „Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.“ Můžeme poznamenat, že v indické tradici strom světa představuje fíkovník. Upomínáme také, že stejnou roli hraje tento strom v Evangeliu.

6] srv. Král světa, kap. 5.

7] Tato symbolika souvisí s tím, co říká sv. Pavel v I. listu Korintským 15: „Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života”. Obraz Adamovy lebky u paty kříže – podle legendy byl Adam pohřben na samotné Golgotě („Lebce“) – je dalším symbolickým znázorněním téhož vztahu. [Podobně jako se u paty „osy světa“ nachází Adamova hlava, v severské tradici se zde nachází Mímiho hlava, pozn. překl.]

8] Je třeba poznamenat, že kříž ve své jednoduché podobě nacházíme mezi egyptskými hieroglyfy ve významu „zdraví“ (například ve jméně Ptolemaia Soter). Toto znamení je odlišné od znamení crux ansata neboli „smyčkového kříže“ (ankh), který vzhledem ke své roli vyjadřuje ideu „života“, a který byl používán křesťany v prvních dvou stoletích. Je otázkou, zda prvně jmenovaný z obou hieroglyfů nesouvisí se stromem života, což by zároveň propojilo obě zvláštní formy kříže, protože jejich význam by se zčásti překryl; v každém případě je patrné spojení mezi ideami „zdraví“ a „života“.

9] Numeri 22.

10] Asklépiova hůl má podobný význam; na Hermově caduceu vidíme dva hady v opozici odkazující na podvojný význam symbolu.

11] Král světa, kap. 3.

12] S hadem obtočeným kolem stromu (nebo okolo hole) se lze setkat v mnoha tradicích; uvidíme později jeho význam z hlediska geometrické reprezentace bytí a jeho stupňů.

13] Jeden odstavec v románu L’ Astrée od hraběte d’Urfé se zmiňuje o stromu s třemi výhonky na základě tradice, jež se zdá být druidského původu.

14] Identifikace kříže s kosmickou osou je explicitně udána v hesle kartuziánů: „Stat crux dum volvitur orbis.“ Srovnej se symbolem zeměkoule, kde kříž vychází z jejího pólu; opět zobrazení osy světa (viz. L’Esotérisme de Dante, kap. 8).

15] S těmito formami se lze setkat obzvláště na basreliéfech období Han.

16] Zmíněný strom nese trojlaločné listy vycházející ze dvou větví zároveň a na konci každé větve jsou kalichovité květy; ptáci létají kolem nebo sedí na stromě Ohledně spojení symboliky ptactva se symbolikou stromu v různých tradicích viz. L’homme et son devenir selon le Vêdânta, kap. 3, kde jsou citovány rozličné texty Upanišad a podobensví o hořčičném semenu z Evangelia. Další příklad pocházející ze skandinávské tradice poskytují dva havrani, Odinovi poslové, kteří sedí na špičce jasanu Yggdrasilu, který je jednou z forem stromu světa. Ve středověké symbolice nacházíme ptáky na Peridexionu u jehož paty je drak; jméno stromu je zkomoleninou slova Paradision a je zvláštní, že došlo k takové deformaci – jako by mu lidé v jistém okamžiku přestali rozumět.

17] Místo „spojeného stromu“ lze najít shodným způsobem spojené kameny; je zde v každém případě úzká spojitost mezi stromem a kamenem (rovnocenný obrazu hory) jako symbolů světové osy; dále v ještě obecnější rovině je ve většině tradic mezi stromem a kamenem konstantní paralela.

18] Qabbalah staví tyto řeky do vzájemného stavu s písmeny, z nichž vzniká slovo PaRDeS.

19] Podle tradice Fedeli d’Amore se tento zdroj nazývá „studna věčného mládí“ (fons juventutis) a ve všech případech se nachází u paty stromu života; jeho voda se dá připodobnit k nápoji nesmrtelnosti (amrta indické tradice); souvztažnost stromu života s védskou sómou a mazdaickou haomou je také evidentní. [iránskému haoma etymologicky odpovídá české chmel, pozn. překl.] V této souvislosti lze také vzpomenout na „rosu světel“, která podle hebrejské kabbaly vychází ze stromu života, a jejíž prostřednictvím jsou vzkříšeni mrtví. [Izajáš, 26:19]; tato rosa hraje rovněž důležitou roli v hermetickém symbolismu. Tradice Dálného východu se zmiňuje také o „stromu se sladkou pryskyřicí“ vyrůstajícím na hoře Kun-Lun, která bývá považována za ekvivalent „polární“ hory Méru a jiných svatých hor (již bylo řečeno, že hora stejně jako strom jsou symboly „osy světa“). Podle stejné tradice Fedeli d’Amore (viz. Luigi Valli, Il linguaggio segreto di Dante e dei Fedeli d’ Amore), je tento zdroj rovněž „studnicí moudrosti“, který je spojený se zachováním primordiální Tradice jako spirituálního středu světa; nacházíme tak v tomto případě spojitost mezi primordiální Tradicí a primordiálním stavem, kterou jsme zachytili již při jiné příležitosti v symbolice Svatého Grálu, vztahující se k dvojitému aspektu „poháru“ a „knihy“. Lze také připomenout v křesťanské symbolice obraz beránka s knihou se sedmi pečetěmi na hoře, z níž sestupují čtyři řeky. Vztah mezi symboly „stromu života“ a „knihy života“ vysvětlíme později. Další symbolismus, který ukazuje zajímavé paralely nacházíme u národů Střední Ameriky, kde „v průniku dvou kolmých průměrů umístěných v kruhu stojí posvátný kaktus peyotl či hicouri, symbolizující Pohár nesmrtelnosti, a je tak považován za středobod duté koule a tím i střed světa.“ (A. Rouhier, Le Peyotl, s. 154) Ohledně srovnávání symboliky čtyř řek viz. také čtyři obětní poháry védských Rbhusů. (k Fedeli d’ Amore Julius Evola v Metafyzice sexu, Volvox Globator 2009; Sol noctis 2025).

20] Viz. L’Esotérisme de Dante, kap. 8. Á propos, vysledovali jsme zde spojení mezi čtyřmi řekami říše Hádés a čtyřmi řekami pozemského ráje, přičemž „starý muž z Kréty“ představuje čtyři lidské Věky.

21] Viz. Král světa, kap 11.

22] Viz. Král světa, kap. 9. Nebeský Jeruzalém nemá tvar kruhu, ale čtverce; konečná rovnováha byla získána prostřednictvím zmíněného cyklu.

23] Ovocem stromu života jsou zlatá jablka ze zahrady Hesperidek; zlaté rouno Argonautů je podobně umístěno na stromu, který střeží had nebo drak – opět symboly nemsrtelnosti, kterou musí člověk znovu nabýt.

24] Dévové, Áditjům podobní, mají pocházet z Áditi (nedělitelnosti). Z Diti (dělitelnosti) pocházejí Dáitjové nebo Ásurové. Aditi je také v jistém smyslu primordiální Přirozenost, arabsky známá jako al-Fitrah.

25] Nelze nezmínit souvislost s pojmenováním některých polárních souhvězdí se jmény zvěrokruhu a vice versa (Král světa, kap. 10) V jistém smyslu může být slunce nazváno „synem Pólu“; rovněž platí: „polární“ princip je nadřazen „solárnímu“.

26] V indické tradici se během trvání jedné Manvantary se zjeví deset Avatárů.

27] Mezi národy Střední Ameriky jsou čtyři různá slunce považována za vládce čtyř věků, do kterých je rozdělena velká cyklická perioda. Jejich jména jsou odvozena od vztahu ke čtyřem elementům.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Arthur Moeller van den Bruck – Třetí říše (výbor)

Arthur Moeller van den Bruck - Třetí říše (výběr)***
NOVINKA!
Vedle Spenglerova Zániku Západu (Academia 2017, II. vydání) jde o nejdůležitější spis první fáze konzervativní revoluce, antimaterialistického, antiindividualistického a voluntaristického světonázoru. V češtině vychází poprvé.
***
Kniha Třetí říše vyšla v roce 1923 čili v roce okupace Porúří Francií: Karl Radek, funkcionář kominterny, oslavuje odboj a oběť nacionála Lea Schlagetera; v roce fémových soudů a nezdařených státních převratů: demokratický tisk informuje o potlačení pokusů o puč „nacionálně-komunistických band“, totiž Černého Reichswehru u Kostřína, a nacionálně-socialistického hnutí v Mnichově; v roce obří (sociální) inflace, kruté (nacionální) bídy a všeobecné nestability: přesto i právě proto se zdá, že již tak hrubě otřesenou rovnováhu vnuceného demo-liberálního systému, zakládající se na politickém schématu pravice versus levice, může rozmetat hnutí a úder třetí pozice.
***
K objednání na Kosmasu ZDE!

Léon Degrelle – Planoucí duše

Léon Degrelle - Planoucí duše***
DOTISK!
Tenhle kříž se otáčí za sluncem!
Převážnou část této knížky v barvě polní šedi tvoří poznámky, které si Velitel zapisoval již v meziválečném období a za války. V poválečném exilu je doplnil a scelil do jednoho textu.
***
K objednání na Kosmasu ZDE!

Paul Burnley – Deník skinheada 1980-1986 (POSLEDNÍ VÝTISKY SKLADEM!)

Paul Burnley - Deník skinheada***
Paul Burnley – Deník skinheada 1980-1986
POSLEDNÍ VÝTISKY SKLADEM!
Deník skinheada je záznamem sociálních dějin dvacátého století, kdy se mladí lidé přidávali k různým subkulturám. Byli tu punkeři, rockabilly, rockeři, tedové, novoromantici, mods, scooter boys, heavymetalisté, hippies a gotická subkultura. Ve dvanácti letech se Paul Burnley vydal ve stopách svého staršího bratra a přidal se k londýnským skinheadům. Byla to cesta, která vedla k násilí, pití alkoholu „natajno“, policejním celám, rozpadu rodiny, radikální oi hudbě a krajně pravicovému fanatismu.
Napsané z pohledu tehdejší doby a s typickou bezohlednou drzostí — autor si nebere servítky. Nic není přikrášlené, žádné omluvy, jen strhující a místy děsivý popis života uprostřed chaosu těch opojných let.
***
Knihu lze objednat na stránkách knihkupectví Alembiq, knihkupectví Skleněná louka nebo v eshopu Náš směr.

DÉLSKÝ POTÁPĚČ NA TELEGRAMU

Délský potápěč na Telegramu***
Sledujte ZDE
.

DÉLSKÝ POTÁPĚČ NA INSTAGRAMU

Délský potápěč na Instagramu!***
Délský potápěč na Instagramu.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív