Autor: Radim Lhoták
Uplynulo bezmála čtyřicet let od sametové revoluce. Kam jsme se to dopracovali, nebo lépe, čemu jsme se naučili? Pro trefné vyjádření si vypůjčím slova Carla Schmitta: Prohráli jsme vlastní porážku a užíváme si ji jako porážku někoho jiného, tudíž jako vítězství. Do našeho podvědomí se vemlouvají komičtí filosofové mýtu o svobodě a demokracii a společenský diskurz prefabrikují všeovládající symptomatické falsifikace. Není požitku pro ucho ani pro oko, nic nepomůže analýza ani pojem. Ze všeho čiší faleš a morální prázdnota.
Nepatříme na Západ, nepatříme ani na Východ, vlastně nepatříme vůbec nikam. Jsme jako zevlouni bez vlasti a bez domova. Není namístě se ptát, čemu jsme se naučili, ale čemu jsme se odnaučili: Číst, psát, naslouchat, vzdělávat se, kriticky myslet, být solidární, řídit se vlastním svědomím. Materiální zabezpečení od sametové revoluce zdánlivě vzrostlo, ovšem zdaleka ne pro každého. Obchody nabízejí vše, co hrdlo ráčí, ale dostupné bydlení, dokonce ani vlastní střechu nad hlavou si nemůže dovolit zdaleka každý. Mnozí z nás jsou na tom hůř, než kdykoli dříve: bezdomovci, matky samoživitelky, otcové vyobcovaní z rodin, zkrachovalé existence, zadlužení otroci lichvářů, lidé bez práce a bez zastání.
***
***
***
***
***
Nejnovější komentáře