Categorized | Historie, Kultura, Politika

„To druhé“ varování Enocha Powella

Enoch PowellÚvodní vydání The Occidental Quarterly poprvé přineslo pravidelnou rubriku nových vydání projevů, esejí a článků, které už nejsou v tisku nebo nebyly nikdy předtím publikovány, kterou jsme nazvali Koutek klasiků. Slavný projev Enocha Powella z roku 1968, přednesený pro birminghamské Konzervativní politické centrum (West Midlands Area Conservative Political Centre), který vešel do dějin jako projev „Rivers of Blood“ („Řeky krve“), se v průběhu druhé poloviny 20. století vypíná jako jedna z nejrozhodnějších výzev na obranu západní kultury. Význam jeho poselství z něj dělá ideální volbu pro první kus připomenutý v Koutku klasiků. Přestože se přepis Powellovy řeči objevil na webu a v několika upravených monografiích, jeho dostupnost byla dosud spíše omezená.

Nedávno se pak do redakce TOQ dostala kopie rukopisu dalšího proslulého Powellova projevu pro Mladé konzervativce v manchesterské čtvrti Stretford z 21. ledna 1977. V něm Powell varuje své krajany před možnou hrozbou „politických násilností“ a vyhlídkami na rýsující se rasovou občanskou válkou, nedojde-li k dramatickému obratu imigrace barevných z kolonií britského Commonwealthu. Powell se ve své řeči hodně soustředil i na drakonická opatření Zákona o rasových vztazích z roku 1976, zejména pak paragraf 70, který poskytl úřadům nástroj ke „kriminalizaci racialismu“ a stíhání autorů „nenávistných projevů“ bez ohledu na úmysl. Stal se tak záminkou k zákazu projevů označených za „výhrůžné“ a „urážlivé“ a omezování činnosti nacionalistických a rasově smýšlejících skupin jako Národní fronta.

Ray Honeyford ve své studii Britské komise pro rasovou rovnoprávnost (British Commission for Racial Equality) píše:

Tato část zákona nejen že zapověděla projevy otevřeně rasového smýšlení, ale měla také zásadní dopad na obecné ovzduší smýšlení o celé otázce rasy a rasových vztahů. Napříště se tedy museli i dokonale ctihodní občané obávat o těchto otázkách vyjádřit jakékoliv mínění; výsledkem pak samozřejmě bylo to, že se důležitá témata spojená se skutečným stavem rasových vztahů a osudu či pokroku etnických menšin stala tabu. 1]

Powell příležitosti využil ke kritice zákona, který měl v následujících týdnech nabýt účinnosti a vyjádřil své rozhořčení nad tímto zjevným omezením svobody projevu. V  projevu před Monday Club o čtyři měsíce dříve na začátku října 1976 Powell podle svého životopisce Simona Heffera „vyslovil vážnější varování ohledně budoucnosti než kdykoliv od svého slavného birminghamského projevu“:

Úryvek z Virgiliovy Aeneidy o řece Tibeře už sice dávno vstoupil do obecného jazyka, já se však zcela ne-metaforicky snažil vyjádřit své upřímné přesvědčení, že fyzický a násilný konflikt je v situaci, kdy původní obyvatelstvo sleduje neustále postupující zábor své země cizinci, s nimiž se neztotožňují, což pak platí i z druhé strany, dříve či později nevyhnutelný. Katastrofě masových násilností, tedy plodu rozděleného společenství, se lze vyhnout jedině tak jako ostatně všem ostatním katastrofám: odstraněním její hlavní příčiny. Tou je v tomto případě existence rozsáhlé asijské a africké populace a jistota, že se tato skupina v poměru ke zbytku společnosti bude do budoucna zvětšovat, jak vyplývá už jen z její stávající velikosti a složení. Je tedy nabíledni, že není cesty kupředu kromě takového umenšení stávajícího obyvatelstva, které přinejmenším postačí k odstranění vyhlídky na budoucí růst; jinými slovy zmenšit „cizí klín“ (alien wedge) (vypůjčuji si frázi proslulého soudce) v anglických městech a aglomeracích. 2]

Ve svém projevu před Monday Club vyzýval Powell britskou vládu, aby zavedla program dobrovolné repatriace a vyhradila na něj prostředky, které by jinak využila na rekonstrukci slumů v centrech měst. Za takto bez obalu pronesená slova se na něj snesla kritika ze všech stran a následující kontroverze – dokonce i v konzervativních kruzích – se stala živnou půdou pro řeč ve Stretfordu o čtyři měsíce později.

Britský týdeník The Economist vydal po tomto projevu úvodník, jehož autor se zamýšlel nad tím, zda by měl být Powell za své výroky stíhán:

Měl by snad být pan Enoch Powell trestně stíhán? O tom – nikoliv o budoucnosti rasových vztahů v Británii – se mluví po jeho projevu pro stretfordské Mladé konzervativce v Manchesteru z 21. ledna, v němž se s obecenstvem znovu podělil o svou vracející se noční můru. Ta jej podle všeho s přibývajícími lety sužuje stále častěji a při každém novém převyprávění navíc nabývá hrozivější podoby. Tentokrát hovořil o možnosti rasové války, polarizujícím působení barvy i dopadech změny rasových zákonů… Předvídatelné, jistě. Ale je to skutečně na žalobu? 3]

Pohled na to, jak se západní země – a jedna z předních světových velmocí – vážně zabývá možností trestního stíhání významného státníka za otevřeně pronesená slova o otázce pro velkou část veřejnost velmi důležité (tehdejší vrchní státní žalobce Sam Silkin skutečně zvažoval pro a proti možné obžaloby), byl ovšem jen předehrou hniloby, jež Británii i zbytek Západu zevnitř rozežírá dnes. Posledních třicet let britské politické elity střídavě prosazují nebo tolerují barevnou imigraci a zároveň se snaží umlčet veškeré slovní i jiné projevy nesouhlasu s touto proměnou slavné a z drtivé většiny homogenní země na multikulturní, multietnickou zvrácenost. A přesto Powellovo varování i dnes nachází sluchu u obyčejných Angličanů, kteří mnohem lépe než jejich vládci chápou neblahý směr, kterým se jejich země vydala.

Poznámky:

  1. Ray Honeyford, The Commission for Racial Equality (London: Transaction, 1998), s. 41-42.
  1. Simon Heffer, Like the Roman: The Life of Enoch Powell (London: Weidenfeld & Nicholson, 1998), s. 778.
  1. “Race: Clobber Powell?” The Economist, 29. ledna 1977, s. 19.

Redakční úvodník Enoch Powell’s Other Warning vyšel v The Occidental Quarterly roč. 3, č. 3 (podzim 2003): s. 3-5.

Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu

Ernst Jünger - Návštěva na Godenholmu***
Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
***
Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.

Oswald Spengler – Myšlenky

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil  jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.

Pat Buchanan2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativní spisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
Paul Anton de Lagarde 2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív