Categorized | Biologie a Ekologie, Texty

Ekologické minimum I. „Města a venkov“

Podzimni sklizenCíle a priority

Cílem a prioritou každého ekologického snažení je harmonická krajina, tedy krajina, v níž jsou v souladu všechny biologické, kulturní a hospodářské funkce a tím pádem je působivá i esteticky.

Je jasné, že krajina se bude a musí dále proměňovat, tak jako se příroda měnila už v dobách, kdy v ní člověk ještě vůbec nežil. Posláním ekologie je, aby se tyto změny za lidského přispění neděly překotně, nesmyslně a nadmíru chaoticky.

Města

Životním prostředím většiny z nás jsou především města. I ti, kteří žijí na venkově, jsou dnes z velké části nuceni do nich jezdit za prací, studiem, nákupy, tráví zde nikoli nepodstatnou část života zábavou.

Vztah společnosti k ochraně svého životního prostředí („svého světa“) se proto hodně odráží právě ve stavu měst – a ten není z hlediska dlouhodobého vývoje za (místy) pěkně opravenými fasádami nijak povzbudivý, obnáší totiž zejména:

redukci historických center na prostor ovládaný hlavně zákonem nabídky a poptávky, což sebou mj. nese jejich „disneylandizaci“ (náměstí jako „atrakce“ pro turisty) a vytlačování „starousedlíků“ (vylidňování ve prospěch kanceláří);
vznik „rezidenční segregace“ s oplocenými sídly zbohatlých a zanedbanými bydlišti zchudlých;
suburbanizaci, tedy rozlézání zástavby „ani pes ani ves“ do krajiny („sídlištní kaše“). „Venkov už to není, ale město také ne“.


To vše žel ukazuje spíše na necitlivost či nevnímavost k životnímu prostředí, o estetickém (průměrnost, ba ošklivost vznikajících staveb – např. podnikatelské baroko!) a sociálním odrazu nemluvě.

Úkolem č. 1 je tu proto více kontrolovaný a kontrolovatelný územní rozvoj. Až poté jsou na řadě konkrétní ekologická opatření jako čištění odpadních vod od dusičnanů a fosforu, šíření parkové zeleně, alternativní zdroje energie, poplatky za parkování odstupňovaně od center aj. podle vzoru Hammarby Sjöstad.

Venkov

Co se venkova týče, prvořadé je zastavit vznik a šíření tzv. vnitřních periférií, tzn. oblastí, kde z obcí, menších i větších, pozvolna mizí pošty, zdravotní střediska, obchody a dokonce i hostince, a kde je nutné za prací i do škol jezdit do stále větších vzdáleností, zatímco veřejná doprava se vytrácí, takže auto se stává nezbytností – ne všichni ovšem mohou, umějí nebo chtějí řídit!

Takové podmínky přirozeně vedou k pokračujícímu vylidňování venkova a k odříznutí těch, kdož zůstávají, což se zase promítá do postupného znekulturnění krajiny (ideálem kulturní krajiny dosud pevně vštípeným je, ať chceme či ne, předindustriální stav z let 1750 – 1850!) a dalšího rozkladu společenské soudržnosti.

V zemědělství je pak především třeba bránit nevratným záborům nejúrodnější půdy.

Půda je pro národ pořád tím největším bohatstvím (vzpomeňme, co pro Židy znamená Svatá země, anebo na úvahy Číny o nákupu polí a vodních zdrojů v zahraničí). Řada kultur také zanikla, poněvadž si s půdou něco provedla. V ČR je přitom 42% zemědělské půdy ohroženo erozí a obecně zastavěné plochy nejvíce narůstají právě v těch nejúrodnějších nížinách!

Nezastavěná půda se dá lépe léčit, jakkoli i to je dlouhodobý a nákladný proces…

Po zhroucení systému finančního banditismu lze přece očekávat, že se zemědělství v Evropě obrodí a nabude někdejšího významu!

(Už teď však nelze zavírat oči před tím, že vedle nadnárodních obchodních společností těží z odstraňování konkrétně českého a moravského zemědělství „doprava“, která zase zaměstnává podstatnou část dnešní dělnické vrstvy.)

Je jasné, že žádný z těchto tří úkolů není možné vyřešit v systému, jehož těžiště je v tzv. „ekonomickém myšlení“ a jehož hlavní devizou je prodejnost všeho a všech a příznakem dluhy (jednotlivců, rodin, obcí, měst i států) u bank.

Více k ekologické tematice je zde, a to především v kapitole Za jadernou energii, proti ropě (s. 19-23) a v heslech:

Autarkie (s. 38),
Dvourychlostní hospodářství (s. 50),
Ekologie versus ekologismus (s. 51),
Konzumismus (s. 89),
Organické hospodářství (s. 114),
Půda – teritorium (s. 131),
Vlast (s. 155),
Zakořeněnost (s. 161).

Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu

Ernst Jünger - Návštěva na Godenholmu***
Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
***
Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.

Oswald Spengler – Myšlenky

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil  jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.

Pat Buchanan2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativní spisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
Paul Anton de Lagarde 2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív