Autor: Karel Kaiser
Vinou skupin, které redukovaly problém ochrany přírody na mediálně líbivý boj za jedno atraktivní téma, nebo naopak těch sil, které úspěšným poukazem na dogmatické postoje skupiny první prosazují obětování kvality bytí za bezohledný růst a bohatnutí arogantních nadnárodních společností získal pojem ekologie určitý pejorativní význam, nebo alespoň stigma zbytečného. Dnešní tzv. ekologická hnutí jsou jen zbytky radikálních osmašedesátníků a neomarxistů, kteří si z ochrany biodiverzity udělali obušek na nenáviděnou civilizaci. Přišel čas vrátit environmentální myšlení k jeho kořenům – konzervativní revoltě!
Ekologie, dle Slovníku politického myšlení Rogera Scrutona, představuje pojem, původně užívaný Ernstem Haeckelem k označení odvětví biologie, které se zabývá vzájemnými vztahy mezi organismy a prostředím (z řeckého oikos, čili domov, nebo žití). Tento pojem přejala řada hnutí, která se však projevují spíše ekologisticky, než ekologicky.
Co se týče ekologismu, je to pseudoekologie. Paradoxně dnes pro titul ekologa stačí pár hodin, během kterých vyrobíte plakát proti Temelínu, předvedete ho médiím a ještě za všechno dostanete slušně zaplaceno. Dnešní ekologisté, většinou kosmopolitní trockistická levice, mají sice plná ústa ochrany prostředí a stohy papírů klimatických studií, ale dopady jejich práce na skutečný stav kvality našeho žití (chápaný celostně a nikoli jen redukcionisticky, například se zaměřením na otázku oteplování) jsou katastrofální. Stačí vzpomenout na jejich zuřivé odmítání atomové energie, coby nejčistšího zdroje energie, kterým nahrávají ropné lobby. Pokud se chceme rozumně bavit o zkvalitňování života kolem nás za současného zachování rozumné hospodářské síly a neustrnutí v utopickém antitechnicismu, je potřeba tyto přežité modernistické koncepce a konfliktní linie opustit. Ani Cohn-Bendit, Bursík, Gore, či Klaus, nýbrž Haeckel a Ernst a Friedrich Georg Jüngerové.
Ernst Jünger, mimochodem vášnivý entomolog, v roce 1982 vtipně glosoval současné environmentalisty slovy:
„…nad hmyzem vládne ministerstvo zemědělství…ti pracují s jedy, takže jich zabíjejí miliardy. Ale když potom nějaký malý kluk běhá kolem se síťkou na motýly, dívají se na něj pomalu jako na vraha. Takoví jsou lidé, nejen v Americe.“
Současná představa o udržitelném rozvoji a ekologicky přijatelném prostředí, vychází z nepochopitelného redukování problémů na jednotlivosti. A tak se problémem číslo jedna stává tu globální oteplování, podruhé znečištění vod, posléze znečištění ovzduší, a tak dále, a tak dále. To všechno jsou nesmírně důležité věci, které ovšem tvoří komplexní celek. Domnívám se, že cesta k pochopení současných ekologických problémů planety jde přes poznání ničemnosti pokrokářského myšlení, které ve finále vede v představu o exponenciálním růstu. V jeho světle jsou globální oteplování a ochuzování biodiverzity pouhým rozdílným vyjádřením téže společné materie.
Současný svět (zejména jeho západní část) na své cestě za pozlátkem zjevně ztratil pojetí o základních zákonech fyziky a logiky. Za posledních dvě stě let lidstvo spotřebovalo přírodní suroviny, které na Zemi vznikaly několik stovek milionů let. Je iluzorní a sebevražedné myslet si, že současný konzumní trend tato planeta vydrží. Nejde ovšem ani až tak o Gaiu, která má před sebou bezpochyby několik miliard let, ale o civilizaci. Současný konzumní způsob západního života, spojený s abstraktními pokrokářskými představami o neomezeném, exponenciálním růstu, v sobě zahrnuje problémy nejen ekologického, ale i sociálního (hlad, vyvolaný v Třetím světě a následná masová imigrace jako hrubě negativní jev) a politického charakteru.
Je potřeba provést filosofický obrat znovupotvrdit prioritu „být“ nad „mít“. Odmítnout exponenciální růst, který se odpírá samotným přírodním zákonům (v přírodě ovšem některé příklady exponenciálního růstu existují – například rakovina) a jít cestou ekologického produktivismu, jak navrhuje například Guillaume Faye. Tedy nikoli jak vyrábět méně, aby se méně znečišťovalo, nýbrž jak vyrábět lépe a přitom méně znečišťovat.
***
***
23. listopadu 1992 zemřel belgický politik
Měl jsem na mysli složitost života jako takového, tedy od mikroorganismů před tisíci lety až k člověku:)
Co se týče lidské společnosti, pár věcí se rozhodně systematicky, stále rychleji generace, zesložiťuje. Komunikace mezi lidmi a získávání informací, v jedenástém století jsi nemohl získávat informace o miliardách ostatních lidí, ani si stahovat do amwerické knihovny za pár minut:)) A co se týče toho lesa, člověk 21. století by měl rozhodně více šancí, aspoň těch pár inteligentnějších s rozhledem. Mohl by info „jak přežít čerpat nejen ze zkušeností své vsi, ale ze zálesáckých tradic celého světa:)
K regresu jiastě může dojít, o tom není pochyb.
Ale já směřoval někam jinam. Jakým způsobem podle tebe tahle teorie konkrétně škodí, a v čem má být ten konkrétní nový pravicový přístup inovativní? Jak se to projeví při stavbě nových dálnic, lovu velryb apod.
RZ: To ne, ale matematika je často až příliš teoretická disciplína, navíc kategorie, kde platí pouze 0, nebo 1. Tim lidský život není. Navíc tady ani nedošlo k popření jeho výskytu v lidském životě, pouze k vyřčení přesvědčení, že jeho současná přítomnost v myšlení západní společnosti je správná cesta :-)
Exponenciální nárůst složitosti života…to bych nemíchal dohromady. Složitost života je kvalitativní pojem, zatímco exponenciální růst kvantitativní. Navíc mi to připadá až příliš relativní. Například složitost dnešního života, ale vůči čemu? Má cenu ex post považovat život 20. st za složitější než život v 10. století? Člověk 10. století nevěděl, že tu jednou budou počítače, antibiotika atp., stejně tak člověk 20.,21.st může jen hádat, jak bude vypadat život dejme tomu ve 23.století. Jistě, civilizační pokrok má něco do sebe, dnešního člověka nezabije chřipka, tak jako toho ze století 10. Ale dnešní člověk by zase staží přežil týden v lese, o chlebu a vodě :-)
Využívání přírodních zdrojů: chránit přírodní zdroje a netěžit je argument těch kritizovaných „rádobyekologů“
Technologický pokrok samozřejmě exponenciální je, nicméně na příkladě pádu Říma a nástupu křesťanství je vidět, že i zde může dojít k regresu. Současná civilizace ale činí technologický pokrok pro pokrok, to už zavání prometheismem :-)
Čekal bych nějaký konkrétní argument, proč je nemožný. Redukovat to na konkrétní jednotlivost:)) Příliš komplexní přístup má nevýhodu – dají se libovolně definovat východiska, což umožňuje účelovou argumentaci
Trošku se tu matou pojmy. Exponenciální růst je matematický pojem, který dost těžko můžeme odmítnout:)
V přírodě ho najdeme poměrně často. Můžeme mluvit i o exponenciálním nárůstu složitosti života od doby jeho vzniku. I co se týče technického pokroku-máme zde dosud spolehlivě fungující Mooreovo pravidlo.
Pokud bychom chtěli mluvit o nemožnosti exponenciálního růstu naší ekonomiky z hlediska nemožnosti nárůstu využívání zdrojů ad absurdum, pak tu máme poměrně obvyklý argument pokrokářů: jak by to vypadalo, kdyby někdo chránil fosilní paliva před stopadesáti lety:)) Využívání přírodbních zdrojů je totiž problém spíše ekonomický, než ekologický…