Před devadesáti lety se narodil Herbert Schweiger. Muž, který svůj boj proti bezbřehému materialismu a arogantní plutokracii nikdy nevzdal
Rodák ze Štýrska (22. 2. 1924 – 5. 6. 2011) bránil Evropu proti sovětskému marxismu-leninismu a angloamerickému liberalismu již ve svazku Zbraní SS. [1] Po útěku z amerického zajetí se záhy pustil do další politické činnosti. Během šesti desetiletí byl činný v množství nacionálně orientovaných organizací, mj. spoluzakládal Svazek nezávislých (Verband der Unabhängigen, VdU) nebo Svobodnou stranu Rakouska (Freiheitliche Partei Österreichs, FPÖ). Přednášel na nespočetných srazech a shromážděních, psal pro řadu listů a časopisů, např. čtvrtletník Volk in Bewegung. Je také autorem několika knížek – v Geld und Weltpolitik pranýřuje anonymní moc nadnárodního kapitálu, jehož mechanismy zavádějí do úrokového otroctví celé národy, tituly Wahre Dein Antlitz a Evolution und Wissen – Neuordnung der Politik jsou pak v Rakousku a Německu dodnes na indexu zakázaných publikací. Pro své smýšlení byl vícekrát uvězněn a soudně stíhán. Na politické pronásledování navázaly i majetkové represálie, které vedly ke ztrátě miliónového jmění. Přáteli i nepřáteli byl a je pokládán za předního myslitele a „šéfideologa“ nacionálního a sociálního politického proudu poválečného Rakouska. [2] 6. června 2009, den po svých pětaosmdesátinách, měl v Jihlavě promluvit před vzpomínkovým pochodem za uctění padlých hrdinů a vůbec všech obětí druhé světové války, magistrát však akci zrušil. Z knížky, kterou tehdy věnoval jedné české účastnici, se ve dvou či třech pokračováních stručně seznámíme s tím, co tak „strašlivého“ tento „poslední untersturmführer“ vlastně vyznával.
Poznámky DP:
(Plutokracie – vláda bohatých z řec. plutos – bohatství a krateo – vládnu.)
1. „Z vojska o síle 910 000 mužů bylo v roce 1944 kolem 125 000 neněmeckých Západoevropanů…“ Více k tomu zde – Ettore Vernier: Dobrovolníci za Evropu.
2. Zde je však namístě si připomenout i jméno Schweigerova krajana ze Štýrska s česky znějícím jménem: Theodor Soucek byl v roce 1948 nejprve odsouzen k smrti za svůj „vlkodlačí“ odpor, poté omilostněn a v 60. letech v Rakousku vedl Sociální řádové hnutí Evropy (Soziale Ordnungsbewegung Europas, SOBRE), mimořádně aktivní organizaci, která vzešla z Evropského sociálního hnutí a byla rakouskou vládou i s listy jako Europa-Ruf a Europakorespondenz nakonec rovněž zakázána.
Nejnovější komentáře