Tuto otázku již před více jak deseti roky pokládala redakce časopisu Národní myšlenka tehdejším zástupcům či představitelům nacionálních snah v České republice. Z jejich obsáhlých odpovědí, tištěných na pokračování mezi lety 2003 až 2005, vyjímáme několik charakteristických ukázek.
Za posledních deset let se mnozí jednotlivci a organizace stále znovu neúspěšně pokoušejí různorodými postupy získat pozornost a přízeň veřejnosti. V drtivé většině případů [přitom] produkují klasický nacionalismus z 19. a počátku 20. století, (…) zatím [proto] nejsme nikterak prospěšní, hovoříme jazykem, kterému lidé nerozumějí, a také nejsme schopni námi propagované hodnoty zprostředkovat akceptovatelným způsobem. Jako mnohem účinnější než vznešené myšlenky z tisíců článků a projevů se ukazuje každodenní čestný a opravdový život nacionalisty, který svému okolí může dokázat (když nic jiného), že naše myšlenky nejsou nerealizovatelné. Osobně se domnívám, že pokud nepochopíme, že největším problémem hnutí nejsou osobní různice, nedostatek času, vůle či prostředků, ale stále větší objektivní neschopnost konkurence „nemoderních“ hodnot nacionalismu s vysoce egoistickou společností založenou na vypjatém individualismu (prakticky opačném protipólu mírně kolektivistického nacionalismu), pak ani za dalších deset let nebudeme dále než dnes. (…) Nelze zároveň přitakávat heslům současnosti „žijeme jen jednou“ nebo „hlavní je si užívat“, které ovládají společenský, ale stále více i rodinný a partnerský život a zároveň mluvit o národní solidaritě, odpovědnosti jedince za národní společenství, vyžadovat mravní kvality a značnou spoluúčast jedince na národním životě.
Jaroslav Janovec, Společnost pro obranu národních hodnot (NM 3/2003, str. 8).
Vyleze-li trpaslík na záda trpaslíkovi, objektivně měřeno: nejedná se o obra, nýbrž dva trpaslíky sedící na sobě! Prof. I. Sviták, 1991. Nebývá zvykem začínat stať na téma národní pravice citátem marxistického filozofa, apoštola hnutí zvaného Nová levice. Přesto mě tento citát vždy napadne, sleduji-li výstupy integračních snah národní pravice. (…) Trvám na tezi, že konstruování stran národní pravice se [vždy] ze značné části chopí lidé či spíše jedinci, o kterých lze říci toliko: chtějí řídit stát a horko těžko jsou schopni řídit lokální filiálku pošty! (…) Nedávno jsem objevil v jednom periodiku rozhovor s excelentním ekonomem, Čechoameričanem prof. Ing. Dr. M. Zeleným. Doporučil bych všem „nacionalistům“ (a je vcelku lhostejno, zda kavárenským, uličním, teoretizujícím nebo jenom exhibujícím) nastudovat jeho „17 kroků z krize“ uveřejněných v časopise Ekonom 36/1999. Bude-li reflexe z této materie správně uchopena včetně osobnosti pana profesora, je jistá šance. Chytrému napověz, hloupého nech osudu! (…) Snad architektům českého národního aktivismu [také] neuniklo poselství M. Dolejšího pro tento kontext: Nacionalismus je vhodný pro velké národy, malé národy lépe uplatní vlastenectví! (…) Nevěřím, že máme na projekty typu SNS, LPR (Polsko), NA (Itálie), Svobodní (Rakousko). Proč? O tom jsou předchozí řádky!
Jaroslav Vrána, o. s. Jednota národa (NM 4/2003, str. 6).
Pokračování příště. Případné reakce (nejen) citovaných jsou vítány!
Jistě, to je naprosté dno, nikdy bych takovéto lidi neobhajoval!
Nemyslím si však, že by to mělo něco společného s významem dění v soudní budově. Skutečné boje proti levičáckému monopolu mají svůj význam a je dobře, že se jim někdo vážně věnuje. Věřím také, že mnozí z té lůzy vlastně ani nechápou dopady dění uvnitř budovy.
Mohou existovat výhrady proti vedení této partaje, nemyslím si však, že je spravedlivé hodnotit je na základě několika tupých přívrženců, kteří na směřování strany nemají beztak vůbec žádný vliv. Navíc tupce najdeme všude, to bychom mohli rovnou odsoudit všechno. Proč se raději nezajímat o pozitivní stránky celého snažení? Čím víc kutají do současného systému, tím lépe – a zdá se, že to dělají v rámci možností dobře. Proto mají mé sympatie (a nic víc).
Ako dovetok k príspevkom vyššie. Je mi blbo, že zdieľam stránku týchto prázdnych cynikov, ale spomenul som si na mém Hrdosti, keď ste porovnali protesty v Grécku a odborárov u vás (párečky, pifko,…). Tak toto je pred budovou súdu, kde mal Mazurek proces vo veci hanobenia rasy za pomerne mierne anti-rómske výroky v rádiovom vysielaní, že sa vyhadzujú peniaze (a bol neprávoplatne uznaný vinným):
Teda Honzo (Jan Maloušek) ty jsi mne pochválil (částečně), to je neuvěřitelný. Myslím, že můžu říct, že už tehdy jsme celkem dobře věděli, že máme problém. Uvědomovali jsme si, že jsou dvě cesty. Jedna je udělat z národního hnutí primitivní populismus (o něco takového se po našem odchodu snažila Národní strana a je to víceméně současná politika SPD)a nestát tak na žádných skutečných hodnotách a hnát se za politickým ziskem a nebo nechat v našem nacionalismu ten hodnotový systém, ale pak nebýt konkurenceschopný. Přenechali jsme hnutí řvounům, já si to uvědomuji, ale zas a znovu bych nedokázal jednat jinak, protože patřím k těm lidem, pro které jsou hodnoty nejdůležitější. vycházím totiž z předpokladu, že pokud je nacionalista špatným člověkem, pak pro mne není o moc lepší alternativou než bezcharakterní komunista.
Heliodromus: Nechcem viesť nejaký neproduktívny flame, zvlášť ak je nás 5 a pol, ako vyplýva z riadkov vyššie. Yusuf či Whatever tu obhajoval zdravý ráz islamu s tým, že väčšina imigrantov sú požívačníci. Či to takto zaznieva aj v európskych mešitách a či to pomáha v orientácii vo vzťahu k európskej budúcnosti nechám na zasvätenejších. Padol aj výrok: „A pliesť do toho rasovú otázku, vcelku príznačné.“, akoby rasa nemala aj kultúrne-identitárny význam. Je to intelektuálne nuansovité ponímanie islamu, opäť, či to v čase masovej imigrácie a stúpajúceho sebavedomia nových „Európanov“ niečomu pomáha, nech si urobí záver každý sám.
Orkyniosdrymos: Nezdieľam Váš optimizmus k št. správe, na Slovensku už neschopní ministri narobili ťažké sekery, osud Grécka nech je mementom. Súhlasím, že to nie je problém len ĽSNS, práve preto by mohli rozmýšľať, čo ľuďom pomôže a nefantazírovať o vystúpení z EÚ. Ak by si stanovili ako stranícky princíp prehlbovanie nezávislosti a v rôznom čase nachádzali rôzne – schodné – riešenia, nepoviem slovo. Opäť súhlasím, aby som len nehanil, aj v mierových časoch sa je kde biť – Dublin IV, daňová únia atp. Slovensko nevypovedalo ruského diplomata, „spojenecký“ záver znel „ponesiete následky“, milé. Suverenita je len legálnou fikciou, ale určite je priestor robiť to trochu sebavedomejšie. Len by som bol nerád, keby z toho napokon ťažil MMF, to je celé.
Magáta vnímam ambivalentne, jeho prchké vystupovanie a obsesia sionizmom mu veľa voličov nezíska, ale to som už uviedol. Na druhej strane správne uvádzate, že je to idealista vystupujúci pod vlastným menom, z hľadiska činu je o rády vyššie ako toto písanie. Bolo by zaujímavé vedieť, čo si sľubuje on sám. Podotknem, že Kotleba tiež veľa nenamútil, keď to hral na gardistu, až neskôr sa turné po dedinách s rómskym problémom vypracoval na tribúna ľudu. K. má určitú charizmu a zdá sa, že úspech je postupne za cenu „ideologickej čistoty“. Je s ním spájaná kauza rozpredania „starej techniky“ na bystrickom kraji. Väčšinou ozaj šrot, ale niektoré kusy, odpredané symbolicky, sa ďalej predali za pár tisíc. Či z toho niečo mal, netuším, plus tie „desiatky“, ktoré vyberal od kamošov zo mzdy, kt. zamestnal v samospráve. Medzi priaznivcami K. sú ľudia adorujúci Rusov, „oslobodenie“ Tisovej republiky, nadávajúci demoliberálnym oponentom do fašistov. Je to také zmätené. Ale v prieskumoch má 10 percent, situácia trochu pripomína vzťah MSI a radikálov (no, bez domýšľavosti ;)). S voličmi sa veľa robiť nedá, len tie programové úlety…
E.X. Jak jsem již minule řekl: „Nevnucuji druhým lidem, jaké by měli mít cíle, ale když nějaké mají, zamýšlím se, jak jich mohou nejlépe dosáhnout.“
Nemít potomky pokládám za nejlepší z hlediska jejich zájmu. Nemohu však dokázat, že by jejich zájem měl stát nade vším a že by tedy nemít potomky mělo být nejvyšším cílem našeho života.
Mám-li na výběr pouze mezi kulturním a genetickým úpadkem, kterému jsme v současné době vystaveni, nebo se tomuto úpadku postavit, volím rozhodně to druhé.
Mé cíle nejsou v rozporu s vašimi cíli. Jestliže ti, kdož nepovažují život hodný k žití, odpadnou, vás to posílí.
Z dlouhodobé perspektivy je pro vaše cíle nejdůležitější: „Množit se, množit se, množit se!“ Potřebujete hodně potomků, které dokážete nejsnadněji indoktrinovat vašimi ideály. Otázka je, do jaké míry dokáží vaši potomci ustát „zvláštní zacházení“, které jim zejména vzdělávací systém naordinuje.
Zároveň je třeba podporovat veškerou činnost stavící se proti zamořování evropského prostoru ze strany „barevných“ konkurentů.
Bílí liberálové budou postupně vymírat v důsledku nedostatečné reprodukce, čehož budou moci vaši potomci potenciálně využít k převzetí moci.
Až vymře (dostatečné) reprodukce neschopná/neochotná část Evropanů, populační propad se zastaví, a počty bílých Evropanů začnou opět narůstat.
Češi stáli vždycky mezi Východem a Západem. Dokonce i mezi dvěma Západy (Jan Hus, Bílá Hora, První republika). Problém je v tom, že jsou to vždy geopolitické velmoci, které vám dovolí zformovat dostatečně silné hnutí k politickým akcím. Ve Fr či Rakousku Rusko, v Polsku, Ukrajině USA.
Druhý důvod je, že každé hnutí roste a padá s vůdcem. Jen levičácký liberál bude tvrdit opak. Až se najde dostatečně vzdělaný vůdce, bude i hnutí. Pak se ho ovšem jedna nebo druhá (nebo i třetí) strana bude snažit ovlivnit… at‘ už vymýšlením anti-kampaní v médiích, nebo skrze policejní akce, nebo skrze nasazené agenty-provokatéry zevnitř.
Prohlásit se za vůdce je jedna věc. Vždycky se najde i nějaká ovce, která vám bude chodit tleskat, nechávat si se slzou v oku podepisovat tričko a tvrdit, že kdyby ostatní prokoukli jako ona, vyhrajete volby. Druhá věc je, jestli ustojíte tu neuvěřitelnou dřinu, tlaky médií, podvody uvnitř hnutí, napadání opozicí, likvidaci soukromí, kupování si zrady vašich nejbližších atd.
Pokud ne, je lepší se věnovat nějakému tématu a seznamovat s ním veřejnost. Nemusí v tom být aspirace na příštího císaře planety (nebo pro ty odvážnější a ambicioznější, na post Boha a vládce Vesmíru). Stačí jen mezi přáteli nebo v online diskuzích/článcích šířit zajímavé info, které by přispělo k pozvednutí národní uvědomělosti nebo k osvětě vůči nepřátelské propagandě.
V posledních 20 letech mám ale možnost pozorovat skutečnost, že velmi významná část „národoveckých“ jedinců stejně nakonec prezentuje jen vlastní nevědomost, nevzdělanost, malost, frustraci a chut‘ vinit ostatní z vlastního neúspěchu získat pozitivní ohlas mezi šiším publikem.
To je také důvod, proč české národní hnutí je tam kde je, a proč tam ještě nějakou dobu bude. Odvážnější lídři (z mainstreamu) s ostrými lokty a štědrými prostředky vykradli národnímu hnutí témata, a všechny ty pidistraničky a pidihnutíčka stojí dosud s udiveným, nevěřícným výrazem, jako oškubané slepice na prázdném dvorku….
PS: Vážím si DP, že i po x letech stále pracuje, a nenechal se ještě utlouct nepřátelskou propagandou.
Je zajímavé, že u nás pořád stojíme někde mezi Východem a Západem, kdy na východě jsou velká nacionalistická hnutí viz. Polsko, Maďarsko, Ukrajina atd. A Západ se dostal do takového stavu, že zde prostě taková hnutí musí vyrůst viz. Švédsko, Francie, Rakousko. U nás se všechno řeší tak napůl, takže zde nejsou ani velká hnutí, ani velké problémy. A roli nacionalistických hnutí zde v politice zastupuje Babiš a Okamura, kdy bych se o nich spíše než o občanských nacionalistech Trumpova typu vyjádřil jako o nemorálních oligarších. Buďme tedy rádi za Délského, je to opravdu unikátní web, co do rozsahu, tak do kvality materiálu. Na to, jak jsme malá země, je jeho činnost obdivuhodná!
Herbord: Tak „odborníci“, to je často jen prázdné heslo, dnes by se řeklo mem, který slouží k účinné diskvalifikaci soupeře, co nedovede efektně předstírat, že „odborníky“ disponuje také. Nemyslím si, že by zrovna toto byl zásadní deficit, v případě účasti na vládě je k dispozici úřednický aparát. Navíc s diletantstvím na tom nejsou dnešní vládnoucí partaje o moc lépe, vizte třeba toto výmluvné video.
Nepochybně má Kotlebova partaj mnoho vážných nedostatků, o tom žádná. Uchopil bych tedy otázku jinak – jsou mainstreamové strany pro nás lepší než oni? Z hlediska přežívání bychom mohli spekulovat zda ano nebo ne, vezměme tedy příklad ad absurdum. Jako předpoklad vezměme, že charakteristikou našeho mainstreamu je naprostá servilnost vůči cizím a nadnárodním strukturám (jak ironicky komentoval nedávný článek zde na DP). Teď trochu hypotetického „co kdyby“: v současnosti je velice napjatá situace kvůli Sýrii, Američané a Rusové chrastí zbraněmi a vyhrožují si vzájemným zásahem. Takováto situace by mohla přerůst do nadnárodního konfliktu a pak by se mohlo stát, že si jednoho dne vytáhneme ze schránky povolávací rozkazy. Koho byste měl raději ve vládě, servilní zaprodance, co splní vše kýmsi cizím nařízené – nebo někoho, kdo si zakládá na tom, že o sobě rozhoduje sám?
Ano, možná je to přitažené za vlasy – na druhou stranu, mírou přitaženosti si úplně jistý nejsem…
Magáta s Kotlebovci jsem rozhodně srovnávat nechtěl, prvý jmenovaný je beze všeho nejen do politiky nepoužitelný, slouží opravdu jen jako ten hromosvod a nic jiného.
V poslední době si ovšem stále více vážím každého, kdo má aspoň nějakou vůli a je ochoten se aktivně bránit proti nepřízni osudu. Bohužel je tato charakteristika stále vzácnější a vzácnější… Snad proto ve mně ti kotlebovci zanechali ne úplně špatný dojem. Máte-li o nich lepší informace, jistě máte pravdu vy, nikoli já, jsou to skutečně spíše jen mé osobní dojmy.
Herbord, staré články už nie je možné komentovať, tak to napíšem sem. Janičiarske šípy nemajú s LV nič spoločné a človek, ktorý to prekladá / píše, nikdy nebol členom LV.
Vaša debata s členom LV rozhodne nemohla prebehnúť tak, ako ste ju opísali, pretože nikto z LV nikdy imigráciu neschvaľoval/neschvaľuje a naviac ten problém „zdravej hranice“ je taký zložitý, že sa rozhodne nedá zúžiť na jedno také zjednodušené konštatovanie.
Kotlebovci sú fabrika na hádzanie si polien pod vlastné nohy. Sú tak mimo, že nepotrebujú ani ľavičiarov, aby ich zdiskreditovali, s ľahkosťou sa im to darí aj bez cudzej pomoci.
Orkyniosdrymos: Tak to ma prekvapuje, asi skutočne nemám správnu predstavu o politickej geografii, mieril som na vytvorenie určitého mannerbundu. Predpokladal som, že medzi – mne sa zdalo, že početnými – priaznivcami či pochodujúcimi členmi NO a spriaznených org. boli aj intelektuálnejšie založení. Strávil som týždeň s jedným veteránom z nultých rokov a je to zážitok na celý život, Taliani sú „čierni cigáni“, Amici del Vento „gospel“ a pod.
Kotlebovci – širšie poňaté, uvažujem, či môj predchádzajúci text nie je tiež istým druhom autocenzúry, ale ťažko sa to zhŕňa do jedného príspevku. Ide o to, či sa má strana politicky uplatniť alebo zastávať ideály bez ohľadu na spoločenský úspech, politika je potom poňatá ako manifestovanie bez reálnej vyhliadky meniť štát. Kotlebovci zmenili logo z rovnoramenného kríža na taký, aký je v znaku SR, aby neboli spájaní s fašizmom. Chcú sa „znormalizovať“. Ich problémom aj naďalej po politickej stránke zostáva, že nemajú dosť odborníkov, a teda sú neveľmi kompetentní. Akoby ani sami nevedeli, čo sledujú, tu Kotlebovi oponuje pravicový liberál Sulík: https://youtu.be/wFutUhqJB9k?t=34m43s
Aby som bol spravodlivý, určite nie je ľahké osloviť do takého subjektu ľudí s kariérou. Kotleba je voliteľný ako protest, kľúčové ministerstvá a tvorbu politiky by som mu nezveril. O to viac nie Napred, ktorý na FB v komentároch uviedli, že prakticky radikálna transformácia štátu „nie je nič zložité“.
Dá sa pochopiť, že niekto si odvážne povie, že obetuje vlastné pohodlie – a to je dobrá poznámka s Magátom ako hromozvodom, to mu uznávam, aj keď sa s ním nestotožňujem – a nastúpi do provokatívneho boja čeriť kľudné hladiny. Je s tým však spojený zvláštny paradox, že si zároveň uvedomujem hypotézu, že ak by ĽSNS či Napred vyhrali efektívnou väčšinou, tak by štátu poškodili. Fuck EU znie cool, ale robiť to osamotene-partizánsky, tak je Slovensko vo vážnych problémoch. Netuším, či si to neuvedomujú alebo čo, preto mi osobná „materiálna“ podpora týchto subjektov pripadá zbytočná, sú to mačkopsy. Nechcem písať o vnútorných pomeroch ĽSNS, údajne sú autokratické a úzke vedenie vyžaduje prísnu lojalitu. To je ale s ohľadom na ciele sekundárne.
Národné hnutie, keď takto znie titulok článku, však nemusí mať nevyhnutne politickú orientáciu a môže smerovať skôr k náuke o ideách. Tam vyznieva to moje kategorické dištancovanie sa od oboch „toxických“ režimov smiešne, čo na tom v konečnom dôsledku záleží, keď to ľudí aj tak nepriťahuje, to áno. Potom to „ďalej“ s výnimkou mannerbundu nejde. A ten dokáže čiastočne suplovať web.
TL,DR: Ak parlamentná politika, tak s „rozumnými“ cieľmi a la sociálne témy, skrátka dôveryhodná činnosť. Prijať fakt, že dvojitý život je istý druh skúšky. Marco Tarcchi sa tuším označil za konzervatívneho ľavičiara. Strany, kt. suplujú mužské kluby, sú zbytočné. Pravicová politická scéna každého štátu si nimi asi musí prejsť. Strana, kt. dáva šeky na 1488 EUR je neviem k čomu.
Ano, na projevu pracoval po cestě v autě „někdo“, kdo ani nebyl řádným členem ČB. Někdo, po kom jste původně žádali, aby to pouze, poté, co mu s dostatečným předstihem dodáte český text, přeložil do angličtiny. Někdo, kdo to nakonec musel celé vytvořit sám, protože jste se na to vykašlali, ani jste nedali do poslední chvíle vědět, co se děje. Bagatelizování, že šlo jen o „výlet“, je doslova směšné – cpali jste se po bok významných evropských organizací, co to jen šlo; tenkrát by to nikdo z vás za „pouhý výlet“ rozhodně neoznačil. „Brblání o zániku západu“, aha…
Po zákazu na univerzitě následovalo plno silných slov, které ovšem postupně vyprchaly do ztracena. Výsledek by byl samozřejmě nejistý, o něco jste se však pokusit mohli, argumentační munice bylo více než dost.
Členové se nerozešli s koncem studia, ale z různých důvodů odpadávali postupně. Důvody proč by byly pro mnohé osoby značně nelichotivé.
A to jsem zde zdaleka neuvedl vše.
Měl jsi nad tím raději mávnout rukou a nesnažit se to rozporovat, navíc ještě takovým směšným a dehonestujícím způsobem (pouhý výlet…)
Upřímně jsem chvíli přemýšlel, že nad vyjádřením Orkyniosdrymos jenom mávnu rukou, ale nakonec zvítězila chuť osvětlit věc i ostatním čtenářům/komentátorům.
Červenobílým jsem věnoval 5 let, uspořádal nemálo přednášek, diskuzních a filmových večerů se zajímavými či méně zajímavými osobnostmi. Pokoušeli jsme se o dost věcí, vč. provozování klubovny s čítárnou (za věcné i finanční podpory jednoho mého kamaráda z DP). Bylo toho hodně, náš web je toho nakonec důkazem (ale i záznamy z akcí na YT).
Náš tzv. „neslavný konec“ (nikdo neumřel, nikdo není v díře, nikdo nikoho nezradil, nikdo nikomu nic neukradl) byl zapříčiněn 2 faktory – dělám práci, které se potřebuji věnovat nad rámec evidence registratury v píchačkách (nestěžuji si) a věnuji se dalším relevantním spolkovým aktivitám na trochu jiné úrovni. Kolega, který ČB vymyslel a konstituoval se zase věnuje jako řádný křesťan svojí rodině a pedagogickým aktivitám. Takže náš konec byl způsoben, jako to ostatně bývá u mnoha organizací, přesunem center našich zájmů jinam a rovněž faktem, že se k nám další studenti (mladší ročníky) nepřidali – proto spolek nepokračuje (proč tak bylo je celkem jasné a budu se tomu krátce věnovat v jednom textu, který na stránkách DP vyjde). Takže nic zajímavého, stejný konec měla i moje parta modelářů na ZŠ.
K „příšerně provedeným krokům“; zvrátit rozhodnutí akademického liberálního mainstreamu, že ve volném čase si studenti nebudou bezplatně „pronajímat“ místnosti na FF MU, na základě upozornění jistého Daniela Zemana, který „informoval“ děkana, že akademická půda je znečišťována fašouny, by bylo poněkud donkichotskou aktivitou, na kterou nikdo z nás neměl čas, navíc, když opatření mělo plošný charakter a jen těžko bych děkanovi něco dokazoval. Byli jsme vyzváni k diskuzní konfrontaci, na kterou nechtěli přistoupit. Dál mě to nezajímalo, v životě jsou lepší věci.
K Varšavě, někdo tam jel na výlet – někdo tam jel brblat o zániku Západu. Nebylo mým/našim cílem, abychom ve smradlavém varšavském baru, kde jsme měli prezentace, udělali dojem např. na Roberta Fioreho (to jen info, kdo se také této akce zúčastnil). Velice zábavné bylo např. rychlé „šití“ projevu ČB v angličtině těsně před jeho odprezentováním. Já s tímto setkáním žádné vážnější úmysly neměl, chtěl jsem zejména mít zkušenost, jak se slaví polský „28. říjen“ a rovněž mě zajímala polská děvčata (v té době jsem byl svobodný ;-) )
Koneckonců se brzy o ČB dočtete více na těchto stránkách. Poznamenávám, že tento text je poznámkou a nemá charakter textu diskuzního. Chápejte to jako jednorázové vyjádření k přehnaným interpretacím, které působí o to vtipněji (pro mě), když víte komu se v hlavě urodily.
herbord: Vaše úvahy nejsou špatné, myslím však, že zcela opomíjíte – moderně řečeno – „lidské zdroje“. Abych byl konkrétní, tak třeba v Praze dle mého názoru nic zajímavého nevznikne, protože zájem o naše názory je tam oproti zbytku republiky mizivý. Vyplývá to z dlouhodobých statistik prodeje „našich“ knih. Velkoměsta, jejich obyvatelé, jsou zkrátka příliš zdegenerovaní moderním světem. Ale i jinde nemáme moc „našich“ lidí. Dlouhodobě pozoruji, že většina podobných úvah je jako plány vojevůdců pro dávno zdecimované a neexistující armády… O studentský spolek se pokoušeli před lety Červenobílí v Brně a dopadlo to neslavně. (Dle mého názoru i díky nekomepetenci některých členů, některé zásadní kroky byly doslova příšerně provedené /třeba nulová snaha zvrátit zákaz působení na univerzitě nebo příprava na cestu do Varšavy, kdyby to zde náhodou někdo z nich četl a chtěl se zbytečně hádat/)
Jako Slovák, co si myslíte o kotlebovcích? Z jejich prezentace se mi jeví jako nadějná a smysluplná snaha mající potenciál.
Nemyslím si, že by Magát mohl v politice něčeho dosáhnout. Má ovšem svůj smysl – jako hromosvod. Ano, sbírá jedno obvinění za druhým, naštěstí se proti nim brání a pokud vím i vyhrává. Nejenže tak vyčerpává „protiextrémistické“ tažení, zároveň svými soudními výhrami rozšiřuje oblast toho, „co se může“, kdežto naopak by docházelo k utahování šroubů. V tomto plně souhlasím s názory liberála a právního aktivisty Tomáše Peciny, který ostatně Magáta v některých věcech přímo zastupuje.
Co se fascinace nacionálním socialismem týče, myslím, že to je dnes naprosto okrajová a sektářská záležitost, a že jako taková nemá hlubší význam. Primitivní neonacismus již téměř odumřel a že si vydáváme a někde doma v koutě čteme „Podstatu fašismu“ je myslím každému nezúčastněnému člověku naprosto jedno.
Spíše než na „nacionalismy“ by se mělo hrát na kulturní identity – národní i evropskou. Rozepisovat to zde nyní nebudu, bylo by to dlouhé a odbíhal bych od momentálního vlákna diskuse.
Jan Maloušek: Přemýšlíte, jestli je cesta lesem správná. Tady jde hlavně o to, jaká jsou jiné možnosti…pokud moc jiných možností není, je třeba vykročit do lesa, i když to není ideální věc. Každý hraje s těmi kartami, které má.
Určite k tomu majú čo povedať povolanejší ako ja, len keby bola dikusia uzavretá:
Cesta vzdelanca, pre inšpiráciu Stanislav Komárek, aj keď českým čitateľom nie je neznámy: https://youtu.be/-vwyBtzDIXE?t=9m50s
V nadväznosti na to, aj v súvislosti s názorom p. Malouška o budovaní kontrakultúry, možno niekoho zaujme kresťanský bestseller Benediktova cesta, tuším už aj v češtine: https://www.martinus.cz/?uItem=292592
Na Slovensku práve prednedávnom vznikla strana Napred, zbierajú podpisy, jedna z tvárí je Marián Magát. Možno znie Komárek pasivisticky, ale podľa mňa je bližšie k riešeniu ako Napredisti. Nacionalizmus bude potrebovať čiernu labuť, čo v čiernej Európe nemusí byť čakanie na Godota. Dnešnú situáciu by mal využiť na vlastnú kultiváciu. Znie to možno rúhavo vo vzťahu k Zarathustrovi, či celej edícii Metanoia, možno až ako latentný kvietizmus, ale pre úspech v budúcnosti bude musieť podstúpiť ťažkú obetu – zrieknuť sa esteticky príťažlivej éry národného socializmu. Nezabúdajme, že jeho obete sú aj pruskí reakcionári či Julius Jung. Ak, pravdaže, nebude mať čierna labuť rozmery veľryby a spoločnosť sa radikálne nezmení, čo tak skoro ale nebude. Degrellove vyjadrenia sú, pravda, svojím spôsobom krásne. Ale rétorika „sionistických svíň“ a pod., ako to robí Magát – a zbiera jedno obvinenie za druhým – je dobrá k čomu? Nerozumiem mu, koho chce osloviť, lebo o to v politike ide.
(Just hit enter) Len krátko – možno by ďalším krokom (v Prahe) mohla byť snaha založiť študentský spolok, ktorý by viedol krátke semináre počas semestra. Ustálené curriculum zavŕšené krátkou obhajobou krátkej eseje na vopred zadané otázky. Vytvorenie komunity, ktorá by nielen počúvala prednášky, ale aj premýšľala. Vytvoriť a udržať skupinu, kt. by nebola obvinená z hitlerizmu (ľavicou bude tak či onak, ale nie centrom) a nadviazala na témy novej pravice. Učila sa argumentovať, vyjadrovať. Neviem, ako sa darí identitárom oslovovať mladých ľudí, možno keby k tomu patrilo spoločné štúdium „klasikov“, pritiahli by ďalších. Zaujalo ma, že p. Vrána neverí, že by tu mohli vzniknúť Slobodní. Aký je ich model, ak niekto vidí hlbšie?
J. Janovec vždy uměl krásně formulovat a moralisovat. A v mnoha věcech měl pravdu, byť naopak v mnoha ne. Přepjatý egoistický individualismus byl snad do jisté míry logickou reakcí na vštěpovaný kolektivismus a „glajchšaltisaci společnosti“ předchozí éry, snad byl též uměle rozdmýcháván.
Oproti počátku století, kdy jsme snad ani ještě nevnímali, že devadesátá léta již skončila, je dnes doba ve spoustě ohledů jiná. Přes skutečnost, že řada dnešních palčivých problémů koření právě v 90. létech (členství naší vlasti v „západních“ či „euroatlantických strukturách“, vývoz kapitálu, rozprodej půdy do zahraničí a velkým vlastníkům, pokračující a gradující rozklad tradičnách hodnot) nelze nevidět positiva tehdejší doby – nadšení, vůle k obětem, touha, aby po nás zůstalo něco, co jsme vytvořili a stojí to za to, aby nás to přečkalo, snaha po navázání na staré tradice. A přes to, že doba byla jaksi „drsnější“, našinci k sobě měli paradoxně blíže, řekl bych – rozdělení společnosti nebylo tak fundamentální a jednoznačné, jako dnes.
Navzdory tomu mohu s většinou výše citovaných postřehů J. Janovce i dnes souhlasit. A nebo možná i ještě více, než tenkrát – je to taková jüngerovská cesta lesem ve formulaci masarykovské (fuj, já vím…) drobné práce. K uzavírání se do sektářských „ostrůvků positivní deviace“ ostatně spěje nejen hnutí národní – stejný problém ostrakisace „středním proudem“ až příliš často řeší čím dál tím více společenských množin – autentičtí křesťani, zodpovědní rodiče, ne-zvrhlíci, ti, jimž majetek nepředstavuje jen peněžní bohatství, ale i odpovědnost k předkům a potomkům, zkrátka téměř všichni skuteční (nejen formální) zastánci hlubokých tradic. Na otázku, zda právě tato „cesta lesem“ je správná či dokonce jediná správná si však neumím odpovědět.
Trackbacks/Pingbacks
Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu
*** Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
*** Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.
Oswald Spengler – Myšlenky
***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
*** Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.
Ezra Pound – „Přítomen!“
***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
*** Objednávejte ZDE
.
Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!
***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
*** Objednávejte ZDE
.
Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!
***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
*** Objednávejte ZDE
2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.
2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativníspisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.
À propos
„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“
***
***
***
***
***
2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil 
2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil
Jistě, to je naprosté dno, nikdy bych takovéto lidi neobhajoval!
Nemyslím si však, že by to mělo něco společného s významem dění v soudní budově. Skutečné boje proti levičáckému monopolu mají svůj význam a je dobře, že se jim někdo vážně věnuje. Věřím také, že mnozí z té lůzy vlastně ani nechápou dopady dění uvnitř budovy.
Mohou existovat výhrady proti vedení této partaje, nemyslím si však, že je spravedlivé hodnotit je na základě několika tupých přívrženců, kteří na směřování strany nemají beztak vůbec žádný vliv. Navíc tupce najdeme všude, to bychom mohli rovnou odsoudit všechno. Proč se raději nezajímat o pozitivní stránky celého snažení? Čím víc kutají do současného systému, tím lépe – a zdá se, že to dělají v rámci možností dobře. Proto mají mé sympatie (a nic víc).
Ako dovetok k príspevkom vyššie. Je mi blbo, že zdieľam stránku týchto prázdnych cynikov, ale spomenul som si na mém Hrdosti, keď ste porovnali protesty v Grécku a odborárov u vás (párečky, pifko,…). Tak toto je pred budovou súdu, kde mal Mazurek proces vo veci hanobenia rasy za pomerne mierne anti-rómske výroky v rádiovom vysielaní, že sa vyhadzujú peniaze (a bol neprávoplatne uznaný vinným):
https://www.facebook.com/zomriofficial/videos/2066989226913663/
Kotlebovci shareujú dramaturga s pánom Konvičkom :)
H.
Teda Honzo (Jan Maloušek) ty jsi mne pochválil (částečně), to je neuvěřitelný. Myslím, že můžu říct, že už tehdy jsme celkem dobře věděli, že máme problém. Uvědomovali jsme si, že jsou dvě cesty. Jedna je udělat z národního hnutí primitivní populismus (o něco takového se po našem odchodu snažila Národní strana a je to víceméně současná politika SPD)a nestát tak na žádných skutečných hodnotách a hnát se za politickým ziskem a nebo nechat v našem nacionalismu ten hodnotový systém, ale pak nebýt konkurenceschopný. Přenechali jsme hnutí řvounům, já si to uvědomuji, ale zas a znovu bych nedokázal jednat jinak, protože patřím k těm lidem, pro které jsou hodnoty nejdůležitější. vycházím totiž z předpokladu, že pokud je nacionalista špatným člověkem, pak pro mne není o moc lepší alternativou než bezcharakterní komunista.
Heliodromus: Nechcem viesť nejaký neproduktívny flame, zvlášť ak je nás 5 a pol, ako vyplýva z riadkov vyššie. Yusuf či Whatever tu obhajoval zdravý ráz islamu s tým, že väčšina imigrantov sú požívačníci. Či to takto zaznieva aj v európskych mešitách a či to pomáha v orientácii vo vzťahu k európskej budúcnosti nechám na zasvätenejších. Padol aj výrok: „A pliesť do toho rasovú otázku, vcelku príznačné.“, akoby rasa nemala aj kultúrne-identitárny význam. Je to intelektuálne nuansovité ponímanie islamu, opäť, či to v čase masovej imigrácie a stúpajúceho sebavedomia nových „Európanov“ niečomu pomáha, nech si urobí záver každý sám.
Orkyniosdrymos: Nezdieľam Váš optimizmus k št. správe, na Slovensku už neschopní ministri narobili ťažké sekery, osud Grécka nech je mementom. Súhlasím, že to nie je problém len ĽSNS, práve preto by mohli rozmýšľať, čo ľuďom pomôže a nefantazírovať o vystúpení z EÚ. Ak by si stanovili ako stranícky princíp prehlbovanie nezávislosti a v rôznom čase nachádzali rôzne – schodné – riešenia, nepoviem slovo. Opäť súhlasím, aby som len nehanil, aj v mierových časoch sa je kde biť – Dublin IV, daňová únia atp. Slovensko nevypovedalo ruského diplomata, „spojenecký“ záver znel „ponesiete následky“, milé. Suverenita je len legálnou fikciou, ale určite je priestor robiť to trochu sebavedomejšie. Len by som bol nerád, keby z toho napokon ťažil MMF, to je celé.
Magáta vnímam ambivalentne, jeho prchké vystupovanie a obsesia sionizmom mu veľa voličov nezíska, ale to som už uviedol. Na druhej strane správne uvádzate, že je to idealista vystupujúci pod vlastným menom, z hľadiska činu je o rády vyššie ako toto písanie. Bolo by zaujímavé vedieť, čo si sľubuje on sám. Podotknem, že Kotleba tiež veľa nenamútil, keď to hral na gardistu, až neskôr sa turné po dedinách s rómskym problémom vypracoval na tribúna ľudu. K. má určitú charizmu a zdá sa, že úspech je postupne za cenu „ideologickej čistoty“. Je s ním spájaná kauza rozpredania „starej techniky“ na bystrickom kraji. Väčšinou ozaj šrot, ale niektoré kusy, odpredané symbolicky, sa ďalej predali za pár tisíc. Či z toho niečo mal, netuším, plus tie „desiatky“, ktoré vyberal od kamošov zo mzdy, kt. zamestnal v samospráve. Medzi priaznivcami K. sú ľudia adorujúci Rusov, „oslobodenie“ Tisovej republiky, nadávajúci demoliberálnym oponentom do fašistov. Je to také zmätené. Ale v prieskumoch má 10 percent, situácia trochu pripomína vzťah MSI a radikálov (no, bez domýšľavosti ;)). S voličmi sa veľa robiť nedá, len tie programové úlety…
E.X. Jak jsem již minule řekl: „Nevnucuji druhým lidem, jaké by měli mít cíle, ale když nějaké mají, zamýšlím se, jak jich mohou nejlépe dosáhnout.“
Nemít potomky pokládám za nejlepší z hlediska jejich zájmu. Nemohu však dokázat, že by jejich zájem měl stát nade vším a že by tedy nemít potomky mělo být nejvyšším cílem našeho života.
Mám-li na výběr pouze mezi kulturním a genetickým úpadkem, kterému jsme v současné době vystaveni, nebo se tomuto úpadku postavit, volím rozhodně to druhé.
Mé cíle nejsou v rozporu s vašimi cíli. Jestliže ti, kdož nepovažují život hodný k žití, odpadnou, vás to posílí.
L. Ch.
Che che, L. Ch. pobavil jsi, v minulém komentáři jsi obhajoval nemít deti. Shodují se nějakým způsobem ‚vase‘ a tvoje cíle?
Z dlouhodobé perspektivy je pro vaše cíle nejdůležitější: „Množit se, množit se, množit se!“ Potřebujete hodně potomků, které dokážete nejsnadněji indoktrinovat vašimi ideály. Otázka je, do jaké míry dokáží vaši potomci ustát „zvláštní zacházení“, které jim zejména vzdělávací systém naordinuje.
Zároveň je třeba podporovat veškerou činnost stavící se proti zamořování evropského prostoru ze strany „barevných“ konkurentů.
Bílí liberálové budou postupně vymírat v důsledku nedostatečné reprodukce, čehož budou moci vaši potomci potenciálně využít k převzetí moci.
Až vymře (dostatečné) reprodukce neschopná/neochotná část Evropanů, populační propad se zastaví, a počty bílých Evropanů začnou opět narůstat.
L. Ch.
Češi stáli vždycky mezi Východem a Západem. Dokonce i mezi dvěma Západy (Jan Hus, Bílá Hora, První republika). Problém je v tom, že jsou to vždy geopolitické velmoci, které vám dovolí zformovat dostatečně silné hnutí k politickým akcím. Ve Fr či Rakousku Rusko, v Polsku, Ukrajině USA.
Druhý důvod je, že každé hnutí roste a padá s vůdcem. Jen levičácký liberál bude tvrdit opak. Až se najde dostatečně vzdělaný vůdce, bude i hnutí. Pak se ho ovšem jedna nebo druhá (nebo i třetí) strana bude snažit ovlivnit… at‘ už vymýšlením anti-kampaní v médiích, nebo skrze policejní akce, nebo skrze nasazené agenty-provokatéry zevnitř.
Prohlásit se za vůdce je jedna věc. Vždycky se najde i nějaká ovce, která vám bude chodit tleskat, nechávat si se slzou v oku podepisovat tričko a tvrdit, že kdyby ostatní prokoukli jako ona, vyhrajete volby. Druhá věc je, jestli ustojíte tu neuvěřitelnou dřinu, tlaky médií, podvody uvnitř hnutí, napadání opozicí, likvidaci soukromí, kupování si zrady vašich nejbližších atd.
Pokud ne, je lepší se věnovat nějakému tématu a seznamovat s ním veřejnost. Nemusí v tom být aspirace na příštího císaře planety (nebo pro ty odvážnější a ambicioznější, na post Boha a vládce Vesmíru). Stačí jen mezi přáteli nebo v online diskuzích/článcích šířit zajímavé info, které by přispělo k pozvednutí národní uvědomělosti nebo k osvětě vůči nepřátelské propagandě.
V posledních 20 letech mám ale možnost pozorovat skutečnost, že velmi významná část „národoveckých“ jedinců stejně nakonec prezentuje jen vlastní nevědomost, nevzdělanost, malost, frustraci a chut‘ vinit ostatní z vlastního neúspěchu získat pozitivní ohlas mezi šiším publikem.
To je také důvod, proč české národní hnutí je tam kde je, a proč tam ještě nějakou dobu bude. Odvážnější lídři (z mainstreamu) s ostrými lokty a štědrými prostředky vykradli národnímu hnutí témata, a všechny ty pidistraničky a pidihnutíčka stojí dosud s udiveným, nevěřícným výrazem, jako oškubané slepice na prázdném dvorku….
PS: Vážím si DP, že i po x letech stále pracuje, a nenechal se ještě utlouct nepřátelskou propagandou.
Je zajímavé, že u nás pořád stojíme někde mezi Východem a Západem, kdy na východě jsou velká nacionalistická hnutí viz. Polsko, Maďarsko, Ukrajina atd. A Západ se dostal do takového stavu, že zde prostě taková hnutí musí vyrůst viz. Švédsko, Francie, Rakousko. U nás se všechno řeší tak napůl, takže zde nejsou ani velká hnutí, ani velké problémy. A roli nacionalistických hnutí zde v politice zastupuje Babiš a Okamura, kdy bych se o nich spíše než o občanských nacionalistech Trumpova typu vyjádřil jako o nemorálních oligarších. Buďme tedy rádi za Délského, je to opravdu unikátní web, co do rozsahu, tak do kvality materiálu. Na to, jak jsme malá země, je jeho činnost obdivuhodná!
Herbord: Tak „odborníci“, to je často jen prázdné heslo, dnes by se řeklo mem, který slouží k účinné diskvalifikaci soupeře, co nedovede efektně předstírat, že „odborníky“ disponuje také. Nemyslím si, že by zrovna toto byl zásadní deficit, v případě účasti na vládě je k dispozici úřednický aparát. Navíc s diletantstvím na tom nejsou dnešní vládnoucí partaje o moc lépe, vizte třeba toto výmluvné video.
Nepochybně má Kotlebova partaj mnoho vážných nedostatků, o tom žádná. Uchopil bych tedy otázku jinak – jsou mainstreamové strany pro nás lepší než oni? Z hlediska přežívání bychom mohli spekulovat zda ano nebo ne, vezměme tedy příklad ad absurdum. Jako předpoklad vezměme, že charakteristikou našeho mainstreamu je naprostá servilnost vůči cizím a nadnárodním strukturám (jak ironicky komentoval nedávný článek zde na DP). Teď trochu hypotetického „co kdyby“: v současnosti je velice napjatá situace kvůli Sýrii, Američané a Rusové chrastí zbraněmi a vyhrožují si vzájemným zásahem. Takováto situace by mohla přerůst do nadnárodního konfliktu a pak by se mohlo stát, že si jednoho dne vytáhneme ze schránky povolávací rozkazy. Koho byste měl raději ve vládě, servilní zaprodance, co splní vše kýmsi cizím nařízené – nebo někoho, kdo si zakládá na tom, že o sobě rozhoduje sám?
Ano, možná je to přitažené za vlasy – na druhou stranu, mírou přitaženosti si úplně jistý nejsem…
Magáta s Kotlebovci jsem rozhodně srovnávat nechtěl, prvý jmenovaný je beze všeho nejen do politiky nepoužitelný, slouží opravdu jen jako ten hromosvod a nic jiného.
V poslední době si ovšem stále více vážím každého, kdo má aspoň nějakou vůli a je ochoten se aktivně bránit proti nepřízni osudu. Bohužel je tato charakteristika stále vzácnější a vzácnější… Snad proto ve mně ti kotlebovci zanechali ne úplně špatný dojem. Máte-li o nich lepší informace, jistě máte pravdu vy, nikoli já, jsou to skutečně spíše jen mé osobní dojmy.
Herbord, staré články už nie je možné komentovať, tak to napíšem sem. Janičiarske šípy nemajú s LV nič spoločné a človek, ktorý to prekladá / píše, nikdy nebol členom LV.
Vaša debata s členom LV rozhodne nemohla prebehnúť tak, ako ste ju opísali, pretože nikto z LV nikdy imigráciu neschvaľoval/neschvaľuje a naviac ten problém „zdravej hranice“ je taký zložitý, že sa rozhodne nedá zúžiť na jedno také zjednodušené konštatovanie.
Kotlebovci sú fabrika na hádzanie si polien pod vlastné nohy. Sú tak mimo, že nepotrebujú ani ľavičiarov, aby ich zdiskreditovali, s ľahkosťou sa im to darí aj bez cudzej pomoci.
Orkyniosdrymos: Tak to ma prekvapuje, asi skutočne nemám správnu predstavu o politickej geografii, mieril som na vytvorenie určitého mannerbundu. Predpokladal som, že medzi – mne sa zdalo, že početnými – priaznivcami či pochodujúcimi členmi NO a spriaznených org. boli aj intelektuálnejšie založení. Strávil som týždeň s jedným veteránom z nultých rokov a je to zážitok na celý život, Taliani sú „čierni cigáni“, Amici del Vento „gospel“ a pod.
Kotlebovci – širšie poňaté, uvažujem, či môj predchádzajúci text nie je tiež istým druhom autocenzúry, ale ťažko sa to zhŕňa do jedného príspevku. Ide o to, či sa má strana politicky uplatniť alebo zastávať ideály bez ohľadu na spoločenský úspech, politika je potom poňatá ako manifestovanie bez reálnej vyhliadky meniť štát. Kotlebovci zmenili logo z rovnoramenného kríža na taký, aký je v znaku SR, aby neboli spájaní s fašizmom. Chcú sa „znormalizovať“. Ich problémom aj naďalej po politickej stránke zostáva, že nemajú dosť odborníkov, a teda sú neveľmi kompetentní. Akoby ani sami nevedeli, čo sledujú, tu Kotlebovi oponuje pravicový liberál Sulík:
https://youtu.be/wFutUhqJB9k?t=34m43s
Aby som bol spravodlivý, určite nie je ľahké osloviť do takého subjektu ľudí s kariérou. Kotleba je voliteľný ako protest, kľúčové ministerstvá a tvorbu politiky by som mu nezveril. O to viac nie Napred, ktorý na FB v komentároch uviedli, že prakticky radikálna transformácia štátu „nie je nič zložité“.
Dá sa pochopiť, že niekto si odvážne povie, že obetuje vlastné pohodlie – a to je dobrá poznámka s Magátom ako hromozvodom, to mu uznávam, aj keď sa s ním nestotožňujem – a nastúpi do provokatívneho boja čeriť kľudné hladiny. Je s tým však spojený zvláštny paradox, že si zároveň uvedomujem hypotézu, že ak by ĽSNS či Napred vyhrali efektívnou väčšinou, tak by štátu poškodili. Fuck EU znie cool, ale robiť to osamotene-partizánsky, tak je Slovensko vo vážnych problémoch. Netuším, či si to neuvedomujú alebo čo, preto mi osobná „materiálna“ podpora týchto subjektov pripadá zbytočná, sú to mačkopsy. Nechcem písať o vnútorných pomeroch ĽSNS, údajne sú autokratické a úzke vedenie vyžaduje prísnu lojalitu. To je ale s ohľadom na ciele sekundárne.
Národné hnutie, keď takto znie titulok článku, však nemusí mať nevyhnutne politickú orientáciu a môže smerovať skôr k náuke o ideách. Tam vyznieva to moje kategorické dištancovanie sa od oboch „toxických“ režimov smiešne, čo na tom v konečnom dôsledku záleží, keď to ľudí aj tak nepriťahuje, to áno. Potom to „ďalej“ s výnimkou mannerbundu nejde. A ten dokáže čiastočne suplovať web.
TL,DR: Ak parlamentná politika, tak s „rozumnými“ cieľmi a la sociálne témy, skrátka dôveryhodná činnosť. Prijať fakt, že dvojitý život je istý druh skúšky. Marco Tarcchi sa tuším označil za konzervatívneho ľavičiara. Strany, kt. suplujú mužské kluby, sú zbytočné. Pravicová politická scéna každého štátu si nimi asi musí prejsť. Strana, kt. dáva šeky na 1488 EUR je neviem k čomu.
Ostatně každý se může přesvědčit o pravdivosti „jenom výletu“ z vašeho vlastního výstupu ;-) http://cervenobili.cz/12814/pravdiva-reportaz-z-polskeho-dne-nezavislosti/
Ano, na projevu pracoval po cestě v autě „někdo“, kdo ani nebyl řádným členem ČB. Někdo, po kom jste původně žádali, aby to pouze, poté, co mu s dostatečným předstihem dodáte český text, přeložil do angličtiny. Někdo, kdo to nakonec musel celé vytvořit sám, protože jste se na to vykašlali, ani jste nedali do poslední chvíle vědět, co se děje. Bagatelizování, že šlo jen o „výlet“, je doslova směšné – cpali jste se po bok významných evropských organizací, co to jen šlo; tenkrát by to nikdo z vás za „pouhý výlet“ rozhodně neoznačil. „Brblání o zániku západu“, aha…
Po zákazu na univerzitě následovalo plno silných slov, které ovšem postupně vyprchaly do ztracena. Výsledek by byl samozřejmě nejistý, o něco jste se však pokusit mohli, argumentační munice bylo více než dost.
Členové se nerozešli s koncem studia, ale z různých důvodů odpadávali postupně. Důvody proč by byly pro mnohé osoby značně nelichotivé.
A to jsem zde zdaleka neuvedl vše.
Měl jsi nad tím raději mávnout rukou a nesnažit se to rozporovat, navíc ještě takovým směšným a dehonestujícím způsobem (pouhý výlet…)
Upřímně jsem chvíli přemýšlel, že nad vyjádřením Orkyniosdrymos jenom mávnu rukou, ale nakonec zvítězila chuť osvětlit věc i ostatním čtenářům/komentátorům.
Červenobílým jsem věnoval 5 let, uspořádal nemálo přednášek, diskuzních a filmových večerů se zajímavými či méně zajímavými osobnostmi. Pokoušeli jsme se o dost věcí, vč. provozování klubovny s čítárnou (za věcné i finanční podpory jednoho mého kamaráda z DP). Bylo toho hodně, náš web je toho nakonec důkazem (ale i záznamy z akcí na YT).
Náš tzv. „neslavný konec“ (nikdo neumřel, nikdo není v díře, nikdo nikoho nezradil, nikdo nikomu nic neukradl) byl zapříčiněn 2 faktory – dělám práci, které se potřebuji věnovat nad rámec evidence registratury v píchačkách (nestěžuji si) a věnuji se dalším relevantním spolkovým aktivitám na trochu jiné úrovni. Kolega, který ČB vymyslel a konstituoval se zase věnuje jako řádný křesťan svojí rodině a pedagogickým aktivitám. Takže náš konec byl způsoben, jako to ostatně bývá u mnoha organizací, přesunem center našich zájmů jinam a rovněž faktem, že se k nám další studenti (mladší ročníky) nepřidali – proto spolek nepokračuje (proč tak bylo je celkem jasné a budu se tomu krátce věnovat v jednom textu, který na stránkách DP vyjde). Takže nic zajímavého, stejný konec měla i moje parta modelářů na ZŠ.
K „příšerně provedeným krokům“; zvrátit rozhodnutí akademického liberálního mainstreamu, že ve volném čase si studenti nebudou bezplatně „pronajímat“ místnosti na FF MU, na základě upozornění jistého Daniela Zemana, který „informoval“ děkana, že akademická půda je znečišťována fašouny, by bylo poněkud donkichotskou aktivitou, na kterou nikdo z nás neměl čas, navíc, když opatření mělo plošný charakter a jen těžko bych děkanovi něco dokazoval. Byli jsme vyzváni k diskuzní konfrontaci, na kterou nechtěli přistoupit. Dál mě to nezajímalo, v životě jsou lepší věci.
K Varšavě, někdo tam jel na výlet – někdo tam jel brblat o zániku Západu. Nebylo mým/našim cílem, abychom ve smradlavém varšavském baru, kde jsme měli prezentace, udělali dojem např. na Roberta Fioreho (to jen info, kdo se také této akce zúčastnil). Velice zábavné bylo např. rychlé „šití“ projevu ČB v angličtině těsně před jeho odprezentováním. Já s tímto setkáním žádné vážnější úmysly neměl, chtěl jsem zejména mít zkušenost, jak se slaví polský „28. říjen“ a rovněž mě zajímala polská děvčata (v té době jsem byl svobodný ;-) )
Koneckonců se brzy o ČB dočtete více na těchto stránkách. Poznamenávám, že tento text je poznámkou a nemá charakter textu diskuzního. Chápejte to jako jednorázové vyjádření k přehnaným interpretacím, které působí o to vtipněji (pro mě), když víte komu se v hlavě urodily.
herbord: Vaše úvahy nejsou špatné, myslím však, že zcela opomíjíte – moderně řečeno – „lidské zdroje“. Abych byl konkrétní, tak třeba v Praze dle mého názoru nic zajímavého nevznikne, protože zájem o naše názory je tam oproti zbytku republiky mizivý. Vyplývá to z dlouhodobých statistik prodeje „našich“ knih. Velkoměsta, jejich obyvatelé, jsou zkrátka příliš zdegenerovaní moderním světem. Ale i jinde nemáme moc „našich“ lidí. Dlouhodobě pozoruji, že většina podobných úvah je jako plány vojevůdců pro dávno zdecimované a neexistující armády… O studentský spolek se pokoušeli před lety Červenobílí v Brně a dopadlo to neslavně. (Dle mého názoru i díky nekomepetenci některých členů, některé zásadní kroky byly doslova příšerně provedené /třeba nulová snaha zvrátit zákaz působení na univerzitě nebo příprava na cestu do Varšavy, kdyby to zde náhodou někdo z nich četl a chtěl se zbytečně hádat/)
Jako Slovák, co si myslíte o kotlebovcích? Z jejich prezentace se mi jeví jako nadějná a smysluplná snaha mající potenciál.
Nemyslím si, že by Magát mohl v politice něčeho dosáhnout. Má ovšem svůj smysl – jako hromosvod. Ano, sbírá jedno obvinění za druhým, naštěstí se proti nim brání a pokud vím i vyhrává. Nejenže tak vyčerpává „protiextrémistické“ tažení, zároveň svými soudními výhrami rozšiřuje oblast toho, „co se může“, kdežto naopak by docházelo k utahování šroubů. V tomto plně souhlasím s názory liberála a právního aktivisty Tomáše Peciny, který ostatně Magáta v některých věcech přímo zastupuje.
Co se fascinace nacionálním socialismem týče, myslím, že to je dnes naprosto okrajová a sektářská záležitost, a že jako taková nemá hlubší význam. Primitivní neonacismus již téměř odumřel a že si vydáváme a někde doma v koutě čteme „Podstatu fašismu“ je myslím každému nezúčastněnému člověku naprosto jedno.
Spíše než na „nacionalismy“ by se mělo hrát na kulturní identity – národní i evropskou. Rozepisovat to zde nyní nebudu, bylo by to dlouhé a odbíhal bych od momentálního vlákna diskuse.
Jan Maloušek: Přemýšlíte, jestli je cesta lesem správná. Tady jde hlavně o to, jaká jsou jiné možnosti…pokud moc jiných možností není, je třeba vykročit do lesa, i když to není ideální věc. Každý hraje s těmi kartami, které má.
Určite k tomu majú čo povedať povolanejší ako ja, len keby bola dikusia uzavretá:
Cesta vzdelanca, pre inšpiráciu Stanislav Komárek, aj keď českým čitateľom nie je neznámy:
https://youtu.be/-vwyBtzDIXE?t=9m50s
V nadväznosti na to, aj v súvislosti s názorom p. Malouška o budovaní kontrakultúry, možno niekoho zaujme kresťanský bestseller Benediktova cesta, tuším už aj v češtine:
https://www.martinus.cz/?uItem=292592
Na Slovensku práve prednedávnom vznikla strana Napred, zbierajú podpisy, jedna z tvárí je Marián Magát. Možno znie Komárek pasivisticky, ale podľa mňa je bližšie k riešeniu ako Napredisti. Nacionalizmus bude potrebovať čiernu labuť, čo v čiernej Európe nemusí byť čakanie na Godota. Dnešnú situáciu by mal využiť na vlastnú kultiváciu. Znie to možno rúhavo vo vzťahu k Zarathustrovi, či celej edícii Metanoia, možno až ako latentný kvietizmus, ale pre úspech v budúcnosti bude musieť podstúpiť ťažkú obetu – zrieknuť sa esteticky príťažlivej éry národného socializmu. Nezabúdajme, že jeho obete sú aj pruskí reakcionári či Julius Jung. Ak, pravdaže, nebude mať čierna labuť rozmery veľryby a spoločnosť sa radikálne nezmení, čo tak skoro ale nebude. Degrellove vyjadrenia sú, pravda, svojím spôsobom krásne. Ale rétorika „sionistických svíň“ a pod., ako to robí Magát – a zbiera jedno obvinenie za druhým – je dobrá k čomu? Nerozumiem mu, koho chce osloviť, lebo o to v politike ide.
(Just hit enter) Len krátko – možno by ďalším krokom (v Prahe) mohla byť snaha založiť študentský spolok, ktorý by viedol krátke semináre počas semestra. Ustálené curriculum zavŕšené krátkou obhajobou krátkej eseje na vopred zadané otázky. Vytvorenie komunity, ktorá by nielen počúvala prednášky, ale aj premýšľala. Vytvoriť a udržať skupinu, kt. by nebola obvinená z hitlerizmu (ľavicou bude tak či onak, ale nie centrom) a nadviazala na témy novej pravice. Učila sa argumentovať, vyjadrovať. Neviem, ako sa darí identitárom oslovovať mladých ľudí, možno keby k tomu patrilo spoločné štúdium „klasikov“, pritiahli by ďalších. Zaujalo ma, že p. Vrána neverí, že by tu mohli vzniknúť Slobodní. Aký je ich model, ak niekto vidí hlbšie?
J. Janovec vždy uměl krásně formulovat a moralisovat. A v mnoha věcech měl pravdu, byť naopak v mnoha ne. Přepjatý egoistický individualismus byl snad do jisté míry logickou reakcí na vštěpovaný kolektivismus a „glajchšaltisaci společnosti“ předchozí éry, snad byl též uměle rozdmýcháván.
Oproti počátku století, kdy jsme snad ani ještě nevnímali, že devadesátá léta již skončila, je dnes doba ve spoustě ohledů jiná. Přes skutečnost, že řada dnešních palčivých problémů koření právě v 90. létech (členství naší vlasti v „západních“ či „euroatlantických strukturách“, vývoz kapitálu, rozprodej půdy do zahraničí a velkým vlastníkům, pokračující a gradující rozklad tradičnách hodnot) nelze nevidět positiva tehdejší doby – nadšení, vůle k obětem, touha, aby po nás zůstalo něco, co jsme vytvořili a stojí to za to, aby nás to přečkalo, snaha po navázání na staré tradice. A přes to, že doba byla jaksi „drsnější“, našinci k sobě měli paradoxně blíže, řekl bych – rozdělení společnosti nebylo tak fundamentální a jednoznačné, jako dnes.
Navzdory tomu mohu s většinou výše citovaných postřehů J. Janovce i dnes souhlasit. A nebo možná i ještě více, než tenkrát – je to taková jüngerovská cesta lesem ve formulaci masarykovské (fuj, já vím…) drobné práce. K uzavírání se do sektářských „ostrůvků positivní deviace“ ostatně spěje nejen hnutí národní – stejný problém ostrakisace „středním proudem“ až příliš často řeší čím dál tím více společenských množin – autentičtí křesťani, zodpovědní rodiče, ne-zvrhlíci, ti, jimž majetek nepředstavuje jen peněžní bohatství, ale i odpovědnost k předkům a potomkům, zkrátka téměř všichni skuteční (nejen formální) zastánci hlubokých tradic. Na otázku, zda právě tato „cesta lesem“ je správná či dokonce jediná správná si však neumím odpovědět.