OTÁZKA zní: Co znamená rozdíl mezi kapitalismem a socialismem v podání amerického ministra financí Henryho Paulsona?
ODPOVĚĎ: Socialismem jsou akce silné vlády, která bankám bere peníze, aby lidem zajistila příjmy. Kapitalismus je, když velká vláda vezme peníze lidem, aby zachránila banky.
Na pozadí nadhodnocených burzovních akcií jsou to běžní vlastníci rizikových hypoték, kteří léta kupovali domy, které si ve skutečnosti nemohli dovolit a nakonec je ztratili. A nyní do hry vstupují (právě) ony banky, které vydávaly rizikové hypotéky přesvědčovánim bezelstných občanů o tom, že ceny jejich domů (nemovitostí) mohou jít pouze nahoru, a že hypotéky s variabilními sazbami prostě nemají žádné nevýhody. Následují trhy cenných papírů, na kterých finančníci kupující tyto špatné úvěry zřejmě nemají nejmenší potuchy, co to vlastně kupují.
Sanace bank způsobuje zděšení, krize se však stále prohlubuje, neboť jestliže jsou do bank, úvěrových fondů a pojišťovacích společností nality peníze poplatníků, celý ten složitý systém není zachráněn, ale naopak se začíná hroutit (část už se zhroutila).
Nadto je nutno si uvědomit, že státní pomoc jako taková v zásadě představuje čistý socialismus, zatímco sanace bank může být socialismus, ale také druh kapitalismu, který nechává daňové poplatníky krýt rizikový profit. Samozřejmě je jasné, že to bylo zejména díky vřeštícím Demokratům, proč ministr financí Paulson odsouhlasil požadavky na rovné postavení státu v bankách, které také sanoval, a to z toho důvodu, že pokud zde bude nějaký eventuální zisk, obratem se vrátí státní pokladně.
Nicméně nějaký reálný dozor, regulace, kontrola, vlastnictví vlády nad korporátními institucemi, díky kterým se krize prohloubila, ve skutečnosti vůbec nehrozí. Spekulantští šéfové korporací a globálních podniků, kteří nás zavedli do propasti, zůstanou v sedle, zatímco nemyslící stádo spotřebitelské masy bude uklidněno, aby se tak mohlo připravit na nové kolo masové spotřeby.
Co je třeba říct: my nemíříme k tomu, procitnout, vidět a pochopit, že nadprodukce a masový konzum kapitalistického systému, jehož výroba potřebuje raději vyprodat veškeré zboží, než prodat jen to, co je skutečně poptáváno, aby se vůbec udržel nad vodou, je ten problém, co stojí v pozadí celé krize. Nechceme pochopit, že kapitalismus potřebuje změnu: tak jako produkovat zboží je dnes stejně nutné získat schopnost a odvahu některé kroky kapitalismu dirigovat a korigovat.
Naopak podléháme dojmu, že opětovný a chvilkový nárůst burz je změnou obratu k lepšímu. Jestliže spotřebitelé začnou znovu utrácet jak utržení ze řetězu, jsme zpátky tam, kde jsme byli před začátkem této krize. Návrat k neomezené spotřebě bude další fází celé této krize.
Zaslepená chamtivost je už evidentní i v případě nejistot a výkyvů na trhu, kde hysterie páteční finanční deprese je nevyhnutelně následována hysterickým investováním v pondělí, následujícím ihned po víkendu. Navzdory chaosu a předtuchám nacházející zkázy, se zjevně nehodláme a nechceme poučit.
Benjamin Barber působí jako profesor na Univerzitě státu Maryland..
Zdroj článku: osobní blog autora.
Nechci brát iluze nikomu z diskutujících, ale pro většinu občanů je maximem toho co jsou schopni pochopit trojčlenka. Zamysleli jste se někdy nad tím, že každý druhý člověk je nutně podprůměrný, když uvážíme, že průměr či medián IQ je někde uprostřed. Tento fakt musí být promítacím plátnem všech pohledů.
Ano, konzumní způsob života je pouhou chimérou, nesměřuje ani tak k „lepším zítřkům“, jako k vyčerpání zdroje a žití na dluh.
Představa neomezeného růstu a bohatnutí je utopií. Svět, který je evidentně konečný, nemůže nabízet nekonečné požitky.
kalfus: Nevím, kde jste přišel na to, že moderní doba vymýtila hladomory. Pravý opak je pravdou, moderní doba přivodila hladomory a hrůzy totalitních režimů, jaké historie dosud neznala. Soudím, že aristokratická vláda ve stylu monarchie je lepší alternativou pro důstojný lidský život, než liberální demokracie.
moderní doba, která vymýtila cyklicky se opakující hladomory
nevím, jak souvisí přirozený technický vývoj s konzumní společností, jako sociálním jevem. hladomory nikdo vracet nechce.
Barber říká, že konzumní svět je profánní a kritizuje ztrátu identit, výměnou za materiální způsob života, odhození jakékoli transcendentní podstaty a v nepolední řadě také samotné ekonomické následky konzumerismu. které jsou tristní.
Návrat k neomezené spotřebě bude další fází celé této krize.
čili moderní doba, která vymýtila cyklicky se opakující hladomory a z ní logicky vyplývající konzumní společnost je úpadkem a katastrofou?
hmm zajímalo by mě, co pan Barber navrhuje, návrat do doby kamené, feudalismus??