Dominique Venner k nihilismu a „humanitárnímu náboženství“

Dominique Venner

Autor: Thomas F. Bertonneau

Poznámka Thomase F. Bertonneaua: Následuje překlad úryvku z mistrovského díla Dominique Vennera Histoire et tradition des Européens: 30 000 ans d’identité [Dějiny a tradice Evropanů: 30 000 let identity], vydaného roku 2002 nakladatelstvím Éditions du Rocher.

Jedná se o úryvek z 10. kapitoly „Nihilisme et Saccage de la Nature“ (Nihilismus a vykořisťování přírody). Vennerovu jemnému a vybroušenému stylu není cizí ironie ani lakoničnost (v závorkách /v českém překladu pro přehlednost vynechány – pozn. DP/ se pokouším dovysvětlit některé nejasnosti zapříčiněné jeho sklony k četnému užití ironičnosti, strohosti nebo vnitřním odkazům). Flora Montcorbierová, již Venner cituje v úryvku, patří mezi autory francouzské Nové pravice.

Vytváření zombií: Nikdo se dosud nepokusil v plném rozsahu pochopit podivný výsledek studené války, oné epochy ohromných změn. Kdo vyhrál tuto falešnou, předstíranou válku? Samozřejmě že to byly Spojené státy a s nimi i tržní hospodářství. Kromě nich to ale také bylo všeobecné a uniformní náboženství humanity. To spojovalo obě někdejší soupeřící strany – ostatně to ani zdaleka nebyla shoda jediná.

Oč usilovali komunisté včerejška? Chtěli převzít všechno bohatství světa pod údajně racionální správu, a tak všem lidem zajistit dostatek a mír. Toužili také po vytvoření nového člověka, schopného prahnout po těchto výdobytcích, člověka racionálního a univerzálního, osvobozeného od všech překážek, jež představuje zakořeněnost v kultuře a přirozenost. A konečně usilovali také o ukojení své touhy po pomstě na skutečných lidech, těchto ztělesněních autentické odlišenosti – a své nenávisti ke staré, tak rozmanitě bohaté a tragické, Evropě.

A co že to chtěl poameričtěný Západ? Popravdě – totéž. Americký systém však odmítal silou vynucované centrální plánování, jelikož jako hlavní měřítko a nástroj změny i dosažení ekonomické racionality uznává trh – odtud také pojmenování „tržní komunismus“ Flory Montcorbierové.

Tržní komunismus, což je prostě jen jiné pojmenování pro globalismus, však se svým exsovětským bratříčkem/nepřítelem nemá společnou jen zářnou vizi konečného cíle: aby proměnil svět, musí nejprve proměnit člověka; vytvořit Homo Economicus budoucnosti, zombii, člověka zrozeného z nihilismu, vyprázdněného a následovně vyplněného duchem trhu a univerzálního lidství. Řady těchto zombií se nám rozšiřují před očima: jsou spokojení, protože „jim tržní duch našeptává, že štěstí se rovná stavu uspokojení všech žádostí“. Jediné žádosti pro ně však vyrábí a předkládá jim je sám trh.

Přesto však tato zombifikace neprobíhá zcela bez odporu. Protože se ale jedná o tak velkolepý záměr, není na místě zvlášť se ošívat nad prostředky k potlačení odporu. Každý, kdo zatvrzele odmítá uznat přínosnost systému, by měl očekávat podobný osud jako Irák v roce 1991 či Srbsko v roce 1999. Svět je totiž plný tvrdohlavých diktátorů, které je třeba převychovat.

Vhodným prostředkem k zombifikaci tak vytrvale odbojných Evropanů se ukázala být inovace v podobě masové imigrace. Výsledky jsou až nad očekávání vynikající. Trvalá instalace imigračních společenstev urychluje proces proletarizace nejen imigrantů samotných, ale také domácího dělnictva, „malých bělochů“ (petits blancs). To – bez ochrany soudržného národa, bráno výkonnou mocí jako podezřelé a předem odsuzováno právními autoritami – přišlo o veškerý svůj sociální „imunitní systém“. I přes to všechno stále zůstávají neporobení, a tak se stali „nahými proletáři“ (prolétaires nus), zombiemi u moci tolik nenáviděnými.

Aby tento zatvrzelý odpor překonali, uchýlili se radikálové velmi důmyslně k učení svých věrných průvodců a učitelů ze staré gardy komunistických intelektuálů. Staří komunisté vytvořili pro komunisty tržní důkladný inkviziční katechismus náboženství humanity, tohoto nového opia lidstva, v němž úlohu mše svaté plní sport. Toto náboženství je založeno na takzvaných lidských právech, tj. právech zombií, jež jsou ale ve skutečnosti tíživými povinnostmi. I toto náboženství má svá dogmata a svou sekulární prodlouženou paži, již představují americká branná moc, její evropské pomocné sbory a různé mezinárodní i národní tribunály.

Jedním z nejdůležitějších nástrojů tohoto kultu je současná manipulace s evropskou kolektivní vinou a závislostí Evropanů na falešném soucitu. „Viktimologie“ se stala měřítkem legitimity pro nové samozvané elity. S cílem rozdrtit veškeré podezřelé myšlení muselo toto dogma dosadit sebe samo do pozice jakéhosi trvalého trestního tribunálu. A tak se tato „viktimologie“ neustále utvrzuje: odsuzuje „zločiny“ minulosti nebo oněch exotických diktatur, přičemž si připisuje ty nejvyšší morální kvality. Proto je i přes své vady a zkorumpovanost tím relativně nejlepším systémem, etickým ideálem a nejlepším garantem spravedlnosti ze všech. Ovšemže i ty nejlépe nastavené systémy podléhají nástrahám nečekaných událostí, takže se „viktimologie“ čas od času obrací proti svým uživatelům.

Ideopolicisté nikdy nepřestávají pátrat po zárodcích zla; zla odlišnosti, individuace, lásky k životu, přirozenosti, minulosti, pěstování kritického myšlení a odmítnutí přinášení obětí na oltář univerzálního božstva. Zlo: liberální režim tak označuje sebemenší náznak neochoty nechat se obelhávat systémem nebo – řečeno slovy Flory Montcorbierové – vznést námitky proti jakémukoli „odkazu na liberální vyznání víry, moralistický humanismus či falešné environmentalistické přerozdělování bohatství za účelem zamaskování nevyhnutelné a zásadní liberální destrukce člověka, přírody i společenského života.“

Poznámka: Francouzský termín victimologie je přeložen jako viktimologie, i když přesnější by snad mohlo být viktimokracie, když by slovo viktimologie označovalo ideologii viktimokracie čili vlády zástupců (samozvaných, tj. nikým nezvolených) obětí (podobně samozvaných).

Úryvek z knihy Histoire et tradition des Européens: 30 000 ans d’identité Dominique Venner on Nihilism and “The Religion of Humanity” vyšel na stránkách Orthosphere 23. července 2016.

Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu

Ernst Jünger - Návštěva na Godenholmu***
Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
***
Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.

Oswald Spengler – Myšlenky

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil  jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.

Pat Buchanan2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativní spisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
Paul Anton de Lagarde 2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív