Manuel Ochsenreiter: Intifáda je bojem za nezávislost

Třetí intifáda - zapal to a nech to hořet...

Třetí intifáda – zapal to a nech to hořet…

Dokud se podle německého politického analytika Manuela Ochsenreitera budou moci Ankara a Rijád prezentovat coby „ochránci palestinských zájmů,“ situace Palestinců se nijak nezlepší.

Řekl to v rozhovoru pro palestinskou zpravodajskou agenturu Qods (Qodsna), jehož kompletní přepis následuje.

Qodsna: Kvůli čemu se protahuje současná Třetí intifáda na okupovaných palestinských územích? Myslíte, že za ní stojí protesty proti selhání mírových rozhovorů, jak někteří naznačují?

Ochsenreiter: Intifádu bychom měli chápat nejen jako boj Palestinců proti izraelské okupaci ale jako palestinský boj za svrchovanost a sebeurčení – tedy kolektivní lidská práva.

Pes je ale zakopán hlouběji než u selhání mírových jednání.

Dokud budou Izrael a jeho spojenci blokovat skutečnou změnu v oblasti, palestinský boj bude pokračovat jako boj každého okupovaného národa za svou nezávislost, svrchovanost a sebeurčení.

Qodsna: Jsme svědky dvojího chování západních zemí ohledně smrti západních občanů (velký povyk) a každodenního zabíjení Palestinců (všeříkající mlčení). Jak vnímáte toto pokrytectví a dvojí standard?

Ochsenreiter: Skutečně jde o velice zjevný dvojí standard, který by nás ale neměl překvapit, protože tyto podivné rozpory nalezneme u samých základů západní liberální kultury.

Když umírají pod palbou izraelských raket Palestinci, Libanonci při atentátu v Bejrútu nebo Syřané v syrské válce, míra západního soucitu je dosti omezená.

Jakmile ale zahynou při teroristických útocích lidé v Paříži, všichni evropští a američtí politici i média spustí obří a hlasitou mediální kampaň.


Q: Turecko i Saúdská Arábie udržují vztahy s Izraelem, zároveň pak nedávná Saudy vedená „protiteroristická“ koalice s Tureckem znamená, že Izrael už není považovaný za teroristický stát. Co si o tom myslíte?

O: Situaci v oblasti můžeme pochopit jedině, když se blíže podíváme na složité geopolitické vztahy: Saúdská Arábie je otevřený západní státní spojenec (proxy) v regionu.

Západ tak přijímá jakýkoliv čin Rijádu, pokud není v rozporu s transatlantickými zájmy.

Vidíme to na saúdské podpoře syrských teroristů a válce v Jemenu.

V saúdské monarchii též hraje roli politický komplex menšiny směrem k vlivu Islámské republiky Irán.

Rijád si osobuje úlohu sunnitského protipólu šíitského Íránu.

Západ v této snaze Saúdskou Arábii podporuje, protože Washington s Bruselem vůči Íránu prosazují politiku agresivního zadržování.

Jedním z geopolitických nástrojů této politiky je i Saúdská Arábie.

Přátelské a nápomocné vztahy mezi Saúdskou Arábií a Izraelem mají hlubokou logiku – v obou případech totiž jde o západní proxy.

Protiizraelská vyjádření Rijádu jsou jen prázdnou rétorikou, určenou k utišení protiizraelsky smýšlejících arabských muslimů v regionu.

S těmito poznatky můžeme říci, že Saúdská Arábie a Izrael jsou přirozenými partnery pod zastřešujícím projektem západní nadvlády.

  • Turecko je dlouhodobý spojenec Izraele, od islámské revoluce v Íránu roku 1979 pak nejdůležitějším „přítelem“ Tel Avivu.

I přes Erdoganovu dřívější protiizraelskou rétoriku je tento svazek velice pevný.

Stejně jako v případě Saúdské Arábie jde o prázdná slova k usmíření sunnitských Arabů.

I Turecko je západní proxy na Středním východě.

Podobně jako u Rijádu pohání politiku Ankary komplex menšiny: Turecko samo sebe vidí jako jednu z hlavních mocností regionu.

Ambiciózní „neo-osmanské“ plány Ankary nelze bez podpory Západu a Izraele uskutečnit, což turecké vedené velice dobře ví.

Tomuto vzorci odpovídá i turecká agrese proti sousední Sýrii.

Ankara si otevřením turecko-syrské hranice teroristům vytvořila zónu vlivu.

Západ tuto agresi přijímá a dokonce podporuje.

Turecko, Západ a Izrael mají společný geopolitický cíl: naprostý rozpad Sýrie.

  • Izrael také funguje jako proxy Západu v oblasti.

Vlivní stratégové ve Washingtonu a v Bruselu by rádi viděli Izrael jako místní velmoc zítřka, která „Novému Střednímu východu“ přinese řád.

Nezapomínejme  – Tel Aviv zůstává jedinou jadernou mocností regionu.

Izrael ale nemůže vystoupit proti všem středovýchodním státům zároveň, a tak potřebuje strategické spojence, z nichž nejdůležitějšími jsou Turecko a Saúdská Arábie.

Jelikož vznikl na okupované zemi, zůstává Izrael ze své podstaty okupační mocí – i kdyby snad něčím jiným být chtěl, nemůže.

I kdyby se snad Izrael chtěl palestinskému obyvatelstvu namísto útlaku zavděčit, nepřestal by kvůli tomu být koloniálním projektem.

Okupace a pošlapávání suverénních práv Palestinců tvoří „nedílnou součást“ izraelského státu, což znamená, že každý izraelský spojenec musí přijmout protipalestinskou politiku, tak jak leží a běží.

Diskuse o izraelské okupaci se automaticky rovná zpochybňování práva Izraele na existenci.

Taková je realita: Ankara, Rijád a Tel Aviv jsou na Středním východě přirozenými geopolitickými partnery – mají podobné cíle a uvědomují si, že pro uskutečnění jejich ambiciózních plánů na Nový Střední východ není okupace Palestiny Izraelem jen „politickým vedlejším produktem,“ ale jedním z hlavních předpokladů.

Pro Turecko a Saúdskou Arábii se jeví práva Palestinců zajímavá mnohem méně než přízeň a vliv Izraele a Západu.

Q: Sledujete i dění v Nigérii a tamější nedávné masové vraždy muslimů. Šejk Zakzaky, generální tajemník Nigerijského muslimského hnutí, který byl cílem tohoto masakru, se nikdy netajil svým pro-palestinským a proti-izraelským smýšlením. Místní zprávy naznačují, že izraelský výcvik stál i za loňskými armádními represemi propalestinského pochodu, při nichž byli zabiti i jeho tři synové. Co si myslíte o těchto událostech a možné izraelské roli?

O: Rozsáhlé izraelské zájmy v Nigérii nejsou žádným tajemstvím. V zemi působí asi 50 izraelských společností a Abuja má s Tel Avivem pevné obchodní a politické styky.

Jako v každé zemi provádí Izrael i zde politiku směřující proti národním, místním nebo nábožensky motivovaným protiizraelským náladám.

Pro Tel Aviv je boj s protiizraelskými skupinami v zahraničí naprosto nezbytným předpokladem zajištění bezpečnosti židovského státu.

Izrael může existovat jedině tehdy, jestliže zabrání možné mezinárodní izolaci.

Represe – včetně násilí – protiizraelských a propalestinských skupin tedy v tomto kontextu tvoří nedílnou část celé věci.

Q: Jsme na konci roku 2015, jak vnímáte letošní vývoj palestinské otázky a co předpovídáte stran Palestiny pro rok 2016?

O: Osobně příliš změn nečekám.

Nezávislý a suverénní palestinský stát neexistuje v roce 2015 a nestane se tak ani v roce příštím.

Důvody hledejme v geopolitické situaci Středního východu: za stávajících geopolitických podmínek nemůže dojít k vytvoření skutečného palestinského státu.

Nutná je proměna celého regionu.

Dokud Saúdská Arábie a Turecko podporují Izrael a dokud bude vojensko-mediální turecko-saúdská mašinérie schopna obelhávat velké množství Arabů (včetně Palestinců!) a dokud se budou moci Ankara a Rijád prezentovat coby „ochránci palestinských zájmů,“ situace Palestinců se nijak nezlepší.

Rozhovor s Manuelem Ochsenreiterem German analyst: Intifada, a struggle for sovereignty vyšel na stránkách palestinské tiskové agentury Qodsna.

Carl Schmitt: Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958

Glossarium - Záznamy z let 1947 až 1958***
Glossarium – Záznamy z let 1947 až 1958
***
U nakladatelství Academia právě vyšlo bezmála tisíci stránkové Glossarium Carla Schmitta s jeho sešitovými záznamy z let 1947 až 1958.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Martin Heidegger – Úvahy II–VI Černé sešity 1931–1938

Úvahy II–VI (Černé sešity 1931–1938)***
Černé sešity 1931–1938
***
Od roku 1931 do začátku 70. let si Martin Heidegger zaznamenával své myšlenky do sešitů vázaných v černém voskovaném plátně. Záznamy nejsou datovány, ale představují svérázný myslitelský deník, který nechává čtenáře nahlédnout hluboko do autorovy mysli, ať už jde o jeho filosofické dílo, či o to, jak si představoval obrodu Německa nacionálním socialismem po 1. světové válce a jak byly jeho představy faktickým vývojem zklamávány. V rámci obsáhlého Heideggerova díla, které sám na sklonku života uspořádal a rovněž určil, v jakém pořadí mají jednotlivé svazky vycházet, bylo 34 „černých sešitů“ zařazeno až na úplný konec jako svazky 94–102. První sešit (Úvahy I) se nedochoval. Až do zveřejnění v předchozím desetiletí nesměli mít k těmto zápiskům přístup ani specializovaní badatelé.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Ladislava Chateau – Bylo jich pět …: Kolaborace, trest a rozpory

Ladislava Chateau - Bylo jich pět ...: Kolaborace, trest a rozpory***
Bylo jich pět – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle
***
Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse.
***
Objednávejte ZDE nebo ZDE
.

Víte, že…

Rudolf Jičín19. března 1933 se v Hradci Králové narodil filosof a archivář Rudolf Jičín. V letech 1952 – 57 studoval na FF UK filozofii a historii, logiku u prof. O. Zicha. Doktorát filozofie získal v roce 1969 na UP v Olomouci u prof. Josefa Ludvíka Fischera (mj. autora dvoudílné Krise demokracie).

Filozoficky se hlásil zejména k Schopenhauerovi, Nietzschovi, Spenglerovi a Ladislavu Klímovi. Ze současných českých filozofů mu byli blízcí pouze Milan Středa a Zdeněk Vašíček. V sociologii se zabýval úlohou davů v současné společnosti (jako Ortega de Gasset), v logice teorií deskripce (Carnap, Vašíček).

À propos

„Potřebujeme třetí obraz člověka a života. Odmítnout dnes Washington a Moskvu neznamená jen politickou, ale také morální volbu: znamená odmítnutí amerických měst i komunistických koncentráků. Oba vzorce industriálního gigantismu budí vnější zdání moci, ale ve skutečnosti se ženou do propasti. Oba systémy jsou redukovány na to, že slepě následují požadavky monstrózního růstu. Nechaly kolem sebe šířit potopu a ženou se řekou, z níž už nějakou dobu není vidět břeh. Posláním Evropy je vybudovat hráze, které mohou tlumit konzumní společnost. Při absenci Boha musíme ustanovit moc, která stojí nad impériem moderního světa a nad říší kapitálu i účetních rozvah.“

Maurice Bardèche

Archív