Rodina objevila její zakrvácené tělo bez života v pondělí ráno. Byla ubita k smrti kladivem a železnou tyčí, s největší pravděpodobností jedním ze svých zaměstnanců jménem Kenny Ramatshimbila. Ten byl v souvislosti s vraždou už zadržen a v pátek 24. května vyslechnut okresním soudem v Louis Trichardt. Podle policejního plukovníka Moatshe Ngoepeho je muž podezřelý „z vraždy a domovní loupeže“. Soud Ramatshimbilovi odmítl stanovit kauci, takže zůstane ve vazbě až do dalšího slyšení, naplánovaného na 1. července,
Zavražděná farmářská aktivistka žila na malém statku nedaleko Louis Trichardt. Ngoepe dodal, že „její rodina se jí neúspěšně snažila dovolat, načež se jeden z nich vydal na statek podívat. Po příchodu nalezl zabitou, jak leží na podlaze v kaluži krve s četnými bodnými zraněními.“
Pohřeb se bude konat v místním Gospel Church, očekává se přítomnost početných truchlících z řad rodiny, přátel i sympatizantů.
Henk van de Graaf ze zemědělského svazu Transvaal Agricultural Union (TLU SA) řekl, že ho její smrt velice bolestně zasáhla.
„Pokud se obětí může stát i známá aktivistka jako Annette Kennealyová, vyvolává to pochybnosti, zda se skutečně jednalo jen o ‚obyčejný‘ útok proti farmářům,“ nechal se slyšet.
Annette Kennealyová se proslavila jako lidskoprávní aktivistka bojující za oběti tzv. Plaasmorde v Jižní Africe. Pravidelně poskytovala rozhovory zahraničním médiím o podmínkách na jihu Afriky a také doprovázela štáby z ciziny při jejich reportážích na farmách i setkáních farmářů.
Dan Roodt z Pro-Afrikaans Action Group (PRAAG) ji znal osobně a byl její smrtí šokován i proto, že patřila mezi hlasité zastánce vlastnictví zbraní a obvykle u sebe zbraň nosila. „Má přítelkyně a bojovnice za bezpečnost venkova Annette Kennealyová se sama stala obětí strašlivé vraždy… Byla nesmírně statečná a vždy u sebe měla 9mm pistoli Astra. Nakonec ji však očividně nezachránila ani tato její připravenost.“
Kennealyová zbraň podle všeho během incidentu měla u sebe. Obviněný během předběžného výslechu policii pistoli na místě činu ukázal.
Jeden z jejích přátel, kterého jsme oslovili, nahlas přemýšlel: „Proč ho nezastřelila?“
Další z místních farmářů prohlásil: „Dokud si nebudeme vlastní (tj. afrikánskou) práci dělat sami, nebudeme v bezpečí. Annette ho nepotřebovala. Své koně prodala. Dovolila tam ale Ramatshimbilovi žít a čas od času ho zaměstnávala na opravu cest. Kdyby byla sama, ještě by žila.“
Matka Kennealyové Kim Labuschagnová se začala o svou dceru bát v neděli večer, když jí nezvedala mobil. Neohlásila se ani přes radiopřijímač farmářské hlídací skupiny, k níž patřila. V pondělí ráno se na farmu vydal jeden z příbuzných. Kolem deváté našel její tělo a zavolal policii.
Slavný afrikánský hudebník Steve Hofmeyr na svém twitterovém účtu vyjádřil své sympatie Annettině matce: „Vaše ztráta mi trhá srdce. I my ji potřebovali – byla tak odvážná. #prayers (modlitby).”
— – Kim Labuschagne (@KimLabuschagne) May 22, 2019
Annette Kennealyová si na svém Facebooku říkala přezdívkou Tshinakaho a titulek v záhlaví říkal „White lives matter.“ (I na bělošských životech záleží)
Sloupkař nizozemského listu Trouw Sylvain Ephimenco 25. května napsal.
„Bělošským farmářům v Jižní Africe hrozí vyvlastnění i útoky na farmy. Mnozí jsou brutálně zavražděni, čemuž nezřídka předchází celé hodiny utrpení při mučení vidlemi a vrtačkami. V současnosti je každý den napadena alespoň jedna farma a každý sedm a půl dní násilně umírá jeden farmář. Zatím nejstarší oběti bylo 88 let. Za uplynulých dvacet let proto mnoho bílých farmářů odešlo ze země a v Jižní Africe už jich tak zbývá jen polovina někdejšího stavu: 30 000.“
Známý afrikánský moderátor ranního zpravodajského pořadu Monitor na rádiu RSG Izak du Plessis vzdal Kennealyové na svém facebookovém účtu hold následovně:
„Šťastnou cestu, Tshinakao. Díky za ty tiché noci na hoře, která se stala tvým peklem. Díky za všechny ty hluboké rozhovory, náš jedinečný společný čas i za to, že‘s říkala pravdu… trvalé přátelství a krásu tvého srdce. Díky za ten víkend, kdy jsme pořídili tamty fotky. Nikdy na tebe nezapomenu.“
Šimon Válka: Dobře naspáno, ale apartheidní režim byl sice odsuzován, ale dokud existoval SSSR, opravdový zájem na jeho pádu nebyl. S 20 % bělochů a realitou studené války nebyl takový problém se udržet. Dnes tam vítězí to nejprimitivnější barbarství. Ohledně opuštění spojenců v Rhodésii jsou i teorie, že vláda JAR krátkozrace kvůli malicherné zášti části Búrů k osadníkům z Británie vládu v Salisbury podrazila a opustila.
Uznávám, že jaderné zbraně jsou v tomto případě nezbytné v rovině zahraniční politiky. Navzdory svému počtu si Afrikánci (a jejich tamní spojenci) byli schopni celou svoji zemi dlouhodobě hájit i navzdory mezinárodní izolaci. Nebýt Le Klerkovy ústupkové politiky, nevím proč by to nemohlo pokračovat (s jistými dílčími změnami) dodnes. Rozumí se, že domobrana takovému úkolu zdaleka nedostačuje. Dnešní události jsou jenom důsledkem postupného odpadávání severních spojenců a ústupu z Jihozápadní Afriky. Ani nejsem kategoricky proti vytvoření výhradně búrského státu, poštěstí-li se (i když by je nikdy nenechali na pokoji). Myslím však, že dnes není tato varianta beztak o mnoho víc pravděpodobná než chtít prozatím zpátky vše.
Šimon Válka: Hájit vše, mohlo znamenat vše ztratit. Rozdělení území by vytvořilo jasnou hranici, která by se dala bránit místo stovek propletých ostrůvků a všeobecným chaosem. Jaderné zbraně by byly k odstrašení cizích mocností a ne pro použití uvnitř vlastní země. Je potřeba vzít v úvahu i měnící se situaci, kdy počet bílých poklesl z 20 % na 10 % (dnes ještě méně) a mezinárodní společenství už nebylo ochotné režim tolerovat, když už ho kapitalistické státy nepotřebovaly jako protiváhu proti komunistům. V 90. letech by vláda apartheidu byla časem ve velké izolaci. A jsme opět u té závislosti na práci černých, kdy jich potřebovali co nejvíc až je totálně přečíslili.
Souhlasím s tím, že je Oranie dnes jediným možným a úspěšným řešením. Za chybu bych však považoval vzdát se i jenom části území. Nejenom z principu ale i proto, že by to odtržené oblasti vystavilo trvalé vojenské hrozbě. K tomu by nepochybně dříve nebo později došlo a svět by nehnul brvou. Co se jaderné varianty týče, tak ta jim nebyla moc platná v dlouhodobé opotřebovací válce na hranicích před Mandelou, natož v nějakém obklíčeném pozůstatku. Chybou bylo, že se porážka přijala jako hotová věc, a že se armádě nepodařilo včas zachránit to, co politici zachránit nedokázali.
Šimon Válka: Ano, jednotlivé farmy by byly zranitelné i bez černých zaměstnanců. Chyba byla už v tom, že po pádu apartheidu se nepokusili vytvořit bílou domovinu jen na části území JAR. Mohli si tam odvézt i jaderné zbraně. Dřív měli černoši aspoň bantustany, dnes běloši nemají žádné své oblasti. V 90. letech to ale neprošlo, protože jedni chtěli dál využívat práci černochů, druzí nechtěli opustit své kořeny v místech, kde žily generace předků a část bílých uvěřila, že i Mandelovi nástupci budou jako on, který se vzdal pomsty. Nepomysleli na to, že spíš po Mandelově smrti bude každý další prezident větší a větší jejich nepřítel a že duhový národ nemusí vůbec vzniknout. Chtěli věřit v sen míru a spolupráce a tak v něho věřili. Jestli někdo udělal rozhodnutí a zatím žije docela dobře, jsou to lidé v Oranii. Jen takových měst mělo být víc.
Pistole jsou dobrá věc, ale člověk se musí umět bránit i nožem a holýma rukama. Spoléhat na to, že budu moct vytáhnout pistoli je slaboduché. https://www.boj-nozem-brno.cz/
Pravda, bohužel to je důsledek konkurence. Navíc se Búrové musí potýkat se suchem. I tak by taková soběstačná hospodářství nezůstala ušetřena útoků. Důvod proč se to tak často a překvapivě děje, je prostě politická objednávka a to neustálé štvaní.
Její smrt připomíná zavraždění Eugène Terre’Blancheho, kterého taky zavraždil vlastní zaměstnanec. Toho varoval i Arthur Kemp, že snít o bílé domovině a přitom být závislý na práci černošských zaměstnanců nejde dohromady. Tady se taky divili, proč útočníka nezastřelila pistolí…protože to nečekala od člověka, kterého znala léta.
Trackbacks/Pingbacks
Jean Mabire – Zemřít v Berlíně
*** Zemřít v Berlíně: Francouzští esesmani posledními obránci bunkru Adolfa Hitlera.
*** Objednávejte na stránkách vydavatelství Nightingale Press nebo na Kosmasu.
.
Ladislav Malý – Vzpomínky jednoho disidenta
*** Z memoárů národního konzervativce…
*** Objednávejte ZDE.
21. listopadu 1941 se v newyorském Brooklynu v rodině židovskýchemigrantů z Maďarska narodil Paul Gottfried. Tento filozof, spisovatel a historik patří mezi nejvýraznější představitele amerického paleokonzervatismua velkou část své kariéry věnoval kritice neokonzervatismu. Jako mentor Richarda Spencera také patří k duchovním kmotrům alternativní pravice.
À propos
„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“
***
***
21. listopadu 1941 se v newyorském Brooklynu v rodině
Šimon Válka: Dobře naspáno, ale apartheidní režim byl sice odsuzován, ale dokud existoval SSSR, opravdový zájem na jeho pádu nebyl. S 20 % bělochů a realitou studené války nebyl takový problém se udržet. Dnes tam vítězí to nejprimitivnější barbarství. Ohledně opuštění spojenců v Rhodésii jsou i teorie, že vláda JAR krátkozrace kvůli malicherné zášti části Búrů k osadníkům z Británie vládu v Salisbury podrazila a opustila.
Uznávám, že jaderné zbraně jsou v tomto případě nezbytné v rovině zahraniční politiky. Navzdory svému počtu si Afrikánci (a jejich tamní spojenci) byli schopni celou svoji zemi dlouhodobě hájit i navzdory mezinárodní izolaci. Nebýt Le Klerkovy ústupkové politiky, nevím proč by to nemohlo pokračovat (s jistými dílčími změnami) dodnes. Rozumí se, že domobrana takovému úkolu zdaleka nedostačuje. Dnešní události jsou jenom důsledkem postupného odpadávání severních spojenců a ústupu z Jihozápadní Afriky. Ani nejsem kategoricky proti vytvoření výhradně búrského státu, poštěstí-li se (i když by je nikdy nenechali na pokoji). Myslím však, že dnes není tato varianta beztak o mnoho víc pravděpodobná než chtít prozatím zpátky vše.
Šimon Válka: Hájit vše, mohlo znamenat vše ztratit. Rozdělení území by vytvořilo jasnou hranici, která by se dala bránit místo stovek propletých ostrůvků a všeobecným chaosem. Jaderné zbraně by byly k odstrašení cizích mocností a ne pro použití uvnitř vlastní země. Je potřeba vzít v úvahu i měnící se situaci, kdy počet bílých poklesl z 20 % na 10 % (dnes ještě méně) a mezinárodní společenství už nebylo ochotné režim tolerovat, když už ho kapitalistické státy nepotřebovaly jako protiváhu proti komunistům. V 90. letech by vláda apartheidu byla časem ve velké izolaci. A jsme opět u té závislosti na práci černých, kdy jich potřebovali co nejvíc až je totálně přečíslili.
Při útoku s úmyslem zabít se obvykle útočí zezadu, odkud je každý člověk velmi zranitelný.
Přirozený nárok na vlastní zemi má pouze ten, kdo je schopen si ji uhájit. Sebeobrana a domobrana jsou na uhájení územních nároků málo.
L. Ch
Souhlasím s tím, že je Oranie dnes jediným možným a úspěšným řešením. Za chybu bych však považoval vzdát se i jenom části území. Nejenom z principu ale i proto, že by to odtržené oblasti vystavilo trvalé vojenské hrozbě. K tomu by nepochybně dříve nebo později došlo a svět by nehnul brvou. Co se jaderné varianty týče, tak ta jim nebyla moc platná v dlouhodobé opotřebovací válce na hranicích před Mandelou, natož v nějakém obklíčeném pozůstatku. Chybou bylo, že se porážka přijala jako hotová věc, a že se armádě nepodařilo včas zachránit to, co politici zachránit nedokázali.
Šimon Válka: Ano, jednotlivé farmy by byly zranitelné i bez černých zaměstnanců. Chyba byla už v tom, že po pádu apartheidu se nepokusili vytvořit bílou domovinu jen na části území JAR. Mohli si tam odvézt i jaderné zbraně. Dřív měli černoši aspoň bantustany, dnes běloši nemají žádné své oblasti. V 90. letech to ale neprošlo, protože jedni chtěli dál využívat práci černochů, druzí nechtěli opustit své kořeny v místech, kde žily generace předků a část bílých uvěřila, že i Mandelovi nástupci budou jako on, který se vzdal pomsty. Nepomysleli na to, že spíš po Mandelově smrti bude každý další prezident větší a větší jejich nepřítel a že duhový národ nemusí vůbec vzniknout. Chtěli věřit v sen míru a spolupráce a tak v něho věřili. Jestli někdo udělal rozhodnutí a zatím žije docela dobře, jsou to lidé v Oranii. Jen takových měst mělo být víc.
Pistole jsou dobrá věc, ale člověk se musí umět bránit i nožem a holýma rukama. Spoléhat na to, že budu moct vytáhnout pistoli je slaboduché. https://www.boj-nozem-brno.cz/
Pravda, bohužel to je důsledek konkurence. Navíc se Búrové musí potýkat se suchem. I tak by taková soběstačná hospodářství nezůstala ušetřena útoků. Důvod proč se to tak často a překvapivě děje, je prostě politická objednávka a to neustálé štvaní.
Její smrt připomíná zavraždění Eugène Terre’Blancheho, kterého taky zavraždil vlastní zaměstnanec. Toho varoval i Arthur Kemp, že snít o bílé domovině a přitom být závislý na práci černošských zaměstnanců nejde dohromady. Tady se taky divili, proč útočníka nezastřelila pistolí…protože to nečekala od člověka, kterého znala léta.