Zelená alternativa
Autor: Richard Hunt
Sociální stát nefunguje. Ocitli jsme se na pokraji zhroucení společnosti. Mladí lidé se vymykají kontrole, ti staří pak dožívají svá poslední léta na tomto světě naprosto bezbranní a osamocení. Sirotčince jsou dnes smutně proslulé jako cíle pedofilů a domovy důchodců – a tady mluvím z osobní zkušenosti – umějí být právě tak kruté. Nezpůsobilí, nedostateční a často přímo šílení se ocitají na ulicích jen s občasnou pomocí vyhořelých pečovatelů. Už dávno víme, že za peníze si člověk lásku nekoupí, ale teď se ukazuje, že nezajistí ani péči.
Je tedy stále zjevnější, že stát nikdy nedokáže zajistit takovou péči, jakou slibuje. Následkem vysokého zdanění jsou náklady na pracovní sílu příliš vysoké. Sociální stát musí za péči platit – nikdy si však nebude moci dovolit zaplatit péči, jakou dřív zadarmo poskytovala širší rodina.
Rozklad rodiny rozšířené a dnes i té nejužší, nukleární, znamená, že se vytratil i dohled nad mladými. Špatné chování šlo dříve k tíži pověsti celé širší rodiny, což bylo dostatečně silným důvodem vyvíjet na chování dětí značný tlak. Nejsilnější, ale přitom tolerantní vliv mívali prarodiče, především babičky. Právě ženská výchovná autorita nastavuje dítěti standardy chování. Největší morální autorita bývala přisuzována nejstarším. „Matriarcha“, tedy žena-vládkyně, není správný termín. Nejde totiž o moc jako takovou, ale spíše vliv.
Širší rodina může pomoci překonat nesnáze v manželství. Pokud muž bije svou ženu, musí počítat s tím, že se u něj doma objeví její nakvašení bratři s otcem a velmi jasně mu naznačí, aby s tím přestal. Dnes však bratři a otec často žijí i tisíce kilometrů daleko. Pokud na výchovu dítěte nestačí rodiče, nepřesouvá se do ústavní „péče“, ale k tetě, bratrancům nebo prarodičům.
Rozšířenou rodinu rozbila a zahubila mobilita pracovní síly. Jakmile se úroda prodá mimo vesnici, nemůže v ní už zajistit práci. Bezzemci se tak musejí přestěhovat do měst za úrodou (kvůli vyšším životním nákladům a tím pádem i mzdám dokáže centrum vždy penězi přebít vesnice, stejně jako my přebíjíme Třetí svět a jeho úrodu).
Další příčinou rozkladu rozšířené rodiny pak je stát samotný. Ve snaze zajistit sociální zabezpečení oslabil význam rozšířené rodiny. Jistě, nátlak rodiny někdy může jít na nervy a s vědomím, že se o anonymní zabezpečení, důchod atd. postará stát, se může individualista rozhodnout raději pro stát, což však oslabuje tlak rodiny na dobré chování.
K obnově společnosti, kde lidem záleží na druhých, potřebujeme obnovit i úlohu širší rodiny, což však ve městech není dost dobře možné. Neustálé přestavby vyvolané nárůstem počtu obyvatelstva a proměnou hodnot zeměpisné blízkosti rodin kdovíjak nepřejí. Slavná studie londýnské čtvrti Bethnal Green ukázala rozptýlení posledních skupinek širších rodin novou výstavbou.
Jedině ve světě vesnic tedy můžeme obnovit rozšířené rodiny a společnost pečující o své příslušníky. K tomu je ovšem nutné snížit počet obyvatelstva, zdanění, velikost politických jednotek i míru volnosti obchodu.
Jako první musíme zajistit práci na vesnicích – tedy nahradit v zemědělství stroje lidmi. To znamená snížit náklady na pracovní sílu, kvůli níž stroje lidi kdysi nahradily. Takto vysoké náklady jsou způsobeny vysokým zdaněním. Abychom tedy zajistili práci na vesnicích, musíme snížit daň z příjmů, nepřímé daně, což přímo povede ke snížení životních nákladů (zdanění obchodu se přenáší rovnou na koncového zákazníka, „pence navíc na pintě“), což umožní snížit mzdy, zachovat úroveň kupní síly, takže bude lacinější najmout lidi než kupovat nákladné stroje.
Snížení životních nákladů umožní návrat na vesnice i řemeslným odvětvím jako hrnčířství a tkalcovství, protože řemeslníci nebudou k obživě potřebovat tak vysoký obrat.
V posledku ale práci na vesnici dávají zde pěstované potraviny. Čím méně potravin se tedy prodá mimo vesnici, tím více práce v ní zůstane. A s levnějším živobytím se bude moci i drobný zemědělec uživit prodejem své sklizně místním.
V okrajových oblastech jako jsou vysočiny Skotska, Walesu nebo severní Anglie, kde nízká hustota zalidnění umožňuje soběstačnost, mohou tamní společenství využít daně uvalené na dovážené zboží z centra na ochranu svých místních řemeslníků – nebo uplatnit neformální nátlak společenství na místní, aby toto dovážené zboží nekupovali, a tak podpořili své místní.
Posledním krokem k navrácení kontroly na vesnice je postupné rozbití politické jednoty, nejprve na Anglii, Ulster, Skotsko, Wales, následně pak na regiony se svou vlastní měnou a soudy, poté kraje, města a konečně autonomní, soběstačné a vyzbrojené vesnice.
Toho je však možné dosáhnout jedině zmenšením velikosti populace. Jakmile v tom pokročíme dostatečně daleko, práci nebude potřebovat nikdo – všichni budou mít svůj kus půdy.
A až jej budeme mít, nebude ani žádná televize, protože se nenajde nikdo, kdo by byl ochotný pracovat v továrně na televize a poslouchat mistra, když může být svým vlastním pánem na vlastní půdě. Nebude ani počítačů a telefonů – ne proto, že bychom je už nechtěli, ale protože nedokážeme najít nebožáky svolné k tomu jít do továrny a vyrobit je tam. Budeme-li tedy chtít komunikovat, budeme se zřejmě muset vrátit ke kouřovým signálům.
Ztráta technologie tak je cenou za spravedlivější a starostlivější společnost.
O autorovi
Richard Hunt je bývalým vydavatelem časopisů Green Anarchist, Alternative Green a autorem knihy To End Poverty: The Starvation of the Periphery by the Core.
Úvaha Richarda Hunta Villages Can Solve Our Social Problems: A Green Alternative to Technology vyšla na stránkách Rosenoire 4. března 2003.
***
***
21. listopadu 1941 se v newyorském Brooklynu v rodině
Pozorovatel C.2: S něčím souhlasím a s něčím ne. Dluh je v mnoha západních zemích velký, ale Švédsko má kolem 40 % HDP, takže je srovnatelný s dluhem ČR. V posledních letech Švédi dluh snížili. Ve Švédsku sociální stát živili hlavně velkými daněmi, ale pokud stát místo exceletních služeb plátcům, začne poskytovat služby množícím se migrantům je to v háji. A Britové, ti degenerují, živí čím dál migrantů a i vlastních byrokratů. Tohle se těžko dá redukovat jen na otázku dluhu. V Británii si chudší třídy elitáři sami zkazili, dobře o tom píše Theodore Dalrymple – „Ztraceni v ghettu“, kde se zabývá jen bílými Angličany upadlými na nejnižší úroveň díky snaze vlády a neziskovek. Rusy uznávám za to, že mají malý dluh, ale je to vždy něco za něco. Musejí žít skromněji a jejich model není pro zahraničí tak přitažlivý. Francie má zase trochu jiné problémy, ekonomický a politický systém skoro neumožňuje dělat změny ničeho, když hned začnou řvát zbytnělé odbory. My máme příliš slabé odbory, Francouzi příliš silné a oba extrémy škodí. A co se týká Vašeho vyzdvihování Německa a poválečného Československa, jako kdyby Třetí říše ve 30. letech nefinancovala sociální programy na dluh i zbrojení dávají lidem práci šlo na dluh plus majetek zabavený Židům platil státní účty. I finančníci z Wall Street rádi půjčovali, aby z toho byla nějaká ta válka, která by jim přinesla větší zisky. Československá vláda hospodařila tak, že ukradla lidem majetky znárodněním a potom peníze měnovou reformou…to se to rozdává potom….To není o nic lepší způsob financování než vláda dnešních Dluhošů na Západě. Dal bych spíš za příklad buď ropné Norsko nebo Západní Německo, které maximálně využilo podmínky po válce a šlo ekonomicky nahoru mnoho let i bez ropy, zestátňování nebo gigantického dluhu.
@Andrew
Hunt píše hned v úvodu své utopické úvahy o krachu britského sociálního systému. Kdyby platily Vaše teze o fiktivních „povahách“, jak by mohli takový krach připustit Angličané, nejcivilizovanější národ světa? Nebude problém úplně někde jinde?
Zde máte dle dat z roku 2017 ukázku hospodaření jednotlivých států světa.
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_external_debt
Jak můžete vidět, Británie je na tom opravdu katastrofálně. Stejně jako Holandsko, Švýcarsko či Francie. Dokonce i Švédsko je na tom mnohem hůře než ČR (zahraniční dluh ve výši 177% HDP vůči „pouhým“ 70%). „Mongoloidní“ Rusko má v době mezinárodních sankcí a hybridních válek dluh jen 40% HDP. Na Západě se rozkrádání peněz občanů povýšilo na státní a mezinárodní úroveň. „Vyspělé povahy“ se rozhodly žít po cikánsku, v dluhové spirále. Kdy vesele utrácíte (čti Rozkrádáte) cizí peníze, a staré dluhy splácíte dluhy novými.
Proto se oklikou vrátím ke svému původnímu komentáři, který přímo reagoval na Huntův text:
Sociální stát fungoval v předválečném a válečném Německu, fungoval i v poválečném Československu. Vždy je to o nastavených pravidlech a vůli lídrů tato pravidla dodržovat. Pokud se nechají elity někým korumpovat a začnou vydělané peníze občanů rozdávat zlodějským institucím, mecenášům a cizím nepřátelským elementům, sociální stát samozřejmě přestane fungovat. Pan Hunt měl místo psaní o utopických nesmyslech řešit, jak postavit zkorumpované politiky před soud a jak vrátit sociální sytém zpět do původních, vytýčených kolejí.
Sociální systém totiž nekrachuje jen ve Velké Británii.
Pozorovatel C.2: Vzal jste to opravdu hodně zeširoka s historií Švédska. Ano s vlivem těžby surovin na ekonomiku Švédska a Norska souhlasím. Na druhou stranu mít zásoby surovin a těžit je, není automatická jízdenka do ekonomického ráje, protože je spousta států, které by mohly zbohatnout, ale skoro vše rozkrade malá skupina lidí nebo se zisk utratí za blbosti. A tady už ta povaha má svoji roli. Švédsku neutralita pomohla, ale naopak pouhá neutralita by z nás druhé Švédsko nebo Švýcarsko neudělala. Ve Švédsku mohl sociální stát fungovat, protože nebylo bráno jako normální chování zneužívání podpor, kradení a vandalismus. Kriminalita tam byla velmi nízká až do problémů s imigranty a výstřelků politické korektnosti. Švédi se účastnili několika válek v zahraničí, ale od 16. století nebojovali doma, snad kromě případů obrany před ruským námořními výsadky. Dlouhý život v míru je časem hodně ovlivnil, získali pocit, že i ostatní budou mírumilovní, když je vpustí k sobě. A dnes sklízejí úrodu ručních granátů na problémových předměstích. Co se týká krachování už koncem studené války, to si částečně bohužel způsobili sami, když začali nezodpovědně plýtvat veřejné prostředky ve víře, že zdroje jsou a jsou téměř nevyčerpatelné. Potom ty nejhorší výdaje výstřelky osekali a vrátilo by se to normálu nebýt neomarxistické agitky s migranty.
@Andrew:
Původně jsem reagoval na názor Hunta:Sociální stát nefunguje. Ocitli jsme se na pokraji zhroucení společnosti. Nemám zájem tu rozpoutávat diskuzi mimo téma Huntovy utopické úvahy, ani se tu hádat. Takže co nejstručněji…
Staří Švédové ještě před pár staletími budili v kontinentální Evropě stejné emoce, jako současná nekontrolovaná migrace ze Severní Afriky a Středního Východu. Dnes jsou naopak Švédové v sociologických studiích označováni jako „národ Evropy nejtolerantnější vůči cizincům“. Ano, zde my zlí, netolerantní Češi se svou „povahou“ ještě hodně „zaostáváme“.
Švédský sociální sytém nefunguje díky nějaké neexistující „švédské povaze“. Existuje díky dlouhodobé švédské neutralitě, která Švédsku pomohla v klidu přežít obě světové války a vydělat během nich prodejem žádané švédské železné rudy a oceli různým stranám obou tragických konfliktů. Švédská „neutralita“ a švédská železná ruda udržovaly švédský sociální systém i po roce 1945, zejména díky štědrým dotacím z USA (je výhodné být více či méně neutrálním vůči různým globálním supervelmocím). Mimochodem, po pádu Železné opony slavná švédská ekonomika zkrachovala…
Proto bych nepaušalizoval různé evropské neexitující „povahy“. Vždy záleží pouze na historickém vývoji toho kterého národa/státu a například jeho zásobách přírodních zdrojů. Norská ekonomika také není v kladných číslech díky nějaké „norské povaze“ norských vládnoucích elit, ale díky velkým zásobám ropy a zemního plynu v Norském moři.
Co se týká anglicismů. Nejsem fanatik žádající užívání nosočistopleny a klapkobřinkostroje, jako naši předci při snahách očištit češtinu od germanismů. Stejně tak neuznávám svévolné špinění češtiny při snaze ukázat svému okolí jak moc je daný jedinec „západní“, a tedy „civilizovaný“. Už před deseti lety chodili Pražáci na „coffee“ místo na kafe a na „lánč“ místo na oběd. Pražský „kosmopolitismus“ je pak bez skrupulí implantován do aktuálních filmů, seriálů i reklam, viz „mámo, dneska se neříká čerstvý, ale FRESH!“.
Pak vám ti samí šašci (nejenom naivní a snadno zneužitelní pubert’áci, ale zejména pro-západní, filosemitští publicisté, kteří češtinu bastardizují cíleně, plánovitě) brečí, že kdyby tu vládl nacismus, „tak bychom jako národ zanikli“.
Více se k tématu vyjadřovat nebudu. Neberte to osobně.
Pozorovatel C.2: To, že anglismy zamořily i jazyk těch, kteří proti nim bojují, dává vlastně kritikům za pravdu, že anglismy jsou opravdu nebezpečným protivníkem.
Pozorovatel c.2: Vaše slova o fungování sociálního státu mi připomněla Švédsko. Mnoho Čechů básní o švédském modelu státu. Každý sociální model by měl odpovídat tomu kterému národu. Na příkladu Švédska je krásně vidět, že co mohlo fungovat se snesitelnými nedostatky pro Švédy a určité množství cizinců z jim příbuzných severských národů, přestává fungovat, když je země zaplavena lidmi, kteří mají hodnoty a zneužívaní sociálních podpor nebo vandalismus jim není cizí. A co se týká možnosti okopírovat švédský model, přesadit ho do českých podmínek, myslím, že by to zkrachovalo na odlišnostech české povahy od té švédské. Takový Miloš Zeman stále mluví o „švédské cestě“. A to rozdíl mezi Švédem a Čechem je mnohem menší než mezi Švédem a třeba Somálcem, kterého si do Švédska přivezou, aby jim projasnil multikulturní zítřky…
@Redakce:
Ano, jsem si toho plně vědom. Přesto věřím, že má oprávněná chvála autora zmíněného textu „Zpráva z Moravy“ nemá s mou vlastní mizernou češtinou používanou ve zdejších komentářích nic společného.
Chtěl jsem ještě pochválit Ondreje Ďuricu, že se mi líbí jeho hudba a zpěv. Vzhledem k tomu, že sám nezazpívám ani Skákal pes přes oves, se nyní raději této pochvaly vzdám. Abych zbytečně nevyvolal další ostrou kontroverzi a nebyl opět pokárán :)
@Pozorovatel č. 2: Postřeh – u příspěvku „Zpráva z Moravy“ autora (oprávněně) chválíte za „…nepoangličtěnou češtinu“, načež hned v dalším diskusním příspěvku používáte výraz „lídrů“.
@Andrew: Přesně tak. Aneb – naučme se žít ve studené jeskyni a žvýkat kořínky, abychom zachránili vyspělou lidskou civilizaci.
Sociální stát fungoval v předválečném a válečném Německu, fungoval i v poválečném Československu. Vždy je to o nastavených pravidlech a vůli lídrů tato pravidla dodržovat. Pokud se nechají elity někým korumpovat a začnou vydělané peníze občanů rozdávat zlodějským institucím, mecenášům a cizím nepřátelským elementům, sociální stát samozřejmě přestane fungovat. Pan Hunt měl místo psaní o utopických nesmyslech řešit, jak postavit zkorumpované politiky před soud a jak vrátit sociální sytém zpět do původních, vytýčených kolejí.
Takto se nelze zbavit dojmu, že pan Hunt patřil k dalším stovkám pisálků placených za psaní o nesmyslech. Kteří drobí kritické hlasy a odvádějí pozornost od skutečných problémů a jejich původců.
Tenhle článek se vymyká většině ostatních zde na webu, které jsou dobře promyslené. Chápu, že se zde objevil v rámci pestrosti témat. Ale tentokrát je čas na kritiku. Tohle je čistá utopie z mnoha důvodů. Autor tvrdí:“Ztráta technologie tak je cenou za spravedlivější a starostlivější společnost.“ To znamená jediné – taková společnost, která se bude vracet proti proudu času, bude poražena prvním nepřítelem, který se technologie nevzdá. Až by došlo k zapomenutí střelných zbraní, bude jeden člověk, který vytáhne kalašnikov uschovaný předky, králem. Navíc technologie stojí v pozadí i za medicínou. A kdo by opravdu chtěl žít v zemi, kde nebude pokročilá zubařská péče a lidé budou umírat na nemoci, které dnes lze snadno vyléčit? Ono je rozdíl jet na pár měsíců mimo civilizaci si odpočinout počítačů a internetu a tím opustit všechno moderní po zbytek života…Ano, je možné poukázat třeba na Amiše v USA, jak jsou šťastní, ale musí se dodat i B, že žijí v zemi chráněné silnou armádou. Žít jinde, sami by se neubránili. A co se týká ekonomie, lidská práce nemůže konkurovat strojům, i když by nebyla vůbec zdaněna. Kolik lidí by muselo nahradit jeden moderní kombajn?! Život na vesnicích určitě má svůj smysl, ale chtělo by to se v některých věcech naopak spolehnout na technologii. Bude to nějaká forma archeofuturismu dle G. Fyeho?