Dachau blues those poor Jews Dachau blues those poor Jews Dachau blues, Dachau blues those poor Jews Still cryin’ ’bout the burnin’ back in world war two’s One mad man six million lose.
Vždy jsem se ztotožňoval s modrou barvou. Je to moře, hustota nálady, samota, barva tanoucí na mysl při zvuku hlasu Marca Almonda; je to francouzská báseň a hustá kytice chrp v bílé váze. Modrá barva se v mysli protahuje, podobná kočce.
– Jeremy Reed [2]
Blue, blue, electric blue/That’s the colour of my room Where I will live/Blue, blue
Pale blinds drawn all day/Nothing to do, nothing to say Blue, blue
Podobně jako chtěl na prahu svého šílenství Nietzsche být jen profesorem v Basileji [3] či, snad skromněji, jako chtěl – nebo to alespoň předstíral – George Constanza být architektem [4], vždy jsem chtěl navštěvovat (nepřehlédněte minulý čas) Londýnskou školu ekonomie (LSE) a absolvovat s MSc (ekvivalent Ing., pozn DP) na fakultě filozofie, logiky a vědecké metody [5].
Stejně jako má Harvard lepší zvuk než MIT [6] a Oxford než Harvard, LSE nad všemi ční díky kombinaci prestiže a uhlazené technokracie; spíše euro-mandaríni než paka z Teorie velkého třesku. A navíc, studium filozofie v obklopení skutečné vědy by výrazně snížilo množství ideologické bagáže [7].
Jakkoliv se mohou zdát tyto akademické fantazie čistě subjektivní [8], mnou představovaná objektivita tamější filozofie (na rozdíl od obtížného, ale povrchního akademického tlachání „analytické“ filozofie jinde) skutečně vedla ke vzniku některých opravdu významných počinů lidí jako Sir Karl Popper, Imre Lakatos a konečně (i když – pravda – k zoufalství ostatních) [9] i „epistomologickému anarchismu“ Paula K. Feyerabenda. [10]
Stručně [11], Feyerabend měl za to, že studium dějin vědy odhalující skutečný vědecký pokrok vyžaduje četné soupeřící teorie generující data, jichž si empiricismus žádá k ověření teorií [12]; a oproti tomu v periodách teoretické konformity (jako středověká scholastika nebo Kuhnova „normální věda“) věda stagnuje.
Taková teoretická konformita ústí v to, co Lakatos nazývá „degenerujícími výzkumnými programy“, neschopnými přijít s novými, potvrzenými predikcemi a vypořádávající se s nesouhlasnými informacemi pomocí ad hoc „pomocných hypotéz;“ např. epicyklyptolemaiovské astronomie. [13]
Představte si tedy mé nadšení, když jsem objevil bývalého akademika z University of London (dostatečně blízko LSE – a k tomu „bývalému“ se ještě vrátíme), aplikujícího radikální filozofii vědy Feyerabenda a jeho mentorů, Poppera a Lakatose na jednu z mých nejoblíbenějších oblastí poválečné kulturní deformace… [T]en [H]olokaust.
Nicholas Kollerstrom, dnes už bývalý profesor historie vědy, přišel s revoluční myšlenkou, jak ji vysvětlil James Fetzer ve své předmluvě (The Holocaust Narrative: Politics Trumps Science): aplikovat na tvrzení holokaustu oficiální vědecké metody.
Konkrétně provedl následující jednoduchý experimentální test základní hypotézy holokaustu:
Hypotéza:
Nacisté vyhladili šest milionů Židů.
Metodou k vyhlazení velké části či většiny Židů bylo užití Cyklonu B v lidských plynových komorách.
Pokud bylo užito Cyklonu B, mrtvoly by měly být jasně růžové a stěny komor modré.
Neexistují žádné fotografické, očité ani současné fyzické důkazy ani jednoho z těchto efektů. [14]
Proto je holokaustová hypotéza nepravdivá.
Překvapivě se jeho malý příspěvek k vědecké debatě nedočkal očekávaných reakcí:
Naivně jsem nepředpokládal, že jsem se nepustil do vědecké otázky, jak jsem myslel či doufal, ale spíše do hluboce náboženské.
Prohlásit, že zkoumáte chemické důkazy využití Cyklonu za války, je nejrychlejším způsobem, jak být vyloučen z britské univerzity… Je to naprosté tabu. Velice zvláštní, že?
Při hledání odpovědí na tuto novou otázku si Kollerstrom uvědomil, že zabrousil do oblasti, již lze nazvat jedině oficiálním náboženstvím, u nějž jakákoliv hereze ústí přinejmenším v sociální ostrakizaci. Jak napsal Andrew Hamilton v jiné souvislosti:
Rozum a empiricismus byly zakázány zákonem nebo potlačeny vládnoucími kulturními elitami a institucemi v hrubých obrysech totožnými s komunismem. Nahrazeny pak byly bizarními fantaziemi a tím nejprimitivnějším kultistickým smýšlením.
Potřebám podivného nového náboženského kultu byly v prvé řadě podřízeny dějiny Německa v období 1933-45… Jeho propracovaná mytologie… byla vytvořena a nově vynucována ještě za života lidí, kteří osobně prožili dané historické události, a tak ukázala nadřazenost kolektivních společenských konstrukcí – dokonce i falešných – nad omezenými osobními zkušenostmi jednotlivců. Překvapení nacisté na formální obvinění z genocidy s nepochopením do jednoho odpovídali: „Tak o tom já slyším prvně!“ [15]
V tomto ohledu se profesor Kollerstrom podobá těm z hnutí za pravdu o 11. září, kteří se vyhýbají [paranoiám] o černých operacích a reptiliánech, aby se místo toho soustředili čistě na otázku vědecké uvěřitelnosti. [16] Při úvahách, jak bylo možné zbavit se tolika těl, dospívá k závěru – podobně jako inženýr zabývající se pádem Věží – že oficiální verze je:
Bizarní vysvětlení toho, jak byli všichni spáleni, popírající známé fyzikální zákony.
Poměrně ironické ve světle toho, že ho britští skeptici ohledně 11. září vyobcovali ze svých řad při prvním náznaku „popíraní holocaustu.“
Jistě, prázdná radarem řízená letadla a střely zasahující Pentagon – to je poctivá investigativní práce a hledání pravdy tváří tvář moci, ale jakmile přijde např. otázka, zda stěny „plynových komor“ vykazují známky, no vždyť víte, skutečného užívání kyanidového plynu, všichni začnou šílet! [17]
Kollerstrom odpovídá: poté co genocidními prostředky zničili Německo [18], se Spojenci podívali okolo a jeden na druhého a řekli si: Tohle si přece nemůžeme vzít na triko. [19]
Proto byla s využitím četných postupů – včetně mučení [20] – namíchána holokaustová hypotéza a následně naroubována na válečnou propagandu tak, aby přenesla vinu za „zničení národa“ na poražený nacionálně socialistický režim.
Co však tuto hypotézu povyšuje ze zasloužené dějinné pozice poznámky pod čarou, je její univerzální využití k ospravedlnění libovolné intervence ve jménu „zastavení dalšího šoa“ nebo „sražení (doslovného) hlavy novému Hitlerovi.“
[Citát] V Norimberku byly položeny základy nové civilizace založené na Hrůze a Nepravdě: hrůze, jelikož se po nás chtělo, abychom uvěřili, že šest milionů Židů bylo naprosto bezdůvodně zplynováno, a nepravdě, jelikož k tomu nikdy nedošlo. [21]
Právě to děsí režim:
Lidé bez selského rozumu a zvědavosti pídit se po pravdě skončí jako neteční otroci – a právě tak to vládnoucí třída a zájmové skupiny plutokratů chtějí. Největší hrozbou prohnilému režimu by byl posun pravdy z okrajové sféry „spikleneckých teorií“ směrem k mainstreamu. [22]
Když mluvíme o „posunu k mainstreamu“, čtenář si už jistě povšimnul mé posedlosti touhle „modrou“ záležitostí. Alespoň pro mě evokuje náležitě archeofuturistický árijský úhel Kollestromova projektu:
Trvalost kyanoželeznatanové vazby s sebou nese vzpomínku na to, co se před 70 lety stalo. My se pak snažíme vzpomenout si, co se tehdy stalo.
Jak před šedesáti lety kyanid vsakoval do oněch zdí, prosakuje dnes naše pravda skrze pevné zdi oficiálního Popírání.
Onu hru „nikdy nezapomeneme“ můžou hrát i dva. [23] Jak shrnuje Kollerstrom:
Odehrává se tu Střet mezi Vědou, reprezentující lidskou schopnost racionálního uvažování a náboženstvím, v jehož rámci velekněží vyhlásí, čemu musí lidé věřit a následně pohrozí „exkomunikací“ těm, kteří se odmítnout podrobit.
Což nás dovádí k další Feyerabendově tezi: jelikož věda využije státu k vynucení ortodoxie, pro něž má stát své vlastní důvody:
Oddělení státu a církve musí být doplněno oddělením státu a vědy – tedy té nejnovější, nejagresivnější a nejdogmatičtější náboženské instituce. [24]
Proto v 80. letech Feyerabend podporoval právo amerických rodičů vyjmout své děti z programů výuky dogmatického darwinismu ve jménu „vědy“, jelikož všechny teorie – dokonce i ty očividně „stupidní“, jako kreacionismus – dokáží produkovat data nezbytná pro důkladné ověřování dokonce – nebo právě – i těch nejpřijímanějších hypotéz.
Pokud se vám nelíbí zařadit se vedle kreacionistů, vezměte si pro modernější příklad např. otázku IQ:
Pokud neostalinismus zvítězí ve své bitvě za potlačení výzkumu genetiky a IQ – a především vědy o rasových rozdílech v IQ – bude se jednat o vítězství politiky nad vědou, jazyka nad skutečným výzkumem. [25]
Nebo možná vaše federalistické či distributivistické peří cuchá otázka očkování dětí:
Žádný menší obhájce dotěrné vlády než Hillary Clintonová nevstoupil do debaty obskurním tweetem argumentujícím, že jelikož je Země kulatá, nebe modré a věda má vždy pravdu, měly by být všechny děti očkovány. Ve skutečnosti však měla na mysli, že podle jejího progresivního světonázoru lze donucujících sil federální vlády využít k vnucení vědecké ortodoxie státům nebo jednotlivcům, kteří ji intelektuálně odmítají. [26]
Ve čtyřech dodatcích se autor zabývá „Höfleho telegramem“ „bajkami“ Elieho Wiesela a jiných, suše humornou recitací všech zločinů, připisovaných nacistickému Německu (od „šlapáním poháněného stroje na drcení mozků“ k scvrkávání hlav a povinné hře na housle) a souhrnem zákonů EU a OSN ohledně holokaustu.
Bibliografie představuje průvodce základní literaturou (knih je jen sedm, takže se nebojte je zvládnout!) i „technickými studiemi“ jednotlivých táborů Carla Mattogna, dešifrováním německých kódů britskou rozvědkou, třídílnou zprávou sestavenou Mezinárodním červeným křížem (před vznikem legendy o holokaustu) a dokonce nabízí i průvodce hledáním online přepisů norimberských jednání.
Kollerstrom – snad ironicky – navrhuje, aby si lidé zabalili knihu do hnědého papíru (což by ale dle mého mínění pozornost spíše přitáhlo) nebo raději užívali Kindle. Ti druzí pak zvláště ocení povedení naformátování e-verze, včetně oněch životně důležitých hyperlinků vedoucích k poznámkám. Přiložen je i rejstřík, podle všeho založený na tiskové verzi, který – jelikož hesla nejsou klikatelná – po pravdě nenahrazuje vyhledávací funkci.
Když se pokoušel přijít s námitkou, kde Coleman Francis netrefil ve filmu The Skydivers spojení mezi letectvím a cizoložstvím, navrhl jeden z kritiků, aby „namísto herců, hrajících si na parašutisty, použil použil parašutistů vydávajích se za herce.“ V podobném duchu bych mohl říci, že talent Kollerstroma – vědeckého autora – spočívá spíše v oblasti vědy. Navzdory povrchnímu zdání organizovanosti se text často nejasně klikatí a ponechává čtenáře na pochybách o tom, co je důležité a co ne. Také možná až příliš spoléhá na běžné metafory typu „zlomit kletbu“ – tak hrdě, jako by je snad sám vymyslel. [27]
V porovnání s množstvím a významem nabízených faktických informací jde však o banální kritiku. Na literárních nedostatcích tolik nesejde, jelikož Kollestrom není spisovatel – ostatně ani spisovatel, zabývající se vědou. Když se přidržím uvedené metafory o zlomení kletby, [28] pokouší se o vyřčení protizaklínadla, jež má obrátit magii elit – vědu – proti svým pánům. Jak hlasem Hassana-i-Sabbáha prohlásil Williams S. Burroughs:
Výbore spojených vlád Země, zaplať – vraťte zpátky tu barvu, co jste ukradli –
„Zaplaťte modrou – vraťte modrou, co jste šlohli a stočili do lahví a vydávali po kapkách svinstva – vraťte modrou, kterou jste šlohli na svý policajtský uniformy – vraťte modrou moře a nebe a očí země –
Ne pecí… [29]
Tato kniha je vynikajícím úvodem pro novice v oblasti „revizionismu“, jelikož přichází s novým, jednoduchým, zcela vědeckým protiargumentem oficiální verzi a sama nabízí instrukce k dalšímu výzkumu. Navíc bude nákup pochopitelně gestem solidarity s dalším mučedníkem u kůlu liberální ortodoxie.
Poznámky:
[1] “Dachau Blues,” Captain Beefheart and his Magic Band, Trout Mask Replica (Straight/Reprise, 1969).
[2] Bitter Blue: Tranquilizers, Drugs, Dependency (London: Peter Owen, 1995), s. 14.
[3] V dopise z 6. ledna 1889 svému mentoru z Basilejské univerzity Jacobu Burckhardtovi: „Koneckonců bych mnohem raději byl basilejským profesorem než Bohem.“
[4] „George: Proč jsi ze mě nemohl udělat architekta? Víš, jak rád jsem si vždycky hrál na architekta.“ – Seinfeld, epizoda „Mořský biolog“ (1994).
[5] Navzdory svému jménu – dokonce i v rozšířené podobě (Londýnská škola ekonomie a politických věd) – nabízí LSE podobně jako většina elitních škol studijní program „Filozofie, politika a ekonomika“ (nebo nějakou variantu anglického akronymu – PPE, PEP atd., stejně jako ve filmu Dr. Divnoláska kapitán Mandrake zkouší různé varianty zkratky sloganu „Mír na Zemi/Čistota podstaty“).
[6] V seriálu nečelí Wolowitz posměškům jen proto, že je „pouze“ inženýr (nikoliv doktor), ale navíc ještě z MIT.
[7] Nad branou Platónovy Akademie stál nápis „Ať nevstupuje nikdo, kdo nerozumí geometrii.“ Oxford a Harvard udělaly něco podobného, když po svých studentech vyžadovali studium filozofie v kontextu klasických jazyků (což měl Platón pochopitelně za samozřejmé; barbaři – ne-Řekové, jejichž řeč zněla jako „bar-bar“ – se vůbec nemuseli hlásit). Srov. „Na studium matematiky se i v Sovětském svazu ideologicky „dohlíželo“ jen zřídka, jelikož ani vševědoucí marxističtí velekněží se nesnažili předstírat pochopení; následek toho si matematická věda zachovala vysoké standardy a byla tak spasena před dočasným zničením. (Leszek Kołakowski, Main Currents of Marxism: Vol. III, The Breakdown [Oxford,1978]; “Marxism as the ideology of the Soviet state,” p. 102 )
[9] „Slyšel jsem, cos říkal. Ty – ty nevíš o mé práci nic. Myslíš si, že je špatně celý můj omyl. Vůbec nechápu, jak můžeš cokoliv učit.“ – Marshall McLuhan, Annie Hall (Woody Allen, 1977); pro mé zamyšlení nad McLuhanovou podivnou volbou slov, viz můj článek You Mean My Whole Fallacy Is Wrong!.
[10] Paul Feyerabend, Against Method (London: Verso, 1975). 4th ed., s úvodem Iana Hackinga, New York: Verso Books, 2010.
[11] James Fetzer ve své předmluvě podává skvělý zhuštěný popis.
[12] Jelikož všechna tzv. „data“ jsou produkty teorií („teorií nabité“), mohou soupeřící data poskytnout jedině soupeřící teorie.
[13] „Studia holokaustu“ jsou předvídatelně úpadkovým studijním oborem; např. „děkan“ těchto „učenců“ Raul Hilberg vysvětluje neexistenci dokumentů či očitých svědků plánu na vyhlazení odkazem na jinak neznámou myšlenku „byrokratické telepatie.“ Skutečně – samotné jádro holokaustu může posloužit jako učebnicový příklad ad hoc hypotézy, popsané Kollerstromem jako „užití zvláštní a jedinečné zbraně hromadného ničení: neexistující před válkou ani po ní, jedině v jejím průběhu.“
[14] Zřejmě nikdo nepomyslel na možnost užití tohoto testu, a tak nikoho ani nenapadlo vyrobit důkazy požadovaného výsledku. Podobné trapné mezery se objevují i v raných příbězích o holokaustu: příběhy o popravách elektrickým proudem, gejzíry krve atd. Jen na okraj, stěny odvšivovacích komor skutečně jsou zářivě modré.
[15] Andrew Hamilton, Alfred Rosenberg in Translation. Že naprosto chybějící povědomí, podle všeho upřímné překvapení, nikoliv pouhé zatvrzelé popírání všech obviněných v Norimberku, nemluvě pak o kompletní absenci jakéhokoliv písemného důkazu – rozkazů, seznamů, čehokoliv – lze vykládat jako „popírání“ či „zametání stop“, nechť nám poslouží jako primární příklad ad hoc hypotézy na obranu zdegenerovaného výzkumného programu.
[17] „Ve „svobodné“ společnosti nemůžeme nebezpečné pravdy potlačit úplně. Proto se proti nim musíme naočkovat, a tak Holywood nechává na plátně nebezpečné pravdy zaznít – ale jedině z úst monster: Dereka Vinyarda v Kultu hákového kříže, Travise Bicklea v Taxikáři, Řezníka Billa v Ganzích New Yorku, Ras al-Ghula v Batman začíná, Jokera v Temném rytíři atd.” — recenze Temného rytíře od Trevora Lynche, a v knize White Nationalist Guide to the Movies (San Francisco: Counter-Currents, 2012).
[18] Skutečný holokaust (termín samozřejmě znamenající – jak Kollerman upozorňuje – hromadné spálení, nikoliv zplynování) se odehrál na německém národě. Dílo Hellstorm Toma Goodriche přináší popis všech hrůz, zotročování a hromadných vražd na konci války a po ní. Viz recenze J. A. Sextona zde.
[19] Nepřipomíná vám to neokonzervativce a Irák?
[20] Překvapuje vůbec někoho, že dnešní židokonzervativci vedou kampaň za užití mučení (u nás např. poblázněný Satan Stárek, pozn. DP), jak pro účely „národní bezpečnosti“ tady, tak pro vytváření „důkazů“ na podporu zahraničních intervencí? Viz „Zpráva Senátu zjistila, že mučení CIA vyprodukovalo ‚falešné‘ zpravodajské informace a nezmařilo žádné útoky; po použití waterboardingu řekl hlavní plánovač 11. září vyšetřovatelům to, ‚co si myslel, že chtějí slyšet‘“ Michael Isikoff (December 9, 2014) zde; a ohledně Alana Dershowitze Beyond Chutzpah: On the Misuse of Anti-Semitism and the Abuse of History Normana Finkelsteina (University of California, 2005).
[21] Doslova v momentě vzniku této recenze hřímá O’Reilly o nacistech a minulé úterý chtěl Bibi po svých poskocích („našich“ zákonodárcích), aby poslouchali jeho tirádu, nesoucí se v duchu „Írán delenda est.“
[26] Joseph Napolitano: To Vaccinate or Not To Vaccinate?Town Hall. 5. února 2015. viz slova Trevora Lynche o nebezpečných pravdách. (pozn 17)
[27] „Oceňovaný překladatel“ Joachim Neugroschel tvrdí, že jeden z rozdílů mezi americkým a britským stylem představuje americké pohrdání domnělými „klišé“ na jedné a jejich britské užívání coby spolehlivých, ozkoušených a pravdivých „idiomů“ na straně druhé; viz jeho Úvod k Mannově Smrti v Benátkách a dalším příběhům. (Londýn: Penguin, 1999).
[28] Všimli jste si někdy, jak moc jsou filmaři posedlí oním klišé „prolomení německého kódu“, které se vyrovnává – nebo spíše doplňuje – holokaustové obsesi? Že by projekce? Nebo odvádění pozornosti: na tyto kódy se dívejte…
A ještě obecně ke svědeckým výpovědím. Problém je, že výpovědi domnělých očitých svědků holokaustu často odporují hmotným důkazům či dokonce fyzikálním zákonům. Čemu pak věřit? Slovům někoho, kdo mohl být k výpovědi přinucen, anebo někoho, kdo ze své role oběti může získat nějaké výhody – nebo průkazným faktům?
Jako příklad lze uvést tvrzení svědka, že v určitý den jela táborová krematoria na plný výkon a že všude byl dým z pálených mrtvol. Jenže z toho dne se zachovala letecká fotografie vojenského průzkumu, na které rozhodně žádný dým není. A teď čemu věřit?! Takových případů je nespočet, naopak snad neexistuje ani jeden, který by se podařilo potvrdit (neexistují důkazy, viz příspěvek výše.)
Výpovědi po válce byly v mnoha případech vynucené mučením, je to prokázané, především příslušníci SS tím trpěli. Odkazy najdete snadno na internetu. Uvedu zde něco zajímavějšího a méně známého. Ve vedlejších Norimberských procesech s německými generály americký soudce Charles F. Wennerstrum se znechucení odstoupil a prohlásil následující:
3. The members of the department of the Public Prosecutor, instead of trying to formulate and reach a new guiding legal principle, were moved only by personal ambition and revenge. 4. The prosecution did its utmost in every way possible to prevent the defence preparing its case and to make it impossible for it to furnish evidence. 5. The prosecution, led by General Taylor, did everything in its power to prevent the unanimous decision of the Military Court being carried out i.e. to ask Washington to furnish and make available to the court further documentary evidence in the possession of the American Government. 6. Ninety per cent of the Nuremberg Court consisted of biased persons who, either on political or racial grounds, furthered the prosecution’s case. 7. The prosecution obviously knew how to fill all the administrative posts of the Military Court with „Americans“ whose naturalisation certificates were very new indeed, and who, whether in the administrative service or by their translations etc., created an atmosphere hostile to the accused persons. 8. The real aim of the Nuremberg Trials was to show the Germans the crimes of their Führer, and this aim was at the same time the pretext on which the trials were ordered … Had I known seven months earlier what was happening at Nuremberg, I would never have gone there.“
Ještě v roce 1985 musel přední americký expert na holokaust Raul Hilberg před soudem pod přísahou prohlásit, že neexistuje žádný dokument potvrzující existenci plynových komor. Podívejte se na tento záznam.
Nevím, z jakého zdroje vychází vámi zmíněná informace na Wikipedii. Zaznamenal jsem, že relativně nedávno, před pár lety, měl být v archivech objevený nějaký dokument s čísly, zřejmě jde nejspíš o toto. Problém je, pokud se pamatuji správně, dvojí. 1) Třebaže ten dokument jakási čísla obsahuje, není z něj jasné, co vlastně mají znamenat. Jde přesně o případ, kdy jsou fakta napasována do apriorní interpretace, která z nich ovšem vůbec nevyplývá. 2) Samotná skutečnost, že takovýto dokument byl nalezen až po mnoho desítkách let, zavdává důvod k pochybám o jeho autenticitě.
Nemůžu zde víc napsat, neboť toho víc nevím, a, jak jsem již napsal, rozhodně nejsem na tuto otázku expert. Doporučil bych Vám však přečíst volně dostupnou knihu Přednášky o holokaustu. Jde opravdu o dobrý a důstojný úvod do problematiky, a seznámí Vás se základní argumentací revizionistů.
Vďaka za reakciu! Nečítal som systematické revizionistické dielo, ale o likvidácii židov svedčí napr. Oskar Groning, ktorý v Osvienčime istý čas pracoval a na svoj úkor poskytol svedectvo o plynovaní ako o usmrcovacej metóde, ktorú mal na vlastné oči vidieť. Wikipédia udáva nacistické štatistiky, podľa ktorých malo umrieť okolo 4 miliónov židov, prečo by si SS a Gestapo viedli čísla, ktoré ani zďaleka nezodpovedajú realite?
Předem podotýkám, nejsem odborník, pouze jsem za roky příležitostného čtení o problematice revizionismu něco pochytil. Chápejte tedy následující informace jako vědomosti poučeného laika.
Nikdo netvrdí, že tábory nebyly a že tam nebyli Židé sváženi! Řeší se především co se v táborech doopravdy dělo. Revizionisté tvrdí, že nedocházelo k systematickému vyvražďování Židů. Zemřelí samozřejmě byli, nejvíce jich mělo zemřít na samém sklonku války, kdy kvůli totálně zničené infrastruktuře (vinou války) nebylo možné tábory zásobovat a spravovat. V zanedbaných táborech s velkou koncentrací lidí propukaly epidemie skvrnitého tyfu, který přenáší parazitické vši. Právě skvrnitý tyfus způsobuje silné průjmy, které vedou ke smrti vyhladověním, když tělo není schopné stravu v sobě udržet – odtud známé obrazy na kost vychrtlých mrtvol.
Pro výše uvedené se jako důkazy mj. uvádějí skutečnosti, že vši byly natolik velký problém, že se proti nic aktivně bránily armády všech zúčastněných stran, k jejich ničení se používal plyn (ke zplynování oděvů), a bylo zcela běžné, že existovaly budovy, které byly k tomuto plynování oděvů určeny. Jako zamlčovaný protikus k jednostranně a účelově vybíraným fotkám vychrtlých postav existují fotografie z těch samých táborů, na nichž jsou jiní vězni, nezasaženi nemocí, v normální fyzické kondici.
Co se počtu zemřelých týče, tak problém je právě v tom, že první nezávislá zpráva Červeného kříže udává nějaký relativně nízký údaj, nevím přesně, snad několik statisíců, každopádně to má k 6 milionům hodně daleko. Číslo začalo narůstat až mnohem později po válce na základě různých pochybných zdrojů a výzkumů. Je otázkou, kolik Židů skutečně zmizelo, troufám si tvrdit, že běžný smrtelník to nemá šanci poznat – že víte o jednom zmizelém může znamenat stejně dobře X milionu zmizelých stejně jako X tisíců zmizelých. Ohledně počtu existují různé revizionistické studie a ať už je výsledné číslo jakékoli, čachry s ním jsou naprosto jisté.
A co se týče významu počtu obětí a otázky, zda na tom sejde? Podle mě ano, ve spojitosti s příběhy o metodách vraždění tvoří obludné číslo mýtus, který dodnes představuje ve veřejném životě poslední a nejvyšší argument všech „kontroverzních“ debat – Odmítáte uprchlíky? Jste jako nacisté, nejraději byste je zavraždili. Za poslední týden jsem argument „nacismem“ zaznamenal přinejmenším jednou v novinách MF DNES! Dále, na základě počtu obětí jsou vypláceny všemožné reparace, odškodnění a podobně. Už to samo o sobě zavdává dobrý motiv pro jejich nadsazování resp. přesné vědecké určování! V posledku samotná skutečnost, že bylo prokázáno již tolik podvodů a lží, dává znát, že počty mají pro určité podvodníky přímo ústřední význam – už jen proto má vzhledem k hledání pravdy a prosazování spravedlnosti smysl se jimi vážně zaobírat.
Toto je z wikipedie:
Despite the difficulty of finding traces of this material 50 years later, in February, 1990, Professor Jan Markiewicz, Director of the Institute of Forensic Research in Kraków, redid the analysis.[49] Markiewicz and his team used microdiffusion techniques to test for cyanide in samples from the suspected gas chambers, from delousing chambers, and from control areas elsewhere within Auschwitz. The control samples tested negative, while cyanide residue was found in high concentrations in the delousing chambers, and lower concentrations in the homicidal gas chambers. This is consistent with the amounts required to kill lice and humans.
A kde sa mali tí mŕtvi ľudia podieť? Čo preživší, ktorí stratili svojich príbuzných? Neboli v táboroch a neboli ich blízki usmrtení? Prirodzene, nie je to vedecký dôkaz, ale pri týchto článkoch si spomínam na Arnolda a Alberta, dvoch židov, ktorí našej rodine požičiavali na nákup pôdy, pred smrťou si dali záležať a varovali môjho praotca, aby jednu z nesplatených pôžičiek nespomínal, aby pohľadávka neprešla na štát, na druhý deň ich odviezol transport a viac ich nebolo. Tušili, že s nimi dobre nebude. Nespochybňujem, že spôsoby usmrcovania, mydlá a 10 miliónov boli použité bezprostrednou propagandou a niečo prežilo v povedomí, ale aj bez nej tam umrelo množstvo nevinných ľudí. Fakt je dôležité, či bola obeť dobodaná 27 alebo 11 ranami? 6 alebo 4,5 ranami? Tí ľudia skrátka v rodinách chýbali a niekto to postaví tak, že ho za vedeckú hypotézu vyrazili z univerzity.
Trackbacks/Pingbacks
Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu
*** Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
*** Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.
Oswald Spengler – Myšlenky
***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
*** Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.
Ezra Pound – „Přítomen!“
***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
*** Objednávejte ZDE
.
Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!
***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
*** Objednávejte ZDE
.
Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!
***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
*** Objednávejte ZDE
2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.
2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativníspisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.
À propos
„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“
***
***
***
***
***
2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil 
2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil
A ještě obecně ke svědeckým výpovědím. Problém je, že výpovědi domnělých očitých svědků holokaustu často odporují hmotným důkazům či dokonce fyzikálním zákonům. Čemu pak věřit? Slovům někoho, kdo mohl být k výpovědi přinucen, anebo někoho, kdo ze své role oběti může získat nějaké výhody – nebo průkazným faktům?
Jako příklad lze uvést tvrzení svědka, že v určitý den jela táborová krematoria na plný výkon a že všude byl dým z pálených mrtvol. Jenže z toho dne se zachovala letecká fotografie vojenského průzkumu, na které rozhodně žádný dým není. A teď čemu věřit?! Takových případů je nespočet, naopak snad neexistuje ani jeden, který by se podařilo potvrdit (neexistují důkazy, viz příspěvek výše.)
Výpovědi po válce byly v mnoha případech vynucené mučením, je to prokázané, především příslušníci SS tím trpěli. Odkazy najdete snadno na internetu. Uvedu zde něco zajímavějšího a méně známého. Ve vedlejších Norimberských procesech s německými generály americký soudce Charles F. Wennerstrum se znechucení odstoupil a prohlásil následující:
3. The members of the department of the Public Prosecutor, instead of trying to formulate and reach a new guiding legal principle, were moved only by personal ambition and revenge. 4. The prosecution did its utmost in every way possible to prevent the defence preparing its case and to make it impossible for it to furnish evidence. 5. The prosecution, led by General Taylor, did everything in its power to prevent the unanimous decision of the Military Court being carried out i.e. to ask Washington to furnish and make available to the court further documentary evidence in the possession of the American Government. 6. Ninety per cent of the Nuremberg Court consisted of biased persons who, either on political or racial grounds, furthered the prosecution’s case. 7. The prosecution obviously knew how to fill all the administrative posts of the Military Court with „Americans“ whose naturalisation certificates were very new indeed, and who, whether in the administrative service or by their translations etc., created an atmosphere hostile to the accused persons. 8. The real aim of the Nuremberg Trials was to show the Germans the crimes of their Führer, and this aim was at the same time the pretext on which the trials were ordered … Had I known seven months earlier what was happening at Nuremberg, I would never have gone there.“
Stránka na Wikipedii věnovaná tomuto procesu pro jistotu ani tuto „nepříjemnost“ neuvádí. Naleznete ji osekanou na nejmenší možnou zmínku až na druhořadé stránce věnované osobě toho soudce.
Tolik demonstrativně ke svědeckým výpovědím a jejich posuzování.
Ještě v roce 1985 musel přední americký expert na holokaust Raul Hilberg před soudem pod přísahou prohlásit, že neexistuje žádný dokument potvrzující existenci plynových komor. Podívejte se na tento záznam.
Nevím, z jakého zdroje vychází vámi zmíněná informace na Wikipedii. Zaznamenal jsem, že relativně nedávno, před pár lety, měl být v archivech objevený nějaký dokument s čísly, zřejmě jde nejspíš o toto. Problém je, pokud se pamatuji správně, dvojí. 1) Třebaže ten dokument jakási čísla obsahuje, není z něj jasné, co vlastně mají znamenat. Jde přesně o případ, kdy jsou fakta napasována do apriorní interpretace, která z nich ovšem vůbec nevyplývá. 2) Samotná skutečnost, že takovýto dokument byl nalezen až po mnoho desítkách let, zavdává důvod k pochybám o jeho autenticitě.
Nemůžu zde víc napsat, neboť toho víc nevím, a, jak jsem již napsal, rozhodně nejsem na tuto otázku expert. Doporučil bych Vám však přečíst volně dostupnou knihu Přednášky o holokaustu. Jde opravdu o dobrý a důstojný úvod do problematiky, a seznámí Vás se základní argumentací revizionistů.
Vďaka za reakciu! Nečítal som systematické revizionistické dielo, ale o likvidácii židov svedčí napr. Oskar Groning, ktorý v Osvienčime istý čas pracoval a na svoj úkor poskytol svedectvo o plynovaní ako o usmrcovacej metóde, ktorú mal na vlastné oči vidieť. Wikipédia udáva nacistické štatistiky, podľa ktorých malo umrieť okolo 4 miliónov židov, prečo by si SS a Gestapo viedli čísla, ktoré ani zďaleka nezodpovedajú realite?
Herbord:
Předem podotýkám, nejsem odborník, pouze jsem za roky příležitostného čtení o problematice revizionismu něco pochytil. Chápejte tedy následující informace jako vědomosti poučeného laika.
Nikdo netvrdí, že tábory nebyly a že tam nebyli Židé sváženi! Řeší se především co se v táborech doopravdy dělo. Revizionisté tvrdí, že nedocházelo k systematickému vyvražďování Židů. Zemřelí samozřejmě byli, nejvíce jich mělo zemřít na samém sklonku války, kdy kvůli totálně zničené infrastruktuře (vinou války) nebylo možné tábory zásobovat a spravovat. V zanedbaných táborech s velkou koncentrací lidí propukaly epidemie skvrnitého tyfu, který přenáší parazitické vši. Právě skvrnitý tyfus způsobuje silné průjmy, které vedou ke smrti vyhladověním, když tělo není schopné stravu v sobě udržet – odtud známé obrazy na kost vychrtlých mrtvol.
Pro výše uvedené se jako důkazy mj. uvádějí skutečnosti, že vši byly natolik velký problém, že se proti nic aktivně bránily armády všech zúčastněných stran, k jejich ničení se používal plyn (ke zplynování oděvů), a bylo zcela běžné, že existovaly budovy, které byly k tomuto plynování oděvů určeny. Jako zamlčovaný protikus k jednostranně a účelově vybíraným fotkám vychrtlých postav existují fotografie z těch samých táborů, na nichž jsou jiní vězni, nezasaženi nemocí, v normální fyzické kondici.
Co se počtu zemřelých týče, tak problém je právě v tom, že první nezávislá zpráva Červeného kříže udává nějaký relativně nízký údaj, nevím přesně, snad několik statisíců, každopádně to má k 6 milionům hodně daleko. Číslo začalo narůstat až mnohem později po válce na základě různých pochybných zdrojů a výzkumů. Je otázkou, kolik Židů skutečně zmizelo, troufám si tvrdit, že běžný smrtelník to nemá šanci poznat – že víte o jednom zmizelém může znamenat stejně dobře X milionu zmizelých stejně jako X tisíců zmizelých. Ohledně počtu existují různé revizionistické studie a ať už je výsledné číslo jakékoli, čachry s ním jsou naprosto jisté.
A co se týče významu počtu obětí a otázky, zda na tom sejde? Podle mě ano, ve spojitosti s příběhy o metodách vraždění tvoří obludné číslo mýtus, který dodnes představuje ve veřejném životě poslední a nejvyšší argument všech „kontroverzních“ debat – Odmítáte uprchlíky? Jste jako nacisté, nejraději byste je zavraždili. Za poslední týden jsem argument „nacismem“ zaznamenal přinejmenším jednou v novinách MF DNES! Dále, na základě počtu obětí jsou vypláceny všemožné reparace, odškodnění a podobně. Už to samo o sobě zavdává dobrý motiv pro jejich nadsazování resp. přesné vědecké určování! V posledku samotná skutečnost, že bylo prokázáno již tolik podvodů a lží, dává znát, že počty mají pro určité podvodníky přímo ústřední význam – už jen proto má vzhledem k hledání pravdy a prosazování spravedlnosti smysl se jimi vážně zaobírat.
Toto je z wikipedie:
Despite the difficulty of finding traces of this material 50 years later, in February, 1990, Professor Jan Markiewicz, Director of the Institute of Forensic Research in Kraków, redid the analysis.[49] Markiewicz and his team used microdiffusion techniques to test for cyanide in samples from the suspected gas chambers, from delousing chambers, and from control areas elsewhere within Auschwitz. The control samples tested negative, while cyanide residue was found in high concentrations in the delousing chambers, and lower concentrations in the homicidal gas chambers. This is consistent with the amounts required to kill lice and humans.
A kde sa mali tí mŕtvi ľudia podieť? Čo preživší, ktorí stratili svojich príbuzných? Neboli v táboroch a neboli ich blízki usmrtení? Prirodzene, nie je to vedecký dôkaz, ale pri týchto článkoch si spomínam na Arnolda a Alberta, dvoch židov, ktorí našej rodine požičiavali na nákup pôdy, pred smrťou si dali záležať a varovali môjho praotca, aby jednu z nesplatených pôžičiek nespomínal, aby pohľadávka neprešla na štát, na druhý deň ich odviezol transport a viac ich nebolo. Tušili, že s nimi dobre nebude. Nespochybňujem, že spôsoby usmrcovania, mydlá a 10 miliónov boli použité bezprostrednou propagandou a niečo prežilo v povedomí, ale aj bez nej tam umrelo množstvo nevinných ľudí. Fakt je dôležité, či bola obeť dobodaná 27 alebo 11 ranami? 6 alebo 4,5 ranami? Tí ľudia skrátka v rodinách chýbali a niekto to postaví tak, že ho za vedeckú hypotézu vyrazili z univerzity.