Poesie „Tajného Německa“

Je to Poesie, čili mnohem víc, než si člověk na základě školní docházky a všemožných parodií představuje…

Poesie nového Německa

Edice Metanoia: po „podstatě fašismu“ (surhumanismus), „dórském světě“ (Sparta), „rozmetání systému“ (návrh platónské „ústavy“ XX. století), „kultuře pro Evropu“ („dobrý Evropan“ neofašismu) a „lásce k vlasti“ (bušidó), následuje „poesie“ (slovo jako Čin a Moc).

Šestý svazek edice Metanoia vychází z jedné věty svazku prvního, pojmenovaného Podstata fašismu, „naší klasiky“, která končí rozhovorem s autorem, resp. z odpovědi na předposlední otázku Marca Tarchiho, která zní: Vraťme se na závěr k surhumanistickému „mýtu“ či přesněji k surhumanistické tendenci, jejímž „politickým projevem“ je podle Vás fašismus. Které další nepolitické představitele této surhumanistické tendence, po Richardu Wagnerovi a Friedrichu Nietzschovi, považujete za nejvýznamnější?  Giorgio Locchi se poněkud zdráhá, neboť „na tuto otázku je opravdu nebezpečné odpovědět takto stručně, zvláště máte-li na mysli též ,uměleckouʻ sféru.“  Několik jmen však přece jenom padne: „Jistě, existují i případy, v nichž je tato účast na tomto mýtu evidentní, protože dané dílo jistým způsobem znovu ,oživujeʻ mýtus – takové případy představují například…“ Následuje výčet jmen, přičemž Stefan George je první z nich (Podstata, s. 64, II. vydání).

Nová Metanoia je tedy výsledkem našeho dlouhodobého průzkumu a prověřování tohoto tvrzení, této „zřejmosti účasti na mýtu“.  A výsledek dle nás potenciálně naplňuje všechen význam názvu edice, od hesel jako „posun mysli“, „pozitivní změna“ (životního postoje), „přeměna“ – „obrácení“, „změna směřování“, „velké pochopení“, až po ucelenější definice typu „základní proměna postoje ve vidění světa a sebe sama“ nebo „prožívání a chování člověka k vyšší úrovni osobnostního souladu, duchovnosti, kultivovanosti, sebeozdravení“.

Prozkoumat, rozvést a prověřit ten jediný řádeček nám bylo opravdovým potěšením, leckdy namáhavým, ba trýznivým, leč potěšením – radostnou povinností.

Otázka zní: Může být toto Tajné Německo věčnou inspirací? Také pro příslušníky státu, v němž jen samotné vyslovení spojení „tajné Česko“ ihned chtě nechtě evokuje nanejvýš nějaký cimrmanovský scénář? Vždyť je to svět, k němuž naše etnická kategorie patří pouze okrajově, takřka „ukrajinsky“, některými vlákny její organické masy.

Naopak není žádná náhoda, že po tragické porážce Evropy určitá obdoba Kruhu vyvstala jen v Itálii – kolem Mistra Julia Evoly. Lépe řečeno u těch Italů, kteří za své přijali Leitbilder např. Diónova pokusu o zřízení platónské „dórské“ obce v Syrakúsách, činů Božského Augusta nebo ghibellinského císaře Fridricha II. a jeho deitas solis

Takto nepřímo knížka rovněž dokládá tezi, že Evropa se dovršila v Třetí říši a tam v troskách také skončila. Poté byla rekonstruována již jen jako mimoevropskými vítězi dobytá a podmaněná „pásma“, zóna amerikanizovaná, zóna sovětizovaná, a jejich nástupce, Evropská unie, instituce všech ras a etnik v souladu s vítěznými ideologiemi egalitarismu a globalismu.

Přirovnáme-li George-Kreis k Symmachovu kruhu „posledních Římanů“, pohanů ze 4. století n. l., který v politickém zápase rovněž neuspěl, pak naše Poesie je malou obdobou Macrobiových Saturnálií

Nic víc, nic míň.

Třeba zanikneme, třeba je všechna naše snaha uchovat kulturu minulosti marná – ale před tváří věčnosti má svůj nepodmíněný smysl, ujišťuje se Macrobius.

Knížka ovšem zahrnuje témata, o kterých jsme s kamarády a přáteli mluvívali, k nimž jsme se vraceli. Tak na dřeň, ke kořenům, se v edici už nedostaneme. Jde o zcela konkrétní otázky jako:

  • Který společenský útvar může být hybatelem opravdových (tj. soustavných a tudíž systémových) společenských změn?
  • Co znamená přítomnost ženského živlu v politice státu?
  • Jak čelit zvyšujícímu se mediálnímu nátlaku a stále dotěrnější kybernetice?
  • Proč jsou antičtí bozi etalonem lidské krásy, v naprostém kontrastu se zrůdnými modlami z Indočíny, Mesoameriky a většiny dalších krajin?
  • O volbě mezi Velkými matkami a nezrozeným Světlem…

Atd.

Obecně naše Poesie obsahuje nápovědi k zásadním existenciálním a metafyzickým otázkám.

Tajné Německo. Oč vlastně jde?

Stefan George (1914)

Friedrich Nietzsche zoral, Stefan George zasil. Kolik z úrody sklidil Adolf Hitler, je podnes předmětem sporu.

O pravděpodobně nejúčinnější metapolitický projekt novodobých dějin (pozor! Wikipedii, i tu německou, nelze tady, až na holá fakta jako data narození apod., brát vážně).

O živoucí ornament, uspořádání mužského svazu ukutého charismatickou vládou. Na mysli ihned tanou adjektiva krásné, vážné, slavnostní, povznášející a vznešené, monumentální, sošné, třpytné, čisté, bílé, řádné a pořádající, vymezující apolinské „střízlivé opojení“… (i když sama naše kniha je poněkud „nepříčetná“, tak jako tyto řádky.) Concetto nefolklórního pohanství.

A k čemu to?

Platonici vědí, že styk s Krásou plodí v mysli myšlenky napodobení krásného uspořádání – pořádání života, řeči, věcí, domu, obce. Pohled na pevný Vzor posiluje vůli vzdorovat tekutým, kalným, slizkým a vlezlým proudům mělkého, avšak záludného moře, v němž se jak nevinná stáda nějakých chobotnatců pandemopluto dav tak rád cachtá…

Stefan George, Poesie: z Tajného Německa, Délský potápěč, Praha 2022.

[brož., 230 str., 2 ilustrace, 330 kč]

Zrcadlové vydání, „výztuž pro vnitřní zpevnění“, originály jsou vysázeny písmem StG, které je inspirováno karolínskou minuskulou. „Hyperborejská“ řeč Gottfrieda Benna k smrti Básníka. A jak ho viděli čeští současníci: F. X. Šalda, germanista Vojtěch Jirát, Vítězka Pihertová? Heslář od Anarchie přes Černou květinu a Nepsanou nauku po Židovstvo. Plus nejúplnější česká bibliografie s ukázkami.

Titul pro naši malou obec, cent lecteurs, opět nebude k mání v běžné knižní distribuci! Pouze u nás a ve vybraných knihkupectvích v Praze a Brně.

Poesie „Tajného Německa“

Poesie „Tajného Německa“

Účastněte se s námi na dědictví Tajného Německa!

 – návod k praxi v knize –

[Je nám ctí, že právě letos v létě vyšla u Edizioni di Ar interní publikace na totéž téma, a to pouze jako prémie pro členy podpůrného sdružení ADEL.]

***

Nalaďte se:

„Das Lied“, zhudebnění básně Stefana Georga z Das Neue Reich;

„Sternwandel V“, zhudebnění básně Bernharda Uxkull-Gyllenband, člena Tajného Německa.

Jean Mabire – Zemřít v Berlíně

Jean Mabire - Zemřít v Berlíně***
Zemřít v Berlíně: Francouzští esesmani posledními obránci bunkru Adolfa Hitlera.
***
Objednávejte na stránkách vydavatelství Nightingale Press nebo na Kosmasu.
.

Ladislav Malý – Vzpomínky jednoho disidenta

Ladislav Malý - Vzpomínky jednoho disidenta***
Z memoárů národního konzervativce…
***
Objednávejte ZDE.
.

Víte, že…

22. listopadu 1963 zemřel v anglickém Oxfordu irský spisovatel, jedna z nevýraznějších postav moderní britské literatury Clive Staples Lewis. Jeho nejznámější knihou jsou dnes zřejmě Letopisy Narnie. Silně věřící anglikán Lewis byl také blízkým přítelem J. R. R. Tolkiena a reakcionářem.
22. listopadu 1890 se narodil francouzský voják a státník Charles de Gaulle. Za 2. sv. války se postavil do čela francouzských sil bojujících na straně Spojenců, po válce se stal politikem V čase alžírské krize se chopil moci a stal se prezidentem Páté republiky. Vzdal se francouzského Alžírska, za což si vysloužil nehynoucí nenávist mnohých francouzských patriotů. Skupina OAS se ho několikrát pokusila zabít. Odstoupil nedlouho po bouřích léta ´68.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív