Podle britských úřadů „podvyživená kočka“ byla převezena do výzkumné laboratoře britského ministerstva obrany v Porton Down, kde ji experti podrobili testům a poté ji (společně s dvěma morčaty) spálili.
Autor: Manuel Ochsenreiter
Sledujeme to znovu a znovu: Rusko nebo Sýrie bývají často i bez přesvědčivých důkazů obviňovány z úkladných vražd nebo chemických útoků.
Globální obecenstvo už si jistě zvyklo na jistý druh zpráv: Kdykoliv někde dojde k chemickému útoku, západním politikům je naprosto přesně jasné, kdo ho má na svědomí – dlouho předtím, než na místo dorazí první vyšetřovatelé.
V průběhu syrské války se z toho stal jakýsi politický mechanismus: chemický útok – hodit vinu na Asada – volat po vyvození politických důsledků. To vše se stihne během pár hodin. Kdo si v tomto časovém úseku dovolí žádat forenzní důkazy nebo řádné vyšetřování, se pak může těšit buď na nálepku „přítele diktatury“, „šiřitele konspiračních teorií“ nebo prostě „cynika“. Když posléze vyšetřování konečně proběhne a nenajde žádné důkazy podporující teorii „udělal to Asad“, politické kroky už nelze vzít zpět – ostatně k tomu ani není vůle.
Tato strategie je uplatňována znovu a znovu, což pro Sýrii znamená: libovolná teroristická skupina nebo protisyrsky zaměřená cizí zpravodajská služba, které mají jistý zájem na co nejčetnějších „chemických útocích“. Nikdy předtím nebylo snazší přetavit protisyrské nálady do protisyrské politiky – toto bohužel není žádná spiklenecká teorie, ale poučení ze sedmi let války.
Podobný mechanismus však lze uplatnit i v Evropě – stačí jen dosadit jiné hráče: 4. března 2018 byli v Salisbury otráveni bojovou nervově paralytickou látkou Sergej Skripal a jeho dcera Julia. Otravu vyšetřují jako pokus o vraždu. Skripal je někdejší ruský zpravodajský důstojník, který v 90. letech a na počátku tohoto století pracoval jako dvojitý agent pro britské tajné služby. V prosinci 2004 byl zadržen ruskou FSB, obviněn z vlastizrady a uvězněn. Po výměně špionů se v roce 2010 usadil ve Spojeném království.
Už když se o této události objevily úplně první zprávy v médiích, ukázali početní západní „experti“ prstem na útočníka: Rusko, Putin, Kreml. A když byla látka určena jako tzv. novičok, vyvinutý v 80. letech v SSSR, bylo to vykládáno jako definitivní důkaz. Politický mechanismus už dávno běžel na plné obrátky.
Dvanáctého března britská premiérka Theresa Mayová ve svém prohlášení podnikla jasný výpad proti Moskvě: „Buď se jednalo o přímý čin Ruska proti naší zemi, nebo ruská vláda nad touto potenciálně katastroficky ničivou nervovou látkou ztratila kontrolu a nechala ji padnout do rukou někoho jiného.“ O dva dny později Mayová oznámila vyhoštění 23 ruských diplomatů v odpovědi na otravu. Rozběhla se tak mašinérie diplomatických reakcí – to vše bez důkazů, svědecké výpovědi nebo jakéhokoliv dalšího investigativního šetření.
Evropští představitelé se přeháněli v projevech solidarity s Británií. Poselství znělo jasně: „Proti ruské hrozbě musíme projevit jednotu!“ Washington samozřejmě přislíbil plnou podporu „svému nejbližšímu spojenci“. Neobratně si přisadil i americký prezident Donald Trump: „Přijde mi, že za to může Rusko, podle všech důkazů, co [Britové] mají.“ V době Brexitu, vnitřních evropských třenic a rostoucí skepse ohledně americké role v Evropě se tak naskytla vynikající příležitost „sevřít šiky“.
Kdokoliv si v těchto dnech vřelé vlny západní protiputinovské solidarity dovolil vyslovit některé logicky se nabízející otázky, byl obratem označen za – ano, tušíte správně – „agenta Kremlu“, „šiřitele konspiračních teorií“ nebo „cynika“. Přesto si ale tyto otázku zasluhují odpovědi: Jaký prospěch by Rusko z útoku mělo? Proč teď? Proč by užilo nervový plyn, který lze snadno vystopovat do sovětských laboratoří? Proč by Moskva chtěla riskovat takový skandál jen pár dní před [prezidentskými] volbami a několik měsíců před v zemi pořádaným mistrovstvím světa ve fotbale? Jaký ruský stratég by jen tak mávnul rukou nad hrozbou prodloužení západních sankcí?
A Rusko? Moskva se ocitla ve stejné pozici jako syrská vláda po každém chemickém útoku: ruská vláda nemůže udělat nic kromě vyvracení západních nařčení. Moskva si vyžádala přístup k vyšetřovacím spisům, aby je mohla řádně prověřit. Západní média ani politici se vůbec neobtěžují předstírat, že vyjádření Ruska berou vážně. Právě naopak: nakládají s ruskou vládou jako se zločincem, který se ze všech sil marně snaží popírat svou vinu.
Jak tento případ skončí? Už teď je to otázka vlastně filozofická. Změní se něco, pokud forenzní důkazy neprokáží vinu Moskvy? Zkušenost napovídá, že jen sotva. Jestliže totiž existuje nějaká věta, kterou žádný ze západních činitelů po nespravedlivém obvinění nikdy nesměřoval syrské vládě, zní takto: „Mrzí mě to, spletl jsem se.“
Úvaha Manuela Ochsenreitera Russia or Syria is always found guilty within hours vyšla na stránkách Free West Media 15. března 2018.
***
***
***
***
***
P2: Měl jsem na mysli věrnost (stálost) v důvěře médiím hlavního proudu. Většina dospělých lidí (30+), kteří mají na to, aby prohlédli jejich propagandu, tak již učinila. Ti, kterým to ještě doposud nedošlo a stále věří v jejich nestrannost, již zřejmě ve většině případů zůstanou zaslepeni.
Chtěl jsem tím říci tolik, že další masivní ztráty z řad důvěřivých dospělých ovcí, již médiím hlavního proudu v nejbližší době zřejmě nehrozí.
Co se vyčítání přirozenosti týče, k tomu bych si dovolil podotknout, že přirozené je také například to, vyprázdnit se právě ve chvíli, kdy na nás tato naléhavá potřeba přijde. :)
L. Ch.
@L.Ch.: S malým zpožděním… S údajnou věrností až do smrti bych to nepřeháněl. Znám osobně člověka, který je rusofob a přesvědčený, angažovaný anti-bolševik už od ranného mládí. Jinak velmi zdatný a oblíbený (nepolitický) publicista. Když přišla krize na Ukrajině, predikoval jsem mu budoucí vývoj. On to se smíchem označil na naivitu a mluvil o amerických tancích na Krymu a vojensko-ekonomickém zhroucení Ruska. Dnes říká: „Putin to udělal chytře, Američané mě zklamali“, a se zájmem už spíše nestranného člověka sleduje aktuální ruské kroky v globální politice.
Internet také nelze vnímat černobíle. I druhá strana musí v rámci daných pravidel zasáhnout, vždy s odkazem na vnitřní bezpečnost. Čína díku tomu např. nečelí masivnějším snahám o „barevnou“ revoluci. Já spíše narážel na možnost ověřovat informace z více zdrojů, anebo na diskuzní fóra nabízející pluralitu názorů. Z nichž se dá vysledovat „argumentační munice“ propagandy (obou stran) a způsob myšlení jejich zastánců. To vše pak krásně naznačuje možný budoucí vývoj událostí (propagandu šíří mocenská centra, která ve stejnou dobu plánují i své následné geopolitické kroky) a vymezuje koncového uživatele jedné či druhé propagandistické linie. Jinými slovy – kde se hromadí více nemyslících hlupců, tam se asi na hledání pravdy důraz neklade. Lakmusový papírek pro ty, kdo se chtějí přidat na tu správnou (civilizovanější) stranu.
Toto jsou ty výhody internetu, které se nakonec obrátily proti Západu.
Jen pro doplnění. Při konfliktech mocností, civilizací, idejí bojují vždy jen lídři a „svatí bojovníci“ (od věrných úředníků po věrné vojáky). Lidské komunity vždy (od pravěku) zůstávají stranou, věnují se každodenním starostem a potřebám. Pak se vždy přesunou (chtě nechtě) k vítězné straně. Je to přirozený proces, není to nic k vyčítání. Stejné je to u žen v rámci boje mužů o získání jejich srdce.
Proto opakuji, že s tou věrností do smrti to nikdy není a nebude tak horké.
@Andrew: Je to tak. Čečensko nebo třeba i syrské Aleppo (nejčerstvější příklad) názorně dokládají diametrální rozdíl mezi západním modelem zahraniční politiky (pustošivým, nezodpovědným, cynickým, arogantním) a tím východním (konstruktivním, zodpovědným, respektujícím regionální požadavky s ohledem na budoucí stabilitu regionu).
Atentáty, terorismus, extremismus jsou bohužel pevnou součástí současné západní zahraniční politiky. Sýrie je toho opět smutným příkladem. Západ podporuje fanatické teroristy a bojuje s nimi bok po boku proti demokraticky zvolenému prezidentovi jedné ze dvou sekulárních zemí v regionu. Poslední bašty IS v Sýrii (viz mapky na pro-západních webech) jsou na US ovládaném území a na hranicích s Izr. Jak příznačné.
Tato bezbřehá podpora terorismu, extremismu (či lépe, slepému fanatismu) je v mainstreamu vydávána za „boj za svobodu a demokracii“. To samé viz Majdan, Libye, Jugoslávie (podněcování slepého nacionálního šovinismu), Čečensko, Afghanistán. Husajn (zachránce US ekonomiky na konci 70. let) proti Íránu v 80. letech. Castro & Che na Kubě či Viet Cong ve Vietnamu (o tom se málo ví, že budoucí vítěz Vietnamské války byl na počátku zorganizován, placen a cvičen CIA, ještě jako Viet Minh, proti Japoncům a posléze proti Francouzům). A další. Západ v čele s US působí jako bezohledný destruktivní činitel celé lidské civilizace už po dlouhá desetiletí. Celkem smutný a depresivní fakt v kontrastu s prolhanou západní propagandou o zářných zítřcích, o rozkvětu svobody a humanity.
PS: Jsem zvědavý, zda se v červenci v médiích objeví zmínka o výročí útoku na Hotel King David z roku 1946. Další střípek do mozaiky, související s celou soudobou geopolitickou situací na Blízkém Východu, zejména v Sýrii, s dominovým efektem přesahujícím nejen do Evropy (imigrace, terorismus, politicky zkorumpované vlády).
Pozorovatel C.2: Ohledně kritiky bez návrhu řešení, je výstižný příklad Čečensko. Kdyby Kreml Čečensko nechal okupovat, a dosadil protektor ruské národnosti do čela, kritici by řvali, že chce Čečence zardousit. Kreml jim radši dal dost autonomie a kritici zase řvou, že Kadyrov není demokrat. Všecko je dle nich špatně. Ale jak by tam mohl někdo vládnout demokraticky a dožít se aspoň konce týdne? To už nikdo nevysvětlí. Na Kavkaze je takové riziko atentátů, že normální politik by zešílel strachem hned první den ve funkci. Proto se tam taky uplatňují drsní muži typu Kadyrova nebo v sousedním Ingušsku zase Beka Jevkurova. Generál výsadkářů ve výslužbě, pokud se nemýlím.
Vyrovnat se s internetem se jim dosud opravdu nepodařilo. Hlavní chybou z jejich strany je, že pokračují ve starých kolejích v době, kdy už to díky němu není bez citelné ztráty důvěry možné. Ty, jejichž důvěru již ztratili, pravděpodobně zpět nezískají, proto se zaměřují na posílení vazeb s těmi, kdo jim doposud věří. Ten, kdo jim dosud zůstal věrný, jim pravděpodobně zůstane věrný až do smrti. Rozhodující boj se povede o mládež.
Oni se nyní budou snažit získat kontrolu nad internetem pod záminkou boje s terorismem, kterému sami pomohli na svět a zároveň pracovat na tom, aby byla jejich opozice co nejvíce rozdělená.
L. Ch.
Podobné nezodpovězené zásadní otázky se vztahují prakticky ke každému vyjádření, obvinění, či akci Západu nejen v syrském konfliktu. Západní propaganda je kolos na hliněných nožičkách, stejně jako celý Západ. Nevěřím na Třetí světovou. Věřím na to, že se Západ utopí ve vlastních lžích. Výsměch západní propagandě v aktuálních diskuzích a hysterie Západu ohledně „šíření dezinformací“ mi dává za pravdu.
Západní propaganda mívala od roku 1991 jednu významnou, nezpochybnitelnou výhodu. Byla masová a neměla konkurenci. Západ ovšem udělal jednu velkou chybu. Neuvědomil si, že se internet může obrátit proti němu a dál pokračoval ve svých lžích. Tím se dostal do pasti. Jediné řešení by bylo internet zakázat a odkázat lidi zas na mainstream. Tím by ale západní lídři potvrdili svou vinu a máslo na hlavě. Vím že to někdy tak nevypadá, ale lidé opravdu nejsou hloupí. Začínají být informovaní. Masivní rozšíření chytrých telefonů s možností být téměř stále online (v posledních 3-5 letech) přispělo zásadní měrou k této aktuální vysoké informovanosti. Která je tak důležitá pro rozpoznání propagandistických lží. Aktuální hysterické běsnění západního „ministerstva pravdy“ při honění se za „zlými šiřiteli nebezpečných myšlenek“ a publicistické reportáže o tom, co lidé mají a nemají číst, mezi občany vyvolávají spíše jen úsměv a vzpomínku na 80. léta 20. století. Jsem zvědavý, kdo z režimních angažovaných novinářů jako první „zběhne“, aby si zajistil alibi na „poválečné období“…
Víc už tu tapetovat nebudu, ode mne vše. P2
Mimochodem. Tato „kritika bez řešení“ je nejzásadnější, nejviditelnější aspekt celé západní propagandy. V dnešním světě „dezinformační války“ ji proto snadno poznáme. Kremlem vydávané analýzy totiž na rozdíl od západních citově laděných dezinformací vždy poukazují nikoliv pouze na Přání A, ale také na možný navazující Důsledek B.
Příklad za všechny. Všiml si třeba někdo v ČR, že média v čele s ČT nikdy neinformují, kdo je (a zda vůbec existuje) onen tajemný pro-západní lídr, který by měl usednout v čele Sýrie namísto prezidenta Assada, zastavit všechny boje, sjednotit všechny znepřátelené náboženské a politické frakce, a přivést Sýrii k celostátnímu míru a rozkvětu? Nebo je celý západní plán jen kopií afghánského, iráckého a libyjského scénáře, kde se skví velké, tučné Přání A, bez Důsledku B? Tedy následný chaos, anarchie, každodenní desítky mrtvých civilistů zahynuvší při odporných atentátech kvůli sektářským bojům… Konkrétní náhrada za Assada je v syrském konfliktu nejzásadnější otázka. Její záměrné dlouhodobé nezmiňování západními médii (včetně českých propagandistických center, v čele s ČT) svědčí o tom, že celá západní propaganda je postavená na lžích a údajný strach o civilní oběti jsou jen falešnou proklamací, sloužící k plnění geopolitických cílů a ospravedlňování vlastních zvěrstev (viz Rakka, podpora teroristů, podpora násilí, chaosu, s tím související imigrace..). Žádal-li totiž Západ okamžité odstoupení Assada už od roku 2011 až do počátku roku 2018, kterýpak zajíc se v západním pytli vlastně skrýval?
Přesně tak…
Co se týká kritiky z vlastních řad v Rusku – Tohle bude ještě zajímavé sledovat. Protože bandy okolo Navalného či někteří ruští holohlaví pseudo „národovci“ placení Západem (stejně jako na Ukr) jsou v Rusku pátou kolonou, mající za úkol přesně tento způsob zákeřného boje proti vlastní zemi a její nezávislosti. Sami se nikdy neprojevili jako inteligentní, vyzrálí stratégové, kteří jako správní lídři musí každý krok pečlivě plánovat o další dva až tři tahy dopředu. Kritiky mají ovšem plná ústa. A nejen oni. Placené podrývání Putinovy autority je dobře patrné v online diskuzích, kde se po sobotních útocích samozřejmě ihned objevily příspěvky typu „tak jsem Putinovi tolik věřil, že ochrání Assada a Sýrii, a on ho takto zradil. Je to zaprodanec Západu…“ Šířené nejen v českém, ale i v anglickém či dokonce íránském internetovém prostoru. Nepochybuji, že v ruském online prostoru jich bylo nejvíce. V čem je ale problém? Že tito placení trollové nebo ona pátá kolona nikdy nenabízí řešení. V zadání úkolu je pouze: kritizovat, kritizovat, kritizovat.
Pozorovatel C.2: S tou Čínou mě to taky napadlo, že Peking si uklidní všechny. „Dílna světa“ války nepotřebuje, když pomalu skupuje půlku světa. Další věc je odpor vojáků proti přílišnému riskování. Generálové mají většinou větší přehled o zbraních a hrozících škodách než politici. Chtějí si vyzkoušet zbraně, ale nechtějí to přehnat. A konfrontace možná skončí za pár let až bude mít USA, Británie a Francie jiné a velké problémy kvůli svému úpadku. Čas běží jednoznačně ve prospěch Číny a Ruska, které budou sílit. Jinak je vidět, že snažit se vlichotit džihádistům je zhola zbytečné. Francie v Sýrii útočila vlastně ve prospěch ISIS a islamisté v Mali z vděčnosti napadli francouzské vojáky v misi OSN. Putin to říká pořád, že kdo používá teroristy pro řešení sporů s jiným státem, nakonec se mu to vymstí a oni pokoušou ruku, která je krmila. Putin hraje tuhle hru opatrně, ale musí odrážet kritiku z vlastních řad, že není dost akční. Ruská propaganda musí hlavně uklidňovat vlastní lidi, aby se neunáhlili. Letos se dá čekat, že minimálně do zahájení mistrovství ve fotbale v Rusku se nic moc nestane. Pax Americana končí a USA se vztekají, že jejich převaha končí.
Zatímco to většina lidí tady na Západě nevnímá, tak na Východě je ten úpadek Západu hodně viditelný (zpravodajství tam není ovlivněno západní ukňouranou propagandou, hrozící pěstičkami). Hlavně po zvolení Trumpa, kdy jednotně na Západě i na Východě všichni lidé doufali konečně ve zlom, a místo toho přišlo rychlé rozčarování. My si tady stále myslíme, že jsme pupek světa a všichni se nám klaní. Jenže – ono už to tak dávno není. Např. US jsou dnes zcela závislé na Číně. Finančně i materiálně (proto funguje Rusko jako takový fackovací panák, když si potřebuje někdo na Západě vylít zlost na Čínu). Evropa je zase závislá na Rusku (surovinově). Jaderná válka nepřipadá v úvahu. Výhodou demokracie je produkování zbabělých, zkorumpovaných politiků, neschopných nějaké vznešenější ideje, za kterou by položili život. Jim jde primárně jen o čtyři roky u koryta. Lobbyistické mafie v pozadí jsou také závislé na moci a penězích. Ani v jejich případě nejde o žádné ideové bojovníky za vznešenou věc. Až to bude na Západě neudržitelné, pokusí se jako každý parazit přesounout na jinou obět‘. Zničení světa jim k ničemu není.
@Andrew: Chápu Vaše obavy. Vnímejte západní lídry jako malé, rozmazlené, ufňukané pětileté děti, vzpouzející se rodičům. Těmi rodiči jsou Čína, Rusko. Země, které mají moc, jsou nezávislé, zažily totální bídu a vypracovaly se k úspěchu vlastní pílí. Nikoliv sankcionováním či napadáním a rabováním jiných států. Dětičky ví, že jim vztekání nic nepomůže a stejně budou muset jít nakonec ulehnout do postýlky. Ale protože jsou zlobivé, tak se vztekají, trucují. Na rodičích jsou ale závislé (Čína, Rusko). Na Číně (máma) jsou závislé zcela – finančně (dává jim kapesné), i materiálně (dává jim hračky a oblečení). Proto se hněv při vztekání obrací bud‘ na tatínka (Rusko) nebo na mladšího brášku (Írán). Sestřička Evropa se jako každá malá holčička snaží po starším bráškovi opičit…
Po ukončení studené války jednota západu a tím i vliv jeho mocenských center pomalu slábly. Vzpomeňme na masový odpor proti americkému radaru v Brdech před deseti lety. Začátkem devadesátých let by ho česká společnost pravděpodobně s radostí vítala se slovy: „Dobrý den, radare, prostě Welcome!“ :)
Spíše je tedy za tímto rozdmýcháváním napětí západu s Ruskem snaha o vyvolání nové studené války. Rusko jako společný nepřítel západu, který ho opět sjednotí a posílí jeho mocenská centra
Na rozložení Ruska ovšem dlouhodobě pracují, zejména skrze jeho mládež, která je cílem jejich osvíceného vlivu i na západě.
L. Ch.
Putin určitě velkou válku nechce. Jen si říkám, jak dlouho může tahle situace vydržet, že USA zaútočí a Rusko uhne…Dokonce i v době Napoleona vpádu se nakonec postavili Francouzů u Borodina před Moskvou. Na druhou stranu chápu, že Putin nechce zatím svým protivníkům ukázat skutečné schopnosti ruské protivzdušné obrany. Potřebuje si nechat nějaké esa v rukávu. Může Putin uhýbat navždy? V nějaký převrat v USA moc nevěřím. To by nesměla být kosmetická změna, muselo by jít o hluboký řez odstraňující plutokraty od řízení. Je otázka, co může ukončit tohle zvyšování sázek probíhající někdy od roku 2012, když ani zvolení Trumpa nestačilo. Jsou sice možní kandidáti, kteří by konfrontaci ukončili, ale ti nemají šanci vyhrát třeba Ron Paul a jeho syn Rand. A na tlačítko Resetu jako za Obamy asi nedojde.
Pozorovatel C.2: 3.světovou jadernou válku nikdo nechce, ale problém je ten, že čím víc si budou s tou myšlenkou pohrávat a blížit se k té propasti, tím je větší riziko, že to zajde mnohem dál než chtějí. V roce 1914 většina politiků i vojáků věřila v krátkou vítěznou válku a myslím, že nikdo z nich nechtěl 4 roky pekla v zákopech. V roce 1914 se všeobecně věřilo, že kulomety neumožní velkou válku, dnes se všeobecně věří, že jaderné zbraně neumožní velkou válku. Musíme doufat, že zachovají zdravý rozum. To přirovnání s Karibskou krizí jsem použil proto, že se už začalo mluvit o raketových útocích na lodě a i v té Karibské krizi došlo jen k výstražným výstřelům do vody mezi loděmi. Taky doufám, že plutokraté si chtějí užívat své miliardy a ne skončit v krytech.
Co se týká Třetí světové, platí to samé. Doporučil bych čaje na posílení nervů, rozum má pak dostatečný prostror pro správné fungování. Na Západě vládnou zbabělí ubožáci, závislí na penězích a moci. Komu by vládli a kde by utráceli svoje natištěné dolary, po jaderné válce? Kdo z nich chce dalších xx let žít jako krysa v podzemí, o konzervách, bez dvacetipokojové vily u písečné pláže, s ledničkami plnými těch nejdražších laskomin? Nikdo. To nejsou lídři, nojující za lid a svou zem. Jsou to zaplacené nuly. Loutky bez významu. Kdo zná, vzpomene si na stejně statečné hrdiny, volající z bezpečné vzádelnosti „Šípáci-hlupáci“… takhle dnes přesně vypadá západní protiruská politika. Jen hrození pěstičkami zpovzdálí a false flag útoky. Žádná přímá konfrontace. Na konferencích z očí do očí ohnutá záda a podlézavé úsměvy.
Co by z Třetí světové mělo Rusko a Čína? Oni roky, krok po kroku, pod tvrdými sankcemi, budují nový světový řád jen proto, aby pak během dne celou tu enormní práci zničili? Pro ně je (v případě bezprostředního nebezpečí) mnohem jednodušší a jistější během jednoho dne udělat operaci i za pomoci lokálních spolupracovníků, a všechny ty blázny v US úřadech zadržet a poslat do chládku. Lidé si velice dobře uvědomují, a hlavně v diskuzích na Západě, že Putin je opravdový lídr s mozkem a zodpovědností, kterému se šašek s přehazovačkou v US nebo odbarvený šašek v UK nerovnají ani po kotníky. Lidé to vidí a právě ted‘, kdy se také naivně báli války, děkují Rusku, že má vyzrálé vedení. To na Západě neznají už desítky let.
PS: Assad má rovněž velmi hezkou, vysoce vzdělanou manželku, narozenou a vychovanou v Británii.
@Andrew: Zvláštní. Sleduji diskuze zejména na iDnes (server s dlouholetou rusofobní a USraelofilní tradicí), ale k mému příjemnému překvapení se tam nejvíce pozitivně ohodnocených příspěvků (u všech tématicky příbuznýchh článků) zabývá stejně zvědavými otázkami jako autor textu. Druhá strana se víceméně zmůže jen na trollovské nicneříkající nenávistné či cynické výkřiky, dokazující, že se jedná jen o placené/nenávistí zaslepené jedince. To samé na Novinkách či Parlamentních listech. Určitě bych těchto pár placených/nenávistných jedinců nenazýval mainstreamovými ovcemi a už vůbec bych se nesnažil zveličovat jejich význam, jako by snad hovořili za většinu republiky. Za hloupou ovci je pak nakonec ten, kdo jim kvůli slabým nervům skočí na špek.
Snaha vytvářet záminky k působení na blízkém východě je patrná dlouhodobě. Nepodařená operace z 11. září 2001 dostatečně přesvědčivě ukázala, čeho jsou schopni, aby přiměli občany podporovat intervence v tomto regionu. Kdyby letadlo určené pro budovu WTC7 předčasně nehavarovalo, možná by jim to prošlo, ale takto ten pád budovy přitahoval příliš mnoho nežádoucí pozornosti.
Když už se jim nepodaří lidi oklamat tím, že se jedná o humanitární intervence, případně válku s teroristy, tak je pro ně důležité alespoň tolik, aby lidé nepochopili skutečný důvod těchto vojenských aktivit.
L. Ch.
Přesně tak. Chcete-li jít zvracet, jděte na Facebook europoslance Štětiny, který vyzývá k tomu ,aby se ČR, jako věrný spojenec, přidala k útoku na Sýrii. V současnosti není pravděpodobně v ČR odpornějšího válečného štváče. Dnes je kacířství pokládat tyto otázky. Dnes na Facebooku každý, kdo si dovolí přemýšlet a ne jen řvát na pokyn médií, je tupen jako ruský troll. Dodal bych, že pro hodnocení událostí je dobré si něco zjistit vždy o tom konkrétním politikovi. Na příklad Asad je zajímavý tím, že vystudoval medicínu, zaměření na oči, pracoval v Londýně. A je spíš introvert, opak extrovertního Kaddáfího nebo sadistického Saddáma. Je to hodně sečtělý a klidný člověk. Psychopatické jednání k němu vůbec nepasuje. A to, že žil v Londýně znamená, že ví, jak lidé v Evropě uvažují. Ví, že tady se dost mluví o lidských právech a že hromadným trávením žen a dětí sympatie nezíská. Další věc je, že každá false flag operation dělá vrásky na čele Putinovi, který z toho musí Asada tahat. Kdyby Asad začal používat i svoje plyny, Putin by ho fakt rád neměl, aby potom musel ty průsery řešit za něho. A nevěřím, že by Asad byl tak nerozumný, že by toužil Putinovi viset na nervech. Ať to probereme z jakékoli strany, vychází to, že plyn u Asada nedává smysl. Je tragické, že mediálním mainstreamem zpracované ovečky jen přežvykují trávu a bečí na povel. V noci byl celý svět nejblíž od 3. světové války možná od Kubánské krize v roce 1962, ale ovečky se nebojí raket z USA a RF. Mají z toho velkou legraci…Vzpomněl jsem si na rozhovor zde na Potápěči s Robertem N. Taylorem, kde zmiňuje i Damoklův meč jaderné zkázy za studené války a to, že hrdina je pro němu bezmocný.