Categorized | Geopolitika

Jiří Maštálka: Strategie EU pro Střední Asii

mapa střední asieV úterý 19. února 2008 v byla na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku projednávána zpráva poslance Cema Ozdemira o strategii Evropské unie pro Střední Asii. Je to vůbec první významný evropský dokument směřující do této oblasti. Bohužel v parlamentní debatě o této zprávě nejčastěji zaznívala myšlenka, že je nutno zaměřit se na tento region hlavně s ohledem na energetickou bezpečnost Evropy a její nezávislost na energetických dodávkách z Ruska.

Další část vystoupení akcentovala na skutečnost, že v tomto regionu nejsou zcela demokratické poměry. Jeden z vystupujících ze skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu dokonce vyjádřil politování nad tím, že Uzbekistán ukončil v minulém roce smlouvu s USA o umístění vojenské základny na jeho území. Mluvilo se i o problematice chudoby Střední Asie. I když se v tomto regionu nacházejí bohatá ložiska nafty a zemního plynu, velké procento lidí v mnohých tamních státech žije v bídě. Na tuto problematiku a její řešení by se Evropská unie chtěla a měla také zaměřit.

V evropské strategii i v parlamentní debatě jako takové však chybělo téma ekologie. Je paradoxem, že toto téma nebylo vůbec zmíněno, když evropské těžařské firmy jsou největšími producenty zplodin, které znečišťují životní prostředí v regionu. Většina vystupujících v rozpravě se vyslovila na podporu strategii EU pro Střední Asii a své stanovisko vyjádřila i v závěrečném hlasování.

Politická skupina GUE/NGL, i vzhledem ke svému zaměření, neměla na strategii jednotný názor. Někteří členové GUE/NGL podporují strategii s tím, že do této doby Evropská unie neměla jasně formulované priority směřování své politiky do této oblasti a tudíž že je lepší nějaká strategie než žádná.

Mám ovšem odlišné a kritické stanovisko. Návrh usnesení je nesmírně upovídaný a nepřehledný. Je v něm mnoho opakovaných motivů. Komu má být takovýto text určen? Obávám se, že obyvatelé dotčených centrálně-asijských zemí budou mít z tohoto textu pouze rozpaky. Diplomaté těchto zemí budou mít z tohoto textu jen migrénu, protože budou ve svých státech jen těžko hledat cesty, jak vágní kritice obsažené ve zprávě vyhovět.

Za nevhodný považuji tradiční paternalistický tón, s nímž se Evropa blahosklonně obrací na „nevzdělané chudé příbuzné“. V textu jsou zcela nedostatečně rozlišeny jednotlivé země regionu, a to ať již se jedná o lidská práva, tak i o ekonomický a sociální rozvoj.

Uvedu příklad Kazachstánu. Na konci roku 2006 navštívil Brusel prezident Kazachstánu Nursultan Nazarbajev. Zněla slova chvály a ocenění. Když jsem si přečetl návrh součastné zprávy, mám pocit, že ne všichni, kteří se přijetí u prezidenta Nazarbajeva účastnili, svá slova ocenění a potlesk po jeho vystoupení mysleli upřímně. Je mírou naší objektivity jen průtok plynu a ropy v Kazachstánu? Nevíme snad, že Kazachstán začal realizovat progresivní program „Cesta do Evropy“, který je dobrou reflexí upřímného přání Kazachstánu přibližovat se v potřebných oblastech k EU.

Nevíme snad o tom, jak zodpovědně se tato země připravuje na předsednictví OBSE? Troufám si říci i to, že občané Kazachstánu najdou ve zprávě upřímnou odpověď EU na otázku, zda Kazachstán je považován – nejen geograficky – za součást Evropy.

Požadavek zařadit mezi země Střední Asie i Mongolsko se jeví jako pochopitelný jen jako snaha zahrnout pod jednu střechu státy, jimž autoři návrhu přisuzují obdobný geopolitický význam. Pravděpodobně jako potenciálním nástupištím proti Rusku a Číně. Zeměpisně vzato je ale tento návrh nesmysl. A co takhle zařadit mezi země Střední Asie i Afghánistán, o který Brusel „pečuje“ – a z něhož, jak návrh textu diskrétně naznačuje proudí obrovské množství drog. Obecně ale platí, že lze mít stejnou politiku i k odlišným regionům a státům.

Některé formulace navrženého usnesení vyvolávají otazníky: co znamená, že „řada různých zemí měla ve více či méně vzdálené minulosti v tomto regionu své oprávněné zájmy“? To dnes podporujeme bývalé koloniální ambice některých evropských mocností, nebo projevujeme starost o zájmy vybraných ropných společností?

Není mi jasné, proč text návrhu naznačuje, že Rusko a Čína se nezdravě snaží „posílit sféru vlivu“ prostřednictvím Šanghajské organizace spolupráce a naopak víceméně chválí iniciativy Ukrajiny, Polska, Ázerbájdžánu a Gruzie, které jsou však, podle mého názoru, velmi problematické z pohledu společných zájmů EU, zejména bezpečnosti.

Zároveň zřejmě litujeme stažení americké vojenské základny. Obávám se, že se nám tu zase pod hlavičkou péče o lidská práva a ekonomický rozvoj podsouvá specifické geopolitické hledisko, které je nepřijatelně konfrontační. Tato skutečnost je zvláště patrná v bodě, který hovoří o zvláštní roli Turecka v daném regionu. Připomínám, že v uvedené oblasti nežijí pouze turecky mluvící národy a zejména že oživování ducha národnostních sporů je projevem snahy „balkanizovat“ Střední Asii. To snad autorům nestačí pouze spor o uzemní celistvost Srbska, který nabývá na nebezpečnosti?

Dobrý úmysl zlepšit vztahy Evropské unie se státy Střední Asie a snaha napomoci tamnímu demokratickému a sociálně-ekonomickému rozvoji byla při přípravě návrhu usnesení nepřijatelně utopena ve velice problematických zájmech ambiciózních skupin.

Převzato, původně uveřejněno na stránkách Res Publica, 23. února 2008.

Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu

Ernst Jünger - Návštěva na Godenholmu***
Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
***
Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.

Oswald Spengler – Myšlenky

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil  jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.

Pat Buchanan2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativní spisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
Paul Anton de Lagarde 2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív