Epstein: Mrtví nemluví

Autor: Philip Giraldi

… aneb kdo koho vlastně řídil v případě Jeffreyho Epsteina?

Příběh zesnulého pedofila a pravděpodobného izraelského špiona Jeffreyho Epsteina ani s jistým odstupem nepřestává fascinovat, neboť navzdory tvrzením oficiálních míst o důsledném vyšetření skandálů vyšlo dosud na světlo jen málo pravdy. Případ údajně zůstává otevřený a má se za to, že vyšetřovatelé z ministerstva spravedlnosti byli schopni podrobněji se zabývat některými aspekty událostí. Velkou část vyšetřování zabírá přezkum konání čtyř státních zástupců zapojených do vyjednávání s Epsteinem a jeho právníky v letech 2007-2008. 22 měsíců trvající přezkum odboru ministerstva spravedlnosti pro profesní odpovědnost (Office of Professional Responsibility, OPR) byl uzavřen 12. listopadu (2020) vydanou zprávou v rozsahu 350 stran.

Ministerstvo si našlo obětního beránka za to, co mnozí označují jako závažné profesionální selhání, včetně možné korupce vysoce postavených veřejných představitelů. Podle očekávání se jím stal Alexander Acosta, státní zástupce ve floridském Miami, kde se Epsteinův případ projednával. Přezkum OPR na základě zhodnocení vnitřní komunikace státních úřadů i té mezi státním zastupitelstvem a Epsteinovým týmem prestižních právníků dospěl k závěru, že Acosta projevil při práci na Epsteinově případu „špatný úsudek“. Neinformoval oběti ani jejich právní zástupce o vývoji případu podle zákonem stanoveného postupu a oslyšel hlavního vyšetřovatele i agenty FBI, podle nichž si Epstein měl odsedět delší dobu za mřížemi. Dokonce ještě před dovršením vyšetřování předložil Epsteinovi vysoce výhodnou dohodu. Vyšetřování OPR také zjistilo, že řada e-mailů, které by pomohly procesnímu postavení žalobců, nebyla jejich obhájcům zpřístupněna, což autoři zprávy připsali na vrub „technické závady“.

Mezera v e-mailech sahá od května 2007, kdy kancelář státního zástupce připravila 53 stránkový koncept Epsteinovy obžaloby, do dubna 2008, krátce předtím, než si Epstein svým přiznáním viny zajistil konec federálního vyšetřování v podstatě symbolickým potrestáním u státního soudu. Epsteinovi obhájci mezitím velice aktivně lobbovali u federálních prokurátorů za anulaci obvinění a ukončení federálního vyšetřování. Epsteinova „gentlemanská dohoda“ s federální vládou znemožnila možné odsouzení za vážné zločiny proti 19 údajným obětem, většinou nezletilých. Místo hrozícího trestu odnětí svobody v délce 14-17 let ve federální věznici pobízeli federální prokurátoři Epsteina, aby přiznal vinu za dva trestné činy související s prostitucí před státním soudem, a tím případ ukončil. Epstein si „odkroutil“ 13 měsíců z osmnáctiměsíčního rozsudku v místní věznici, kdy se těšil z velice shovívaných podmínek programu práce ve výkonu trestu, kdy často dokonce přespával ve vlastní domácí posteli. Federální vyšetřování tímto bylo uzavřeno.

Dodejme, že za do nebe volající selhání spravedlnosti nebude potrestán Acosta – který se pravděpodobně nadobro stáhnul z veřejné sféry – ani nikdo jiný. Tak to dnes ve státní sféře chodí. Ještě mnohem závažnější je ale neochota či neschopnost autorů zprávy vypořádat se s argumentací, kterou se Acosta hájil, když jeho nekompetentní postup v Epsteinově případu v roce 2019 vyšel najevo a začala se jím zabývat média.

Naprosto zásadním prvkem celé Epsteinovy ságy, který se povětšinou ututlává, však je jeho možné spojení s izraelskou zpravodajskou službou Mosad. Investigativní novinářka Whitney Webbová nedávno doplnila vyčerpávající shrnutí známých skutečností o Epsteinově spolupachatelce a milence Ghislaine Maxwellové o část zabývající se možným zapojením jejích sester Isabel a Christine do aktivit původně přímo řízených jejich otcem, známým agentem Mosadu Robertem Maxwellem.

Indicií, že Epstein byl přímo zapojen do špionážní agendy jako uplácení nebo vydírání prominentů, aby jednali v izraelském zájmu, je v prvé řadě Acostovo vyjádření z roku 2017: prý mu „řekli, že ‚Epstein patří k tajným službám‘ a aby do toho přestal vrtat“. FBI ani ministerstvu spravedlnosti to zjevně nepřišlo jako dostatečný podnět k dalšímu vyšetřování. Není to ale náznak jediný: Epstein pořizoval videonahrávky svých hostů souložících s jeho mladými děvčaty, což je klasická metoda, užívaná k polapení cílených jedinců do svých osidel snad všemi tajnými službami světa. V jeho honosném sídle na Manhattanu se našlo větší množství diamantů, hotovosti a rakouský pas, kdyby snad někdy potřeboval rychle zmizet.

Spojování Epsteina právě s izraelskými tajnými službami je nasnadě díky jeho vztahu s Robertem Maxwellem a později s jeho dcerou Ghislaine. Česko-slovenský Žid Robert Maxwell (vl. jménem Abraham Leib Hoch – Ján Ludvík Hoch), naturalizovaný britský občan, byl americkou CIA i dalšími rozvědkami považován za dlouholetého agenta Mosadu. Po jeho smrti za podivných a nikdy nevyjasněných okolností se mu dostalo státního pohřbu v Izraeli, na němž nechyběl nikdo ze současných ani minulých šéfů tajných služeb Židovského státu, ani tehdejší premiér Jicchak Šamir, který nad mrtvým pěl smuteční ódy: „Učinil pro Izrael mnohem víc, než dnes můžeme říct.“ Ghislaine pak podle všeho řídila přísun mladých dívek, Epsteinových obětí.

Pro verzi o tajných službách hovoří – přestože to podle všeho FBI i ministerstvo spravedlnosti nechává ledově chladnými – také kniha Epstein: Dead Men Tell No Tales (Epstein: Mrtví nemluví) z pera někdejšího agenta izraelské rozvědky zodpovědného za operaci „Robert Maxwell”. Autor v ní mj. popisuje, jak Epstein s Maxwellovými vydírali významné politiky v zájmu Mosadu. Podle Ariho Ben-Menašeho pracovali pro izraelskou vládu už od 80. let a jejich Mosadem a vlivnými americkými Židy financovaná operace patřila do klasické špionážní kategorie „vějička“, kdy na nezletilé dívky lákali známé světové politiky, mezi nimi třeba britského prince Andrewa nebo Billa Clintona. Politici byli následně vyfotografováni a natáčeni in flagranti.

Navzdory důkazům se toho ale o roli Ghislaine, v současnosti držené ve vazbě v brooklynské věznici s maximální ostrahou, příliš neví – působit zde může i záměrná kamufláž jistých prvků (dnes už bývalé) Trumpovy administrativy, známé svou ochotou k úsluhám pro Izrael. Skoro nic pak není známo o možném zapojení dalších dvou Ghislaininých sester. Webbová dopodrobna dokumentuje, jak Maxwellová a její řídící důstojníci v izraelském Mosadu narušili bezpečnost přísně tajného informačního systému, využívaného americkou vládou: „Zatímco spolupráce Ghislaine s tajnými službami… vyšla najevo ve vztahu k její klíčové roli v kuplířsko-vyděračské operaci Jeffreyho Epsteina,… téměř žádná pozornost se nevěnuje jejím sestrám, dvojčatům Christine a Isabel, přestože zastávaly vysoké pozice v krycí společnosti izraelské rozvědky, která napomohla největšímu špionskému ‚majstštyku‘ jejich otce pro Izrael, totiž prodeji ‚napíchnutého‘ softwaru PROMIS americkým laboratořím v srdci amerického jaderného zbraňového systému… Ghislaine se účastnila tohoto vydírání ‚komprem‘ stejně jako Epstein po svém první zatčení, kdy si začali namlouvat největší technologické hráče od nejvlivnějších investičních firem Silicon Valley po nejznámější titány technologických odvětví. Epstein současně také investoval do izraelských technologických společností se zpravodajskými konexemi a vychloubal se držením spousty kompromitujícího materiálu na nejvlivnější ředitele technologických společností.“

Po záhadné smrti Roberta Maxwella v roce 1991 se jeho synové Kevin a Ian ujali kontroly nad plejádou vzájemně propojených společností, které jejich otec využíval jak k ukrývání aktiv, tak získání přístupu i informací. Ghislaine zůstávala v New Yorku a okolí, zbylé dcery Isabel s Christine pak pokračovaly v otcově „odkazu“ zneužíváním internetu jako zdroje zpravodajsky citlivých informací.

Především Isabel projevila ostré lokty, takže se z ní postupně stala klíčová styčná osoba mezi izraelskou vládou a Silicon Valley. Whitney Webbová detailně popisuje, že „se pohybovala ‚ve stejných kruzích jako její otec‘ a zařekla se ‚pracovat jen na věcech souvisejících s Izraelem‘… až se časem stala hlavní prostřednicí pro vstup izraelských technologických společností s vazbami na rozvědku do Silicon Valley, to vše s pomocí dvojice spoluzakladatelů Microsoftu Paula Allena a Billa Gatese.”

Lze se důvodně domnívat, že příběh o masivní špionážní operaci Mosadu na americké půdě s využitím pedofila a mladičkých dívek, byl pro naše mocné příliš silná káva, a tak se rozhodli, že se pravda nikdy nesmí dostat na povrch. Ještě skandálnějším příběhem je ale to, jak se prominentní „britská“ rodina Maxwellových ve službách Mosadu dlouhá léta dopouštěla špionáže na americké půdě, často v podstatě celému světu na očích, a FBI i ministerstvo spravedlnosti se rozhodly předstírat, že nic nevidí. Toto je skutečný skandál: Izrael (zase) špehuje a Washington (zase) vše popírá.

Článek Philipa Giraldiho The Maxwells: Mossad’s First Family of Spies vyšel na stránkách Unz Review 8. prosince 2020.