Autor: Andrew Joyce

Dnes (12. září 2017, pozn. red.) byli před londýnským soudem tři muži, z toho dva britští vojáci, obviněni z „terorismu“ kvůli údajnému členství v zakázané skupině National Action.

Na veřejnost zatím nepronikly žádné informace, jak a proč policie dospěla k závěru, že desátník Mikko Vehvilainen, vojín Mark Barrett a Alexander Deakin patřili k zakázané organizaci. Zajímavější však jistě jsou obvinění trojice mužů: podle všeho mají bez výjimky souvislost s šířením nebezpečných memů a šťavnatou online konverzací v chatových místnostech, kam veřejnost zavítá skutečně málokdy.

„Memetický zločin“ a britská spravedlnost

Podivná obvinění těchto tří britských nacionalistů, přinejmenším zčásti za „šíření nenávisti“, přicházejí jen několik dní poté, co odvolací londýnský soud vyšší instance dospěl k závěru, že jiný nacionalista, Lawrence Burns, se stal obětí „zjevně nepřiměřeného“ čtyřletého trestu za své vlastní projevy na webu. V naprosto předvídatelném tónu o tom své čtenáře informoval deník Cambridge News:

Trest krajně pravicového rasisty z Cambridge, který chtěl ochránit bílou „vyspělou válečnickou rasu“, byl po odvolání zkrácen – kvůli jeho „slabému vzdělání“ a mládí. Třiadvacetiletý Burns byl koncem loňského roku před Korunním soudem v Cambridge odsouzen k čtyřletému trestu odnětí svobody. Dnes (7. 9.) však po zhodnocení případu tříčlenný odvolací londýnský senát zkrátil tento rozsudek na dva a půl roku. Soud prvního stupně podle nich nevzal v potaz Burnsův „nízký věk“ a „slabé vzdělání“…V trestu prý byl správně přítomen odstrašující prvek, ale čtyři roky však byly s přihlédnutím k Burnsově mládí a nevyspělosti „zjevně nepřiměřené“, uzavřel předseda senátu. Když bylo Burnsovi dvacet, zveřejnil na Facebooku rasistický materiál a o rok později pak v projevu na demonstraci před americkou ambasádou na londýnském Grosvenor Square, následně zveřejněném na webu někým jiným, užíval „nenávistné výrazivo“.

Jakkoliv bychom snad byli v pokušení panu Burnsovi poblahopřát k tomu, že mu špatné známky zajistily 18 měsíců života a svobody, naše myšlenky se stále a znovu vracejí k znepokojivé myšlence, že byl za komentáře učiněné ke svým podobně smýšlejícím přátelům na Facebooku odsouzen na dva a půl roku za mříže.

Ilegální jsou i soukromé projevy mezi přáteli

V posledních desetiletích jsme se důvěrně seznámili se zbraněmi islámského teroru – únosy letadel, útoky nožem, střelnými zbraněmi, podomácku vyrobenými výbušninami nebo automobily. V témže období jsme také – soudě alespoň podle britské jurisprudence – zjistili, že hlavním nástrojem teroru evropských bělošských nacionalistů je alkoholem povzbuzené online špičkování mezi kamarády. V Telegraphu o dnešním trestním řízení napsali:

Desátník Mikko Vehvilainen, vojín Mark Barrett a Alexander Deakin údajně patřili k online diskusní skupině, jejíž členové si vyměňovali rasistické zprávy, včetně plánů na vytvoření Británie jen pro bělochy a rasovou válku. Vehvilainen, obviněný z vlastnictví dokumentu obsahující informace využitelné k terorismu a publikace zastrašujícího či urážlivého materiálu, byl zatčen v Powysu v táboře Sennybridge. Dvaatřicetiletý Vehvilainen  údajně komentoval na rasistickém webu Christogenea.org s cílem vyvolat rasovou nenávist a měl u sebe také manifest krajně pravicového teroristy Anderse Behringa Breivika, který v roce 2011 v Norsku zmasakroval 77 lidí.

Odhaduji, že „dokument obsahující informace využitelné k terorismu“ zde označuje Anarchistickou kuchařku. Přestože je v Británii k dostání přes Amazon, naučili se s ní místní policisté pořádat jakási „rybářská cvičení“, když pod těmi nejbanálnějšími záminkami provádějí razie v bytech „krajně pravicových“ aktivistů v naději, že daný člověk je dostatečně zvědavý na to, aby u sebe měl nějaký podobný dokument. Dobrým příkladem může být třeba případ stoupence EDL Ryana McGeeho, mimochodem také vojáka, jehož dům policie prohledala v „nesouvisející záležitosti“ a následně tam našla tento dokument, díky čemuž mohl být zatčen na základě protiteroristických zákonů a odsouzen na dva roky za mříže. S podivem jistě také je, že dva další muži, zatčení spolu s trojicí, jež stanula před soudem, byli bez dalšího obvinění propuštěni. Těžko tak nedospět k závěru, že v těchto dvou případech se na udičku v „rybářském cvičení“ nic nechytilo. K této problematice snad ještě dodám, že když byly výtisky Anarchistické kuchařky nalezeny u dvou mladých muslimů, kteří údajně plánovali „vyhodit do vzduchu“ členy Britské národní strany, dočkali se mladíci po stížnostech na rasismus a islamofobii propuštění bez odsouzení. Podobně jako u hrůz v Rotherhamu se tak zdá, že britská justice má slabost – nebo přinejmenším trpí selektivní slepotou – pro „osoby muslimského vyznání“.

Co se týče obvinění z „publikace zastrašujícího či urážlivého materiálu“ – tento akt se zřejmě má vztahovat k čemukoliv rasové povahy, co by mohlo být nebělochům nepříjemné. Není ovšem příliš pravděpodobné, že by u čtenářů christogenea.org, podle všeho malého okrajového webu s upřímným přístupem k židovské otázce, mohla Vehvilainenova slova nějak dále „vybudit nenávist“. Pokud se nemýlím, není ve Spojeném království vlastnictví Breivikova manifestu trestné, takže se tento detail u soudu nejspíše objevil jako jakési „okořenění“ odkazem na vraždu, aby tak celá věc byla pro média takříkajíc výživnější.

Alexander Deakin čelí kromě podezření z posílání zakázaných zpráv po Skypeu také témuž obvinění z držení „dokumentů obsahujících informace využitelné k terorismu“ jako svobodník Vehvilainen, přestože v jeho případě má jít o zlovolně znějící „návod bělošského odporu na zábavu“. (National Action se proslavila spíše svými úmyslně nehoráznými vtípky než násilím). Poté, co Deakin potvrdil soudu své jméno a adresu, prohlásil údajně: „Jsem vězeň svědomí a nejsem vinen zločiny, z kterých mě obviňují.“ Dokonce i na počátku procesu s tím jen sotva lze nesouhlasit.

Terorismem je už naše samotná existence

Žijeme ve věku, jehož zásadní ideologické a kulturní bitvy jsou vedeny o význam a chápání slov a konceptů. Terorismus, stejně jako skutečná tvář islámské imigrace, prokázal v posledních letech značnou dovednost při zabíjení Evropanů. „Terorismus“ coby koncept však slouží také k podrývání bělošské identity a odporu k multikulturalismu manipulací myšlením a výkladu pojmů veřejností. Nezapomínejme, že i když byli Vehvilainen, Barrett, a Deakin zatčeni a obžalováni na základě protiteroristických zákonů, nikdo z nich nebyl obviněn z násilných skutků – a dokonce ani z výhružek násilím. To ovšem popírá samotnou definici terorismu, která podle Oxfordského slovníku zní: „Neoprávněné využití násilí a zastrašování, zejména proti civilistům, za účelem dosažení politických cílů.“ Policie už nyní, v raných fázích řízení, ovšem připouští, že tři muži nebyli hrozbou veřejnosti, když hned po zatčení informovala, že jejich zadržení bylo součástí „předem plánované zpravodajské“ operace a že tedy nepředstavovali žádné nebezpečí „pro bezpečnost obyvatelstva“.

Měli bychom tedy zřejmě všichni v klidu spát s vědomím, že tři muži, kteří nebyli sebemenší hrozbou pro nikoho, jsou za mřížemi za posílání si rasově pohoršujících zpráv na chatu. A na prohlášení britských protiteroristických složek, které přiznávají, že po britských ulicích chodí přes 3000 muslimských teroristů, pak raději zapomeňme.

Článek Andrewa Joyce Prisoners of Conscience vyšel na webu AltRight.com 12. září 2017.