Nemálo lidí poznamenalo, že Francouze a ostatní Zápaďany zjevně více znepokojuje dvanáct zabitých v Paříži, než stovky, tisíce a desítky tisíc jinde. Zdá se, že původně protirasistický slogan 80. let „Nešahej mi na kámoše“ („Touche pas à mon pote“) byl postupně naplněn když ne přímo rasistickým, tak přinejmenším šovinistickým obsahem: nezabíjejte francouzské levičáky, ať už se chovají jakkoliv urážlivě. Tento aspekt nebudu už znovu zmiňovat, jelikož každý, kdo toho byl schopen, už to dávno pochopil; zaměřím se místo toho na méně zdůrazňovaný dvojitý standard: otázku morální bolesti.
Oficiální verze zní takto: Muslimové si nemají co stěžovat na urážky svého Proroka, jde o součást svobody slova. Je od nich neupřímné tvrdit, že jim ty karikatury způsobily bolest – ve skutečnosti jim jen trocha neuctivých projevů „pocuchala peří“. Jak můžete srovnávat pocuchané peří se záležitostmi života a smrti?
Existuje tedy něco jako morální bolest a lze ji srovnávat s bolestí fyzickou?
Podívejme se, jak to vidí Západ:
Každý psycholog vám vysvětlí, že morální bolest nejenom existuje, ale může být pociťována i hůře, než fyzická bolest. Proto se někteří lidé přiznávají ke zločinům (ať už skutečným či fiktivním) pod hrozbou mučení svých rodinných příslušníků, i když předtím nalezli dostatek vnitřní odvahy sami nepodlehnout mučení. Představa může být bolestnější než fyzická bolest.
Ženevské konvence výslovně zakazují fingované popravy, které působí jen strach (formu morální bolesti).
Ve Francii je momentálně trestné byť jen zpochybňovat oficiální verzi tzv. holocaustu právě proto, že taková akce by způsobila morální bolest těm několika zbývajícím „přeživším holocaustu.“ Tato ochrana před morální bolestí zahrnuje i příbuzné a potomky obětí, kteří se narodili až po válce, a kterých se žádná přímá perzekuce netýkala.
V proslulých Norimberských procesech byl Julius Streicher odsouzen k trestu smrti, i když nespáchal jiný zločin, než „nakažení německého ducha virem antisemitismu“. Mimochodem jej před popravou krutě mučili. A jeho zločin? Byl zakladatelem a editorem listu Der Stürmer, odpudivých a rasistických propagandistických novin, jejichž název lze přeložit jako „Útočník“. Zdá se tedy, že za podněcování k nenávisti lze na Západě dostat i trest smrti.
Osmý dodatek americké ústavy zakazuje „kruté a neobvyklé tresty“, především pokud „ponižují lidskou důstojnost“. Pro Otce zakladatele tedy podle všeho představovala lidská důstojnost nesmírně vysoce ceněnou hodnotu zasluhující ochranu.
Dokonce i ve věznici GTMO (stěží výkladní skříni civilizace a lidských práv!) se po skandálu s hanobením Koránu v roce 2005 rozhodli přijmout a uplatňovat přísná pravidla pro nakládání s Koránem (která ostatně existovala už předtím). Dokonce i v Gitmu, kde nejdou pro výslech pomocí waterboardingu daleko, jsou urážky Proroka pokládány za hranicemi civilizovaného chování. Ne tak v Paříži.
A co zákony na obranu před urážkami na cti? Neexistují na ochranu lidí před bolestí, způsobenou projevy někoho jiného? Nezáleží nám na tom, když někoho nám drahého urážejí nebo zesměšňují?
Co si zde tedy namlouváme? Musím snášet další příklady, abych dokázal to, co všichni na Západě dávno vědí – tedy že karikatury podobné těm nedávno zveřejněným v Charlie Hebdopůsobí muslimům skutečnou bolest? Nemluvíme tu o podráždění nebo nechuti, ale skutečné morální a psychologické újmě přesně toho druhu, před kterým se západní civilizační a právní normy zpravidla snaží lidi chránit.
Pravda, kterou se ostatní bojí vyslovit, ale já to klidně udělám, zní jednoduše: západní elity mají k muslimům stejný postoj jako Victoria Nulandová k EU: srát na ně! Takové je skutečné poselství nejen Charlie Hebdo, ale celého uslzeného divadla kolem pařížského masakru směrem k muslimům po celém světě: nasrat na vás, vaše náboženství, vašeho Proroka i vaše oběti – tisíce a dokonce miliony vašich mrtvých muslimů (Irák někdo?) nemají cenu našich dvanácti zabitých a i když my můžeme omezovat vaši svobodu projevu, ať vás ani nenapadne omezovat tu naši!
Pokud si muslim troufne něco namítat, jsou mu okamžitě připomenuty „jeho“ kamenování, burky, teroristické útoky atd. s nevyhnutelnou pointou: islám nemá právo poučovat civilizovaný Západ. Naneštěstí je islám vůči takovým útokům zranitelný díky své podpoře trestu smrti a využívání skutečně nelidských metod poprav – to však ale zdaleka není celý příběh.
Zaprvé – i na Západě byly až donedávna využívány metody poprav nesrovnatelně horší než ty uznávané islámem (kdo o tom má pochybnosti, měl by si přečíst článek na Wikipedii o Robertu-François Damiensovi nebo si vzpomenout, že Francie přestala používat gilotinu až v roce 1981 – a to ještě v rozporu s veřejným míněním.) Zadruhé – islám je ohledně trestů alespoň upřímný – v porovnání s tím v USA jsou sice lidé oficiálně odsouzeni jako v každé civilizované zemi, ale obecně se ví, chápe a uznává, že jejich šance stát se tam obětí napadení nebo homosexuálního znásilnění je enormní, zejména pokud jsou slabí. Vězni jsou také v Americe umisťováni na samotky-izolace, což OSN správně označuje za mučení.
Zadruhé je do jisté míry nedostačující porovnávat dvě (či více) civilizací jen na základě porovnání jejich trestních zákoníků. Proč nesrovnat i ostatní formy násilí jako války či genocidu? V tomto ohledu ze srovnání s Evropany i nejhorší muslimové (Osmané) vycházejí vcelku dobře. Mrzí mě, pokud to Evropany urazí, ale je to fakt. I když v historii nalezneme řadu případů muslimských krutostí (spáchaných především Osmany a Peršany), v porovnání s tím, co Evropané způsobili celým kontinentům (Afrika, Severní a Jižní Amerika) jde v podstatě o drobnosti. Na Západě se o tom pochopitelně příliš neví, a jeho obyvatelé se uklidňují příběhem o civilizované Evropě, dědičce řecko-římské antiky (lež, post-Franská Evropa znovuobjevila antiku díky muslimům a Židům!) a muslimech, pastevcích koz z arabských pouští. Jistě pohodlná verze, ale fakticky nesprávná. Muslimové jsou si této skutečnosti však dobře vědomi, a pohrdání Evropanů, které považují za kruté a krvelačné, příliš neoceňují.
Zatřetí, jistý aspekt moderní západní civilizace ji odlišuje v podstatě od všech ostatních před ní: kvazi-totální absence skutečně posvátného. Pro moderního, sekulárního a vzdělaného Zápaďana nezůstává posvátným v podstatě nic. V minulosti zůstávaly posvátné alespoň matky a manželky; pokřikovat na Itala či Španěla „cornuto“ nebo „hijo de puta“ mohlo rychle vyeskalovat v pobodání nožem. Dnes si francouzské rapové seskupení hrdě říká „Nique Ta Mère“. Některým to – hádám – připadá jako pokrok. V USA zůstává posvátná vlajka, přinejmenším pro někoho. A pak ještě pro miliony Francouzů zůstává posvátná svoboda slova, včetně slova úmyslně urážlivého. Pokud tedy není namířeno proti Židům, v takovém případě může znamenat trestní stíhání. Pro většinu muslimů jsou proroci natolik posvátní, že každou zmínku jejich jména doprovázejí dodatkem „sallalláhu ‚alajhi wa sallám“ („Nechť mír a požehnání Boží budiž s ním“). Nemusíte být zrovna muslim nebo vzývat Proroka, abyste byli schopni pochopit, že Mohammed je muslimům skutečně drahý a dokonce posvátný. I když na Západě nic posvátného nezůstalo, neznamená, že i zbytek světa musí nevyhnutelně sklouznout do podobné degenerace nebo že ti, jimž není nic svaté, mají právo vnucovat svou nevíru či nezájem všem ostatním a urážet je dle libosti.
Nejodpornějším druhem Zápaďana pak musí být ten, který nachází skutečnou hrdost ve svém hanobení citů těch, kterým dosud zůstalo něco drahé a posvátné. Sem patří i Charlie Hebdo. Nešlo jim o vytváření „diskurzu“, ale o nekončící snahu stát se nejvíce urážlivým, nejvulgárnějším a nejhrubějším listem Evropy. Mimochodem, před nedávným PSYOP-em tento nechutný a hloupý list prodal 60 000 výtisků v zemi s 66 miliony obyvatel. Ale zdá se, že na některých Francouzích záleží víc než na jiných (to je novinka, že?). Opět vidíme v akci dvojí standardy.
Při rozboru kteréhokoliv z aspektů psychologické operace Charlie Hebdovšude nevyhnutelně narážíme na dvojí standardy a mezery v logice. Některé slovo je svobodnější než jiné, na některých obětech záleží víc než na jiných, některé ukrutnosti jsou krutější než jiné a některá bolest zasluhuje víc úcty než jiná. Nejhorší mi ale přijde nechutná solidarita s těmi, kdo se snažili povýšit urážky na jistou formu vznešené činnosti, tito „hrdinové“ opěvovaní za svou „odvahu“ působit jiným skutečnou morální bolest. Nevidím na tom vůbec nic vznešeného a to, že je podle všeho brutálně zavraždila skupinka fanatických takfíristů, je nečiní o nic přijatelnějšími.
Ještě jedna věc: někteří z vás vyjádřili rozhořčení nad skutečností, že šejch Imrán Hosejn řekl, že nejhorší zlo, jaké kdy svět poznal, bude vládnout z Jeruzaléma. Dobrý šejch se zjevně řadí k zuřivým antisemitům, je to tak?
[…povzdech]
Byl bych rád, aby ti, kdo mluví o „křesťanském Západě“ něco věděli o křesťanství, a zvlášť o jeho eschatologii. Šejchova slova se ve skutečnosti nijak nelišila od církevních otců, včetně části, podle níž bude Antikrist světu vládnout z Jeruzaléma. Pětiminutové hledání na internetu mi přineslo tyto dosti věrohodné zdroje:
Islámská eschatologie se mimochodem nápadně podobá té tradiční křesťanské. Rychlé vyhledání výrazu „dadždžál“ (Antikrist – pozn. red. DP) mi nabídlo tyto výsledky:
Co se rady šejcha Imrána Hosejna – který doporučil francouzským muslimům opustit zemi dokud můžou- týče, zní ve stejném duchu jako Kristova slova apoštolům: A když vás někdo nepřijme a nebude chtít slyšet vaše slova, vyjděte ven z toho domu nebo města a setřeste prach svých nohou. Amen, pravím vám, lehčeji bude zemi sodomské a gomorské v den soudu než tomu městu. (Matouš 10:14-15) Nemusíte s Hosejnem nutně souhlasit, to z něj však ještě šílence nebo antisemitu nedělá.
Upřímně – nejčastěji vidím prudkou reakci proti islámu a proti muslimům, vycházející v prvé řadě z naprosté nevědomosti. Sám nejsem muslim a zásadně nesouhlasím s některými částmi islámské věrouky i praxe. Lze dohledat má vyjádření plné podpory tzv. Putinova ultimáta fanatickým takfíris: skončete to, nebo vás vyhladíme. A když na to přišlo, přesně to Putin i udělal: od roku 2000 Rusové doslova popravili každého vůdce čečenských povstalců, do posledního. Některé zabili v Rusku, některé v Čečensku, další jinde, ale všichni jsou po smrti. Stejně tak je fakticky konec s „ičkerijskými“ povstalci. Nejen to, ale Putin také plně podpořil Asada, dalšího vůdce, který neváhal fyzicky vyhladit tolik fanatických takfíris, kolik bylo třeba (a dařilo se mu do té míry, že museli ustoupit do Iráku). Vyslovil jsem podporu i Asadovi. A postavil jsem se i za Hizballáh a šejcha Hasana Nasralláha, nejen v jejich národně osvobozeneckém boji proti Izraeli, ale také ve válce proti tzv. syrské opozici (odkud se rekrutovali i fanatici odpovědní za masakr redakce Charlie Hebdo). Kdokoliv jen s kapkou objektivity mě nemůže obvinit z jakýchkoliv sympatií k takfíris / wahhábistickým teroristům nebo jejich činům v Paříži.
Těm, kteří nesouhlasí s mým výrokem, že „Západ“ nemůže zvítězit nad muslimským světem, bych vzkázal toto: vezměte si příklad z Ruska a uvědomte si, že Rusové můžou zabíjet wahhábisty, ale nemůžou zabít wahhábismus. Porážka wahhábistické ideologie v Čečensku si vyžádala pomoc muslimů – Achmata Kadyrova a jeho syna, Ramzana. Totéž platí i pro Západ: bez ohledu na to, kolik teroristů z ISIS nebo al-Káidy západní bezpečnostní služby zabijí (nebo to alespoň budou tvrdit), takfíristická ideologie může být přemožena jedině ostatními muslimy (kteří jsou mimochodem bez výjimky prvními a hlavními obětmi těchto fanatiků!).
Podívejte se na Hollanda, Merkelovou nebo Obamu a řekněte mi, že z nich vychází cokoliv jiného než prázdné fráze a nanicovaté lži. Skutečně věříte, že jsou schopni postavit se myšlenkám a idejím Usámy bin Ládina, Abú Bakra al-Bagdádího nebo dokonce Muhammada ibn Abd al-Wahhába nebo Aḥmad ibn Tajmíja?
Pokládám západní politické vůdce za příliš arogantní a hloupé, než aby čelili skutečnosti. Také si dle všeho myslí, že sami dokáží přelstít ďábla – a tak vypustili démona takfírismu proti muslimskému světu a nacistického démona proti Donbasu. Tvrdím, že s takovými vůdci se šance Západu na úspěch rovnají nule. A vzhledem k tomu, že jsou čelní západní představitelé rok od roku tupější, namyšlenější, arogantnější a bezradnější, nevidím důvod věřit ve vítězství Západu ve „střetu civilizací“, který sám vyvolal.
„Proti národní myšlence se [usurokrati] nestavějí proto, že je národní, ale protože nesnášejí jakýkoli celek síly dostatečně velký na to, aby se postavil celosvětové tyranidě lichvářů bez vlasti.“
Autor: The Saker
***
***
Nejnovější komentáře