Categorized | Geopolitika, Převzato, Analýzy

Turecko se přiklání k centru Nové Velké hry

Turecko

Pokud jde o zasetí – a zisk – z nejednoty, Erdoganovo Turecko je docela eso

Autor: Pepe Escobar

Podle krásně pojmenovaného Zákona o boji proti americkým protivníkům prostřednictvím sankcí (CAATSA) Trumpova administrativa podle očekávání zavedla sankce proti Ankaře za to, že se odvážila zakoupit ruské protiraketové obranné systémy země-vzduch S-400. Sankce se zaměřily na tureckou státní agenturu SSB, která rozhoduje o nákupech pro armádu.

Odpověď tureckého ministra zahraničí Mevluta Cavusoglua byla rychlá: Ankara neustoupí – a tak rozvažuje nad tím, jak zareagovat.

Evropští pudlové museli nevyhnutelně zajistit návaznost. Takže po příslovečné, nekonečné debatě v Bruselu se dohodli na „omezených“ sankcích – a přidali seznam dalších sankcí pro summit, který se má konat v březnu 2021. Tyto sankce se však ve skutečnosti zaměřují na dosud neznámé osoby, zapojené do offshoringových vrtných operací ve výsostných vodách Kypru a Řecka, což nemá nic společného se systémem S-400.

To, s čím EU přišla, je ve skutečnosti velmi ambiciózní globální režim, týkající se sankcí za porušení lidských práv, který byl vytvořen podle amerického Magnitského zákona. Zahrnuje zákaz cestování a zmrazení majetku lidí, jimž se jednostranně přisuzuje odpovědnost za genocidu, mučení, mimosoudní zabíjení a zločiny proti lidskosti.

Turecko je v tomto případě jen pokusný králík. EU vždy silně váhá, pokud jde o sankcionování člena NATO. To, co eurokraté v Bruselu opravdu chtějí, je další, mocný nástroj, který by kladl překážky hlavně Číně a Rusku.

Naši džihádisté, pardon, „umírnění rebelové“

Je fascinující, že Ankara pod Erdoganovým vedením vždy působí dojmem, že nemá obavy z následků.

Vezměte si například zdánlivě neřešitelnou situaci v provincii Idlíb na severozápadě Sýrie. Šéfové Džabhat an-Nusrá – alias Al-Káida v Sýrii – jsou nyní zapojeni do „tajných“ jednání s ozbrojenými gangy, podporovanými Tureckem, jako je Ahrar al-Šarkia, a to přímo před zraky tureckých představitelů. Cílem je zvýšit počet džihádistů, soustředěných v určitých klíčových oblastech. Sečteno a podtrženo: velké množství z nich přijde z Džabhat an-Nusrá.

Takže Ankara z praktických důvodů plně podporuje tvrdé džihádisty v severozápadní Sýrii – maskované pod „nevinným“ označením Haját Tahrír al-Šám. Ankara nemá absolutně žádný zájem nechat tyto lidi zmizet. Moskva si je samozřejmě vědoma těchto lumpáren, ale mazaní stratégové Kremlu a ministerstva obrany dávají přednost tomu nechat to nějakou dobu být. Ovšem za předpokladu, že proces v Astaně, na němž se podíleli Rusko, Írán a Turecko, přinese nějaké výsledky.

Erdogan zároveň mistrovsky působí dojmem, že má velký zájem na tom, přiklonit se směrem k Moskvě. Rozplývá se nad tím, že „jeho ruský kolega Vladimir Putin“ podporuje tuto myšlenku (kterou původně předložil Ázerbajdžán), týkající se regionální bezpečnostní platformy, spojující Rusko, Turecko, Írán, Ázerbájdžán, Gruzii a Arménii. Erdogan dokonce prohlásil, že pokud bude Jerevan součástí tohoto mechanismu, „může být otevřena nová stránka“ v dosud těžko řešitelných vztazích mezi Tureckem a Arménií.

Samozřejmě pomůže i to, že Erdogan bude mít velmi důležité místo u stolu této domnělé bezpečnostní organizace, přestože Putin bude mít hlavní postavení.

Celkový obraz je ještě více fascinující – protože vycházejí na povrch různé aspekty Putinovy ​​vyrovnávací strategie Eurasie, která zahrnuje jako hlavní hráče Rusko, Čínu, Írán, Turecko a Pákistán.

V předvečer prvního výročí atentátu na generála Sulejmáního není Teherán vůbec zastrašený, ani „izolovaný“. Z praktických důvodů jsou USA pomalu ale jistě vytlačovány z Iráku. Íránské diplomatické a vojenské vazby na Irák, Sýrii a Libanon zůstávají pevné.

Jelikož je méně amerických jednotek v Afghánistánu, Írán bude poprvé od éry „osy zla“ méně obklopen Pentagonem. Rusko i Čína – klíčové uzly integrace Eurasie – to plně schvalují.

Íránská měna riál samozřejmě spadla vůči americkému dolaru a příjmy z ropy klesly z více než 100 miliard dolarů ročně na částku něco kolem 7 miliard dolarů ročně. Přesto ostatnímu exportu se daří, přesahuje 30 miliard dolarů ročně.

Vše se brzy změní k lepšímu. Írán staví ultra strategický ropovod, směřující z východní části Perského zálivu do přístavu Jask v Ománském zálivu. Obchází Hormuzský průliv a je připraven vyvážet až 1 milion barelů ropy denně. Hlavním zákazníkem bude Čína.

Íránský prezident Rúhání prohlásil, že ropovod bude hotový do léta 2021, a dodal, že Írán plánuje v příštím roce prodat více než 2,3 milionu barelů ropy denně, nehledě na americké sankce, které by Biden a Harrisová zmírnili.

Nezapomeňte na Zlatý prstenec

Írán je dobře propojen na západě s Tureckem a na východě se střední Asií. Mimořádně důležitým prvkem na šachovnici jsou nákladní vlaky, přímo spojující Turecko s Čínou přes Střední Asii, obcházející Rusko.

Na začátku tohoto měsíce vyjel první nákladní vlak z Istanbulu na 12denní cestu o délce 8 693 km. Projel pod Bosporem zbrusu novým Marmarským tunelem, který byl slavnostně otevřen před rokem, poté projel podél východně-západního Středního koridoru po železnici Baku-Tbilisi-Kars (BTK) přes Gruzii, Ázerbájdžán a Kazachstán.

V Turecku je tento okruh známý jako Hedvábná železnice. Společnost BTK zredukovala dobu nákladní přepravy z Turecka do Číny z jednoho měsíce na pouhých 12 dní. Celá trasa z východní Asie do západní Evropy nyní trvá pouhých 18 dní. BTK je klíčový uzel tzv. Středního koridoru z Pekingu do Londýna a Železná hedvábná stezka z Kazachstánu do Turecka.

Vše, co bylo výše uvedeno, zcela zapadá do agendy EU – zejména do agendy Německa: realizace strategického obchodního koridoru, spojujícího EU s Čínou, obcházející Rusko.

To by nakonec vedlo k jedné z klíčových aliancí, která by se upevnila v divokých 20. letech: Berlín-Peking.

Kvůli urychlení tohoto domnělého spojenectví probíhají v Bruselu diskuse o tom, že by eurokraté těžili z turkmenského nacionalismu, panturkismu a nedávné entente cordial (tj. Srdečná dohoda) mezi Erdoganem a čínským prezidentem, pokud jde o Ujgury. Ale je zde problém: hodně turkojazyčných kmenů dává přednost spojenectví s Ruskem.

Kromě toho se Rusku nedá vyhnout, pokud jde o další koridory. Vezměte si například tok japonského zboží, směřujícího do Vladivostoku, a poté přes Transsibiřskou magistrálu do Moskvy a dále do EU.

Strategie EU pro obejití Ruska nebyla v Arménii a Ázerbájdžánu populární: to, co jsme měli, bylo relativní stažení se Turecka a de facto vítězství Ruska, přičemž Moskva upevnila své vojenské postavení na Kavkaze.

Uvažujte nad ještě zajímavějším tahem: strategické partnerství Ázerbájdžánu a Pákistánu, které se nyní snaží naplno rozjet obchod, obranu, energetiku, vědu a technologii, a zemědělství. Mimochodem Islámábád podporoval Baku v Náhorním Karabachu.

Ázerbájdžán a Pákistán mají velmi dobré vztahy s Tureckem: jde o záležitost velmi složitého, vzájemně provázaného turecko-perského kulturního dědictví.

Mohou se dokonce ještě více přiblížit, protože Mezinárodní severo-jižní dopravní koridor (INTSC) čím dál tím více propojuje nejen Islámábád s Baku, ale také obě města s Moskvou.

Proto další dimenze nového bezpečnostního mechanismu, kterou navrhuje Baku, bude propojovat Rusko, Turecko, Írán, Ázerbájdžán, Gruzii a Arménii, přičemž hlavní čtyři země chtějí užší vztahy s Pákistánem.

Analytik Andrew Korybko to hezky nazval „Zlatý prstenec“ – nová dimenze centrální eurasijské integrace, zahrnující Rusko, Čínu, Írán, Pákistán, Turecko, Ázerbájdžán a středoasijské státy. Tohle všechno jde daleko nad rámec možné triple entente (trojité dohody): Berlín-Ankara-Peking.

Jisté je, že nanejvýš důležitý vztah mezi Berlínem a Moskvou musí zůstat chladný jako led. Norský analytik Glenn Diesen to všechno shrnul slovy: „Německo-ruské partnerství pro Velkou Evropu bylo nahrazeno čínsko-ruským partnerstvím pro Velkou Eurasii.“

Jisté je také to, že Erdogan, mistr změn směru, najde způsoby, jak těžit současně z Německa i Ruska.

Analýza Pepe Esobara Turkey pivots to the center of The New Great Game vyšla na stránkách The Saker 28. prosince 2020. Český překlad Turecko se přiklání k centru Nové Velké hry byl převzat ze stránek Zvědavec.org. Stránky Zvědavec.org můžete podpořit zde.

Ernst Jünger – Návštěva na Godenholmu

Ernst Jünger - Návštěva na Godenholmu***
Ztracený klenot, vysoce ceněný svého času například Gottfriedem Bennem
Mistrovské vizionářské dílo Ernsta Jüngera odehrávající se na odlehlém skandinávském ostrově patří mezi neprávem opomíjené skvosty německé literatury poloviny minulého století. Tato novela, rozsahem nevelká, myšlenkově však nesmírně bohatá, plná znepokojivých obrazů a apokalyptické imaginace, je další ukázkou autorova hutného vybroušeného stylu, jeho schopnosti vnímat vnitřní předivo věcí a jejich skrytých souvislostí i líčení přírodních krás. Je typovou studií válkou sežehnutých duší, částečně autobiografickou, vyprávěním o hledání zasvěcení a nového začátku, příběhem o utrpení a znovuzrození.
***
Objednávejte na stránkách nakladatelství Malvern nebo v okultním knihkupectví Alembiq.
.

Oswald Spengler – Myšlenky

Oswald Spengler - Myšlenky***
Kniha obsahuje: vedle 370 výroků o pojmech, majících ve Spenglerově myšlení zásadní význam, jako např. osobnost, dějiny, válka, právo, stát, tradice atd., v původním výboru správkyně autorovy – do té doby z valné části nezveřejněné – pozůstalosti, též rozsáhlý překladatelský a redakční výběr z knih Preussentum und Sozialismus a Jahre der Entscheidung s aktuálními poznámkami a vysvětlivkami, jakož i úplnou, komentovanou bibliografii nakladatelství Délský Potápěč.
***
Objednávejte v Knihkupectví Délského potápěče nebo na Kosmasu
.

Ezra Pound – „Přítomen!“

Ezra Pound – „Přítomen!“***
Ezra Pound míří přímo na jádro systému, v nemž žijeme – a zasahuje! Politika – ekonomie – poezie; články, básně, poznámky, manifesty, překlady a eseje z doby Italské sociální republiky.
***
Objednávejte ZDE
.

Knut Hamsun: Až do konce! – DOTISK!

Knut Hamsun - Až do konce!***
Politická publicistika norského spisovatele Knuta Hamsuna z let 1940 až 1945. Knut Hamsun je příkladem Muže, který se nepoddal, nepodvolil a už vůbec v šířícím se křiklavém chaosu nezbloudil. Ač sražen, zůstal na svém.
***
Objednávejte ZDE
.

Paul Sérant: Fašistický romantismus – DOTISK!

Paul Sérant - Fašistický romantismus***
O politickém díle několika francouzských spisovatelů – Robert Brasillach (popravený), Pierre Drieu La Rochelle (sebevrah), Lucien Rebatet (rebel), Abel Bonnard (estét), Alphonse de Châteaubriant (mystik) a „fantaskní jezdec“ Louis-Ferdinand Céline (sardonik).
***
Objednávejte ZDE
.

Víte, že…

2. listopadu1847 se ve francouzském Cherbourgu narodil francouzský filosof a anarchistický teoretik revolučního syndikalismu, tzv. anarchosyndikalismu Georges Sorel. Ve svém díle se tento v českém prostředí neprávem opomíjený autor zabýval kapitalismem, revolucí, revizí Marxe a myšlenkou syndikalismu, teorií o řízené ekonomice a pracovních strukturách. Zabýval se nutností existence "mýtu", který by zmobilizoval masy. Nejen tím ovlivnil  jak pozdější socialisty, tak například B. Mussoliniho.

Pat Buchanan2. listopadu 1938 se v americkém Washingtonu D. C. narodil konzervativní spisovatel, politik, publicista, televizní komentátor a v 90. letech uchazeč o úřad prezidenta Spojenýc států, Patrick Joseph Buchanan. Aktivně se do politického života zapojil už v 60. letech v prezidentské kampani Richarda Nixona. Buchanan je dlouhá desetiletí symbolem paleokonzervativní tendence a jedním z nejhlasitějších kritiků neokonzervatismu.
Paul Anton de Lagarde 2. listopadu 1827 se v Berlíně narodil Paul Anton de Lagarde, spisovatel, biblista a orientalista, který výrazně ovlivnil průkopníky etnického hnutí jako Alfred Rosenberg, Houston Stewart Chamberlain nebo Heinrich Claß. Ač vycházel z křesťanských pozic, svým dílem spoluformoval i Nietzscheho protikřesťanské a protižidovské myšlení.. Lagarde, podle něhož svatý Pavel zahalil ryzí křesťanství sterilním hebrejským zákonem, usiloval o germánské náboženství, aby „bylo možno dosáhnout přestavby duchovních sil a skutečné národní jednoty“.

À propos

„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“

Ezra Pound

Archív