Utéct před Donaldem Trumpem se dá i takto.
Autor: James Dunphy
Zvládli jsme to. Přežili jsme Hillary. Můžeme počítat se čtyřmi lety ochrany v exekutivě a podstatně delší dobou relativního bezpečí v oblasti soudní moci. Prezident Trump, jakkoliv s námi nemusí souhlasit, uznává naši svobodu slova. Jím jmenovaní soudci Nejvyššího soudu ji budou chránit ještě dlouho poté, co Trump odejde. Obranné pozice máme zajištěné.
Příliš mnoho času však nemáme. Do roku 2020 budou Spojené státy podstatně méně bělošské. Po smrti bude mnoho bílých „baby boomers“ (kteří častěji volí republikány), zatímco do naší země vejde „překrásnými vraty“ v Trumpově zdi spousta barevných (kteří většinou volí demokraty) a ještě více jich doroste do voličského věku, když se už v první dekádě tohoto století stali americkými občany průchodem porodními kanály svých matek. Pokud nedojde k obřímu a nepravděpodobnému hospodářskému boomu a demokraté protentokrát nasadí někoho poněkud charismatičtějšího a méně zkorumpovaného než Hillary Clintonovou, naše ochrana výkonnou složkou moci skutečně potrvá zřejmě jen čtyři roky. Na Nejvyšším soudu naštěstí zasedne několik Trumpem jmenovaných lidí, a tak bude tato instituce hájit naše ústavní práva aspoň tak dlouho, dokud bude žít dostatek soudců-zastánců svobody slova. Těžko však předem odhadovat, do jaké míry může jejich rozhodnutím vzdorovat a převracet je pomstychtivý demokratický prezident bez úcty k zákonu.
I kdyby Trump svůj úřad v roce 2020 obhájil, nesmíme mu dovolit uchlácholit bělošský neklid. Musíme přikládat pod pomyslný kotel.
Netvrdím, že bychom neměli oslavovat jeho triumf. Trump vykonal úkol takřka herkulovský: zvítězil navzdory všem očekáváním, v mnoha státech velice těsně. Byl jako šachový velmistr, který kombinací rafinovanosti a neočekávaných smělých manévrů překonal zdánlivě neporazitelného počítačového soupeře. Vedl dost možná nejlepší prezidentskou kampaň americké historie.
Nakonec však veškerý jeho úspěch bude jen chvilkovým odkladem našeho zániku. Může věřit, že má odpovědi, ale v delším časovém horizontu je nemá. My ano.
Nejlépe můžeme Trumpovi vzdát hold tím, že si jeho vítězstvím dodáme odvahy. Splatíme mu ještě usilovnější prací při přesvědčování našich rasových soukmenovců, že bělošská identita bez omluv je naším morálním právem a že k našemu dlouhodobému přežití potřebujeme suverénní území, kde budeme žít jen my, běloši.
Jakkoliv obtížným se tento úkol může jevit, stačí se jen vzpomenout, že nikdo nevěřil Trumpově výhře v primárkách. Navíc si měl podle všech analýz vést skoro nejhůř ze všech kandidátů v přímém souboji s Clintonovou. Jeb Bush, Marco Rubio a John Kasich měli mít lepší šance – ale Trump pochybovače neposlouchal. Věřil své vizi a v nietzscheovském slova smyslu stvořil sám sebe. Udělal ze sebe prezidenta. V tomto ohledu ho musíme napodobit a držet se své vlastní vize. Jedině tak můžeme uspět.
Nejsme rasově slepí občanští nacionalisté jako Trump. Jsme bělošští nacionalisté, což nám však nebrání využít jeho taktiku a motivovat se v jeho duchu. Míč je naší straně a před námi úkol získat si srdce našich lidí a přesvědčit je o našich pozicích.
Podle mého před námi stále zbývá hodně práce na přesné formulaci našich pozic. Stránky Counter-Currents jsou jedním z předních intelektuálních center pro výměnu idejí – idejí, s jejichž pomocí dokážeme obhájit své postoje, ne ani tak v očích našich protivníků, kteří tak jako tak budou stát proti nám, ale lidem naší i ostatních ras, kteří by byli rádi, aby běloši vzkvétali. Je tedy čas přiložit pod kotlem a finanční podpora Counter-Currents může být vhodným krokem.
Úvaha Jamese Dunphyho It’s Time to Turn Up the Heat vyšla na stránkách Counter-Currents Publishing 9. listopadu 2016.
***
***
21. listopadu 1941 se v newyorském Brooklynu v rodině
E.X.:
Takový projekt by mne, jak jsem již napsal výeš, zajímal, a to velmi! Problém je, že se tu bavíme v čistě hypotetické rovině: pro něco takového absolutně postrádáme lidi, není o to žádný zájem (těch pár nás, kteří bychom chtěli, je zkrátka málo) a všeobecně chybí ochota se pro cokoli obětovat resp. potřebné schopnosti. Zkušenost praví, že nemá cenu uvažovat o bitvách s neexistující armádou.
Ja jsem nad tematikou velmi dlouho premyslel a došel jsem k závěru, ze z nás existují 3 sily, co mají revoluční potenciál. Čeští prvorepublikovy vlastenci, jak je kupříkladu představuje pro vlast, mají potenciál oslovit dostatek lidí, ale pochybuji že s historismy se budou schopni orientovat v současné velmi dravé politice, geopolitice, budou schopni navrhnout ekonomické změny atd. Můžou dělat vzpomínkové akce, mluvit o vlastenectví, pořádat demonstrace, ale to je tak všechno. Druhá síla je zatím mladé hnutí Nové pravice, tak jak ho představuje např. generace identity, ta ma daleko širší zaber, ale díky jisté složitosti a toho, ze zde podobně hnutí nemá žádnou tradici, není schopna dlouhodobě oslovit širší vrstvy. Osobně si myslím, ze by to bylo mozne, např. skrze pomoc znasilnenym alogenimi, pomoc při povodních a medializovanim různých politických kauz z řad „multikulturalistu“. Třetí skupinou jsou vlastenecti komuniste, jichz je dostatek, ale nejsou schopni směřovat ani vlastní stranu. Dle mého skromného názoru, můžou být ale prostředkem, jak se dostat k reálné politice, jako to třeba udělal David Duke přes republikany. Nejzajímavější řešení, co mne ale napadlo by bylo založit metapoliticky projekt, co by doslova tlačil celou pronarodni scénu dopředu. Ideove konference, přednášky, zájem o minoritní temata(způsob propagace, když všechna majoritní ovládá nová levice), magie, financni inteligence, pick up, propagacni strategie, sugesce a hypnoza, vydávání knih a podpora všech vrcholných pronarodnich politiku. Tento projekt by mel byt slozen prevazne z vysokoskolskych lidi, co jsou nespokojeni se soucasnymi paradigmaty, touzi po realne moci, maji schopnosti, popripade mohou cestovat na ruzne Erasmy do zahranici. Neco na zpusob Greece, ruského Černého řádu, nebo vydavatelství N. A. Casem do různých stran bude nutno dosadit politiky vlastní. Myslím si, ze současný režim není na něco takového připraven, zvláště, když sám nevi, kudy se ubírá a kudy se ubírat ma. Zajimal by nekoho takový projekt?
E.X.: S Vaším komentářem naprosto souhlasím, tento přístup se mi zdá smysluplný a realistický.
Zajímavé je tvrzení, že mezi alternativní pravicí je mnoho ajťáků. V malém jsem to zaznamenal i u nás. Tito lidé jsou zřejmě přemýšlivější, uvažují systémově a zároveň stojí poněkud bokem dění běžného společenského života, jímž nejsou tolik vtaženi. Jistě by tedy mělo smysl cílit naši (hypotetickou) propagaci především do jejich řad.
Současná situace je spíše všeobecná naštvanost na současný „pořádek“ než lidové přilnutí k nám hlásaným idejím. Škoda, že u nás neexistuje žádná zastřešující organizace, či lépe politická strana, která by toho dokázala náležitě využít. Aspoň něco jako Kotlebovci na Slovensku, kteří dle mého zdání mají potenciál… Takto tu u nás můžeme leda sledovat co se děje ve světě a závidět nabízené možnosti.
Osobně si myslím, že rozeštvaní finanční oligarchie mezi sebou může přinést něco zajímavého, pokud se rozdělí na populistickou a „multikulturní“ a nebude jednat nadále jako jediná třída zastupující společné zájmy. Rovněž z vedení kampaně se dá poučit, vzniklo množství memů, čehož nejlépe využila americká alt right. Třeba žabák Pepe. Velmi zajímavé je taky, že množství lidí, co se hlásí k alt right jsou deklasovaní ajtáci, tvůrci počitačových her a vůbec lidi zabývající se virtuální realitou. Odtud by bylo možné dosáhnout velkých úspěchů, kdy jen malá skupinka takovýchto lidí dokáže rozpoutat opravdový chaos. Vím o čem mluvím. Ve firmě, kde jsem pracoval ukradla skupinka hackerů přístupová data a tyto přístupy zablokovala. Nevyrábělo se 2 dny.
Osobně mně překvapuje, jak je možné dosáhnout tak velkých politických úspěchů v tak krátkém čase, lidi jsou v USA asi už poměrně naštvaní a co je ještě daleko lepší, nevěří už mainstreamovým médiíí. To je vždy začátek konce. Před sametovkou médiím už věřil jen blbec a i dnes si lidi už ze zpravodajství Čt dělají spíše srandu. Finanční oligarchie to opravdu nemá lehké, pokud chce v takových podmínkách vést pomalou vyhlazovací válku proti evropskému obyvatelstvu. Nástroje jí docházejí.
Ještě mně zaujala prezidentská debata mezi Trumpem a Clintonovou, už se to dost blížilo filmu Absurdistán a scéně ze zasedání kongresu. Silácká gesta, všude hluk, překřikování, hromada světel. Clintonová tam měla i vrtící se kurvy „umělkyně,“ v Absurdistánu došlo i na střelbu a odhalování genitálií. Tak se na příští primárky máme ještě na co těšit:D
https://www.youtube.com/watch?v=5ecEb4tEPic
Něco tématického
Zpomalení demografického nahrazování, outsider stojící mimo vládnoucí konsensus, atd. – to vše bych okamžitě podpořil!
Jenže Trump vůbec nic takového nezaručuje, naopak příklady z nedávné historie napovídají, že od amerických prezidentů se nedá čekat nic z toho, co naslibovali. Rád bych se mýlil, spíše však myslím, že k žádnému „zpomalování demografických změn“ ani ničemu jinému nedojde.
Žádná čistota ideje ani spiklenecké teorie, zkrátka jen střízlivý realismus varující před pravděpodobným zklamáním.
Přiznám se, že mi nadhled a odstup, z nichž už se stírají rozdíly mezi ceremoniální funkcí v malé zemi a hlavou exekutivy velmoci, zpomalením a brutální akcelerací tempa demografického nahrazovaní nebo obvyklou „volbou“ mezi dvěma či více zástupci vládnoucího konsenzu a skutečným „outsiderem“ (paradoxně a zároveň nevyhnutelně „zrádcem“ vlastní třídy – elit) zavánějí buď omluvou rezignace v duchu „všechno ovládají ONI, včetně veškeré opozice“ nebo slonovinovou věží strážců nějaké neposkvrněné doktríny.
Asi jen málokdo trochu zásadněji napravo od DJT (což u pragmatického občanského nacionalisty není takový výkon) si navíc myslí, že je hotovo a jde se popíjet. Trochu kyslíku topícímu se, doušek vody na poušti, ne moc víc, ale ani míň.
Všechno to nadšení z Trampa potažmo z politických „úspěchů“ není než periodicky se vyjevující neschopnost nadhledu a opakující se naivita.
1. Ten člověk neučinil krom hromady slibů zhola nic. Jeho rétorika není nic světoborného, stačilo, aby se přizpůsobil tomu, na co dnes lidé slyší (jako u nás Zeman.) O co mu jde ale doopravdy, to nemůžeme ani tušit.
2. Žádný „herkulovský výkon“, jak tvrdí článek, Trump nevykonal. Ten člověk má zkrátka tolik peněz, že si mohl veškerá vítězství zaplatit.
Byl zvolen další oligarcha a my můžeme jen v naprosté nevědomosti vyčkávat, jaký opravdu bude. Zdrženlivost nás ochrání před zklamáním. (Dodejme, že naprosto identický „hype“, byť na druhé straně barikády, byl předešle Obama, od něhož se také očekávalo, že bude vehiklem velkých změn – Yes we can! …)