Autor: Karel Kaiser
Volby do Evropského parlamentu přinesly rozporné výsledky. Na jedné straně posílení pravicových sil, které je ale především výsledkem působení krize, na druhou stranu úspěch sil levicových v těch zemích, kde vládly pravicové liberální strany. Jediným (a nikoli nevýznamným) zajímavým ukazatelem je celoevropské posílení „pravicově-extremistických“ stran, které ukazuje na v tuto chvíli již alarmující stav ohledně neřešení problému neevropské imigrace, který začíná představovat výrazný (avšak zatím stále v rozumných intencích zvládnutelný) problém. Jedno poselství je nad slunce jasné. Evropského voliče evropská témata nezajímala. Tento trend se markantně projevil v České republice.
Evropská politika se stala limitem i principem, otevírajícím pomyslné bruselské a štrasburské dveře zároveň. Lze konstatovat, že v České republice zaznamenaly strany, zaměřené na Evropu, katastrofální neúspěch. Přitom celkové výsledky Evropské demokratické strany a SNK ED (2,88% + 1,66%) dokazuje, že rozštěpení někdejšího SNK ED vedlo pouze k rozmělnění hlasů. K zájmu o evropskou politiku nepřiměla voliče ani postava v evropských otázkách jistě sběhlého, zkušeného a erudovaného Lukáše Macka.
Na druhé, tj. „euroskeptické“ straně doplatily tři paralelně kandidující subjekty na domácí předsudky, které dopředu znemožnily získání jakéhokoli potenciálu, který zde byl. Jak poznamenal například Ondřej Šlechta v Revue politika, kandidatura Svobodných, Libertasu a Suverenity Jany Bobošíkové, tedy stran s v podstatě identickým programem, potvrdila svébytný zvyk českého prostředí a sice nehledět na společný cíl, ale především na vlastní visáž. Přitom sečteme-li samostatné výsledky těchto tří subjektů (Suverenita 4,26%, Svobodní 1,26%, 0,94%) je jasné, že při společné kandidátce by hypotetická „Koalice proti Lisabonské smlouvě“ dnes měla své europoslance. Opět jako v případě SNK ED, paralelní kandidatura více stran s podobně profilovaným voličem a podobným programem neměla jiný, než rozmělňující efekt.
Zajímavým číslem je jednoprocentní zisk Dělnické strany. Paradoxně je jedinou „protestní“ stranou těchto voleb, která slaví úspěch. Bez ohledu na to, zda DS skutečně získá peníze (poté, co její nárok byl ještě před volbami s ohledem na možný zisk zpochybněn) je výsledek 1,07% ve srovnání například se Svobodnými důvodem k zamyšlení. Strana, která vyjma pouličních protestních průvodů nevedla prakticky žádnou kampaň, má téměř srovnatelný výsledek se stranou, která má potřebné know-how, odvolává se na podporu ze strany prezidenta republiky a chce hrát roli alternativy k ODS. Výsledek v evropských volbách by měl být pro Stranu svobodných občanů důvodem ke zpytování svědomí. Nejednotnost, nejasnost ohledně budoucnosti, nekoncepčnost a v neposlední řadě preference vnitrostranických půtek (tlaky na kandidáty Bátoru a Janáčkovou) je nutno taktéž vzít v úvahu a v souvislosti s s očekávaným vznikem další pravicové strany, tentokrát z iniciativy Miroslava Kalouska (jehož aktivitu podporuje i řada poslanců ODS) se zamyslet nad dalším směřováním, potažmo existencí. Čas do předčasných voleb se rapidně krátí.
Nelze rovněž nezmírnit očekávané uspokojení a zadostiučinění z volebních úspěchů evropských krajně-pravicových stran. Na jednu stranu je pochopitelná radost z jasného účtu, předloženého liberálním demokratům, ale na stranu druhou nelze opomíjet fakt, že šlo především o evropské volby. Pokud by měl být do budoucna nastolen trend konstantního vytrestávání doma vládnoucích stran, mocensky na tom utrpí samotná Evropa. Je potřeba zahodit salónní euroskepticismus ve prospěch skutečně konstruktivní EU-kritiky.
***
***
22. listopadu 1963 zemřel v anglickém Oxfordu irský spisovatel, jedna z nevýraznějších postav moderní britské literatury 
22. listopadu 1890 se narodil francouzský voják a státník
Kaiser: no tak v tom já s Vámi naprosto souhlasím. Osobně preferuju spíš evropský nacionalismus, že jsenom ten český. Koneckonců hned za humny vidíme, k čemu takový regionální nacionalismus vede – slováci se neustále kočkují s maďary, přestože jsou tu mnohem palčivější problémy v rámci Evropy.
Ale skrz evropskou unii bych tyhle ideje asi neprosazoval. EU je natolik prosáklá multi kulti a podobnými věcmi, že už jí podle mého není pomoci.
qarq: Já si ovšem myslím, že obecně, říkejme tomu „vlastenecké hnutí“ nedoceňuje důležitost evropských otázek, jinými slovy mělo by opustit ty protievropské názory, které akcentují Evropu samostatných národních států. Národní stát ve smyslu 19. století je historická idea a nikoli předpoklad historie. Prostě se změnily strukturální a socio-ekonomické podmínky a národní stát se vyčerpal, podobně jako se jednou vyčerpalo univerzalistické pojetí křesťanské obce a feudalismus.
Tou odpovědí by určitě neměla být nadšená podpora Lisabonské smlouvy, bruselské centralizace nebo okázalého kosmpopolitismu. Naopak, rozumná proevropská politika nutně musí akceptovat národní identity. Podle mého názoru by ovšem bylo dobré vrátit se od pojetí „tschechisch“ k pojetí „boemish“. Pro mě osobně „češství“ znamená lojalitu k zemi, kde jsem se narodil a kultuře, ve které jsem vyrůstal, které obé chápu jako součást vyššího celku – Evropy.
Zároveň je nutné si uvědomit, že veškeré snahy o „národní obrození II.“ jsou v dnešní době (a dnešní Evropě) pohádkové vize, pokud se (opět lapidárně řečeno) neuskuteční „evropské obrození.“ Nelze věřit tomu, že Česko může být konzervativním, patriotickým ostrůvkem, uplatňujícím restriktivní imigrační politiku a nezávislou zahraniční politiku v evropském moři „multikulturalismu, politické korektnosti“ atd., atd….
Karel: to je mi jasné. Proto taky říkám, že DS se potřebuje změnit od základů a oslovit širší vrstvy voličů. Ale je to jen otázka času podle mého. Když to jde na Slovensku, v Maďarsku, v Rakousku, tak to musí jít i v Česku. Jinak dneska vystupovala v událostech komentářích Jana Bobošíková a vypadá to, že v těch euroskeptických uskupeních dojde pro parlamentní volby k určité integraci a konsolidaci.
Srovnávat Dělnickou stranu s SSO je dost zajímavý :-D SSO neměla žádnou kampaň (výsledek tak ukazuje, že má jeden z nejlepších volebních programů), zatímco kampaní DS jsou činy, které přilákaly voliče, protože jako jediní řeší jejich (osobní) problémy… to jedno procento je ale výsledek třeba z Litvínova, kde DS měla snad 8%… zatímco SSO mají podporu vyrovnanou :-)… pevně doufám, že se jednou obě strany dostanou do PS a že se tady něco změní k lepšímu… jinak se za tím lepším chystám emigrovat do pralesa…:-)
Ne, ale s Říší toho dnes moc nevyhrajete…
Kaiser: To tedy ano. Máte mě proto za hlupáka? No jestli ano, tak s tím asi nic neudělám:-)
Výsledek co do počtu mandátů jsem přesně očekával, ale něco mne přesto překvapilo. Tím překvapením byl výsledek Bobošíkové, která ani nevedla pořádnou kampaň, na její listině nebyl nikdo známý kromě ní a přesto díky svému ksichtu trumfla SSO, která, ač si o ní mohu myslet cokoliv, aspoň vykazuje aktivitu i na místní úrovni a stojí za ní tým aktivních podporovatelů.
Doufejme, že výsledek motivuje SSO k větší razanci, protože právě jejich korektnost a neochota razantněji vystoupit je příčinou neúspěchu. Jinak prostý součet hlasů dohromady (SSO+Suverenita+Libertas CZ) jasně ukazuje, že společené síly by minimálně 1 křeslo získaly. Navíc jednotná kandidátka stran pod názvem „Koalice proti Lisabonské smlouvě“ by lidem řekla o mnoho víc, než tři paralelně kandidující identické strany.
DS by jednoznačně měla odkopnout nostalgismy a kostrukce typu „cesta národního socialismu“. Co se týče Vaší úcty k minulosti, máte na mysli Klofáče, nebo ehm..Říši? To snad ne :-)
Máte pravdu, pane Kaisere. Přesto jsem čekal lepší výsledek Dělnické strany. S tímto se opravdu nemůžeme spokojit a je potřeba s tímněco udělat. Na jednu stranu vidím příčinu v trvající rozdrobenosti tzv. „extrémní pravice“ (DS, SPR-RSČ, NS), na druhou stranu DS má taky pořád svoje chyby. Měla by více zapracovat na programu a snažit se vyhnout některým dvojsmyslným odkazům na minulost. Já mám k této minulosti velikou úctu, ale mnoho lidí to může odradit a dává to záminky k útokům novinářů.