Categorized | Historie, Kultura

62 let od úmrtí Františka Zavřela

Non deserit altaPřed dvaašedesáti lety, 4. prosince 1947, zemřel v pražské nemocnici Milosrdných bratří „přední český dramatik meziválečné doby“, František Zavřel. O několik dní dříve byl nalezen v zuboženém stavu v letenských sadech, kde jako bezdomovec přespával.

Zavřel patřil k nejrozhodnějším kritikům masarykovského „demokratického“ režimu a byl jím často perzekuován: jeho knihy byly zabavovány, hry odkládány nebo – po Fortinbrasovi, románu namířeném proti systému a ministru Benešovi – raději vůbec bojkotovány; on sám byl předčasně penzionován a po vynuceném odchodu ze zaměstnání zažil mnohá jiná příkoří a šikanování, k čemuž přispíval i jeho odbojný, útočný temperament.

Exkomunikován společností „slušných lidí“, byl zván na kulturní večery Národní obce fašistické. Ač zapálený vlastenec, pohrdal Čechami „malých lidí“, Čechami Švejků, čapkoviny, a kořil se ideálu „velkého člověka“, vůdce, myslitele, válečníka, ať už to byl Napoleon, Nietzsche nebo Mussolini; do velkých států Evropy, hlavně do Itálie, se opakovaně utíkal před malodušnou nenávistí domácí „luzy v cylindrech“.

Roku 1941 byl rehabilitován a znovu povolán do úřední služby (na ministerstvu lidové osvěty), což se mu stalo osudným. V květnu 1945 byl zatčen a do poloviny září stejného roku byl v pankrácké věznici vyšetřován. Podezření z kolaborace se sice neprokázalo a musel být propuštěn, ale zásahem starého nepřítele, prezidenta Beneše, byl zbaven možnosti existence; ještě ve vazbě také dostal výpověď z bytu, což pro šedesátiletého, již zcela izolovaného „fašistu“ znamenalo defakto rozsudek smrti.

Odboj vyznavače elitářské devizy Non deserit alta („neopouští výšiny“) proti občanské skutečnosti skončil tragicky a – z hlediska její hierarchie – úplně dole, v hadrech tuláka; však také co je opravdu tragické, nebývá teatrální. Přesto i proto je Františka Zavřela třeba chápat jako „zapomenutého bratra a druha všem ubíjejícímu prostředí a glorifikaci lidské průměrnosti se vzpírajících“, s potřebou, jak píše Thomas Mann, „d´aller au dela, plus outre que l ´humanité“. Romantických buřičů hlásajících faustovského člověka. Do tohoto světa vysoké romantiky, do linie začínající u nás Máchou a vrcholící Martenem (Kniha silných), je třeba autora Polobohů promítnout, jakkoli by sám – osobně zcela nenápadný – každou pózu (a la Byronův Manfred) u člověka XX. století zcela jistě odsoudil jako zbanalizovanou.

Z rozsáhlého Zavřelova díla vybíráme ukázku – nanejvýš symptomatickou – ze hry NIETZSCHE. Krátký úryvek sice nedává nahlédnout do dramatické stavby, zato se soustřeďuje na otázku (na půdorysu fiktivního setkání dvou „titánů“), která je stále živá a odpovědi na ni dělí národní i evropský odpor jako celek:

Dějství I. Scéna 8.

NIETZSCHE: Nemýlím-li se, zabýváte se přibližně týmiž věcmi jako já. Otázky, které si kladete, a dokonce i odpovědi, kterými se s nimi vyrovnáváte, jsou velice podobné mým.

DOSTOJEVSKIJ:Byly. Odpovědi zmizely, otázky zůstaly, palčivější než dřív. Dnes na ně odpovídám zcela jinak.

NIETZSCHE: Proč?

DOSTOJEVSKIJ: Poněvadž moje dřívější odpovědi spočívaly na nesprávných předpokladech.

NIETZSCHE: Chcete tím říci, že jste se mýlil?

DOSTOJEVSKIJ: Od základu.

NIETZSCHE: Soudě podle toho jsem to nyní já, který se mýlím.

DOSTOJEVSKIJ: Obávám se, že ano.

NIETZSCHE: Vracel jste se ve svých spisech znovu a znovu k typu člověka, který převyšuje ostatní –

DOSTOJEVSKIJ: Který se domnívá, že je převyšuje.

NIETZSCHE: Tento člověk neuvažuje příliš o dobru a zlu, jelikož se domnívá, že mu přísluší na rozdíl od ostatních určitá volnost akce.

DOSTOJEVSKIJ: Jelikož se domnívá, v tom to vězí.

NIETZSCHE: Toto domnění je podle vašeho názoru omyl.

DOSTOJEVSKIJ: Omyl je slabý výraz. Je to zločin.

NIETZSCHE: Všechno nadprůměrné, všechno buřičské, odlišné a výbojné zahrnujete do tohoto omylu –

DOSTOJEVSKIJ: Do tohoto zločinu, ovšem.

NIETZSCHE: K tomu jste tedy dospěl?

DOSTOJEVSKIJ:Tisíci cestami. Tisíci omyly. Tisíci klamy.

NIETZSCHE: Není to tisící a prvý omyl, tisící a prvý klam?

DOSTOJEVSKIJ: Není. Spása – to zní příliš rusky – tedy podle vašeho slovníku síla, není ve vašem nadčlověku.

NIETZSCHE: V čem je tedy?

DOSTOJEVSKIJ: V bohu.

NIETZSCHE: Bůh je mrtev.

DOSTOJEVSKIJ: Věřil jsem tomu. Bloudil jsem právě tak jako bloudíte vy. Rouhal jsem se právě tak jako se rouháte vy. „Spal jsem, spal jsem,“ praví váš Zarathustra. „Procitl jsem z dlouhého spánku.“ Také já jsem procitl. Nestalo se to přes noc, nýbrž postupně, velmi namáhavě, krok za krokem. Na Sibiři, v nevylíčitelné samotě, uprostřed vrahů, nevěstek, žhářů, ztracených a prokletých lidí začal jsem pochopovat svůj omyl. Ubohoučká jiskra něčeho bolestně lidského, která planula v nejzavrženějším z těchto zavržených, rozžehla požár v mém srdci. Tito ubožáci, tito vyvrhelové, tito ztracení, zapomenutí a prokletí věřili, nejasně a zmateně, ale věřili. Bylo to spíše jakési neurčité záření, jehož obsahem byl Kristus. Přijal jsem jej od nich ve stejné podobě, jak jsem jej poznal v rodném domě jako dítě. Byl jsem zachráněn.

NIETZSCHE: Illusí.

DOSTOJEVSKIJ: Věřím.

NIETZSCHE: Ve svou illusi.

DOSTOJEVSKIJ: V boha.

NIETZSCHE: Usilujete věřit, ale pochybujete.

DOSTOJEVSKIJ: Pochybuji a znovu věřím.

NIETZSCHE: A znovu pochybujete. Bůh je mrtev. Podívejte se na dno (jako byste se mohl dívat někam jinam!) lidských věcí, podívejte se na dno lidských dějů, srdcí, nervů – kde je bůh? Ukažte mi jeho nejmenší stopu! Nepodaří se vám to, jelikož zmizela, aby učinila místo –

DOSTOJEVSKIJ: Čemu?

NIETZSCHE: Něčemu, co se teprve rodí. Něčemu v nejhlubším smyslu slova budoucímu.

DOSTOJEVSKIJ: Co je to?

NIETZSCHE: Člověk, který vytvoří ze sebe něco vyššího, tvrdšího a hlubšího než byli jeho předchůdci. Všechny bytosti vytvořily něco nad sebe samy. Proč by měl právě člověk zůstat na mrtvém bodu anebo se dokonce vrátit zpět? Proč? O co usiluje váš Karamazov, Kyrilov, Raskolnikov a jak se všichni jmenují?

DOSTOJEVSKIJ:Bloudí tak jako jsem bloudil já. Pravda je pouze v bohu.

NIETZSCHE: Sibiř vás zlomila.

DOSTOJEVSKIJ: Uzdravila mne.

NIETZSCHE: Chorobu nazýváte zdravím?

DOSTOJEVSKIJ: Vy činíte totéž.

NIETZSCHE: Snad jsme churavi oba – naši odpůrci to budou nepochybně tvrdit – to však nemění pranic na podstatě věci. Hodnoty, na kterých chcete stavět, náleží minulosti. Je truchlivé se s nimi loučit, připouštím, ale je to nutné. Motýl opouští kuklu, šíp tetivu, had svléká kůži a člověk vystupuje nad to, co bývalo kdysi jeho pýchou. Je na čase obrátit zraky k něčemu hlubšímu, čistšímu a mocnějšímu, k něčemu, co ospravedlní člověka před sebou samým.

Hra nebyla nikdy provedena, autor se mohl těšit „jen“ z uznání Richarda Strausse nebo Gerharta Hauptmanna, Mussolini odpověděl na italský překlad hned třemi dopisy. Každopádně jde o první hru o velkém filozofovi vůbec! Širší text je snadno dostupný v Zavřelově knize Za živa pohřben, vydané v Praze r. 1942 (kapitola Nietzsche, s. 144 – 152). Přestože byl František Zavřel dlouhá léta na indexu, několik významných kritiků se nebálo ocenit jeho literárně-dramatické kvality, na prvním místě je třeba jmenovat Jindřicha Vodáka.

Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu

Ernst Jünger - Návštěva na Godenholmu***
Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
***
Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.

Oswald Spengler – Myšlenky

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil  jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.

Pat Buchanan2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativní spisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
Paul Anton de Lagarde 2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív