Délský potápěč

Obyčejní Afghánci prochází okolo nástěnné malby Ašrafa Ghaního na mezinárodním letišti v Kábulu

Autor: Richard Hanania

Zatímco v Bidenově kabinetu se řeší, jak dál v Afghánistánu, mnozí stále naléhavěji varují, že by Spojené státy neměly nechat tamější vládu napospas. Tálibán dodržuje svůj závazek, že po celý rok nebude útočit na americké síly a slíbil, že v případě stažení amerických vojsk nedovolí teroristům, aby si v zemi vybudovali své základny.

S ohledem na tyto skutečnosti si zastánci setrvání v zemi stále jasněji uvědomují, že jejich argumenty nikdy nebyly chatrnější, a tak se více a více obracejí na morální výzvy. Co by se stalo s afghánskou vládou, kdyby USA odešly?

Aby tyto argumenty fungovaly, musela by však být afghánská vláda Tálibán morálně převyšovat a být schopna zajistit svým lidem lepší budoucnost. To ale není podepřeno skoro žádnými přesvědčivými důkazy.

Continue Reading

Může to tentokrát Marine dokázat?

Autor: Guillaume Durocher

Tentokrát už je to vážně naostro!

Počátkem roku pronikly do francouzských médií výsledky vysoce utajovaného průzkumu, podle něhož by v případě volby mezi nacionalistickou lídryní Marine Le Penovou a obnošeným globalistickým prezidentem Emmanuelem Macronem 48 % Francouzů upřednostnilo v čele země právě Marine. Ta nikdy předtím nestála podle věrohodných zpráv takto na dosah vítězství. Podle autorů průzkumu se do této pozice dostala díky tomu, že se jí povedlo naklonit si asi třetinu středopravých voličů, v kombinaci s masovým zdržením se levicových voličů, kteří by normálně hlasovali pro Macrona jako „záštitu proti nástupu fašismu“.

Continue Reading

Isabel Medina Peralta

Isabel je teprve osmnáct a studuje na Madridské univerzitě. Vede ale i dívčí sekci mládežnické organizace španělské Falangy a v této funkci letos 13. února promluvila při slavnostním shromáždění na počest vojáků Modré divize, padlých na východní frontě. Zatímco na hřbitově promlouvala jen ke třem stům účastníků, ozvěnu jejích slov mohlo záhy zaslechnout celé Španělsko. Neboť v její řeči mj. zaznělo:

Je naší nejvyšší povinností bojovat za Španělsko a za Evropu, teď slabou a likvidovanou nepřítelem, nepřítelem, který bude stále stejný, i když pod různými maskami: židem. Protože nic není jistější než právě tohle: žid je vinen.

Continue Reading

Proměna Německa („Nové Němky“ na protestu proti knize Thilo Sarrazina Němeco páchá sebevraždu v Solingenu, 2010)

Autor: Thorsten J. Pattberg

„Národ tvoří všichni, kdo žijí v této zemi.“ – Angela Merkelová, únor 2017

„Příliš dlouho vedeme debaty o tom, zda je naše země zemí imigrace. Skutečností je, že k imigraci dochází, protože jsme lidi znovu a znovu vyzývali, aby k nám přišli… Ale jednoduché uznání, že jsme zemí imigrace, nestačí. Konat musí stát, jehož zodpovědností je uspořádat společnost tak, abychom mohli žít pospolu.“ – německý prezident  Frank-Walter Steinmeier, srpen 2018.

Demografie

V roce 2015 přišlo do Německa přes dva miliony imigrantů, povětšinou mladých mužů ze Sýrie, Kosova, Albánie, Afghánistánu, Iráku a severní Afriky. Podle oficiálních zdrojů žilo v červenci 2020 v SRN 11,23 milionů lidí s cizím pasem, čili osmina obyvatelstva země. Podle webu Statista je více než 11 milionů držitelů německých pasů cizího původu. To společně dává množství cizinců v zemi 21,58 milionů, celých 26 % populace. K podmanění Indie stačilo sotva 20 000 Angličanů, k rozbití Aztécké říše asi půl třetí tisícovka Španělů a ke zcivilizování Austrálie několik lodí s trestanci.

Jak se to mohlo stát?

Continue Reading

Alexandr Dugin

Autor: Alexandr Dugin

Jeden z nejvýznamnějších současných ruských filozofů a politologů dneška představil 4.  března 2021 v ruských médiích v pořadu Царьград. Главное (Carygrad. Glavnoje) text, který je fakticky manifestem, s názvem „Velké probuzení.“ Tento manifest během dne prakticky proletěl celou Evropou, věnoval se mu např. i italský tisk. Jedná se o definici a výzvu k Velkému probuzení jako globální protiváze již započatého pokusu o tzv. Velký reset. Hlavní teze Duginova manifestu uvádím níže.

Manifest začíná analýzou „Pěti bodů prince Charlese“ a koncepce „Velkého resetu“. O jaký „Reset“ jde?

Continue Reading

Klaus Schwab a Princ Charles na Světovém ekonomickém fóru (leden 2020). Záznam jejich rozhovoru „Proč potřebujeme Velký reset?“ najdete zde.

Autor: Valentin Katasonov

„Je nezbytné podmanit si lidskou fantazii a vůli.“

„Great Reset“ – to samozřejmě není jen soukromá iniciativa švýcarského profesora Klause Schwaba. Chystá se důkladná přeměna světového pořádku.

V prosinci 2020 v New Yorku proběhla schůzka šéfky Koalice pro inkluzivní kapitalismus Lynn de Rothschild s papežem Františkem. Na setkání se dohodli o společném boji rodu Rothschildů a Vatikánu za inkluzivní kapitalismus. Byla vytvořena Rada pro inkluzivní kapitalismus s účastí Vatikánu (The Council for Inclusive Capitalism with the Vatican). Papež je jakýmsi praporem tohoto hnutí.

Existuje ještě jeden prapor a tento člověk má mnoho titulů. Je to Jeho královská Výsost princ Charles Philip Arthur George, princ z Walesu, polní maršál, admirál loďstva a maršál britského královského letectva, následník britského trůnu.

Continue Reading

Vzpomínky na Guillaume Fayeho

Autor: Andrew Joyce

„Guillaume Faye bezpochyby dokázal otevírat lidem oči.“ Pierre-Émile Blairon

Guillaume Faye: Truths and Tributes
Robert Steuckers, Pierre-Émile Blairon, Pierre Krebs
Arktos, 2020

Posmrtně vydaná kniha Guillaume Fayeho Guerre civile raciale (Rasová občanská válka, v angličtině Ethnic Apocalypse) se zařadila do mé osobní knižní top trojice pro rok 2019, proto mě eminentně zaujala informace, že Arktos knižně vydává soubor vzpomínek na Fayeho a úvah nad jeho dílem. Faye 7. března 2019 podlehl rakovině plic. Vybavuji si, jak mě při čtení jeho poslední knihy napadlo, že se velmi pravděpodobně zařadí mezi postavy, které nejvýznamnější otisk ve světě zanechají až po své smrti.

Continue Reading

Jérémie Piano, mluvčí francouzské Génération Identitaire

Autor: Olivier Bault

Jérémie Piano z Génération Identitaire exkluzivně pro Remix hovoří o snaze francouzské vlády zadusit odpor proti Macronově politice otevřených dveří

V pátek (12. února) francouzské úřady oznámily rozpuštění především proti masové imigraci vystupujícího identitářského hnutí Génération Identitaire (Generace identity). Stalo se tak v reakci na nedávnou protestní akci GI na francouzsko-španělských hranicích, která v plné nahotě odhalila neschopnost vlády zkrotit navzdory svým velkohubým prohlášením ilegální imigraci. Remix News v pondělí telefonicky vyzpovídaly Jérémie Piana, mluvčího organizace, která si s trochou nadsázky říká „pravicoví Greenpeace“, protože i oni své akce plánují tak, aby k sobě přitáhly zrak médií.

Continue Reading

Pierre Drieu la Rochelle v sychravé Paříži…

Pierre Drieu La Rochelle o únorových dnech čtyřiatřicátého… svědectví třetí a poslední

„Vy nechápete, co se děje. Tenhle národ není mrtvej, jak jsme si všichni mysleli, probral se z apatie. Opustil sice vesnice a kostely a nechal se nacpat do fabrik, kanceláří a kin, ale hrdá krev v něm tak docela nevyschla. Jakmile zlodějna a vyděračství přesáhnou určitou mez, nemůže odolat mocnýmu volání Erínyií. Což proběhlo v ulicích. Teď přišel váš čas, teď vy, mužové politiky, musíte ven, aby vás postavili do čela. Vypadnout z kuolárů. Vůdci se musejí spojit, tak jako se spojily oddíly. Poněvadž ty se tam, na náměstí, spojily, Clérenci; viděl jsem komunisty vedle nacionálů. Chybělo málo, aby ta výbušná směs zažehla celou Francii. Chápeš to? Jdi za komunistickou mládeží a ukaž jí společnýho nepřítele veškerý mládeže: senilní korupční radikalismus.“

Clérence na Gillese, který byl ještě celý pryč z prožitku noci 6. února, pohlédl s údivem, rozpaky i rozhořčením.

Continue Reading

Marihuana je dobrá a „přinesla by miliardy“? Aneb koho chleba jíš…

Autor: Douglas Watson

Aktivní židovská role při propagaci marihuany by neměla nikoho alespoň trochu obeznámeného s dějinami příliš překvapovat – byla to ostatně právě židovská rodina Sassoonů („Rothschildové Východu“), která pohádkově zbohatnula na prodeji opia Číňanům v takovém rozsahu, že to vyvolalo reakci v podobě opiových válek. V minulosti mnohem nedávnější pak rodina Sacklerových shrábla zisky ve výši miliard dolarů agresivním prodejem opioidního léku Oxycontin (o jehož vysoké návykovosti věděli) americkým bělochům. Přestože bylo v našem prostředí napsáno na tato témata mnohé, normalizaci užívání konopí je věnována pozornost znatelně menší. Hovořívá se o ní jakoby mimochodem, snad i kvůli stereotypnímu spojení odporu k marihuaně s konzervativním mainstreamem.

Continue Reading

6. únor 1934: Den občanské války

Autor: Robert Brasillach

Básníkova vzpomínka na 6. únor 1934… a co bylo potom.

Přesto naše současníky mohly pohltit i vážnější starosti. Do našich zábav a osobních životů náhle a ve stále rychlejším tempu pronikaly veliké události, revoluce, válka, peníze a smrt. Poslední měsíce roku 1933 způsobily, že se nad Francií rozprostřel podivný soumrak násilných úmrtí. V noci, den před Vánoci, si železniční neštěstí u Lagny příznačně vyžádalo dvě stě mrtvých – obrovský, dosud nedosažený počet. A v novinách jsme se z pár řádků dozvěděli, že Crédit municipal, zastavárna v Bayonne, se zapletla do jakýchsi podvodů. Z této skoro bezvýznamné zprávy vznikla o několik dní později největší režimní aféra. Poznali jsme už jiné. Čítali jsme, jak se „namočili“ parlamentáři zleva i zprava, s notným pohrdáním se bavili nad Oustricovou aférou i aférou Hanauové a jejím Gazette du Franc, nad nimiž tak naivně držela ochrannou ruku nejvyšší místa. V parlamentním režimu jsou obdobné skandály běžnou záležitostí. Ale ještě jsme neměli možnost poznat drama natolik veliké, bohaté a tajemné, aby otřáslo celou zemí. Aférka z Bayonne, odsunutá na třetí stránku, se zčistajasna rozšířila. Středem hrozivé sítě, jejíž součástí byla ta největší jména, se zdál být Alexandre Stavisky, židovský šejdíř z Oděsy. Krátce před svým zatčením uprchl do Savojska a počátkem roku 1934 ho našli mrtvého v jedné vile u Chamonix. Sebevražda? Říkalo se. Vražda? Byla určitě pravděpodobnější. Zastavit aféru již nebylo možné. Kompromitovaní s rukou na srdci přísahali, že do ní nebyli zapleteni. Zjistilo se, že podvodník požíval nevysvětlitelné shovívavosti a soudní nepostižitelnosti, že ho přijímala celá Paříž. A najednou se k němu nikdo neznal, byl ubožákem bez konexí. Tolik lží, tolik mrzkého pokrytectví město rozbouřilo. Horečka stoupala od začátku ledna, na bulváru Saint-Germain lidi vytrhali mřížky u stromů; parlamentáře s četníky vypískali. Tak se chystali na vzpouru – nebo revoluci.

Continue Reading

Biden a Porošenko – svůj k svému

Autor: The Saker

Začněme tím základním:

Epstein: Mrtví nemluví

Autor: Philip Giraldi

… aneb kdo koho vlastně řídil v případě Jeffreyho Epsteina?

Příběh zesnulého pedofila a pravděpodobného izraelského špiona Jeffreyho Epsteina ani s jistým odstupem nepřestává fascinovat, neboť navzdory tvrzením oficiálních míst o důsledném vyšetření skandálů vyšlo dosud na světlo jen málo pravdy. Případ údajně zůstává otevřený a má se za to, že vyšetřovatelé z ministerstva spravedlnosti byli schopni podrobněji se zabývat některými aspekty událostí. Velkou část vyšetřování zabírá přezkum konání čtyř státních zástupců zapojených do vyjednávání s Epsteinem a jeho právníky v letech 2007-2008. 22 měsíců trvající přezkum odboru ministerstva spravedlnosti pro profesní odpovědnost (Office of Professional Responsibility, OPR) byl uzavřen 12. listopadu (2020) vydanou zprávou v rozsahu 350 stran.

Ministerstvo si našlo obětního beránka za to, co mnozí označují jako závažné profesionální selhání, včetně možné korupce vysoce postavených veřejných představitelů. Podle očekávání se jím stal Alexander Acosta, státní zástupce ve floridském Miami, kde se Epsteinův případ projednával. Přezkum OPR na základě zhodnocení vnitřní komunikace státních úřadů i té mezi státním zastupitelstvem a Epsteinovým týmem prestižních právníků dospěl k závěru, že Acosta projevil při práci na Epsteinově případu „špatný úsudek“. Neinformoval oběti ani jejich právní zástupce o vývoji případu podle zákonem stanoveného postupu a oslyšel hlavního vyšetřovatele i agenty FBI, podle nichž si Epstein měl odsedět delší dobu za mřížemi. Dokonce ještě před dovršením vyšetřování předložil Epsteinovi vysoce výhodnou dohodu. Vyšetřování OPR také zjistilo, že řada e-mailů, které by pomohly procesnímu postavení žalobců, nebyla jejich obhájcům zpřístupněna, což autoři zprávy připsali na vrub „technické závady“.

Continue Reading

Náměstí. Svornosti?

Autor: Karel Veliký

Mrtví, zranění, křičí se, střílí, u Elysejských polí planou ohně, krev, hněv, zmatek. O necelý týden později přichází Fronta, tehdejší pražský radikálně pravicový týdeník, s vysvětlením, „Co se děje ve Francii“ a proč. Autor titulní stati, Jaroslav Slavata, píše:

Continue Reading

Muhammad Zijául Hak

Autor: Ron Unz

Předchozí části si můžete přečíst zde: 1), 2).

„Kdo zavraždil Zijául Haka?“

V Bergmanově objemné knize o třiceti kapitolách se jen první dvě z nich věnují období před vytvořením Izraele. Kdyby se nápadná opomenutí omezila na období před vznikem Izraele, mohli bychom je chápat jako drobnou skvrnu na jinak spolehlivém historickém popisu. Mezery se ale vcelku hojně objevují také v následujících desetiletích, jakkoliv by možná bylo spravedlivější připsat je na vrub ani ne tak autorovi samotnému, jako spíš přísné izraelské cenzuře, případně realitě amerického vydavatelského prostředí. Léta Páně 2018 už dosáhl vliv různých proizraelských skupin na Západě tak nestvůrných rozměrů, že Izraelcům tolik nevadilo riskovat drobnou újmu své mezinárodní reputaci přiznáním se k četným ilegálním zabitím různých vlivný postav v arabském světě a na Blízkém a Středním vychodě. Jiné temné skutky minulosti ale mohou být ještě i dnes považovány za příliš kompromitující, než aby se o nich veřejně hovořilo.

Roku 1991 vydal uznávaný investigativní reportér Seymour Hersh knihu The Samson Option (Varianta Samson), v níž popisuje už od počátku 60. let tajně vyvíjený izraelský jaderný program, považovaný samotným premiérem Davidem Ben Gurionem za absolutní národně bezpečnostní prioritu. Mnozí dodnes zůstávají přesvědčeni, že právě hrozba užití těchto zbraní přiměla Nixonovu vládu poskytnout Izraeli plnou podporu, když se ve válce z roku 1973 ocitl na prahu porážky, což obratem vedlo k arabskému ropnému embargu a delšímu období hospodářských strázní napříč západními zeměmi.

Continue Reading

Více policejního státu, prosíme!

Podle průzkumu by skoro polovina Britů podpořila vládní sledování telefonů za účelem účinnějšího vynucení dodržování pandemických opatření

Podle zjištění agentury pro výzkum veřejného mínění YouGov-Cambridge Globalism Project, který sleduje vývoj veřejného mínění v 25 zemích, se 45 % Britů souhlasně vyjádřilo k rozšíření sledovacích pravomocí vlády proti lidem, kteří nedodržují koronavirová opatření.

Continue Reading

Richard Nixon kdysi doporučil „počítat své přátele, když vám je nejhůř“

Autor: Patrick J. Buchanan

Donald Trump klopýtnul a padl – a establishment si nenechá ujít tuto poslední možnost zadupat jej i s jeho hnutím.

Continue Reading

Three Johns v londýnském Islingtonu

Autor: Martin Rosenbaum

V srpnu 1903 uspořádala skupinka zapálených, ale svárlivých politických aktivistů v Londýně konferenci plnou neshod.

Byli mezi i Vladimír Iljič Lenin, Lev Trockij a dalších asi 50 odhodlaných agitátorů usilujících o svržení autokratického režimu ruského carství. Přestože tehdy jejich půtky mohly působit banálně, zanechaly na chodu dějin velice znatelný otisk.

Continue Reading

Atentáty Mosadu. „Přijde-li tě někdo zabít, povstaň a udeř první“

Autor: Ron Unz

Úvodní část si můžete přečíst zde.

Recenzovaným titulem byla kniha Povstaň a zabij jako první reportéra New York Times Ronena Bergmana, objemná studie zahraniční izraelské rozvědky Mosad a dalších orgánů židovského státu s podobnou náplní práce. Autor projektu věnoval šest let práce, během nichž shromáždil materiál z tisíců osobních rozhovorů i nespočtu předtím nepřístupných oficiálních dokumentů. Jak je patrné už z názvu, soustředil se hlavně na bohatou historii Izraelem prováděných politických vražd a na 750 stránkách knihy, vybavené tisíci poznámek a odkazů, rozepisuje podrobnosti ohromného množství těchto incidentů.

Téma musí už z podstaty věci vyvolávat nemalé kontroverze, Bergmanova kniha se však pyšní nadšenými propagačními „bublinami“ na obálce od laureátů Pulitzerovy ceny, kteří píší o světě špionáže a spolupráce z oficiálních míst, jíž se autorovi dostalo, je patrná i ze současných vřelých vyjádření někdejšího šéfa Mosadu a Ehuda Baraka, izraelského expremiéra a svého času také velitele eskader smrti. Během posledních desetiletí patří k předním autorům v této oblasti někdejší důstojník CIA Robert Baer, který knihu jednoznačně doporučuje jako „nepochybně“ to nejlepší, co kdy četl o tajných službách, Izraeli nebo Blízkém východu. Ve stejně pochvalném duchu se pak nesly recenze napříč všemi elitními médii.

Continue Reading

Roger Scruton (27. února 1944 – 12. ledna 2020)

Autor: Roger Scruton

Dnes vám v naší sérii Nadčasové eseje přinášíme zamyšlení zesnulého sira Rogera Scrutona nad významem hierarchie při zrodu vysoké kultury západní společnosti – W. Winston Elliott III, vydavatel.

Proslulé úsloví o „tyranii většiny“ zavedla do politického diskurzu dvojice téměř současníků, velikých duchů 19. století. Alexis de Tocqueville, francouzský myslitel a autor Demokracie v Americe, procestoval tuto novou zemi ve snaze porozumět tomu, jestli a jak může národ přežít i bez aristokracie. Byl ohromen zjištěním, že to skutečně možné je, tím spíš, že sám příslušel ke šlechtě. A byť nepopíral možnost změny lidského života demokratickým směrem, uvědomoval si také trvalé nebezpečí, jež popisoval právě těmito slovy: tyranie většiny, tedy riziko, že veškeré veřejné rozhodování bude prováděno většinou pro většinu, bez ohledu na práva menšin i možnost nesouhlasu. Dospěl k závěru, že v Americe tato tyranida většiny nastolena nebyla. Přirozeně si tedy položil otázku „proč“?

Před něčím podobným varoval také anglický politický filozof John Stuart Mill. Ten se obával, že při nastolení skutečné demokracie, jež se v jeho době v Anglii začínala formovat a v Americe se dokonce plně etablovala, pozbydou jednotlivci, menšiny a legitimní skupiny ochranu před většinovým míněním. A jak známo, většiny mají větší moc než menšiny. Pokud dostanou prostor vnutit zbytku svůj pohled, co se stane s menšinami? Co bude s těmi, kdo nesouhlasí?

Continue Reading